195 ICm 3472/2013
Č.j. MSPH 195 ICm 3472/2013-89 (MSPH 95 INS 21504/2011)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní Mgr. Věrou Modlitbovou v právní věci žalobce JUDr. Břetislava Komana, advokáta se sídlem v Praze 7, Bubenská 25, PSČ 17000, insolvenčního správce dlužnice EPR PAPÍR s.r.o. se sídlem v Praze 10, Révová 213/14, PSČ 10000, IČO 25948539, proti žalovanému Robertu anonymizovano , anonymizovano , bytem ve Spojených státech amerických, New York, 150 East 2nd Street, Suite 1A, NY 10009, zastoupenému Mgr. Lucií Benešovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Palackého 715/15, PSČ 11000, o popření pravosti vykonatelné pohledávky

takto:

I. Žaloba s návrhem, aby soud určil, že žalovaný Robert Flocius, anonymizovano , bytem ve Spojených státech Amerických, New York, 150 East 2nd Street Suite 1A, NY 10009, n e-m á vůči dlužnici EPR PAPÍR s.r.o. se sídlem v Praze 10, Révová 213/14, PSČ 10000, IČO 25948539, pohledávky přihlášené žalovaným jako insolvenčním věřitelem číslo 44 v insolvenčním řízení vedeném Městským soudem v Praze pod spisovou značkou MSPH 95 INS 21504/2011, evidované pod čísly 1 a 1.1. ve výších 4,343.400,-Kč a 12,929.940,-Kč, celkem tedy 17,273.340,-Kč, vykonatelné dle exekutorského zápisu Mgr. Hynka Sekyrky, soudního exekutora, Exekutorský úřad Praha 1 se sídlem v Praze 10, Normanská 1475/4, č.j. 145 EZ 16/11 ze dne 9.6.2011, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobce JUDr. Břetislav Koman, advokát se sídlem v Praze 7, Bubenská 25, PSČ 17000, insolvenční správce dlužnice EPR PAPÍR s.r.o. se sídlem v Praze 10, Révová 213/14, PSČ 10000, IČO 25948539 (dále též jen dlužnice nebo dlužník ), se dovolává žalobou ze dne 15.10.2013 doručenou zdejšímu soudu dne 16.10.2013 svého popření pravosti vykonatelných pohledávek žalovaného Roberta Flociuse, anonymizovano , bytem ve Spojených státech Amerických, New York, 150 East 2nd Street Suite 1A, NY 10009 (dále též jen žalovaný nebo věřitel č. 44 ), za dlužníkem, tj. JUDr. Břetislav Koman, advokát se sídlem v Praze 7, Bubenská 25, PSČ 17000, insolvenční správce dlužnice (dále též jen žalobce nebo správce ) se domáhá určení, že pohledávky žalovaného v celkové výši 17,273.340,-Kč přihlášené v insolvenčním řízení vedeném zdejším soudem pod spisovou značkou MSPH 95 INS 21504/2011, opírané o exekutorský zápis Mgr. Hynka Sekyrky, soudního exekutora, Exekutorský úřad Praha 1 se sídlem v Praze 10, Normanská 1475/4 (dále též jen Exekutor ), č.j. 145 EZ 16/11 ze dne 9.6.2011 (dále též jen Zápis ), evidované pod čísly 1 a 1.1. ve výších 4,343.400, Kč a 12,929.940, Kč jako plnění ze vztahu založeného smlouvou o půjčce a sankce za neplnění povinností (dále též jen sporné pohledávky ) nejsou po právu. Žalobce nezpochybnil pravost ani platnost Zápisu, namítl ale pravdivost údajů v Zápisu uvedených. Správce považuje smlouvu o půjčce ze dne 26.2.2010 za neplatnou, neboť smlouva jednak nebyla míněná vážně (jde o předstíraný akt), jednak nesplňuje formální náležitosti (není uzavřena formou notářského zápisu a s ověřenými podpisy účastníků dohody, nepředchází jí souhlas valné hromady dlužnice); finanční prostředky, které mají tvořit předmět půjčky, nadto byly poskytnuty Jednateli pro jeho vlastní potřebu v době předcházející uzavření smlouvy. Dlužnice nevykazuje v účetnictví zpracovaném za příslušné kalendářní období jednak žádné získané prostředky, jednak žádné závazky vůči společníkům či třetím osobám, které by odpovídaly půjčeným, respektive nevráceným prostředkům z půjčky. Po nástupu správce do funkce byl tento ujištěn ze strany bývalého dlužničina jednatele Antonína anonymizovano , anonymizovano , bytem ve Slovenské republice, Bratislava, Sabinovská 9a, PSČ 82103 (dále též jen Jednatel ), že pohledávka, která je obsahem Zápisu, byla vytvořena uměle a že správce nebude nucen tuto pohledávku již v rámci insolvenčního řízení řešit . Pohledávka, kterou žalovaný uplatnil v tomto insolvenčním řízení vůči dlužnici, je předmětem exekuce vedené proti žalovanému jako povinnému.

Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby jako celku s tím, že v řízení vyvolaném popřením pravosti či výše vykonatelné pohledávky nemůže být předmětem určení platnost smlouvy o půjčce. Platnost smlouvy dle žalovaného navíc není zpochybněna ani absencí její formy (notářský zápis či ověření podpisů účastníků smlouvy), ani dobou faktického předání peněz mezi žalovaným a Jednatelem. Z výpovědí žalovaného a Jednatele neplyne jednoznačné použití půjčených peněz toliko pro výhradní potřeby Jednatele. Ani absence vyplnění kolonky o půjčených prostředcích, respektive závazcích vůči společníkům a třetím osobám v účetnictví dlužnice není schopná prokázat neposkytnutí půjčených prostředků žalovaným Jednateli.

