196 ICm 1921/2013
Č.j.: MSPH 196 ICm 1921/2013-58 MSPH 96 INS 20808/2012

Městský soud v Praze, se sídlem Praha 2, Slezská 9, rozhodl samosoudkyní JUDr. Ing. Kamilou Balounovou v právní věci žalobce: Český inkasní servis, spol. s r.o., IČ 270 65 162, Václavské nám. 66/808, 110 00 Praha 1, právně zastoupen advokátem JUDr. Romanem Majerem, se sídlem Vyskočilova 1326/5, 140 00 Praha 4, proti žalovanému 1) Ing. Tomášovi Pachmanovi, IČ 144 68 913, se sídlem Ctiborova 3091, 272 01 Kladno, insolvenčnímu správci dlužníka Aleny anonymizovano , anonymizovano , a žalovanému 2) Aleně anonymizovano , anonymizovano , se sídlem Španielova 1262/15, 163 00 Praha 6, o určení pravosti a výše pohledávky

takto:

I. Určuje se, že pohledávka věřitele Český inkasní servis, spol. s r.o. (č. P 11), přihlášená v insolvenčním řízení vedeném Městským soudem v Praze, pod sp.zn. MSPH 96 INS 20808/2012 ve věci dlužníka Aleny anonymizovano , je ve výši 696.514,86 Kč přihlášena po právu.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení proti insolvenčnímu správci.

III. Žalovaný 2) je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 12.342,-Kč a to k rukám právního zástupce žalobce JUDr. Romana Majera, se sídlem Vyskočilova 1326/5, 140 00 Praha 4, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

O d ů v o d n ě n í:

Dne 27. 5. 2013 podal žalobce Český inkasní servis, spol. s r.o., IČ 270 65 162, se sídlem Václavské nám. 66/808, 110 00 Praha 1, právně zastoupen advokátem JUDr. Romanem Majerem, se sídlem Vyskočilova 1326/5, 140 00 Praha 4, žalobu na určení pravosti a výše pohledávky pod č. P11, která byla popřena insolvenčním správcem (MSPH 96 INS 20808/2012) i dlužníkem v celém rozsahu na přezkumném jednání dne 17. 1. 2013. Dne 27. 12. 2001 uzavřel původní věřitel s dlužníkem smlouvu o překlenovacím úvěru ze stavebního spoření č. 1700995251. Na základě této smlouvy měl byt žalovanému 2) poskytnut překlenovací úvěr ve výši 500.000 Kč, s úrokovou sazbou 9,40 % p.a. do přidělení cílové částky, po jejím přidělení pak ve výši 6 % p.a., a to za účelem modernizace a údržby bytu. Žalovaný 2) se zavázal splácet úroky z úvěru v pravidelných měsíčních splátkách po 3.916,67 Kč, a to až do přidělení cílové částky. Po přidělení cílové částky v měsíčních splátkách jistiny úvěru a úroků ve výši 3.750 Kč až do úplného splacení. Částka úvěru byla žalovanému 2) vyplacena na základě žádosti žalovaného 2) o výplatu částky ve výši 500.000 Kč ze dne 14. 1. 2002. Původní věřitel tak poskytl dlužníkovi na základě smlouvy a písemného pokynu Aleny anonymizovano v lednu 2002 částku ve výši 500.000 Kč z překlenovacího úvěru. Tímto měla být celková výše úvěru ze strany dlužníka vyčerpána. Nejpozději k datu 25. 2. 2002 měl dlužník povinnost splácet úvěr jednotlivými výše uvedenými splátkami. Jelikož dlužník porušil svůj závazek spočívající v řádném hrazení měsíčních splátek, odstoupil původní věřitel dle čl. 6 odst. 3 písm. a) Všeobecných podmínek od úvěrové smlouvy ke dni 31. 12. 2003. Dlužná částka činila ke dni odstoupení částku ve výši 380.392,70 Kč. Dlužník si dopis o odstoupení převzal osobně dne 25. 11. 2003. Dlužník byl dále povinen zaplatit žalobci zákonný úrok z prodlení ve výši 2 % p.a. a úrok z úvěru 9,40 % p.a. za dobu od 1. 1. 2004 do prohlášení úpadku, tj. do 3. 12. 2012. Dlužník tuto částku původnímu věřiteli, ani nabyvateli pohledávky -žalobci neuhradil. Z toho důvodu podal původní věřitel dne 16. 6. 2004 u Obvodního soudu pro Prahu 6 žalobu o zaplacení částky ve výši 380.392,70 Kč s příslušenstvím. V soudním řízení sp. zn. 7 C 273/2004, probíhajícím u Obvodního soudu pro Prahu 6, bylo na základě návrhu původního věřitele na singulární sukcesi rozhodnuto o vstupu žalobce do řízení na místo předchozího věřitele, a to usnesením ze dne 10. 7. 2006. Žalobce uvedl, že soudní řízení u Obvodního soudu pro Prahu 6 dosud probíhá. Žalobce dále konstatuje, že námitka insolvenčního správce týkajícího se promlčení uplatňované pohledávky není v tomto případě důvodná. U práva na dílčí plnění běží promlčecí doba pro každé dílčí plnění samostatně. Stane-li se pro nesplnění některého dílčího závazku splatný závazek celý, běží promlčecí lhůta od doby splatnosti nesplněného závazku. Splatnost celého zůstatku úvěru včetně příslušenství nastala dne 31. 12. 2003. Žalobce, resp. jeho právní předchůdce, uplatnil své právo u soudu dne 16. 6. 2004 v promlčecí době. Podáním žaloby u Obvodního soudu pro Prahu 6 dne 16. 6. 2004 došlo přerušení promlčecí doby, když po dobu probíhajícího řízení promlčecí doba neběží. Žalobce uvedl, že předmětné soudní řízení stále probíhá a do doby podání výše uvedené žaloby o určení pohledávky u insolvenčního soudu nebylo skončeno. Žalobce považuje popření přihlášené pohledávky žalovanými za zřejmý zásah do právní jistoty a dobré víry v rámci postupu při vymáhání přihlášené pohledávky. Vzhledem k výše uvedenému žalobce navrhuje, aby insolvenční soud určil, že pohledávka věřitele č. P 11, přihlášená v insolvenčním řízení vedeném Městským soudem v Praze pod sp. zn. MSPH 96 INS 20808/2012 ve věci dlužníka Aleny anonymizovano , je v popřené části 696.514,86 Kč přihlášená po právu.

Dne 21. 4. 2015 reagoval žalovaný Ing. Tomáš Pachman, insolvenční správce dlužníka Aleny anonymizovano , na žalobu pod č.j.-(1-3) ze dne 27. 5. 2013, podanou věřitelem Český inkasní servis, spol. s r.o., IČ 270 65 162. Ve svém vyjádření uvádí, že na základě skutečností uvedených v žalobě na určení, které nebyly uvedeny v přihlášce a nebyly doloženy ani v přílohách přihlášky, provedl ověření těchto skutečností, zejména s ohledem na soudní řízení vedené pod sp. zn. 7 C 273/2004. Z ověření tvrzených skutečností insolvenční správce dlužníka dospěl k názoru, že popřená pohledávka žalobce ve výši 696.514,89 Kč byla přihlášena po právu, tzn., že není promlčena. V souvislosti s výše uvedeným vzal správce zpět popření pohledávky žalobce a popřenou pohledávku ve výši 696.514,89 Kč dodatečně uznal. (MSPH 96 INS 20808/2012) Podáním ze dne 21. 4. 2015 se k žalobě na určení pohledávky vyjádřil i žalovaný-dlužník Alena anonymizovano , nar. 20. 12. 1957 a uvedl, že částku údajně vyplacenou ve výši 380.392,70 Kč nikdy neobdržel a bankovní účet, na který měl předchůdce žalobce vyplatit finanční prostředky nepatřil dlužníkovi. V roce 2001 dlužník podal trestní oznámení. Od té doby mělo proběhnout několik soudních líčení v trestním řízení, kde dlužník vystupoval jako obžalovaný a v roce 2012 bylo být soudem rozhodnuto o ukončení v jeho prospěch, a to tak, že byl zproštěn viny. Dlužník nebyl schopen soudu podat bližší vysvětlení, rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 6 neměl dlužník u sebe ani na jednání dne 5. 11. 2015. V podání doručeném zdejšímu soudu dne 30. 12. 2015 dlužník sdělil, že v roce 2012 nebylo podáno žádné trestní oznámení. Spor trval 14 let a žádné další trestní oznámení, kromě oznámení z roku 2001 nebylo podáno. V závěrečné řeči ze dne 7. 4. 2016 dlužník i nadále popírá, že by obdržel peníze a uvedl, že si neúčtuje náklady řízení. Žalovaný 2) neuznal pohledávku věřitele Český inkasní servis, spol. s r.o., IČ 270 65 162 a požaduje, aby soud rozhodl o zamítnutí předmětné žaloby.

