194 ICm 4149/2015
Č.j.: MSPH 194 ICm 4149/2015-87

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl samosoudcem JUDr. Pavlem Janoutem v právní věci o vyloučení věci z majetkové podstaty dlužníka, žalobce-Vladimíra anonymizovano , anonymizovano , bytem Kurzova 2245/6, Praha 5, Stodůlky, PSČ 150 00, právně zastoupeného JUDr. Liborem Petříčkem, advokátem, Březenská 2466/4, Praha 8, PSČ 182 00, proti žalovanému-BANKRUPCY TRUSTEES, v.o.s., IČO: 28978617, se sídlem Pernerova 168, Zelené Předměstí, Pardubice, PSČ 530 02, provozovna U Nikolajky 37, Praha 5, PSČ 150 00, jako insolvenčnímu správci dlužnice Lindy anonymizovano , anonymizovano , bytem Kurzova 2245/6, Praha 5, PSČ 150 00, právně zastoupenému Mgr. Vojtěchem Novotným, advokátem, se sídlem Karlovo nám. 671/24, Praha 1, PSČ 110 00, o vylučovací žalobě ze dne 1. listopadu 2015

takto:

I. Žaloba, aby ze soupisu majetkové podstaty dlužnice byl vyloučen spoluvlastnický podíl ve výši 1/2 na jednotceč. 2245/20-bytu 2+kk v bytovém domě č.p. 2245/20, zaps. na LV č. 20195, k.ú. Stodůlky, obec Praha, číslo jednotky 2245/20 s podílem 4296/839349 na společných částech budov č.p. 2241, 2242, 2243, 2244, 2245, s e z a m í t á.

II. Žalovaný má vůči žalobci právo na úhradu nákladů řízení, včetně DPH, v celkové výši 20 570,-Kč: Tato částka je splatná do deseti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

Žalobce v žalobě ze dne 1. listopadu 2015 uvedl, že byl dopisem ze dne 5. října 2015 vyrozuměn o tom, že usnesením Městského soudu v Praze byl zjištěn úpadek a povoleno oddlužení dlužnice Lindy anonymizovano , narozené 16. února 1979 s tím, že do soupisu isir.justi ce.cz majetkové podstaty dlužnice byla pod položkou pořadové číslo A1 zapsaná nemovitost, a to spoluvlastnický podíl-jedna polovina bytové jednotky č. 2245/20 s podílem na společných částech domu a pozemku ve výši 4296/839349, vše zapsané na LV č. 20125 pro obec Praha a katastrální území Stodůlky u Katastrálního úřadu pro hlavní město Praha, Katastrální pracoviště Praha.

Žalobce má za to, že uvedený spoluvlastnický podíl byl do soupisu majetkové podstaty dlužnice zahrnut neoprávněně. Dlužnice byla manželkou žalobce a byt č. 2245/20 byl žalobcem a dlužnicí získán v době trvání jejich manželství. Rozsudkem Obvodního soudu Praha 5 ze dne 16. února 2012 bylo manželství žalobce a dlužnice rozvedeno. Soud v tomto řízení schválil dohodu žalobce a dlužnice uzavřenou ve smyslu § 24a tehdy účinného zákona o rodině, smlouvu o vypořádání vzájemných majetkových vztahů, práv a povinností společného bydlení a vyživovací povinnosti pro dobu po rozvodu. Rozsudek o rozvodu manželství nabyl právní moci dne 2. března 1012.

Podle článku I.1. Smlouvy o vypořádání vzájemných majetkových vztahů práv a povinností společného bydlení a vyživovací povinnosti bylo pro dobu po rozvodu, počínaje právní moci rozsudku o rozvodu manželství dohodnuto, že výlučným vlastníkem nemovitosti, bytu 2+kk, č. 2245/20, na adrese Kurzova 2245/6, šesté poschodí, byt č. 20, Praha 5 se stane žalobce. Žalobce potom dne 17. března 2014 ve lhůtě do tří let od právní moci rozsudku o rozvodu manželství podal návrh na vklad do katastru nemovitostí podle § 14 zákona č. 256/201 Sb., kterým na svoji osobu navrhl vklad vlastnického práva k předmětnému bytu.