Při svém rozhodování ve věci soud vycházel jak ze skutkových zjištění učiněných jednak na základě shodných tvrzení účastníků o skutkových okolnostech sporu, jednak na základě účastníky označených a předložených a soudem coby potřebných opatřených listinných důkazů dle § 120 odst. 2 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen OSŘ ) [smlouvy o půjčce ze dne 26.2.2010, exekučního příkazu Mgr. Jana Krejsty, soudního exekutora, Exekutorský úřad Brno-město, č.j. 159 EX 02554/14-021 ze dne 3.7.2015, přiznání k dani z příjmů právnických osob dlužnice ze dne 30.6.2011 s otiskem presenčního razítka Finančního úřadu pro Prahu 10, včetně výkazu zisků a ztrát a rozvahy, výpisu z bankovního účtu vedeného pro obchodní společnost Boston Capital Services Ltd. za období 11.3.2010 až 14.12.2010, výpisu z registru společností Spojeného království Velké Británie a Severního Irska ke dni

28.8.2007, výpovědí žalovaného a svědka Antonína anonymizovano ], tak z obecně známých okolností, respektive skutečností známých zdejšímu soudu z jeho činnosti insolvenčního a rejstříkového soudu dle § 121 OSŘ. Počátkem roku 2010 se žalovaný s Jednatelem domluvili, že věřitel č. 44 půjčí Jednateli finanční prostředky až do celkové výše 180.000,-EUR; peníze žalovaný Jednateli předával po jednotlivých částkách v hotovosti pro osobní potřebu Jednatele, přičemž jako záruku vrácení půjčených prostředků dohodli jmenovaní možnost ručení majetkem dlužnice. Jednatel hodlal část půjčených prostředků investovat do nákupu stroje sloužícího ke zpracování papíru. Splatnost prostředků půjčených Jednateli dohodli žalovaný s Jednatelem nejpozději k 31.3.2011. Žalovaný vyzýval Jednatele opakovaně po termínu splatnosti k vrácení půjčených prostředků ve výši 180.000,-EUR. Dne 26.2.2010 podepsali žalovaný jako věřitel a Jednatel jako fyzická osoba coby dlužník a současně jednající jménem dlužnice jako ručitele a solidárního dlužníka listinu nazvanou smlouva o půjčce; článek I. smlouvy konstatuje, že žalovaný poskytl Jednateli půjčku ve výši 180.000,-EUR v hotovosti v době od 11.1.2010 do 18.2.2010 ve dvanácti platbách á 15.000,-EUR. V článku II. dohody je jednak zakotven termín splatnosti 31.3.2011, jednak obsaženo ujednání o tom, že Jednatel se zavazuje vrátit půjčené peníze v uvedené době. Odstavec 2 článku II. smlouvy dále uvádí, že dlužnice přistupuje k závazku Jednatele jako solidární dlužník se souhlasem žalovaného a Jednatele. Jednatel a dlužnice se zavazují ke společnému a nerozdílnému vrácení půjčky. Dne 9.6.2011 sepsal Exekutor Zápis; předmětem Zápisu je dohoda žalovaného jako oprávněného a Jednatele a dlužnice jako povinných o povinnosti uhradit žalovanému dluh ve výši 180.000,-EUR dle smlouvy o půjčce. Žalovaný, Jednatel i dlužnice shodně v Zápisu prohlašují, že na základě smlouvy o půjčce žalovaný půjčil Jednateli celkovou částku ve výši 180.000,-EUR, kterou jmenovaný převzal a zavázal se vrátit ji žalovanému do 31.3.2011; dlužnice přistoupila vedle Jednatele k závazku uhradit půjčené prostředky žalovanému společně a nerozdílně s Jednatelem. V článku druhém Zápisu se zavazují Jednatel a dlužnice uhradit žalovanému dlužnou sumu 180.000,-EUR společně a nerozdílně do 17.6.2011, pro případ prodlení pak v článku třetím sjednávají smluvní pokutu ve výši 1.800,-EUR za každý započatý den prodlení do zaplacení. Jednatel i dlužnice současně v Zápisu svolili k vykonatelnosti Zápisu v případě nesplnění řečených povinností. V rozvaze dlužnice zpracované ke dni 31.12.2010 podepsané dne 21.6.2011 Jednatelem vykazuje dlužnice pod položkami závazky-ovládající a řídící osoba, závazky ke společníkům, členům družstva a k účastníkům sdružení a krátkodobé finanční výpomoci 0,-Kč. Vyhláškou č.d. MSPH 95 INS 21504/2011-A-2 ze dne 22.11.2011 zdejší soud oznámil, že řečeného dne bylo zahájeno insolvenční řízení ve věci dlužnice. Dne 10.4.2012 uplatnil žalovaný u zdejšího soudu ve věci vedené pod spisovou značkou MSPH 95 INS 21504/2011 přihláškou ze dne 2.4.2012 evidovanou pod číslem P-44 na předepsaném formuláři pohledávky číslo 1 za dlužnicí v celkové výši 17,273.340,-Kč. Jako důvod vzniku pohledávek ve výších 4,343.400,-Kč a 12,929.940,-Kč uvedl žalovaný evidovaný jako věřitel č. 44 dohodu ze dne 9.6.2011 sepsanou formou Zápisu; pohledávky vznikly z důvodu nevrácených půjčených prostředků ve výši 180.000,-EUR a nezaplacené smluvní pokuty za prodlení ve výši 522.000,-EUR. Věřitel č. 44 přepočetl výše obou uplatněných nároků kurzem České národní banky ke dni 2.4.2012 (1,-EUR = 24,77 Kč). Usnesením č.d. MSPH 95 INS 21504/2011-A-19 ze dne 17.5.2012 zdejší soud mimo jiné zjistil dlužničin úpadek a ustanovil žalovaného správcem. Podáním ze dne 22.6.2012 správce vyzval žalovaného k doplnění přihlášky pohledávek o předložení Zápisu. Dne 10.9.2012 předložil žalovaný zdejšímu soudu v řízení vedeném ve věci dlužnice pod spisovou značkou MSPH 95 INS 21504/2011 Zápis. Usnesením ze dne 11.9.2012 č.d. MSPH 95 INS 21504/2011-B-14 prohlásil zdejší soud na dlužničin majetek konkurs. Dne 19.9.2013 se v rámci insolvenčního řízení vedeného zdejším soudem pod spisovou značkou MSPH 95 INS 21504/2012 konalo zvláštní přezkumné jednání, při kterém popřel správce vykonatelné pohledávky číslo 1 a 1.1. žalovaného coby věřitele č. 44 v celkové výši 17,273.340,-Kč co do pravosti s odkazem na absenci doložení a vylíčení skutečností rozhodných pro vznik pohledávky. Správce napadl faktické předání finančních prostředků tvořících údajnou půjčku v uplatněné výši a hodnotu měnového kurzu předpokládaného zákonem, jakož i vážnost projevu vůle věřitele č. 44 při uzavírání předmětného vztahu s dlužnicí. Dne 16.10.2013 podal žalobce u zdejšího soudu proti věřiteli č. 44 žalobu o určení neexistence pravosti sporných pohledávek.