Insolvenční řízení ve věci dlužníka Aleny anonymizovano , anonymizovano , se sídlem Španielova 1262/15, 163 00 Praha 6, bylo zahájeno dne 27. 8. 2012 na návrh dlužníka. Dne 3. 12. 2012 rozhodl Městský soud v Praze usnesením č.j. MSPH 96 INS 20808/2012-A-14, o úpadku dlužníka a povolil oddlužení. Insolvenčním správcem dlužníka byl ustanoven žalovaný Ing. Tomáš Pachman.

Z prohlášení žadatele o úvěr ze dne 6. 12. 2001 bylo zjištěno, že klient Alena anonymizovano , r.č. 576220/1280, (smlouva o stavebním spoření č. 1700995201) jako žadatel o úvěr VSS KB podepsal dne 6. 12. 2001 žádost za účelem poskytnutí částečného úvěru, přičemž zbylá část měla být hrazena z vlastních prostředků. Celkem mělo být, dle úvěrového účtu ze dne 27. 12. 2001 vyplaceno 380.392,70 Kč.

Ze smlouvy o překlenovacím úvěru č. 1700995251 ze dne 27. 12. 2001 bylo zjištěno, že Všeobecná stavební spořitelna Komerční banky, a.s., jako věřitel, a Alena anonymizovano , r.č. 576220/1280, bytem Španielova 1262, 163 00 Praha 6, jako dlužník, podepsali výše uvedenou smlouvu o poskytnutí překlenovacího úvěru ve výši 500.000 Kč. Cílová částka stavebního spoření byla stanovena na částce 500.000 Kč, zůstatek na účtu stavebního spoření k datu vyhotovení této smlouvy byl 200.180 Kč, z toho připsaná státní podpora činila 0 Kč. Ve smlouvě je stanovena úroková sazba ve výši 9,400 % p.a. do přidělení cílové částky stavebního spoření a měsíční splátka úroků ve výši 3.916,67 Kč. Překlenovací úvěr byl zajištěn zřízením zástavního práva k vkladu stavebního spoření klienta ze smlouvy o stavebním spoření č. 1700995201, výše vkladu činila k datu vyhotovení smlouvy částka 200.180 Kč. Tímto nebyla dotčena povinnost vrátit v případech stanovených zákonem o stavebním spoření, zálohy státní podpory Ministerstvu financí. Ve smlouvě se uvádí, že částka do výše zastaveného zůstatku na účtu stavebního spoření může být vyplacena po podpisu smlouvy o překlenovacím úvěru. Úvěr byl dále zajištěn ručením dle zvláštního prohlášení. Předpokládaný termín přidělení cílové částky ve výši 500.000 Kč byl stanoven na 2. čtvrtletí 2004. Úroková sazba byla po celou dobu splatnosti úvěru stanovena pevně ve výši 6 % p.a. Měsíční splátka úvěrů a úroku byla stanovena na 3.750 Kč. Dlužná strana se ve smlouvě zavázala, že závazky vzniklé z této smlouvy uhradí věřiteli ve stanovené výši a termínech. Smlouva byla uzavřena dne 27. 12. 2001 a podpis klienta-dlužníka byl na smlouvě úředně ověřen Městskou částí-Praha 17 dne 7. 1. 2002. Klient byl dle smlouvy pojištěn u Pojišťovny České spořitelny, a.s., na částku 290.000 Kč. (MSPH 96 INS 20808/2012) Ze všeobecných obchodních podmínek Všeobecné stavební spořitelny Komerční banky, a.s. (dále jen ,,VSS KB ) ze dne 1. 12. 2000 bylo zjištěno, že v čl. 6 jsou stanoveny důsledky neplnění podmínek. Podle bodu 1 písm. c) čl. 6 může věřitel v případě neplnění podmínek dokumentů, VOP, VÚP a obecně závazných právních předpisů ze strany klienta, požadovat okamžité splacení dlužné částky, tj. zejména jistiny úvěru, úroků a smluvní pokuty. V bodě 3 čl. 6 je stanoveno, v jakých případech je VSS KB oprávněna odstoupit od smlouvy. V čl. 6 bod 3 písm. a) je stanoveno, že VSS KB je oprávněna odstoupit od smlouvy, je-li klient v prodlení s placením úroků z překlenovacího úvěru nebo s placením splátek přiděleného úvěru. Smlouva o úvěru v takovém případě zaniká dnem doručení projevu vůle, kterým VSS KB odstupuje od této smlouvy. Na právní účinky doručení se použijí ustanovení čl. 8 odst. 6, přičemž pro účel doručování se doručované písemnosti zasílají na poslední známou adresu klienta nebo spoludlužníka.