Žalobce současně navrhl výmaz dlužnice z katastru nemovitostí v části, kde je zapsána jako spoluvlastnice bytu. Ke vkladu vlastnického práva do katastru však nedošlo a ohledně uvedeného bytu tak nenastala nevyvratitelná domněnka o vypořádání společného jmění podle § 150 odst. 5 občanského zákoníku s odkazem na § 3036 nového občanského zákoníku, eventuálně podle ust. § 741 nového občanského zákoníku. Jak dále uvedl žalobce, vznikla schválením, resp. rozvedením manželstvím žalobce a dlužnice patová situace, když byla uzavřena dohoda manželů o majetku, ale na druhé straně nedošlo ke vkladu příslušných práv, které se týkají sporem dotčených nemovitostí do katastru nemovitostí. O příslušný zápis se žalobce pokoušel, ale katastr návrh zamítl s tím, že schválená dohoda soudem není perfektní.

Žalobce proto navrhl, aby ze soupisu majetkové podstaty dlužnice byl výše uvedený spoluvlastnický podíl na bytové jednotce č. 2245/20, na adrese Kurzova 2245/6, Praha 5 s podílem na společných částech budovy a pozemku vyloučen a žalovanému, aby byla uložena povinnost uhradit žalobci náklady řízení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

Žalovaný ve vyjádření k žalobě ze dne 11. listopadu 2015 zejména uvedl, že neuznává uplatněný nárok ze strany žalobce, a to ani zčásti. Žalovaný uvedl, že je přesvědčen, že soupis předmětného spoluvlastnického podílu do majetkové podstaty dlužnice oprávněný, neboť dlužnice s ním disponuje podle ust. § 150 odst. 4 občanského zákoníku s odkazem na ust. § 3028 a 3036 nového občanského zákoníku, eventuálně i podle ust. § 736 nového občanského zákoníku.

Žalovaný potvrdil, že dlužnice byla žalobcovou manželkou, uváděná bytová jednotka č. 2245/20 byla žalobcem a dlužníci získána za trvání manželství a manželství bylo v roce 2012 rozvedeno, současně, byla schválena dohoda žalobce a dlužnice, uzavřená ve smyslu § 24a tehdy účinného zákona o rodině v podobě smlouvy o vypořádání vzájemných majetkových vztahů, práv a povinností společného bydlení a vyživovací povinnosti pro dobu po rozvodu ze dne 27. června 2011 a podle této smlouvy měla bytová jednotka připadnout do výlučného vlastnictví žalobce. Žalovaný se zde odvolal na judikaturu Ústavního soudu a Nejvyššího soudu ČR, podle které návrh na vklad do katastru nemovitostí podle smlouvy o vypořádání vzájemných majetkových vztahů musí být podán do tří let od zániku společného jmění manželů, jinak nastává nevyvratitelná domněnka vypořádání společného jmění manželů podle ust. § 150 odst. 4 občanského zákoníku nebo eventuálně i podle ust. § 741 nového občanského zákoníku. Jak dále uvedl žalovaný, ve lhůtě tří let nebyl takový návrh podán, respektive nebyl podán řádný a bezvadný návrh na vklad vlastnického práva k jednotce a vznikla tak nevyvratitelná domněnka vypořádání podle ust. § 154 občanského zákoníku s odkazem na § 1036 nového občanského zákoníku, eventuálně podle ustanovení § 741 nového občanského zákoníku. Nově tedy, v důsledku této skutečnosti žalobci a dlužnici svědčí rovný spoluvlastnický podíl ve výši jedné poloviny k uváděné bytové jednotce. Pokud tedy nedošlo do tří let od zániku manželství k podání řádného návrhu na vklad práva k nemovitostem dle příslušného právního titulu tak, aby na základě návrhu došlo ke vkladu příslušného práva do katastru, vznikl takový právní vztah, že nemovitý majetek je vlastněn společně bývalými manžely a to je právě situace, ze které v daném případě vyšel insolvenční správce. Proto byla příslušná část nemovitostí pojata do soupisu majetkové podstaty dlužnice Lindy anonymizovano , narozené 16. února 1979. Skutkové okolnosti věci nejsou mezi stranami sporné a za této situace je podstatou tohoto sporu právní posouzení toho, jaký je stav práv a povinností ohledně dotčených nemovitostí. Na základě uvedeného žalovaný navrhl, aby žaloba žalobce byla zamítnuta a žalovanému, aby byla přiznána náhrada nákladů řízení.