Ostatní skutková zjištění vzešlá ze shora jmenovaných důkazů zdejší soud na tomto místě neuvádí, neboť, přes provedení všech shora uvedených důkazů, některá zjištění z nich vzniklá nejsou významná pro právní závěry níže řečené, přičemž některé důkazy byly předmětem námitek účastníků řízení. Ze stejných důvodů neprovedl insolvenční soud ani další navrhované důkazy.

K přihlášce pohledávky je nutné připojit listiny, kterých se přihláška dovolává. Vykonatelnost pohledávky se prokazuje veřejnou listinou [§ 177 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále též jen IZ )]. Přezkoumání přihlášených pohledávek se děje na přezkumném jednání nařízeném insolvenčním soudem (§ 190 odst. 1 IZ). Přezkoumání pohledávek při přezkumném jednání se děje podle seznamu přihlášených pohledávek (§ 191 odst. 1 věta prvá IZ). Při přezkumném jednání se pokládá za vykonatelnou každá přihlášená pohledávka, ohledně které věřitel prokáže, že se stala vykonatelnou nejpozději ke dni rozhodnutí o úpadku. Při přezkumném jednání nelze považovat vykonatelnou pohledávku za nevykonatelnou z důvodů, pro které byla popřena. V pochybnostech rozhodne o tom, zda se pohledávka považuje pro účely jejího přezkoumání za vykonatelnou, do skončení přezkumného jednání insolvenční soud; učiní tak usnesením, které se nedoručuje a proti němuž není přípustný opravný prostředek (§ 191 odst. 2 IZ). Pravost, výši a pořadí všech přihlášených pohledávek mohou popírat insolvenční správce, dlužník a přihlášení věřitelé; popření pohledávky lze vzít zpět (§ 192 odst. 1 IZ). Insolvenční správce, který popřel vykonatelnou pohledávku, podá do 30 dnů od přezkumného jednání u insolvenčního soudu žalobu, kterou své popření uplatní proti věřiteli, který vykonatelnou pohledávku přihlásil. Lhůta je zachována, dojde-li žaloba nejpozději posledního dne lhůty soudu (§ 199 odst. 1 IZ). Jako důvod popření pravosti nebo výše vykonatelné pohledávky přiznané pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu lze uplatnit jen skutečnosti, které nebyly uplatněny dlužníkem v řízení, které předcházelo vydání tohoto rozhodnutí; důvodem popření však nemůže být jiné právní posouzení věci (§ 199 odst. 2 IZ). V žalobě podle odstavce 1 může žalobce proti popřené pohledávce uplatnit pouze skutečnosti, pro které pohledávku popřel (§ 199 odst. 3 IZ). Vykonatelná pohledávka je zjištěna také tehdy, jestliže insolvenční správce nepodal včas žalobu o její popření nebo byla-li taková žaloba zamítnuta anebo řízení o ní skončilo jinak než rozhodnutím ve věci samé (201 odst. 2 IZ). Incidenčními spory jsou spory o pravost, výši nebo pořadí přihlášených pohledávek [§ 159 odst. 1 písm. a) IZ]. Incidenční spor se projedná a rozhodne na návrh oprávněné osoby, podaný v rámci insolvenčního řízení u insolvenčního soudu; tento návrh má povahu žaloby (§ 160 odst. 1 IZ). Nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje (§ 7 IZ).