Ze žádosti o výplatu ve výši 500.000 Kč ze dne 14. 1. 2002 bylo zjištěno, že Alena anonymizovano , bytem Španielova 1262, 163 00 Praha 6, žádala Všeobecnou stavební spořitelnu Komerční banky a.s., o okamžité vyplacení výše uvedené částky. Žádost obsahuje i číslo smlouvy o stavební spoření (tj. 1700995251). Jako příjemce částky byla ve smlouvě označena Alena anonymizovano , bytem Španielova 1262, 163 00 Praha 6, a mělo být plněno na č. účtu 274089800247/0100. K žádosti dlužník přiložil i doklady o účelovosti, které soudu nebyly předloženy. Žádost podepsala v Praze dne 14. 1. 2002 Alena anonymizovano .

Z odstoupení od smlouvy ze dne 21. 1. 2003 bylo zjištěno, že Všeobecná stavební spořitelna Komerční banky a. s. adresovala dne 21. 11. 2013 odstoupení od smlouvy o překlenovacím úvěru č. 1700995251 podle čl. 6 odst. 3 písm. a) klientovi Aleně anonymizovano , r.č. 576220/1280. Výše dluhu k 31. 10. 2003 činila 582.250,07 Kč (z toho dlužné úroky 82.250,07 Kč, jistina 500.000 Kč, měsíční splátka 3.916,67 Kč, přičemž k datu odstoupení mohla být částka vyšší o příslušné splátky úroků. Dále bylo dlužníkovi adresováno odstoupení od smlouvy o stavebním spoření č. 1700995201 ve výši 208.959,79 Kč a započtení vzájemných pohledávek stejného druhu. K výše uvedenému kroku věřitel přikročil po tom, co i přes opakované upomínky nebyl uhrazen dluh vyplývající z citované úvěrové smlouvy. K dané písemnosti věřitel přiložil i doručenku, kterou dlužník podepsal dne 25. 11. 2003.