Soud v této právní věci jednal ve dnech 27. října 2016 a 21. listopadu 2016.

Na základě těchto jednání již soud v řízení rozhodl rozsudkem ze dne 21. listopadu 2016 tak, že se ze soupisu majetkové podstaty Lindy anonymizovano , r.č. 795216/1932 vylučuje spoluvlastnický podíl ve výši 1/2 na jednotceč. 2245/ 20-bytu 2+kk v bytovém domě č.p. 2245/20, zaps. na LV č. 20195, k.ú. Stodůlky, obec Praha, číslo jednotky 2245/20 s podílem 4296/839349 na společných částech budov a pozemku č.p. 2241, 2242, 2243, 2244, 2245 a že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Soud v uvedeném rozsudku dospěl k závěru, že současný právní stav nedovoluje, aby spoluvlastnický podíl dlužnice na bytu č.p. 2245/20, spolu s odpovídajícím podílem na společných částech domu a pozemku mohl být nadále zapsán do majetkové podstaty dlužnice, neboť tomu brání platná dohoda ze dne 27.června 2011 uzavřená mezi Lindou anonymizovano a Vladimírem Haneškou, která zcela zřejmě konstatuje, že po právní moci rozsudku o rozvodu manželství se vlastníkem bytu spolu s odpovídajícím podílem na společných částech domu a pozemku stane Vladimír Haneška. Podle soudu je tak naplněno ustanovení § 150 odst. 1 a 4 občanského zákoníku č. 40/1962 Sb., když byla dohoda o vypořádání společného jmění manželů učiněna písemnou formou a majetková právní situace tak byla vypořádána platnou soudem akceptovanou dohodou o úpravě majetkových vztahů manželů i pro dobu po rozvodu manželství a tato situace je zachována a tedy přetrvává do současnosti. Vklad práva u katastrálního úřadu byl sice zamítnut, ale to nic nemění na platnosti a účinnosti dohody ze dne 27. června 2011, resp. na právech a povinnostech z této dohody vzniklých, jak to lze dovodit z § 3028 odst. 2 nového občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. Podle soudu tento závěr není ani v rozporu s judikaturou soudů vyšších stupňů, protože společný návrh na vklad práva podle dohody ze dne 27. června 2011 byl v daném případě podán Vladimírem Haneškou a Lindou anonymizovano a tak byla vůle k vypořádání majetku bývalých manželů podle dohody ze dne 27. června 2011 dodatečně znovu osvědčena a tato vůle osvědčuje vypořádání společného jmění bývalých manželů anonymizovano a to, že byt 2+kk v bytovém domě č.p. 2245/20, LV č. 20195, k.ú. Stodůlky, obec Praha má náležet do majetku žalovaného. Proto dospěl soud k závěru, že existující dohoda ze dne 27. června 2011 osvědčuje, že uvedený byt má náležet do majetku žalobce a to je překážkou, která brání tomu, aby byl uvedený byl i nadále součástí majetkové podstaty dlužnice.

Ohledně nákladů řízení se soud rozhodl pro použití § 150 o.s.ř., kdy soud vyšel z toho, že sice insolvenční správce-žalovaný nebyl ve sporu úspěšný, ale přesto postupoval v insolvenčním řízení řádně, neboť jako insolvenční správce je v insolvenčním říze v situaci, kdy musí postupovat s veškerou péčí a nese odpovědnost za případnou škodu nebo jinou újmu. Insolvenční správce musí při výkonu své funkce postupovat nejen svědomitě a s řádnou péčí, ale je povinen také vyvinout veškeré úsilí k dosažení co nejvyššího uspokojení věřitelů.