Shrnuto uvedené, pohledávky podléhající přezkumu mohou být v rámci zmíněného procesu buď zjištěny či zůstanou sporné. Zjištěná je taková pohledávka, kterou správce uznal, respektive nepopřel. V opačném případě, tedy je-li pohledávka popřena správcem, zůstává spornou. Existenci či neexistenci sporné pohledávky je možno dodatečně určit v rámci incidenčního sporu. Uvedené řízení je jako civilní proces zahajováno různými osobami mimo jiné podle toho, zda pohledávka, která zůstala sporná, byla přezkoumána jako vykonatelná či nevykonatelná. V případě popření vykonatelné pohledávky je povinen správce, který popřel vykonatelnou pohledávku, podat do 30 dnů od přezkumného jednání u insolvenčního soudu žalobu, kterou své popření uplatní proti věřiteli, který vykonatelnou pohledávku přihlásil. Správce přitom může uplatnit pouze skutečnosti, které nebyly uplatněny dlužníkem v řízení předcházejícím vydání pravomocného rozhodnutí příslušného orgánu a pro které pohledávku popřel; důvodem popření nemůže být jiné právní posouzení věci. Důsledkem marného uplynutí hmotněprávní lhůty k iniciaci incidenčního sporu je nepřihlížení ke správcovu popření vykonatelné pohledávky, tj. zjištění této pohledávky.

K otázce vykonatelnosti sporných pohledávek: Výklad ustanovení § 199 IZ (o mezích popření vykonatelné pohledávky přiznané věřiteli pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu) podal Nejvyšší soud České republiky (dále též jen Nejvyšší soud nebo NS ČR ) v rozsudku ze dne 18.7.2013 sen.zn. 29 ICdo 7/2013 a k týmž závěrům se přihlásil (a dále je rozvedl) i v rozsudku ze dne 31.7.2013 sp.zn. 29 Cdo 392/2011. V rozsudku sen.zn. 29 ICdo 7/2013, na který v podrobnostech soud odkazuje, Nejvyšší soud na dané téma uzavřel mimo jiné, že 1) Vykonatelná pohledávka může vzniknout (i účelově být vyrobena ), aniž by proběhlo jakékoli (soudní či jiné) řízení (např. prostřednictvím notářského nebo exekutorského zápisu se svolením k vykonatelnosti), jež by ústilo v rozhodnutí o této pohledávce; vykonatelné rozhodnutí též může být přijato, aniž by mu předcházelo jakékoli důkazní řízení opodstatňující závěr o existenci a správnosti výše této pohledávky (může jít např. o platební rozkaz, o rozsudek pro zmeškání nebo o rozsudek pro uznání). To je důvod pro zachování práva popřít i takovou pohledávku. ( ) Nejde-li o tento případ, lze jako důvod popření vykonatelné pohledávky založené rozhodnutím uplatnit jen skutečnosti, které v řízení, jež předcházelo vykonatelnému rozhodnutí, neuplatnil dlužník; současně se zapovídá popření takové pohledávky jen pro jiné právní posouzení věci popírajícím (chyb v právním posouzení věci se nelze nikdy beze zbytku vyvarovat. 2) Obecně tedy platí, že u přihlášené vykonatelné pohledávky přiznané pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu (příslušným orgánem tu může být nejen soud, ale např. též orgán veřejné správy nebo rozhodce anebo rozhodčí soud) lze uplatnit jako důvod popření její pravosti nebo výše jen skutkové námitky, konkrétně jen skutečnosti, které dlužník neuplatnil v řízení, které předcházelo vydání tohoto rozhodnutí. Přitom je lhostejné, zda takové skutečnosti dlužník neuplatnil vlastní vinou např. proto, že zcela rezignoval na svou procesní obranu v příslušném řízení, čímž přivodil vznik exekučního titulu založeného rozhodnutím, jež se neodůvodňuje vůbec (např. platební rozkaz nebo směnečný platební rozkaz) nebo rozhodnutím, jež se odůvodňuje jen minimálně (např. rozsudkem pro zmeškání nebo rozsudkem pro uznání). Pro úspěch takového popření bude naopak určující, zda skutečnosti, které dříve neuplatnil dlužník, jsou způsobilé změnit výsledek sporu o pohledávku (právě ony jsou důvodem ve výsledku jiného právního posouzení věci); tedy, že v porovnání se skutečnostmi, které dlužník dříve uplatnil, jsou skutečnosti, které dříve uplatněny nebyly, rozhodující příčinou pro určení, že (insolvenčním správcem) žalovaný přihlášený věřitel nemá vůči dlužníku označenou vykonatelnou pohledávku (spor o pravost) nebo pro určení, že (insolvenčním správcem) žalovaný přihlášený věřitel má vůči dlužníku označenou vykonatelnou pohledávku v určité (výrokem rozhodnutí určené) výši (spor o výši). 3) Pravidlo, podle kterého u přihlášené vykonatelné pohledávky přiznané pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu nemůže být důvodem popření její pravosti nebo výše jiné právní posouzení věci (§ 199 odst. 2 část věty za středníkem IZ), typově dopadá na situace, kdy při nezpochybněném skutkovém základu věci (tedy, nejsou-li důvodem popření pravosti nebo výše vykonatelné pohledávky skutečnosti, které dlužník neuplatnil v řízení, které předcházelo vydání tohoto rozhodnutí, nebo takové skutečnosti sice byly uplatněny, ale v porovnání s dřívějším rozhodnutím nevedly ke změně skutkových závěrů) měl zjištěný skutkový stav vést k jinému právnímu posouzení věci, než které o něm v řízení, které předcházelo vydání tohoto rozhodnutí, učinil příslušný orgán. Může jít např. o situaci, kdy příslušný orgán přiznal věřiteli pohledávku vůči dlužníku jako plnění ze smlouvy, ač plnění mělo být přiznáno jako náhrada škody nebo jako bezdůvodné obohacení nebo o situaci, kdy příslušný orgán sice správně určil (pojmenoval) právní normu, podle které měl být posouzen zjištěný skutkový stav věci, ale nesprávně ji vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval ( ). Přitom je zjevné, že chybné právní posouzení věci příslušným orgánem mohlo vést k přiznání pohledávky věřiteli vůči dlužníku tam, kde by jiné (správné) právní posouzení věci vedlo k závěru, že pohledávka není po právu, nebo že nemá být přiznána v celé požadované výši. 4) Právní posouzení věci není vyloučeno jako důvod popření pravosti nebo výše přihlášené vykonatelné pohledávky, jestliže z pravomocného rozhodnutí příslušného orgánu, jímž byla pohledávka přiznána, žádné právní posouzení věci neplyne. V rozsudku sp.zn. 29 Cdo 392/2011 ze dne 31.7.2013 pak Nejvyšší soud zdůraznil, že režim přezkoumání vykonatelné pohledávky přiznané pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu se uplatní i pro vykonatelnou pohledávku přiznanou pravomocným rozhodčím nálezem rozhodce nebo rozhodčího soudu.

