193 ICm 646/2013
Č.j. 193ICm 646/2013-123

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Vaňousem v právní věci žalobce: Swiss Bee GmbH, sídlem Matthofring 32 Luzern, Švýcarsko, právně zastoupen: JUDr. Tomáš Leuchter, advokát, Na Poříčí 1079/3a, 110 00 Praha 1, proti žalovanému: JUDr. Josef Cupka, IČ: 14897857, Trojanova 18, 120 00 Praha 2, insolvenční správce dlužníka Česká Unigrafie, a.s., IČ 618 58 200, se sídlem Poděbradská 540/26, 190 00 Praha 9, právně zastoupen: Mgr. Jan Hrazdira, advokát, Na Příkopě 15, 110 00 Praha 1, o vyloučení pohledávky ve výši 44.200.000,-Kč, z majetkové podstaty

takto:

I. Žaloba na vyloučení pohledávky za Jiřím Černickým, nar. 15. března 1947, bytem Praha 9, Slavětínská 639 v celkové nominální výši 44.200.000,-Kč s příslušenstvím z titulu slevy z kupní ceny za akcie společnosti BOHEMIA PRINT, a.s., z majetkové podstaty dlužníka Česká Unigrafie, a.s., IČ: 61858200, se sídlem Poděbradská 540/26, 190 00, Praha 9, s e zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému k rukám právního zástupce žalovaného na náhradě nákladů řízení částku 32.912,-Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 22.2.2013, domáhal vyloučení pohledávky (dále jen předmětná pohledávka ) specifikované ve výroku I. rozsudku ze soupisu majetkové podstaty dlužníka (dále jen dlužník ). Žalobce svůj návrh odůvodnil tím, že na základě Smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 29.12.2011 uzavřené mezi dlužníkem v postavení postupitele a žalobcem v postavení postupníka, jejím předmětem bylo postoupení předmětné pohledávky na žalobce, nabyl žalobce pohledávku za Jiřím Černickým. Úplata za postoupení této pohledávky byla sjednaná ve výši 10.000.000,-Kč, a to s tím, že závazek uhradit tuto cenu ve výši 10.000.000,-Kč zanikl zápočtem provedeným 29.2.2012-kdy žalobce započetl proti této pohledávce dlužníka pohledávky ve výši 10.000.000,23 Kč, které měl žalobce za dlužníkem, a které nabyl od CTY Group a.s.-z titulu smlouvy o půjčce ze dne 21.12.2011 ve výši 2.000.000,-Kč, z titulu smlouvy o půjčce ze dne 5.1.2012 ve výši 6.200.000,-Kč, z titulu úroků ze smlouvy o půjčce ze dne 29.1.2010 ve výši 921.481,43 Kč, a z titulu úroků ze smlouvy o půjčce ze dne 1.4.2010 ve výši 53.951,49 EUR. Přesto žalovaný zahrnul předmětnou pohledávku do majetkové podstaty, když-dle žalobce-nikoliv po právu-žalovaný od Smlouvy o postoupení pohledávky dne 14.12.2012 odstoupil, a ani ze zákona nenastala fikce odstoupení dle ust. § 253 odst. 1 a 2 IZ, když žalobce svou povinnost splnil a jeho závazek uhradit úplatu za postoupení zanikl zápočtem shora konstatovaným. Z toho pak žalobce dovozoval své právo, které vylučovalo zařazení věci do soupisu majetkové podstaty, svědčí jemu, a oprávněnost žaloby na vyloučení ze soupisu majetkové podstaty dlužníka.

Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby s následujícím odůvodněním : Žalovaný namítal, že žalobce neprokázal zejména platné a účinné uzavření Smlouvy o postoupení, když žalovaný sporoval autenticitu tohoto dokumentu a okamžik jeho vzniku. Žalovaný měl nadále za to, že tento dokument je účelově vzniklým podkladem pro papírové podložení vyvedení Pohledávky z majetkové podstaty dlužníka za nestandardních podmínek. Celá transakce nemá reálný základ, když za majetkové hodnoty (pohledávka), které byly takto z majetkové podstaty dlužníka vyvedeny, nebylo poskytnuto adekvátní reálné protiplnění, když žalobce toto neprokázal. Oznámení o postoupení pohledávky na žalobce nebylo navíc žalovanému nikdy doručeno a nestalo se tak vůči němu nikdy účinné. Dle žalovaného je smlouva o postoupení navíc neúčinným úkonem ve smyslu ust. § 235 a násl. IZ. V neposlední řadě, i kdyby smlouva o postoupení byla uzavřena tak, jak žalobce tvrdí, žalovaný od ní dne 14.12.2012 písemně odstoupil, byť má za to, že formálního odstoupení nebylo ani třeba, neboť ze zákona nastala fikce odstoupení z téhož důvodu, a to s odkazem na ust. § 253 odst. 1 a 2

