196 ICm 2050/2013
č.j. 196 ICm 2050/2013 (196 ICm 2193/2013) 102 VSPH 207/2017-352 (MSPH 96 INS 19663/2011)

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Lišky a soudců Mgr. Tomáše Brauna a JUDr. Petra Vaňouse v právní věci žalobkyně: Mgr. Marcela anonymizovano , anonymizovano bytem Poříčská 462/5, Praha 9, doručovací adresa Jandova 3, Praha 9 zastoupená advokátem JUDr. Milanem Hulíkem, Ph.D. sídlem Bolzanova 1, Praha 1 proti žalovanému: QI investiční společnost, a.s., IČO 27911497 sídlem Rybná 682/14, Praha 1 zastoupená advokátem. JUDr. Pavlem Hráškem sídlem Týnská 1053/21, Praha 1 o popření vykonatelné pohledávky o odvolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze č.j.-241 ze dne 1. prosince 2016

takto:

Rozsudek Městského soudu v Praze č.j.-241 ze dne 1. prosince 2016 se v bodech II., III. a IV. výroku zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

1. Městský soud v Praze ve výroku označeným rozsudkem zamítl žalobu na určení, že pohledávka věřitele QI investiční společnost, a.s., (dále jen žalovaný) přihlášená do insolvenčního řízení vedeného u téhož soudu pod sp. zn. MSPH 96 INS 19663/2011 jako vykonatelná je co do částky 16.668,-Kč po právu (bod I. výroku), určil, že pohledávka žalované je po právu ve výši 28.500,- Kč (bod II. výroku), žalobkyni uložil zaplatit do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na náhradu nákladů řízení původní žalované Ing. Miroslavě Dlabolové k rukám jejího zástupce Mgr. Huberta Müllera 13.600,-Kč (bod III. výroku) a žalovanému k rukám jeho zástupce JUDr. Pavla Hráška 9.627,-Kč (bod IV. výroku). 2. Při rozhodování vyšel soud mimo jiné z toho, že: [1] Dne 10.6.2013 podala žalobkyně Mgr. Marcela anonymizovano (dále jen žalobkyně) jakožto dlužnice proti insolvenční správkyni Ing. Jaroslavě Dlabolové jako žalované (dále též jen původní žalovaná) žalobu na určení, že pohledávka č. 2 přihlášená do insolvenčního řízení vedeného v její věci původním věřitelem IT Credit, s.r.o. (dále jen původní věřitel) není po právu. Usnesením ze

Správnost s prvopisem potvrzuje Monika Pokorná. isir.justi ce.cz (196 ICm 2193/2013) 102 VSPH 207/2017 (MSPH 96 INS 19663/2011)