Ustanovení § 251 až 271 se použije s výjimkou § 261a odst. 2 a 3 i na výkon jiných vykonatelných rozhodnutí, schválených smírů a listin, jejichž soudní výkon připouští zákon [§ 274 odst. 1 písm. h) OSŘ]. Exekutor osvědčuje na žádost skutkové děje a stav věci, například splnění dluhu, stav nemovitostí, bytů a nebytových prostor, jestliže jimi mohou být prokázány nároky v řízení před soudem nebo jiným státním orgánem a jestliže se skutkový děj udál v přítomnosti exekutora nebo jestliže se exekutor přesvědčil o stavu věci [§ 77 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád), ve znění pozdějších předpisů účinných do 31.12.2012 (dále též jen EŘ )]. V rámci další činnosti exekutor sepíše na žádost exekutorský zápis o dohodě, kterou se účastník zaváže splnit pohledávku nebo jiný nárok druhého účastníka vyplývající ze závazkového právního vztahu, v níž svolí, aby podle tohoto zápisu byl nařízen a proveden výkon rozhodnutí nebo exekuce, jestliže svou povinnost řádně a včas nesplní, nebo o osvědčení skutkového děje a stavu věci podle § 77 [§ 78 písm. a) a b) EŘ]. Exekutorský zápis je veřejnou listinou (§ 79 odst. 7 EŘ).

Vycházeje ze shora popsaného skutkového stavu insolvenční soud konstatuje, že sporné pohledávky byly uplatněny věřitelem č. 44 jako vykonatelné a takto též přezkoumány, přičemž obsahem Zápisu nebylo žádné právní posouzení věci. Bylo tak věcí insolvenčního soudu, aby výtky správce stran platnosti smlouvy o půjčce a plnění uskutečněného na jejím základě považoval za účinné popření vykonatelných pohledávek. Kvalifikaci osvědčovaných okolností uváděných účastníky Zápisu nelze zaměňovat s právním posouzením Exekutorem. Zápisu nepředcházelo žádné řízení, v jehož rámci by dlužnice mohla uplatnit jakékoli skutkové námitky. Správce nenapadá pravost či platnost Zápisu jako takového, zpochybňuje však platnost smlouvy o půjčce (míněna zjevně i listina ze dne 26.2.2010), jakož i uskutečnění plnění ve prospěch dlužnice. Žalobce inicioval spor z popření vykonatelných pohledávek ve lhůtě kratší než 30 dnů ode dne konání zvláštního přezkumného jednání.

Skutečnostmi rozhodnými pro spor z popření pohledávky jsou jednak moment zjištění dlužníkova úpadku, potažmo rozhodnutí o způsobu řešení dlužníkova úpadku (konkurs, oddlužení, reorganizace), a přihlášení pohledávek věřitele, jednak okamžik přezkoumání pohledávek a zákonem stanovené lhůty pro podání incidenční žaloby oprávněnou osobou a jednak spornost přezkoumaných pohledávek daná účinností jejich popření oprávněnými osobami. Vyhovět žalobě o určení neexistence (co do pravosti a výše) popřené vykonatelné pohledávky (incidenční žalobě) lze při splnění následujících předpokladů: 1. pohledávka byla v rámci insolvenčního řízení řádně a včas přihlášena a přezkoumána, 2. při přezkoumání pohledávky byla tato účinně popřena oprávněnou osobou, 3. incidenční žaloba byla podána zákonem předpokládanými osobami (správce, dlužník, popírající věřitel) včas proti věřiteli popřené vykonatelné pohledávky, 4. v době rozhodování soudu trvají účinky insolvenčního řízení, 5. osoba žalobce prokáže, že důvod (výše) pohledávky, popřípadě nárok nemají (podle charakteru incidenční žaloby) oporu v právu. V daném případě považuje soud za splněné první až čtvrtou ze shora jmenovaných podmínek, neboť žalovaný přihlásil sporné pohledávky vůči dlužnici ve stanovené lhůtě, přičemž vykonatelné pohledávky

žalovaného coby nezajištěného věřitele č. 44 byly účinně popřeny správcem při zvláštním přezkumném jednání konaném v rámci příslušného insolvenčního řízení, incidenční žaloba byla podána včas a účinky insolvenční procedury, potažmo konkursu coby způsobu řešení dlužničina úpadku, trvají. Soud se tedy dále zabýval řešením věcné důvodnosti existence sporných pohledávek žalovaného vůči dlužnici, respektive hloubáním o možnosti přezkumu sporných pohledávek coby vykonatelných (otázkou nároků opřených o Zápis).