V daném případě byl postup správce zcela logický, když zapsal do soupisu majetkové podstaty dlužnice spoluvlastnický podíl na nemovitostech, čemuž svědčil zápis v katastru nemovitostí. Za dané situace, tím, že se správce pojal spoluvlastnický podíl o do majetkové podstaty dlužnice, jednal v konkrétních poměrech insolvenčního řízení s náležitou opatrností, zodpovědně a pečlivě při vynakládání úsilí, aby maximálně přispěl k dosažení cíle insolvenčního řízení a nic podstatného nezanedbal. Postupoval tak ve shodě se zásadou insolvenčního řízení podle § 5 písm. a/ insolvenčního zákona, dosáhnout pokud možno co nejvyššího uspokojení věřitelů. Nebylo by proto podle hodnocení soudu spravedlivé a správné, aby byl insolvenční správce za uvedený postup v insolvenčním řízení a při ochraně zájmu insolvenčních věřitelů za tento přístup potrestán tím, že mu bude uložena náhrada nákladů řízení. V tomto je podle názoru soudu situace insolvenčního správce v zásadě obdobná jako je jeho postavení ohledně nákladů řízení, pokud se jedná o popření pohledávek insolvenčním správcem při přezkumném jednání, kdy podle § 202 odst. 1 insolvenčního zákona, ve sporu o pravost, výši, nebo pořadí přihlášených pohledávek, nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení proti insolvenčnímu správci.

Proti rozsudku z 21. listopadu 2016 vydanému v řízení se žalobce odvolal a odvolací soud usnesením ze dne 11. května 2017 zrušil rozsudek soudu prvního stupně z 21. listopadu 2016 a věc vrátil k dalšímu řízení.

Jak uvedl odvolací soud v odůvodnění svého usnesení, nebyly dány důvody pro potvrzení nebo změnu napadeného rozsudku. Na základě svých zjištění byl soud prvního stupně povinen formulovat tzv. skutkovou větu a tu posoudit po stránce právní. V důvodech rozhodnutí je třeba vyložit úvahy, jež soud vedly k podřazení skutkové podstaty pod příslušnou právní normu.

V projednávané věci soud prvního stupně sice provedl dokazování čtením listin, avšak zjištění z nich nepromítl do odůvodnění napadeného rozsudku. Nelze porovnat zjištění soudu z jednotlivých důkazů s tvrzeními žalobce uvedenými v žalobě.

Odvolací soud dále vyslovil názor, že má za to, že podání návrhu na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí je procesním úkonem, který nemá žádné hmotněprávní účinky, jež by mohly ospravedlnit závěry soudu prvního stupně a že běh lhůty tří let není existencí vkladového řízení jakkoliv dotčen a soud prvního stupně tak rozhodl v rozporu s rozhodnutími soudů vyšších stupňů, neboť podle rozhodnutí Ústavního soudu pod sp.zn. I. ÚS 412/2000, jež lze použít i na poměry insolvenčního řízení, je nezbytné, odlišit účinky vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů působící inter partes a jeho věcně právní důsledky. Pouhé uzavření dohody o vypořádání vzájemných vztahů ze SJM pro dobu po rozvodu, jejímž předmětem jsou nemovitosti, ještě neznamená faktické vypořádání.

Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu pod sp.zn. 22 Cdo 2201/2005 tak dohoda manželů o vypořádání SJM nabývá účinnosti až vkladem vlastnického práva k nemovitosti do katastru nemovitostí s tím, že ohledně majetku movitého lze sjednat účinnost takové smlouvy i před tímto vkladem; rozhodnutím pod sp.zn. 30 Cdo 2193/2005 Nejvyšší soud formuloval závěr, podle něhož byl-li návrh na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí podle smlouvy o vypořádání SJM podán po uplynutí tří let od jeho zániku, aniž bylo vedeno řízení u soudu o jeho vypořádání platí, že nemovitosti jsou v podílovém spoluvlastnictví. Z uvedených rozhodnutí plyne jednoznačně, že Dohoda musí nabýt věcně právních účinků před uplynutím zákonné lhůty tří let počítané od právní moci rozvodu manželství jejích účastníků, aby se prosadily její hmotněprávní účinky. Za uvedené situace, kdy není sporu o tom, že dohoda bývalých manželů věcně právních účinků před uplynutí lhůty tří let nenabyla. Nejsou tak srozumitelné právní závěry soudu prvního stupně, který dovodil opak.