dne 24.9.2015, č.j.-64 připustil soud záměnu na straně žalované tak, že na místo původní žalované vstoupil do řízení žalovaný. [2] Dne 19.6.2013 podala žalobkyně proti původní žalované též žalobu o určení neplatnosti rozhodčího nálezu rozhodce JUDr. Katarzyny Krzysztyniak, Ph.D. ze dne 14.12.2011 (dále jen Rozhodčí nález), řízení o ní bylo vedeno pod sp.zn. 196 ICm 2193/2013. Usnesením ze dne 1.9.2015, č.j. 196 ICm 2193/2013-36 připustil soud záměnu na straně žalované tak, že na místo původní žalované vstoupil do řízení žalovaný. [3] Usnesením ze dne 18.10.2016 soud obě žaloby spojil ke společnému projednání pod sp.zn. , a to s odkazem na doporučení Vrchního soudu v Praze. [4] Žalobkyně řádně specifikovala svůj návrh (č.l. 60), když požadovala určit, že pohledávka č. 2 v celkové výši 45.168,-Kč (dále jen Pohledávka), přihlášená jako vykonatelná a nezajištěná, není po právu; Pohledávka se skládala ze smluvní pokuty ve výši 28.500,-Kč za porušení čl. 4.1, 4.2, 4.4, 4.6 a 6.3 úvěrové smlouvy ze dne 12.9.2007 č. 002/533/07/1/01 a z nákladů rozhodčího řízení v částce 16.668,-Kč. 3. Soud dospěl k závěru, že Rozhodčí nález je nicotný, a proto co do přiznaných nákladů rozhodčího řízení, tj. ohledně částky 16.668,-Kč, žalobu pod bodem I. výroku zamítl, a pod bodem II. výroku určil, že pohledávka žalovaného z titulu smluvní pokuty ve výši 28.500,-Kč je po právu. 4. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ust. § 142 odst. 1 a 2 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), neboť žalobkyně nebyla se svojí žalobou zcela úspěšná a je povinna nahradit náklady řízení žalovanému i původní žalované. Vysvětlil, že: [1] Vůči původní žalované byla žalobkyně zcela neúspěšná, neboť k jejímu návrhu došlo k postupu dle § 92 odst. 2 o.s.ř., tj. k záměně účastníků řízení na straně žalované, a je tak povinna uhradit náhradu nákladů řízení za právní zastoupení původní žalované dle § 142 odst. 1 o.s.ř. za 4 úkony po 3.100,-Kč (po dvou úkonech ve dvou věcech) za převzetí věci a jedno jednání a paušální náhrady po 300,-Kč za úkon dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu; celkem tedy přiznal původní žalované 13.600,-Kč. [2] Ve vztahu k současnému žalovanému soud postupoval dle § 142 odst. 2 o.s.ř., neboť žalovaný měl úspěch ve věci jen částečný. Žalobkyni tak uložil povinnost uhradit náhradu nákladů řízení žalovanému za právní zastoupení-za 9 úkonů po 3.100,-Kč a paušální náhrady po 300,-Kč za úkon dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, celkem včetně DPH 37.026,-Kč. Úspěch žalovaného vyčíslil na 28.500,-Kč, tj. 26%, tedy 9.627,-Kč z celkové částky nákladů řízení. 5. Proti tomuto rozsudku Městského soudu v Praze podala žalobkyně včasné odvolání, a to v rozsahu bodů II., III. a IV. výroku, a navrhovala, aby jej odvolací soud zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Obsáhle přitom snášela argumenty na podporu závěru o nesprávnosti skutkových i právních závěrů, jež soud prvního stupně učinil. Odvolání proti bodu III. výroku, jímž byla přiznána náhrada nákladů řízení původní žalované, zdůvodňovala tím, že žalobou původně namítala neplatnost svých závazků s odkazem na ust. § 231 IZ, dle něhož žalovaným je vždy insolvenční správce, a současně s podáním žaloby žádala o ustanovení právního zástupce k ochraně svých zájmů. Zdůrazňovala, že právní zástupkyně jí byla ustanovena v roce 2014 a v roce 2015 byla vyzvána k opravě vad podání, což neprodleně učinila, přičemž následně došlo ke změně žalované strany. Pokud mezi tím původní žalované vznikly údajně náklady, pak se svou odpovědností za vznik těchto nákladů nesouhlasila, neboť se jednak jako laik řídila ust. § 231 IZ, jednak žádala o právní pomoc hned od samého počátku řízení; pokud by

Správnost s prvopisem potvrzuje Monika Pokorná. (196 ICm 2193/2013) 102 VSPH 207/2017 (MSPH 96 INS 19663/2011)