Právní úkon musí být učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak je neplatný [§ 37 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., Občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů účinném do 31.12.2013 (dále též jen OZ )]. Neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům (§ 39 OZ). Smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu (§ 657 OZ). Kdo bez souhlasu dlužníka dohodne písemně s věřitelem, že splní za dlužníka jeho peněžitý závazek, stává se dlužníkem vedle původního dlužníka a oba dlužníci jsou zavázáni společně a nerozdílně (§ 533 věta prvá OZ). Listiny vydané soudy České republiky nebo jinými státními orgány v mezích jejich pravomoci, jakož i listiny, které jsou zvláštními předpisy prohlášeny za veřejné, potvrzují, že jde o nařízení nebo prohlášení orgánu, který listinu vydal, a není-li dokázán opak, i pravdivost toho, co je v nich osvědčeno nebo potvrzeno (§ 134 OSŘ). Soud je vázán rozhodnutím příslušných orgánů o tom, že byl spáchán trestný čin, přestupek nebo jiný správní delikt postižitelný podle zvláštních předpisů, a kdo jej spáchal, jakož i rozhodnutím o osobním stavu; soud však není vázán rozhodnutím v blokovém řízení (§ 135 odst. 1 OSŘ). Jinak, otázky, o nichž přísluší rozhodnout jinému orgánu, může soud posoudit sám. Bylo-li však o takové otázce vydáno příslušným orgánem rozhodnutí, soud z něho vychází (§ 135 odst. 2 OSŘ). Pro rozsudek je rozhodující stav v době jeho vyhlášení (§ 154 odst. 1 OSŘ).

K otázce platnosti smlouvy o půjčce: Odhlédnuv od absence výhrad vůči platnosti Zápisu se insolvenční soud musel zabývat otázkou pravdivosti okolností sepsaných Exekutorem v Zápisu. Jakkoli žalobce zpochybňoval věcnou správnost Zápisu, pokud jde o souhlasné prohlášení žalovaného a Jednatele konajícího svým i dlužničiným jménem, soud s odkazem na shora citované §§ 134 a 135 OSŘ uzavírá, že Zápis je ve smyslu § 79 EŘ veřejnou listinou, neboť splňuje náležitosti předpokládané citovanou normou. Pravdivost skutkového děje a stavu věci osvědčovaných Exekutorem nebyla dokazováním provedeným insolvenčním soudem (jak bude níže rozvedeno) vyvrácena. Přestože správce opakovaně napadal platnost vztahu (ze smlouvy o půjčce) vzniklého mezi žalovaným a dlužnicí na základě půjčky realizované věřitelem č. 44 ve prospěch dlužnice, v insolvenčním i incidenčním řízení nebylo prokázáno, že by uvedený poměr mezi žalovaným a dlužnicí byl založen. Jak z listiny označené jako smlouva o půjčce, tak ze Zápisu a výpovědí svědka (Jednatele) i žalovaného vyplývá, že smlouva o půjčce byla uzavřena mezi žalovaným a Jednatelem coby fyzickou osobou. Pojmovým znakem smlouvy o půjčce jakožto dvoustranného (synallagmatického) právního úkonu je existence projevu vůle směřujícího k uzavření takovéto smlouvy, a to jak na straně věřitele, tak i dlužníka. Smlouva o půjčce musí vyhovovat nejen obecným náležitostem právních úkonů (§ 34 a násl. OZ), ale též náležitostem stanoveným v §§ 657 a 658 OZ. Podstatnými částmi smlouvy jsou určení věřitele a dlužníka a věcí určených podle druhu (peníze v konkrétní výši nebo limitu v konkrétní měně) a vymezení jak závazku věřitele věc (peněžní prostředky) přenechat, tak závazku dlužníka půjčenou věc (peníze) vrátit v dohodnuté době. Forma smlouvy není stanovena, dispozitivnost právní úpravy skýtá širokou smluvní volnost. Na rozdíl od smlouvy o úvěru [§ 497 a násl. zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů účinném do 31.12.2013 (dále též jen ObchZ )] je smlouva o půjčce reálným, nikoli konsenzuálním kontraktem, tj. k platnosti smlouvy se vyžaduje skutečné odevzdání předmětu půjčky. V souzené věci bylo především svědeckou výpovědí postaveno najisto, že na základě ústní dohody žalovaný předal v hotovosti Jednateli coby fyzické osobě peníze v souhrnné výši 180.000,-EUR; na uvedeném závěru není s to zpochybnit nic ani fakt, že vůči Jednateli jsou činěny kroky orgány činnými v trestním řízení, neboť pravdivost Jednatelem uváděného úmyslu převzít finanční prostředky od žalovaného jako fyzická osoba potvrzuje nejen obsah písemností ( smlouva o půjčce ze dne 26.2.2010 a Zápis), ale též výpověď žalovaného. Výhrada správce týkající se absence profitu (faktického plnění, tj. předání předmětu půjčky-částky 180.000,-EUR) dlužnice opíraná mimo jiné o absenci účetních záznamů v příslušných dokumentech (daňovém přiznání, respektive rozvaze) postrádá logiku s ohledem na skutkové i právní závěry týkající se uskutečnění půjčky nikoli mezi žalovaným a dlužnicí, ale mezi žalovaným a Jednatelem jednajícím při převzetí půjčovaných peněz a zavázání se k jejich vrácení v době půjčky svým jménem (nikoli jménem dlužnice či za dlužnici). Na právě popsaném nemůže nic změnit ani způsob, jakým Jednatel s půjčenými penězi naložil (tj. zda je využil ve prospěch dlužnice). Správcovy výtky o simulaci smluvního vztahu nemohly být jako příliš vágní soudem brány v potaz; soud se nadto ztotožnil s názorem žalobce v tom, že finanční prostředky byly určeny Jednateli jako fyzické osobě, nikoli jako statutárními orgánu a společníku dlužnice. Insolvenční soud tak uzavírá, že mezi žalovaným a Jednatelem došlo k uzavření ústní smlouvy o půjčce, na jejímž základě půjčil věřitel č. 44 Jednateli jako fyzické osobě peníze v celkové výši 180.000,-Kč; Jednatel, který převzal předmět půjčky v hotovosti po jednotlivých částech, se zavázal vrátit půjčenou sumu žalovanému nejpozději 31.3.2011.