Na základě výše uvedeného odvolací soud napadený rozsudek podle § 219a odst. 1 písm.b) o.s.ř. zrušil a věc vrátil podle § 221 odst. 1 písm.a) o.s.ř. soudu prvního stupně k dalšímu řízení s tím, ž v novém rozhodnutí respektujícím ustanovení § 157 odst. 2 o.s.ř., jímž řízení skončí, zároveň rozhodne o náhradě nákladů řízení před soudy

Soud prvního stupně proto věc znovu dne 27. listopadu 2017 projednal a vyhodnotil a dovodil ke skutkovým zjištěním, že do společného jmění manželů Vladimíra a Lindy anonymizovano , jak je mezi stranami zcela nesporné, náležel byt 2+kk č. 20, na adrese Kurzova 2245/6, šesté poschodí bytového domu č.p. 2245, s podílem 4296/839349 na společných částech budov č.p. 2241, 2242, 2243, 2244, 2245, vše zapsané na LV č. 20195, pro k.ú. Stodůlky, obec Praha. Jak soud zjistil dokazováním z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5, č.j. 16 C 10/2012-14 ze dne 16. února 2012, bylo manželství Vladimíra anonymizovano a Lindy anonymizovano , uzavřené 16.září 2009, rozvedeno. Obvodní soud pro Prahu 5 v odůvodnění rozsudku ze dne 16. února 2012 konstatoval, že mu pro účely rozhodnutí o rozvodu manželství byla předložena písemná smlouva s úředně ověřenými podpisy účastníků, upravující pro dobu po rozvodu vypořádání vzájemných majetkových vztahů, práva a povinnosti společného bydlení a případnou vyživovací povinnost. Z fotokopie smlouvy o vypořádání vzájemných majetkových vztahů, práv a povinností společného bydlení a vyživovací povinnost pro dobu po rozvodu ze dne 27. června 2011 (dále jen smlouva o vypořádání), na který se uváděný rozsudek o rozvodu manželství odvolává, a kterou soud v incidenčním sporu také dokazoval, lze zjistit, že se manželé anonymizovano v této smlouvě o vypořádání dohodli na uspořádání svých majetkových poměrů po rozvodu, a tedy ohledně nemovitých věcí, movitých věcí, účtů, finančního vypořádání, ohledně společného bydlení a o vyživovací povinnosti. Pokud se jedná o nemovité věci, dohodli se manželé anonymizovano tak, že se výlučným vlastníkem bytu v jejich společném jmění, bytu 2+kk na adrese Kurzova 2245/6 v Praze 5, šesté poschodí, č. bytu 20, počínaje právní mocí rozsudku o rozvodu manželství manželů anonymizovano , stane Vladimír Haneška.

