194 ICm 4920/2015
Č.j.: MSPH 194 ICm 4920/2015-56

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl samosoudcem JUDr. Pavlem Janoutem v právní věci o určení pravosti a výše pohledávek,

žalobce-Sluňákov-centrum ekologických aktivit města Olomouce, o.p.s., IČO: 27784525, se sídlem Horka nad Moravou, Skrbeňská 669/70, PSČ 78335, právně zastoupeného Mgr. Ing. Petrem Konečným, advokátem, společníkem ADVOKÁTNÍ KANCELÁŘE KONEČNÝ s.r.o., se sídlem Na Střelnici 1212/39, Olomouc, PSČ 779 00 proti žalovaným-č. 1-VPI CZ, v.o.s., IČO: 030 07 740, se sídlem Sokolovská 5/49, Praha 8, Karlín, PSČ 186 00 jako insolvenčnímu správci dlužníka GORDION, s.r.o., IČO: 261 47 921, se sídlem Rybná 716/24, Praha 1, Staré Město, PSČ 110 00, zastoupenému JUDr. Milanem Jelínkem, advokátem Advokátní kanceláře Hartmann, Jelínek, Fráňa a partneři, s.r.o., Malé náměstí 124, Hradec Králové, PSČ 500 03 a č. 2-GORDION, s.r.o., IČO: 261 47 921, se sídlem Rybná 716/24, Praha 1, Staré Město, PSČ 110 00,

o žalobě ze dne 22. prosince 2015 takto:

I. Určuje se, že přihlášená pohledávka žalobce za dlužníkem GORDION, s.r.o., IČO: 261 47 921, se sídlem: Rybná 716/24, Staré Město, 110 00 Praha 1, označená jako pohledávka č. 2, v celkové výši 15 000 Kč, popřená žalovaným č. 1 a žalovaným č. 2 v celém rozsahu je pohledávkou po právu ve výši 15 000,-Kč. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

1. Žalobce se žalobou ze dne 22. prosince 2015 domáhal proti žalovaným určení pravosti a výše dvou pohledávek přihlášených do insolvenčního řízení na majetek dlužníka GORDION, s.r.o., IČO: 261 47 921, se sídlem Rybná 716/24, Praha 1, Staré Město, PSČ 110 00 (dále jen dlužník). U jedné z těchto pohledávek v celkové výši 693 722,-Kč (bod II. petitu žaloby) uvedl sám žalobce, že tato pohledávka byla při přezkumném jednání popřena pouze dlužníkem. Také z vyjádření žalovaného ze dne 26. dubna 2016 k žalobě bylo možno dovodit, že pohledávka žalobce uvedená v bodě II. petitu žaloby žalobce nebyla na isir.justi ce.cz

přezkumném jednání insolvenčním správcem popřena a její popření dlužníkem nemá na zjištění této pohledávky v insolvenčním řízení žádný vliv a ohledně této pohledávky je v insolvenčním řízení dána situace podle § 201 odst. 1 písm. a/ insolvenčního zákona. Soud na základě výše uvedených sdělení dospěl k závěru, že pohledávka 693 722 Kč nebyla při přezkumném jednání konaném dne 27. listopadu 2015 popřena insolvenčním správcem ani žádným z insolvenčních věřitelů a tato pohledávka je proto v insolvenčním řízení zjištěna. Žaloba žalobce ze dne 22. prosince 2015 je proto v části o zjištění této pohledávky nedůvodná a nemá smysl, aby v řízení o zjištění tohoto nároku bylo pokračováno. Proto soud na základě § 43 odst. 2 o.s.ř. rozhodl usnesením ze dne 25. května 2017 tak, že žalobu žalobce ze dne 22. prosince 2015 v části na určení přihlášené pohledávek za dlužníkem-společností GORDION, s.r.o., IČO: 261 47 921, pokud se jedná o pohledávku v celkové výši 693 722 Kč, odmítl. Toto usnesení nabylo právní moci.