Z výše popsaných skutkových okolností je dále patrno, že Jednatel vystupující jménem dlužnice se s žalovaným na listině ze dne 26.2.2010 dohodl, že za Jednatele jako fyzickou osobu splní dlužnice peněžitý závazek z půjčky mezi žalovaným a Jednatelem v celkové výši 180.000,-EUR. Řečeným konáním Jednatele a žalovaného došlo k přistoupení dlužnice k peněžitému závazku Jednatele vrátit 180.000,-EUR ze smlouvy o půjčce žalovanému. Výkladová pravidla projevené vůle jako atributu právního úkonu (jednání) upravují kodexy civilního práva (na tento případ dopadá OZ); nelze se spokojit toliko s jazykovou interpretací a vycházet z toho, že dlužnice je v listině ze dne 26.2.2010 označena mimo jiné jako ručitel . Výpověďmi Jednatele a žalovaného bylo potvrzeno, že věřitel č. 44 v průběhu roku 2010 půjčil Jednateli coby fyzické osobě finanční prostředky, přičemž Jednatel současně zavázal dlužnici k solidárnímu vrácení půjčených prostředků (přistoupení k závazku Jednatele). Absence vedení příslušných položek v účetnictví dlužnice ani současné trestní stíhání Jednatele pro trestný čin Zkreslování údajů o hospodaření a jmění nejsou schopny uvedené skutečnosti zpochybnit. Žalovaný a Jednatel se shodli i v konečné výši půjčených prostředků, i v úmyslu Jednatele zavázat dlužnici jako Jednatelovu spoludlužnici. Smlouvou o půjčce došlo k deklaraci uskutečněného půjčení konkrétních sum Jednateli. Tento písemný úkon lze současně s ohledem na obsah projevené vůle žalovaného (věřitele č. 44) a dlužnice (jednající Jednatelem) považovat za přistoupení k závazku dle § 533 OZ. Uvedené nezpochybňuje ani fakt, že listina označená jako smlouva o půjčce ze dne 26.2.2010 obsahuje Jednatelův souhlas . Jednatel jako jediný člen tehdejšího statutárního orgánu dlužnice a současně jediný dlužničin společník nemohl nevědět o dlužničině konání, neboť Jednatelovo jednání bylo současně jednáním dlužničiným.

Přistoupení k závazku se týká vždy pouze určité závazkové povinnosti, nikoli celého závazkového vztahu. Předmětem přistoupení může být jakýkoli peněžitý závazek, který platně vznikl, případně vznikne, není rozhodné, zda se jedná o závazek splatný či nesplatný. Přistoupení nebrání ani promlčení závazku, ani jeho relativní neplatnost. Není vyloučeno, aby předmětem přistoupení byl i závazek budoucí (dohoda o přistoupení k závazku uzavíraná s odkládací podmínkou vázanou na vznik budoucího závazku nabývá účinnosti k okamžiku, kdy budoucí závazek vznikne). Dohoda o přistoupení k závazku musí mít vždy písemnou formu. Třetí osoba se stává dalším dlužníkem vedle dlužníka původního, přičemž zákon sám stanoví, že původní dlužník a třetí osoba, která závazek převzala, jsou zavázáni solidárně. Třetí osoba se tak v případě přistoupení k peněžitému závazku stává stejným dlužníkem, jakým je původní dlužník. § 511 odst. 1 ObchZ přitom stanoví, že je-li účastníky dohodnuto, že více dlužníků má témuž věřiteli splnit dluh společně a nerozdílně, je věřitel oprávněn požadovat plnění na kterémkoli z nich. Jestliže dluh splní jeden dlužník, povinnost ostatních zanikne. Vzhledem k řečenému je patrno, že přistoupení k závazku se týká vždy pouze určité závazkové povinnosti, nikoli celého závazkového vztahu. Z těchto důvodů nelze považovat dlužnici za účastnici smlouvy o půjčce uzavřené věřitelem č. 44 a Jednatelem jako fyzickou osobou. Úmysl projevený konáním Jednatele a žalovaného přitom nelze interpretovat jako vůli zavázat dlužnici coby ručitelku s možností vzniku regresního nároku. S ohledem na posledně řečené a na smluvní strany vztahu z půjčky (žalovaný a Jednatel) na tento případ nedopadá režim § 196a ObchZ. Námitky žalobce na téma předchozího povinného rozhodování dlužničina společníka a dovozování blízkého vztahu mezi účastníky smlouvy o půjčce (neexistujícího ručitelského závazku) postrádají na významu. Standardní judikatura Vrchního soudu v Praze, potažmo Nejvyššího soudu nadto vychází jednak z toho, že tzv. rámcovou smlouvou (kterou může být i smlouva o půjčce) nemusí být založen závazkový vztah a z takovéto rámcové smlouvy nevznikají konkrétní pohledávky a závazky jednotlivých stran, jednak z toho, že písemný projev vůle jediného dlužníkova společníka může být i neformálně obsažen v písemném úkonu, jehož učinění by mělo předcházet rozhodnutí řečeného orgánu obchodní společnosti (korporace), například při uzavírání smluv o půjčce mezi osobami uvedenými v § 196a ObchZ [viz např. rozsudek Vrchního soudu v Praze č.j. 95 ICm 3408/2011 101 VSPH 369/2015-128 (MSPH 95 INS 2027/2010) ze dne 10.12.2015].