Z fotokopie návrhu na vklad práva do katastru nemovitostí ZPV 95822/2014-20, kterou bylo v incidenčním sporu také dokazováno, soud zjistil, že Vladimír Haneška již v roce 2014 navrhl katastrálnímu úřadu výmaz Lindy anonymizovano ze seznamu vlastníků u bytové jednotky č. 2245/20, tedy výmaz spoluvlastnictví Lindy anonymizovano , pokud se jedná o předmětný byt. Dokazováním z informace o řízení V-14858/2014 soud zjistil, že na návrh Vladimíra anonymizovano na výmaz Lindy anonymizovano jako spoluvlastníka předmětného bytu reagoval Katastrální úřad pro hl.m. Prahu, Katastrální pracoviště Praha výzvou k doplnění, ale nakonec došlo dne 11. srpna 2014 k zamítnutí návrhu na výmaz spoluvlastnictví Lindy anonymizovano z katastru nemovitostí. Řízení o návrhu Vladimíra anonymizovano bylo potom ukončeno dne 23. února 2015. Ze žaloby na určení vlastnictví nemovité věci, žalobce Vladimíra anonymizovano proti Lindě anonymizovano a insolvenčnímu správci BANKRUPCY TRUSTEES, v.o.s. ze dne 6. dubna 2015, jejíž fotokopií bylo v incidenčním sporu také dokazováno lze potom dospět k závěru, že právě proto, že tato žaloba byla podána, je zřejmé, že k výmazu spoluvlastnického práva Lindy anonymizovano k předmětnému bytu v řízení před katastrálním úřadem nedošlo a Vladimír Haneška se pokusil vytvořit si podmínky k dosažení příslušného vkladu práva žalobou na určení vlastnictví. Z fotokopie vyrozumění o soupisu majetkové podstaty dlužnice z 5. října 2015 bylo potom zjištěno, že stav spoluvlastnictví dlužnice Lindy anonymizovano k předmětnému bytu trval i v této době po zahájení insolvenčního řízení na její majetek a dokazováním listinou-listem-nahlížení do katastru nemovitostí číslo LV 20195 bylo možno zjistit, že dlužnice Linda anonymizovano je v katastru nemovitostí vedena jako spoluvlastník bytové jednotky č. 2245/20 a podílu 4296/839349 na společných částech domu v k.ú. Stodůlky, LV 20195 ještě i k datu posledního jednání ve věci v tomto incidenčním sporu a tedy ke dni 27. listopadu 2017. Na základě uvedeného lze tedy uzavřít a shrnout a vymezit skutkovou větu tak, že ačkoliv se Vladimír Haneška s Lindou Hanešovou pro účely rozvodu jejich manželství v roce 2011 dohodli, že po rozvodu jejich manželství se výlučným vlastníkem předmětného bytu s podíly na společných částech domu stane Vladimír Haneška a manželství bylo v roce 2012 rozvedeno, nepodařilo se tuto právní skutečnost ve vztahu k nemovitému majetku vnést-zapsat do katastru nemovitostí, a to ani do doby insolvenčního řízení dlužnice a ani do současnosti.

Při právním vyhodnocování tohoto stavu ve snaze dosáhnout právních závěrů k rozhodnutí ve věci, přehodnotil insolvenční soud svá původní stanoviska a dospěl k závěru, že v původním rozsudku ze dne 21. listopadu 2016 neúměrně akceptoval pouze skutečnost uzavření dohody o vypořádání a její platnost ve vazbě na § 269 odst. 1 insolvenčního zákona, když dohoda o vypořádání byla uzavřena před podáním insolvenčního návrhu, insolvenční návrh dlužnice spojený s návrhem na povolení oddlužení byl podán v listopadu roku 2014 a dohoda o vypořádání byla akceptována soudem pro účely rozvodu manželství Vladimíra a Lindy anonymizovano v roce 2012. Tomu původně nasvědčovala i ta situace, když podáním dlužnice ze dne 3.listopadu 2014 bylo zahájeno insolvenční řízení a byl podán návrh na povolení oddlužení. Dlužnice zde navrhovala jako způsob oddlužení plnění splátkového kalendáře a ani ve svém insolvenčním návrhu a ani v seznamu majetku ze dne 14.října 2014, který podepsala a o kterém prohlásila, že je tento seznam úplný a správný, žádné vlastnictví nemovitosti, ani vlastnictví části nemovitosti neuváděla a neuváděla ani žádné spoluvlastnictví nemovitostí.

Soud tak nově dospěl k závěru, že posouzení toho, zda předmětná část nemovitosti patří, či nepatří do majetkové podstaty, není jen otázkou existence dohody o vypořádání, ale především toho, zda podle této dohody o vyrovnání smlouvy nastaly její účinky a to právě s ohledem na část této dohody týkající se nemovitého majetku Vladimíra a Lindy anonymizovano . Zde soud vyšel také z názoru vysloveného odvolacím soudem, že pokud po uzavření dohody o vypořádání došlo pouze k podání návrhu na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí, jedná se pouze o procesní úkon, který nemá žádné hmotněprávní účinky a měl by být i v tomto případě respektováno např. rozhodnutí Ústavního soudu pod sp.zn. I. ÚS 412/2000, jež lze použít i na poměry insolvenčního řízení.