Z rozsudku č. j. 7 C 273/2004-69 ze dne 11. 12. 2013 bylo zjištěno, že Obvodní soud pro Prahu 6 rozhodl ve věci žalobce Český inkasní servis, spol. s r.o., IČ 27065162, proti žalované Aleně anonymizovano , nar. 20. 12. 1957, Ladislavu anonymizovano , anonymizovano a Pavlovi anonymizovano , anonymizovano , o zaplacení částky 380.392,70 Kč, rozsudkem pro zmeškání tak, že uložil žalovaným zaplatit žalobci do 3 dnů od právní moci rozsudku částku ve výši 380.392,70 Kč spolu s úroky ve výši 9,4 % z částky 290.439,85 Kč od 1. 1. 2004 do zaplacení, spolu s úroky z prodlení ve výši 2 % z částky 380.392,70 Kč od 1. 1. 2004 do zaplacení s tím, že plněním jednoho ze žalovaných zanikne v rozsahu tohoto plnění povinnost ostatních žalovaných. Dále bylo žalovanému 1, 2, 3 uloženo zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 52.100,80 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku, na účet zástupce žalobce JUDr. Romana Majera. Na daném rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 6, doručeném zdejšímu soudu dne 12. 6. 2014, tamní soud nevyznačil doložku právní moci, a to z důvodu, že ke dni 4. 3. 2015 ještě nebylo výše uvedené řízení pravomocně skončeno (uvedeno na č.l. 23).

Z usnesení Městského soudu v Praze pod sp. zn. 9 To 403/2011 ze dne 3. 11. 2011 bylo zjištěno, že výše uvedený soud jako soud odvolací podle § 257 odst. 1 písm. c) TŘ zrušil v celém rozsahu napadený rozsudek č.j. 16 T 76/2006-628 ze dne 17. 5. 2011 a zastavil trestní (MSPH 96 INS 20808/2012) stíhání proti Aleně anonymizovano nar. 20. 12. 1957, Ing. Václavu anonymizovano , anonymizovano a Jiřímu anonymizovano , anonymizovano , podle § 223 odst. 1 TŘ z důvodu uvedených v § 11 odst. 1 písm. b) TŘ. Došlo totiž k zániku trestní odpovědnosti uplynutím promlčecí doby. Soudem prvního stupně byla dlužnice rozsudkem č.j. 16 T 76/2006-628 ze dne 17. 5. 2011 odsouzena za úvěrový podvod, který je předmětem tohoto sporu. Dlužnice byla ovšem ještě odsouzena za zpronevěru (14. 11. 2007).

Z přihlášky pohledávky věřitele č. 10 bylo zjištěno, že věřitel Český inkasní servis, spol. s r.o., IČ 27065162, přihlásil do insolvenčního řízení dlužníka Aleny anonymizovano , nar. 20. 12. 1957, nezajištěnou a nevykonatelnou pohledávku v výši 380.392,70 Kč s příslušenstvím ve výši 316.122,19 Kč (tj. úrok z prodlení ve výši 68.893,34 Kč a úrok z úvěru ve výši 247.228,85 Kč), tj. celkem 696.514,89 Kč z titulu smlouvy o překlenovacím úvěru ze stavebního spoření č. 1700995251 ze dne 27. 12. 2001. Přihláška byla přihlášená jako nepodřízená, nepodmíněná, peněžitá a splatná. Věřitel Český inkasní servis, spol. s r.o. měl pohledávku získat na základě smlouvy o postoupení ze dne 13. 4. 2006. O této skutečnosti měl být dlužník informován oznámením o postoupení pohledávky ze dne 2. 5. 2006. Věřitel v přihlášce konstatuje, že dlužná částka nebyla ke dni podání přihlášky uhrazena.

Z protokolu o přezkumném jednání ze dne 17. 1. 2013 bylo zjištěno, že pohledávka věřitele evidována pod č. P11 ve výši 696.514,89 Kč byla přezkoumána a byla popřena zcela co do pravosti, výše i pořadí jak správcem, tak i dlužníkem. Insolvenční správce popřel z důvodu, že došlo k promlčení pohledávky a dlužník z důvodu, že částku neobdržel. Následně podáním ze dne 21. 4. 2015 vzal insolvenční správce své popření v celém rozsahu zpět.