jí bylo vyhověno dříve, než původní žalované vznikly náklady, nemuselo by ke vzniku těchto nákladů dojít. Navrhovala proto, aby náhrada nákladů řízení nebyla původní žalované přiznána. 6. Žalovaný v reakci na odvolání navrhl, aby odvolací soud rozsudek v rozsahu napadeném odvoláním potvrdil a přiznal mu právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, s tím, že se ztotožnil se skutkovými i právními závěry, k nimž dospěl soud prvního stupně. 7. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí i řízení jeho vydání předcházející dle ust. § 212 a 212a o.s.ř. a dospěl k závěru, že nejsou dány podmínky pro jeho potvrzení či změnu, a to z důvodu procesních vad řízení. 8. Dle ust. § 92 o.s.ř. může soud na návrh žalobce se souhlasem žalovaného připustit, aby žalobce nebo žalovaný z řízení vystoupil a aby na jeho místo vstoupil někdo jiný, má-li být takto zaměněn žalobce, je třeba, aby s tím souhlasil i ten, kdo má na jeho místo vstoupit. 9. Dle ust. § 50b o.s.ř. odst. 1 má-li účastník zástupce, doručuje se pouze zástupci, nestanoví-li zákon jinak, dle odst. 2 má-li účastník zástupce s procesní plnou mocí, nařídí předseda senátu doručení písemnosti (elektronického dokumentu) jen tomuto zástupci, nestanoví-li zákon jinak. 10. Z ust. § 151 odst. 1 o.s.ř. plyne, že o povinnosti k náhradě nákladů řízení rozhodne soud bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. Výjimkou jsou obvykle případy podle ustanovení § 147 a § 148 odst. 2 o.s.ř., nebo např. končí-li pro některého z účastníků řízení proto, že došlo k záměně účastníků, nebo že žaloba je proti některému z více účastníků zamítána (viz usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. 2 Cmo 241/95 ze dne 17.6.1997). 11. Z obsahu spisu odvolací soud v dané věci zjistil, že usnesením ze dne 24.9.2015, č.j. 196 ICm 2050/2013-64 a usnesením ze dne 1.9.2015, č.j. 196 ICm 2193/2013-36 soud prvního stupně připustil záměnu účastníka na straně žalované tak, že na místo dosavadní žalované insolvenční správkyně Ing. Jaroslavy Dlabolové vstoupila do obou řízení na straně žalované společnost QI investiční společnost, a.s. Jak se z obsahu spisu podává, přestože byla žalovaná Ing. Jaroslava Dlabolová v obou těchto sporech zastoupena advokátem Mgr. Hubertem Müllerem (viz procesní plné moce č.l. 52 ze dne 2.2.2015, resp. č.l. 26 z téhož dne), soud prvního stupně doručil obě tato usnesení přímo původní žalované, a nikoliv jejímu zástupci; postupoval tak v rozporu s ust. § 50b odst. 1 a 2 o.s.ř. 12. Písemnost přitom není možné považovat za řádně doručenou, je-li účastníku doručena, ačkoliv mu podle zákona doručována být nemusí, ale není doručena jeho zástupci. Je-li rozhodnutí doručeno účastníku, ačkoliv správně mělo být doručeno (výlučně nebo také) jeho zákonnému zástupci, zmocněnci, opatrovníku nebo ustanovenému zástupci, jde o doručení bez právních následků. Uvedený závěr pak lze vztáhnout nejen na doručování rozhodnutí, ale i na doručování předvolání k jednání (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. NS 28 Cdo 896/2013 ze dne 9.1.2014). 13. Protože v dané věci obě usnesení o záměně účastníka na straně žalované nebyla dosud původní žalované (resp. jejímu zástupci) řádně doručena (a účinky doručení tak nenastaly), nemohla tato usnesení nabýt právní moci. Soud prvního stupně navíc v rámci těchto usnesení opomněl rozhodnout o nákladech řízení ve vztahu mezi žalobkyní a původní žalovanou, byť o tom byl povinen dle ust. § 151 odst. 1 o.s.ř. i bez návrhu rozhodnout, neboť pro původní žalovanou právní mocí usnesení o připuštění záměny účastníka řízení končí. 14. Na základě těchto zjištění dospěl odvolací soud k závěru, že v projednávané věci rozhodl soud prvního stupně napadeným rozsudkem předčasně, neboť dosud pravomocně nerozhodl o záměně účastníka na straně žalované.

Správnost s prvopisem potvrzuje Monika Pokorná. (196 ICm 2193/2013) 102 VSPH 207/2017 (MSPH 96 INS 19663/2011)

15. Řízení před soudem prvního stupně je tedy stiženo procesní vadou, jež mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a jehož náprava nemůže být za odvolacího řízení zjednána. Proto odvolací soud postupoval podle § 219a odst. 1 písm. a) a § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř., rozsudek v rozsahu napadeném odvoláním zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 16. V dalším řízení soud prvního stupně řádně doručí usnesení ze dne 24.9.2015, č.j. 196 ICm 2050/2013-64 a usnesení ze dne 1.9.2015, č.j. 196 ICm 2193/2013-36 zástupci původní žalované a též rozhodne doplňujícím usnesením dle ust. § 166 odst. 1 ve spojení s ust. § 167 odst. 2 o.s.ř. o nákladech řízení ve vztahu mezi žalobkyní a původní žalovanou; vypořádá se přitom s argumentací žalobkyně (shora reprodukovanou) obsaženou v jejím odvolání proti bodu III. výroku napadeného rozsudku. Poté, co usnesení, jimiž připustil záměnu účastníka na straně žalované, nabydou právní moci, věc znovu projedná a rozhodne. 17. S ohledem na kasaci napadeného rozhodnutí rozhodne soud prvního stupně o náhradě nákladů vzniklých v řízení před soudem prvního stupně i v odvolacím řízení v novém rozhodnutí ve věci.

Poučení:

Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.

Praha dne 31. ledna 2018

Mgr. Martin Liška v.r. předseda senátu

Správnost s prvopisem potvrzuje Monika Pokorná.