Shrnuto uvedené, soud vyšel ze závěru o pravdivosti okolností týkajících se platného a účinného uzavření smlouvy o půjčce mezi žalovaným a Jednatelem coby fyzickou osobou, předání peněz v celkové výši 180.000,-EUR věřitelem č. 44 Jednateli a přistoupení dlužnice k závazku Jednatele vrátit žalovanému půjčenou sumu. Za důkaz opaku pravdivosti nelze mít ani absenci výkazu neexistujícího závazku dlužnice vůči společníkovi (Jednateli) či ovládající nebo ovládané osobě (žalovaný nikdy takovou osobou nebyl) v účetní evidenci, ani současné vedení trestního řízení vůči Jednateli, neboť tím není postaveno najisto, že v době sepsání Zápisu solidární závazek Jednatele a dlužnice vrátit žalovanému prostředky půjčené Jednateli zanikl. Přistoupení k závazku přitom nezakládá žádný nový vztah dlužnice k Jednateli (odpovědnostní vztah Jednatele je dán pravidly společenstevního práva). Vyvrácení pravdivosti Exekutorem osvědčených skutečností není schopna ani připomínka správce ohledně špatného kurzového přepočtu. K posledně řečenému nelze přihlížet jednak vzhledem ke standardní judikatuře týkající se určení rozsahu zkoumání sporných pohledávek se zřetelem k důvodům jejich popření (v tomto případě byla popřena pravost, nikoli výše), jednak s ohledem na kurz České národní banky v době splatnosti sporných pohledávek. Oficiální kurz pro přepočet EUR na české koruny v době splatnosti dlužničiných závazků (vrátit sumu půjčenou Jednateli) ve výši 180.000,-EUR a (zaplatit smluvní pokutu za prodlení se splněním peněžitého závazku) ve výši 522.000,-EUR činil 24,2850 (červen 2011) a 24,7990 (duben 2012). Skutečné výše sporných pohledávek by tak mohly odpovídat částkám 4,371.300,-Kč a 13,945.078,-Kč, celkem tedy 17,316.378,-Kč. Insolvenční soud nebyl zároveň povolán hodnotit oprávněnost požadované smluvní pokuty, neboť základ uvedeného nároku správce nenapadl.

Na základě zjištěného skutkového stavu ubíraje se zmíněnými úvahami a názory dospěl tedy insolvenční soud k závěru, že pohledávky žalovaného evidované pod čísly 1 a 1.1 přihlášené v řízení vedeném zdejším soudem pod spisovou značkou MSPH 95 INS 21504/2011 ve věci dlužnice byly po právu uplatněné jako vykonatelné, tj. mohly být opřeny o Zápis. Současně bylo prokázáno, že žalovaný splnil závazek ze smlouvy o půjčce uzavřené s Jednatelem coby fyzickou osobou a půjčil Jednateli 180.000,-EUR, přičemž k Jednatelovu závazku vrátit půjčené peníze přistoupila dlužnice. Vzhledem k solidárnímu závazku Jednatele a dlužnice měl žalovaný právo vymáhat pohledávku plynoucí z půjčení peněz a dohody v Zápisu vůči dlužnici. V souzeném případě tedy byla prokázána pravost sporných pohledávek číslo 1 a 1.1 ve výších 4,343.400,-Kč a 12,929.940,-Kč, celkem tedy 17,273.340,-Kč vůči dlužnici opíraných žalovaným o Zápis. Soud tedy ze všech vyjmenovaných důvodů žalobě, jíž se správce domáhal určení neexistence sporných pohledávek za dlužnicí, nevyhověl, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s ustanovením § 202 odst. 1 IZ s tím, že žalovaný nemá proti žalobci coby insolvenčnímu správci na náhradu nákladů řízení nárok.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku l z e podat odvolání do 15 dnů od jeho doručení, a to k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího.

Tento rozsudek se považuje za doručený okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku. Lhůta k podání odvolání však začíná běžet ode dne, kdy byl tento rozsudek doručen v písemném vyhotovení.

Odvolat se nemůže ten, kdo se práva odvolání výslovně vzdal.

V Praze dne 3. března 2016

Mgr. Věra Modlitbová, v.r. samosoudkyně

Za správnost vyhotovení: Roman Pechar