Insolvenční soud se v první řadě zabýval včasností žaloby. Žaloba byla podána dne 27. 5. 2013. Pohledávka byla popřena na přezkumném jednání dne 17. 1. 2013 insolvenčním správcem i dlužníkem. Věřitel Český inkasní servis, spol. s r.o. se přezkumného jednání neúčastnil. Insolvenční soud schválil usnesením č.j. MSPH 96 INS 20808/2012-B-7 ze dne 21. 1. 2013 oddlužení Aleny anonymizovano , narozené dne 20. 12. 1957, bytem Španielova 1262/15, 163 00 Praha 6, plněním splátkového kalendáře. Insolvenční správce doručil věřiteli Český inkasní servis, spol. s r.o. vyrozumění o popření pohledávky dne 30. 1. 2013. Dne 10. 5. 2013 bylo vyrozumění o popření pohledávky doručeno právnímu zástupci věřitele JUDr. Romanovi Majerovi. Podle § 198 IZ lhůta pro podání incidenční žaloby se počítá od termínu přezkumného jednání, kdy došlo k popření pohledávky. Odlišně je lhůta vymezena pro věřitele, kteří se neúčastnili přezkumného jednání, kde byla přezkoumávána jejich pohledávka. Bude-li věřiteli doručeno vyrozumění insolvenčního správce o popření jeho pohledávky později než 16. den po konání přezkumného jednání, skončí lhůta pro podání incidenční žaloby 15. dnem po doručení vyrozumění insolvenčního správce. Pokud by naopak vyrozumění insolvenčního správce bylo věřiteli doručeno dříve než 15. den po konání příslušného přezkumného jednání, skončí lhůta pro podání incidenční žaloby věřiteli až 30. den po soudním roku, nikoliv 15. den po doručení vyrozumění. Počátek běhu lhůty pro podání incidenční žaloby je odlišný v případě popěrného úkonu dlužníka (§ 336 odst. 2 a § 410 odst. 2). Pro běh lhůty platí stejná pravidla jako v případě popěrného úkonu insolvenčního správce. Lhůta pro podání incidenční žaloby je lhůtou hmotněprávní. Poslední den lhůty musí být incidenční žaloba doručena podatelně insolvenčního soudu. Lhůta pro podání žaloby není dodržena ani v případě, je-li incidenční žaloba podána u jiného než insolvenčního soudu. Incidenční žaloba podaná u jiného než insolvenčního soudu bude úřední cestou předána k soudu insolvenčnímu. Lhůta (MSPH 96 INS 20808/2012) pro podání incidenční žaloby přestává běžet až poté, co je žaloba doručena místně a věcně příslušnému insolvenčnímu soudu. Pasivně legitimován k podání žaloby je ten, kdo pohledávku popřel. U dlužníka to platí jen tehdy, pokud nastaly účinky jeho popření. Incidenční žaloba v takovém případě směřuje jen proti popírajícímu dlužníkovi. Pokud pohledávku popřeli insolvenční správce i dlužník ve stejném rozsahu a ze shodných důvodů (a nastaly účinky popření pohledávky dlužníkem), mají v incidenčním sporu o popřené pohledávce postavení nerozlučných společníků. Nebude-li podána žaloba současně i proti dlužníku, nebude se k přihlášce přihlížet, jakoby žaloba nebyla vůbec podána. Věřitel popřené pohledávky podal žalobu proti insolvenčnímu správci i dlužníkovi. Žaloba byla podána včas v souladu s ust. § 198 IZ do 15 dnů ode dne doručení vyrozumění právnímu zástupci věřitele, tj. posledním dnem lhůty k podání žaloby na určení.

Právní posouzení stanovení úroků:

Podle § 101 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., ObčZ, pokud není v dalších ustanoveních uvedeno jinak, je promlčecí doba tříletá a běží ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé. U práv, která musí být uplatněna nejprve u fyzické nebo právnické osoby, počíná běžet promlčecí doba ode dne, kdy bylo právo takto uplatněno.