2. Řízení v právní věci o určení pravosti a výše dvou pohledávek tak nadále pokračovalo pouze ohledně určení jedné ze dvou pohledávek, jejichž určení pravosti a výše se žalobce v řízení původně domáhal, a to pohledávky ve výši 15 000 Kč přihlášené do insolvenčního řízení na majetek dlužníka jako pokuty, uložené rozhodnutím Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže. Žalobce se žalobou ze dne 22. prosince 2015 domáhal proti žalovaným určení pravosti a výše také pohledávky ve výši 15 000 Kč přihlášené do insolvenčního řízení na majetek dlužníka jako pokuty uložené žalobci (věřiteli) rozhodnutím Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže č.j. ÚOHS-S0497/2014/VZ-25064/2015/552/SPo ze dne 26. srpna 2015. 3. Žalobce v žalobě uvedl, že jako mandant uzavřel dne 27. června 2012 s dlužníkem jako mandatářem mandátní smlouvou, jejímž předmětem bylo kompletní provedení a zajištění přípravy a průběhu veřejné zakázky pod názvem Metodické sety pro potřeby projektu Enviromentální vzdělávání-dovednosti pro udržitelný rozvoj-grafické, tiskové a jiné služby , zadávané mandantem jako jejím zadavatelem ve zjednodušeném podlimitním řízení dle zákona o veřejných zakázkách. Dlužník se ve smlouvě zavázal, zajistit pro věřitele, na jeho účet a za úplatu konkrétní činnosti v jednotlivých etapách veřejné zakázky, včetně uveřejnění výzvy k podání nabídek, zadávací dokumentace a dodatečných informací na profilu zadavatele, rozborů nabídek uchazečů z hlediska splnění kvalifikace a zpracování a zajištění zveřejnění oznámení o výsledku zadávacího řízení. Dlužník se dále zavázal postupovat přitom s odbornou péčí a v zájmu mandanta. Kromě zákona o veřejných zakázkách byl dlužník při plnění předmětu smlouvy povinen řídit se pravidly pro zadávání zakázek v rámci poskytnuté finanční podpory, ze které byla veřejná zakázka spolufinancována a rovněž vnitřním předpisem mandanta. Dle článku čtvrtého mandátní smlouvy dlužník ručí za bezchybné provedení předmětu mandátní smlouvy, když kromě dalšího, v případě udělení majetkové sankce jde tato sankce v plné výši k tíži mandatáře a tedy dlužníka. Vedle toho byla dne 24. července 2012 uzavřena mezi žalobcem a dlužníkem také smlouva o poskytování služeb, ve které se dlužník jako poskytovatel zavázal zřídit, aktualizovat a udržovat pro žalobcem profil zadavatele v souladu se zákonem o veřejných zakázkách a rovněž poskytovat věřiteli službu pod názvem aplikace Profil zadavatele elektronického nástroje eGordion . 4. Rozhodnutím Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže č.j. ÚOHS-S0497/2014/VZ- 25064/2015/552/SPo ze dne 26. srpna 2015 byla věřiteli uložena pokuta ve výši 15 000 Kč za spáchání správních deliktů dle § 120 odst. 1 písm. a) a b) zákona o veřejných zakázkách. Žalobce podal již dne 11. září 2015 proti uvedenému rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže z opatrnosti rozklad. Správních deliktů se měl žalobce jako zadavatel dopustit při zadávání veřejné zakázky, Metodické sety pro potřeby projektu Enviromentální vzdělávání-dovednosti pro