V tomto rozhodnutí Ústavní soud konstatoval zásadní omyl při posuzování právních účinků úpravy vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů, když fundamentální záležitostí k řešení této problematiky je rozdíl mezi "vypořádáním bezpodílového spoluvlastnictví manželů" a "uzavřením dohody o vypořádání". Proto bylo do občanského zákoníku již s účinností od 1. dubna. 1983 doplněno ustanovení § 149 odst. 4, z něhož vyplynula nutnost provést vypořádání do tří let od zániku manželství dohodou nebo podat do tří let návrh na vypořádání soudem. K tomu přistoupilo ještě pravidlo chování z tehdejšího § 149a občanského zákoníku, které k účinnosti dohody o vypořádání, týkala-li se dohoda nemovitosti, vyžadovalo vklad do katastru nemovitostí. Základem řešení je proto posuzování otázky, zda ve tříleté lhůtě stačí jen uzavření dohody o vypořádání nebo zda v tomto období musí nastat také její věcně právní účinky, tj. musí být proveden vklad a tedy musí nastat účinky vkladu do katastru nemovitostí. V tomto smyslu uvádí rozhodnutí Ústavního soudu, že je nezbytné odlišit účinky vypořádání působící mezi stranami a věcně právní důsledky takového vypořádání. Protože se vypořádáním rozumí uspořádání vlastnických vztahů mezi manžely k věcem, které byly předmětem bezpodílového spoluvlastnictví (společného jmění) v době jeho zániku, je z toho důvodu nevyhnutelné respektování stejného režimu jako v případě nabývání, změn nebo pozbývání věcných práv. To znamená, že u nemovitostí evidovaných v katastru nemovitostí vypořádání znamená též provedení vkladu do katastru nemovitostí.

S ohledem na § 2 odst. 3 zákona č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, ve znění pozdějších předpisů, je tak třeba, aby návrh na vklad byl doručen ve stanovené lhůtě příslušnému katastrálnímu úřadu. Protože se právní účinky vkladu váží ke dni doručení návrhu na vklad katastrálnímu úřadu a nikdy k žádnému jinému datu, k vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví dochází dnem, ke kterému nastupují účinky vkladu. Z tohoto důvodu musí být nejpozději poslední den lhůty určené k vypořádání podán návrh na vklad. Nebyl-li návrh na vklad podán, uplynutím lhůty nastoupila domněnka o vypořádání zakotvená v ustanovení § 149 odst. 4 občanského zákoníku, i když dohoda o vypořádání byla uzavřena. Pouhé uzavření dohody o vypořádání tedy ještě neznamená vypořádání, protože nadále zůstávají zachovány původní spoluvlastnické vztahy. Tyto závěry se potom uplatní též při vypořádání současného majetkového společenství manželů, tj. společného jmění (§ 150 odst. 4 občanského zákoníku).

Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 22 Cdo 2201/2005 lze zaniklé společné jmění manželů vypořádat písemnou dohodou uzavřenou ve lhůtě do tří let od zániku manželství. Dohoda o vypořádání společného jmění může být uzavřena manžely nejen po zániku jejich manželství, ale i za trvání manželství. Jde o dohodu upravenou § 24a zákona o rodině, který stanoví, že soud nezjišťuje příčiny rozvratu manželství a manželství rozvede, pokud manželé předloží písemnou smlouvu s ověřenými podpisy upravující pro dobu po rozvodu vypořádání majetkových vztahů, práva a povinnosti společného bydlení a případnou vyživovací povinnost a pravomocné rozhodnutí o schválení dohody o úpravě poměrů k nezletilým dětem pro dobu po rozvodu.

Jestliže do společného jmění náleží též nemovitost, nabývá dohoda účinnosti vkladem do katastru nemovitostí a pokud v tříleté lhůtě není dohodou společné jmění manželů vypořádáno nebo ani není jedním z manželů v této lhůtě podán návrh na jeho vypořádání soudem, dojde jejím uplynutím k vypořádání společného jmění podle zákonné domněnky a o nemovitých věcech platí, že jsou v podílovém spoluvlastnictví a že podíly obou spoluvlastníků jsou stejné. Přitom, smlouva o vypořádání majetkových vztahů, kterou zákon podmiňuje rozvod manželů bez zjišťování příčin rozvratu manželství, je platná pouze v případě rozvodu, o němž bylo rozhodnuto podle § 24a zákona o rodině.