Podle § 111 a 112 zákona č. 40/1964 Sb., ObčZ, změna v osobě věřitele nebo dlužníka nemá na běh promlčecí doby vliv. Uplatní-li věřitel v promlčecí době právo u soudu nebo u jiného příslušného orgánu a v zahájeném řízení řádně pokračuje, promlčecí doba od tohoto uplatnění po dobu řízení neběží. To platí i o právu, které bylo pravomocně přiznáno a pro které byl u soudu nebo u jiného příslušného orgánu navržen výkon rozhodnutí.

Dle § 517 zákona č.40/1964, ObčZ. dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Jestliže jej nesplní ani v dodatečné přiměřené lhůtě věřitelem mu poskytnuté, má věřitel právo od smlouvy odstoupit; jde-li o plnění dělitelné, může se odstoupení věřitele za těchto podmínek týkat i jen jednotlivých plnění. Jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis. Jde-li o prodlení s plněním věci, odpovídá dlužník za její ztrátu, poškození nebo zničení, ledaže by k této škodě došlo i jinak. Dle § 1 nařízení vlády č. 142/1994 Sb. (kterým se stanoví výše úroku z prodlení a poplatku z prodlení podle občanského zákoníku) výše úroků z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů. V každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí.

Povaha ustanovení § 517 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., ObčZ vylučuje, aby výše úroku z prodlení byla v občanskoprávních vztazích dohodnuta jinak, než stanoví právní předpis, který toto ustanovení provádí. Ustanovení § 517 odst. 2 věta za středníkem ObčZ účastníkům dohodu o jiné výši úroku z prodlení výslovně nezakazuje, nemožnost přijetí odchylné smluvní úpravy však vyplývá z povahy tohoto ustanovení. Uvádí-li se v něm, že výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis, není ponecháno na výklad tohoto ustanovení prostor pro úvahy, zda lze výši úroku z prodlení či poplatku stanovit jinak, tedy ani dohodou účastníků. Je-li totiž výše úroku z prodlení v občanském zákoníku (jak bylo vyloženo výše) stanovena kogentně a účastníkům není umožněno, aby si svá práva a povinnosti upravili jiným než v ustanovení § 517 odst. 2 ObčZ stanoveným způsobem, je třeba případnou jinou dohodu účastníků považovat za zakázanou. Tzv. autonomie vůle stran (MSPH 96 INS 20808/2012) se v takovém případě nemůže uplatnit, neboť nikdo nesmí činit to, co je v rozporu se zákonem (např. 33 Odo 1117/2003 ze dne 17. 3. 2005).