udržitelný rozvoj-grafické, tiskové a jiné služby specifikované výše, kterou, ale, na základě uzavřené mandátní smlouvy ze dne 27. června 2012, zajišťoval dlužník. Ze strany Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže byla shledána porušení zákona o veřejných zakázkách a to konkrétně ust. § 82 odst. 4 v návaznosti na § 62 odst. 3 zákona o veřejných zakázkách, když byla uzavřena smlouva na veřejnou zakázku s vybraným uchazečem, přestože tento neposkytl součinnost k uzavření smlouvy, porušení ust. § 147 a odst. 2 v návaznosti na § 147a odst. 1 písm. e) zákona o veřejných zakázkách, kdy zadavatel nezveřejnil na profilu zadavatele v zákonné lhůtě smlouvu na veřejnou zakázku a dodatek číslo 1 ke smlouvě, porušení ust. § 85 odst. 4 zákona o veřejných zakázkách, když neuveřejnil na profilu zadavatele písemnou zprávu zadavatele o veřejné zakázce v zákonné lhůtě, porušení ust. § 83 odst. 1 v návaznosti na § 146 odst. 1 písm. a) zákona o veřejných zakázkách, když neodeslal k uveřejnění ve věstníku veřejných zakázek oznámení o výsledku zadávacího řízení v zákonné lhůtě a rovněž porušení ust. § 49 odst. 3 zákona o veřejných zakázkách, když neuveřejnil na profilu zadavatele Dodatečné informace k zadávacím podmínkám číslo 1 , jak je to podrobně popsáno v bodech prvním až čtvrtém výroku uvedeného rozhodnutí. Za spáchání uvedených správních deliktů byla věřiteli jako zadavateli uložena pokuta ve výši 15 000 Kč splatná do dvou měsíců od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí. V návaznosti na uvedené žalobce navrhl, aby bylo rozhodnuto tak, že se určuje, že přihlášená pohledávka žalobce za dlužníkem, označená jako pohledávka číslo 2, v celkové výši 15 000 Kč je po právu v uvedené výši 15 000 Kč a žalovaní číslo 1 a 2 jsou povinni, společně a nerozdílně nahradit žalobci náklady řízení ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku.

5. Žalovaný č. 1 ve vyjádření k žalobě k pohledávce ve výši 15 000 Kč, uplatněné z titulu náhrady škody, která měla žalobci vzniknout na základě rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 26. srpna 2015, za spáchání správních deliktů dle § 120 odst. 1 písm. a) a b) zákona o veřejných zakázkách uvedl, že uvedená pokuta byla splatná do dvou měsíců od nabytí právní moci rozhodnutí a proti tomuto rozhodnutí podal žalobce rozklad. Uvedená pohledávka žalobce byla přihlášena jako nevykonatelná, nezajištěná, nepodřízená, peněžitá a nepodmíněná. Důvodem popření této pohledávky insolvenčním správcem na přezkumném jednání je skutečnost, že žalobce neprokázal vznik škody. Škoda v tomto případě může vzniknout až nabytím právní moci rozhodnutí o uložení pokuty, respektive uhrazením této pokuty oprávněné osobě, když škoda představuje faktické snížení majetku. Žalobce tvrdil, že mu škoda vznikla, ale nedoložil odpovídající rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže s doložkou právní moci ani uhrazení pokuty. Žalobce tak neprokázal, že u něj došlo k faktickému snížení majetku. Existence uvedené pohledávky byla závislá na výše specifikovaném rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže a měla být tedy řádně přihlášená jako podmíněná, vázaná na podmínku nabytí právní moci rozhodnutí o uložení pokuty. Žalobce tak nedůvodně zahájil řízení o pohledávce žalobce, když neprokázal nárok na popřenou pohledávku ve výši 15 000 Kč a je na místě tuto žalobu žalobce ze dne 22. prosince 2015 v části o této pohledávce jako nedůvodnou zamítnout. 6. Soud v této právní věci jednal dne 22. května 2017 a 5. února 2018. Při jednání konaném dne 22. května 2017 žalobce ohledně pohledávky ve výši 15 000 Kč trval na podané žalobě a uvedl, že uvedená pokuta byla již v mezidobí zaplacena. Žalovaný k pohledávce 15 000 Kč uvedl, že nebyla řádně přihlášena, neboť byla přihlášena jako nepodmíněná pohledávka, měla však být přihlášena jako pohledávka podmíněná, neboť v příslušné době ještě pohledávka neexistovala a její existence závisela na pravomocném rozhodnutí Úřadu na ochranu hospodářské soutěže.