I zde, ale, jak to vyplývá z 24a zákona o rodině i z § 150 odst. 1 občanského zákoníku, zákon vyžaduje pro platnost dohod o vypořádání písemnou formu a také dohoda uzavřená podle § 24a, kterou byla vypořádána nemovitost, nabývá podle § 150 odst. 1 občanského zákoníku účinnosti až vkladem do katastru nemovitostí. K takovému závěru dospěl Nejvyšší soud i v rozsudku z 31. července 2006, právní věc sp. zn. 30 Cdo 2193/2005.V rozsudku v této věci Nejvyšší soud rovněž uvedl, že ustanovení § 150 odst. 4 občanského zákoníku vyžaduje, aby v tříleté lhůtě bylo provedeno vypořádání společného jmění manželů, nikoli, aby v této lhůtě byla toliko uzavřena dohoda o vypořádání. Došlo-li k vypořádání dohodou, jejímž předmětem byla nemovitost evidovaná v katastru nemovitostí, váže zákon věcně-právní účinky této dohody, tedy vznik, změnu a zánik vlastnických a jiných věcných práv ohledně této nemovitosti ke vkladu práv do katastru nemovitostí.

Smlouva o vypořádání byla mezi Vladimírem a Lindou anonymizovano uzavřena v roce 2011. Manželství bylo rozvedeno v roce 2012 a lhůta podání návrhu na vklad do katastru nemovitostí k zajištění účinků dohody o vypořádání marně uplynula v roce 2015. Tato období zahrnují účinnost jak občanského zákoníku-zákona č. 40/1964 Sb., tak také občanského zákoníku-zákona č. 89/2012 Sb.

Oba tyto zákony, jak občanský zákoník-zákon č. 40/1964 Sb., tak také občanský zákoník-zákon č. 89/2012 Sb. podobně stanoví v § 150 odst. 4 zákona č. 40/1964 Sb. a v § 741 písm. b/ zákona č. 89/2012 Sb., že nedošlo-li do tří let od zániku společného jmění manželů, a to zaniklo v daném případě na základě § 149 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb. v roce 2012 rozvodem manželství, k vypořádání toho, co bylo dříve součástí společného jmění a jedná-li se o věci nemovité, jsou tyto věci v podílovém spoluvlastnictví bývalých manželů a jejich podíly jsou stejné.

Jak je zřejmé z výše uvedených rozhodnutí soudů vyšších stupňů, rozumí se vypořádáním majetku u věcí nemovitých nejen odpovídající dohoda o úpravě těchto vztahů, ale také promítnutí této dohody do odpovídajícího zápisu v katastru nemovitostí, jinak vypořádání v této části nenabývá účinnosti, a to se právě stalo v daném případě Vladimíra a Lindy anonymizovano .

Proto soud na základě formulování skutku a na základě nového právního posouzení věci rozhodl tak, jak je to uvedeno shora v bodě prvním výroku tohoto rozsudku.

V bodě druhém výroku tohoto rozsudku rozhodl soud podle úspěchu ve věci na základě § 142 odst. 1 o.s.ř. a vyšel přitom z vyúčtování nákladů řízení právním zástupcem žalovaného ze dne 23. listopadu 2017. Podle tohoto vyúčtování náleží na náhradě nákladů

řízení náhrada za pět úkonů právní služby ve výši 3 100,-Kč podle § 11 odst. 1 písm. a/, d/, g/ ve spojení s § 9 odst. 4 písm c/ a § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif), a to za přípravu a převzetí právního zastoupení, za účast na třech jednáních soudu a za odvolání žalovaného, celkem částka 15 500,-Kč. Na náhradě nákladů dále náleží žalovanému režijní paušál dle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif), a to ve výši celkem 1 500,-Kč. Náhrada nákladů řízení je tak celkem 17 000,-Kč a při navýšení o DPH (21%) ve výši 3 570,-Kč, činí tak výše náhrady nákladů žalovaného v daném sporu celkem 20 570,-Kč.

Proto soud rozhodl tak, jak je to uvedeno shora v bodě druhém výroku tohoto usnesení.

P o u č e n í : P roti tomuto rozsudku je přípustné odvolání k Vrchnímu soudu v Praze do patnácti dnů od doručení rozsudku. Odvolání se podává k Městskému soudu v Praze.

V Praze dne 27. listopadu 2017

JUDr. Pavel Janout v.r. samosoudce

Za správnost vyhotovení: Brabcová