Podle § 410 odst. 2 IZ má popření pohledávky nezajištěného věřitele dlužníkem za trvání účinků schválení oddlužení tytéž účinky jako popření pohledávky insolvenčním správcem, ustanovení § 51 odst. 2 tím však není dotčeno; pro toto popření platí obdobně ustanovení o zjištění pohledávky týkající se insolvenčního správce. Jestliže dlužník popřel pohledávku při přezkumném jednání, které se konalo před schválením oddlužení, nastávají účinky tohoto popření dnem, kdy nastaly účinky oddlužení; tento den je rozhodný i pro počátek běhu lhůt k podání žaloby o určení pravosti, výše nebo pořadí pohledávky. Věřitelé nevykonatelné pohledávky, která byla popřena dlužníkem, podávají žalobu vždy vůči dlužníku. V projednávaném případě začala promlčecí lhůta běžet ode dne uplatnění práva u fyzické osoby, tj. dnem 25. 11. 2003. Věřitel daným úkonem odstoupil od smluv se žalovaným, přičemž splatnost celého závazku nastala dnem 31. 12. 2003. Následně uplatnil věřitel své právo u Obvodního soudu pro Prahu 6 dnem 18. 6. 2004, tj. v promlčecí lhůtě v souladu s ust. § 112 ObčZ (zák. č. 40/1964 Sb.), od té doby promlčecí lhůta neběží. To uznal i insolvenční správce, který popíral pohledávku věřitele z důvodu promlčení a své popření vzal dnem 21. 4. 2015 zpět. Žalobce prokázal, že závazek vznikl a k promlčení žalovaného závazku věřitele nedošlo. Ovšem žalovaný 1) neprokázal, že by pohledávku věřitele uhradil, ani to, že částku vyplacenou věřitelem neobdržel. Žádost o vyplacení částky je podepsána dlužnicí, dlužnice uvedla na formuláři i číslo účtu. Povinnost, že číslo účtu musí být vedeno na jméno dlužnice dána není a není dána ani povinnost poskytovatele úvěru zkoumat, komu patří číslo účtu, které žadatel o úvěr uvede. Úvěr byl na určený účet vyplacen. Nebyla namítána, ani shledána nepatřičnost smluvených úroků, v určitém období jsou dokonce nižší než úroky zákonné. Navíc v souvislosti s poskytnutým úvěrem, který je předmětem sporu, byla dlužnice souzena za úvěrový podvod. Trestní řízení bylo zastaveno jenom díky tomu, že došlo k promlčení skutku. Bylo by tudíž nanejvýše nespravedlivé, aby dlužnice se svými komplici získala peníze, dluh z úvěru neuhradila a nebyla jí k tomu ani stanovena povinnost. Přihlédnout musí soud také k tomu, že byl ve prospěch žalobce vydán rozsudek (byť nepravomocný), kde bylo rozhodnuto ve prospěch věřitele. Vzhledem k výše uvedenému soud rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

Výrok II. je odůvodněn následovně. O nákladech řízení mezi žalobcem a žalovaným 1) rozhodl soud podle ust. § 202 odst. 1 IZ ve spojení s § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že soud nepřiznal náhradu nákladů žalobce ve věci žaloby proti insolvenčnímu správci. Ve sporu o pravost, výši nebo pořadí přihlášených pohledávek nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení proti insolvenčnímu správci.

Výrok III. je odůvodněn následovně. O nákladech řízení mezi žalobcem a žalovaným 2) rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť žalobce měl ve věci plný úspěch. Poté, co Ústavním soudem ČR byla zrušena vyhláška č. 484/2000 Sb. (viz nález Ústavního soudu publikovaný ve Sbírce zákonů pod č. 116/2013 Sb.), soud náhradu nákladů řízení přiznal za úkony učiněné od 1. 1. 2013 dle § 9 odst. 4 písm. c) advokátního tarifu (ve znění od 1. 1. 2013) s tarifní hodnotou 50.000 Kč a sazbou mimosmluvní odměny 3.100 Kč za jeden úkon právní služby. Soud přiznal odměnu za následující úkony: -převzetí právního zastoupení JUDr. Romanem Majerem-advokát žalobce jako jeden úkon učiněný po 1. 1. 2013 po 3.100 Kč -podání žaloby žalobě ze dne 27. 5. 2013 jako jeden úkon učiněný po 1. 1. 2013 po 3.100 Kč -účast na jednání dne 5. 11. 2015 jako jeden úkon učiněný po 1. 1. 2013 po 3.100 Kč (MSPH 96 INS 20808/2012)

Celkem tedy odměna za 3 úkony právní služby ve výši 9.300 Kč. K tomu je nutno přičíst 3 paušální náhrady po 300 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve výši 900 Kč. Celkem tedy 10.200 Kč. K tomu je nutno přičíst 21 % DPH ve výši 2.142 Kč, celkem tedy 12.342 Kč. Náhrada nákladů řízení přiznaná v tomto sporu vůči žalovanému 2), tj. dlužníku se pokládá za přihlášenou podle tohoto zákona a uspokojí se v insolvenčním řízení ve stejném pořadí jako pohledávka, o kterou se vedl spor.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení tohoto písemného vyhotovení k Vrchnímu soudu v Praze, prostřednictvím soudu zdejšího.

Praha dne 14. dubna 2016

JUDr. Ing. Kamila Balounová v. r. samosoudkyně

Za správnost vyhotovení: Hronová