Na závěr tohoto jednání strany uvedly, že nejsou ve sporu, pokud se jedná o skutkovou stránku věci, za rozhodné však považují to, zda předmětná platba byla učiněna. 7. Při jednání konaném dne 5. února 2018 uvedl jednatel společnosti dlužníka GORDION, s.r.o., že může potvrdit, že pokuta byla dlužníkovi uložena za administrativní nedostatky ze strany dlužníka, kdy měl příslušný pracovník dlužníka učinit určité úkony, ale neučinil je. Vedle toho dlužník doporučoval žalobci, aby se odvolal proti rozhodnutí Úřadu na ochranu hospodářské soutěže. Žalobce k tomu potvrdil, že byl podáván rozklad, ale ten byl zamítnut a původní rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže nabylo právní moci. Soud při tomto jednání dokazoval dokladem Raiffeissen Bank o pohybech na běžném účtu žalobce za měsíc září 2015, kde je uvedená položka-15 000 Kč ke dni 4. září 2015 jako převod z účtu, a zjistil, že touto platbou byla Úřadu pro hospodářskou soutěž převedena žalobcem částka 15 000 Kč. Soud z tohoto dokladu, ke kterému nebyla vznesena žádná připomínka, dospěl k závěru, že žalobce pokutu vyměřenou mu Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže, jak je to popsáno výše, zaplatil. 8. Lze tak uzavřít, že při přezkumném jednání konaném dne 27. listopadu 2015 tato pohledávka na straně žalobce reálně vznikla, existovala a nebyla podmíněná. Proto soud, na základě § 201 odst. písm. d/ insolvenčního zákona, rozhodl o zjištění částky 15 000 Kč jako pohledávky žalobce vůči dlužníkovi, jak je to uvedeno v bodě prvním výroku tohoto usnesení. 9. Pokud jde o náklady řízení, rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. Podle tohoto ustanovení zákona mají sice účastníci v případě částečného úspěchu ve věci právo na poměrné rozdělení náhrady nákladů řízení, ale soud má v případě částečného úspěchu ve věci právo také vyslovit, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Takto rozhodnout a nepřiznat žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů v řízení je podle soudu v dané situaci v řízení namístě. Žalobce měl sice v řízení určitý úspěch, ale pouze ohledně částky 15 000 Kč a tato částka představuje z původně žalovaných částek v součtu pouze o něco více než 2%. Naproti tomu, na základě ustanovení § 202 odst. 1 insolvenčního zákona ve sporu o pravost, výši nebo pořadí přihlášených pohledávek nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení proti insolvenčnímu správci. Proto by nebylo odpovídající, aby soud, v daném případě náhradu nákladů řízení žalobci přiznal. Soud proto dospěl k závěru, že je v daném případě částečného úspěchu obou stran ve sporu namístě kompromisní řešení, které nejlépe, pokud jde o náhradu nákladů řízení, zohledňuje situaci ohledně sporných pohledávek posuzovaných v tomto řízení. Proto soud rozhodl o nákladech řízení tak, jak je to uvedeno shora v bodě druhém výroku tohoto usnesení, a žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal.

P o u č e n í:

Proti tomuto rozsudku je přípustné odvolání k Vrchnímu soudu v Praze do patnácti dnů od doručení písemného vyhotovení rozsudku. Odvolání se podává k Městskému soudu v Praze.

Praha 5. února 2018

JUDr. Pavel Janout, v. r. samosoudce Shodu s prvopisem potvrzuje Nguyen Xuan Hien