IZ. Žalovaný dále namítal, že žalobce neprokázal uhrazení úplaty sjednané ve Smlouvě o postoupení, když žalobcem předložená tvrzení a důkazy k prokázání složitého řetězu účetních operací, které měly směřovat k akumulaci určitých pohledávek vůči žalovanému v rukách žalobce dle názoru žalovaného jen dokládají účelovost celé transakce, která dle názoru žalovaného vykazuje až znaky podvodného jednání. Žalobci se navíc nepodařilo tento řetěz účetních operací uzavřít, proto je jím tvrzené (ale neprokázané) započtení pohledávek neúčinné, a Smlouva o postoupení tak nebyla z jeho strany splněna. Z uvedeného důvodu ostatně žalovaný od této smlouvy odstoupil (viz. výše), resp. po prohlášení konkurzu na majetek dlužníka nastala fikce odstoupení dle ust. § 253 odst. 1 a 2 IZ.

Soud se při dokazování zaměřil pouze na ty skutečnosti, které jsou mezi účastníky sporné, a provedl dokazování v míře nutné k prokázání či popření jejich existence.

Z osvědčení o zahrnutí majetku do soupisu majetkové podstaty z 25.2.2013 soud vzal za prokázané, že žalovaný v postavení insolvenčního správce zahrnul do majetkové podstaty dlužníka předmětnou pohledávku.

V daném případě žalovaný vyrozuměl žalobce o soupisu předmětných věcí do majetkové podstaty dlužníka, a to vyrozuměním o zahrnutí pohledávky do soupisu majetkové podstaty dlužníka z 24.1.2013, vylučovací žaloba byla doručena soudu dne 22.2.2013. Z výše uvedeného tedy vyplývá, že žaloba o vyloučení majetku z majetkové podstaty byla podána včas.

Ze Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi dlužníkem jako postupitelem a žalobcem jako postupníkem z 29.12.2011, vzal soud za prokázané, že na žalobce byla postoupena pohledávka za Jiřím Černickým, nar. 15. března 1947, bytem Praha 9, Slavětínská 639 v celkové nominální výši 44.200.000,-Kč s příslušenstvím z titulu slevy z kupní ceny za akcie společnosti BOHEMIA PRINT, a.s., úplata za postoupení této pohledávky byla sjednaná ve výši 10.000.000,-Kč. Současně-s ohledem na obsah smlouvy-soud vzal za prokázané, že účastníci této smlouvy podřídili svůj smluvní vztah právnímu řádu České republiky, když smlouvu o postoupení pohledávky výslovně podřídili ustanovením §§ 524 a násl. Občanského zákoníku. Uzavření této smlouvy vzal soud za prokázané z výslechu svědka Ing. Ondreje Oravce-ten byl ve firmě dlužníka předsedou představenstva-který vypověděl, že dlužník se rozhodl prodat problematickou pohledávku za panem Černickým-byl s ním veden již od roku 2009 soudní spor, bylo to složit, o tuto pohledávku bylo minimum zájemců, jedním z nich byl i žalobce. Pokud tomuto svědkovi byla předestřena kopie Smlouvy o postoupení pohledávek z 29.12.2011-potvrdil, že jde o smlouvu, o které vypovídal, a potvrdil, že podpisy na této smlouvě za dlužníka jsou jeho. Uzavření této smlouvy vzal soud rovněž za prokázané z výslechu svědka RNDr. Juraje Vronky-ten byl ve firmě dlužníka členem představenstva-který vypověděl, že se jednalo o pohledávku, kterou měl dlužník za panem Černickým, bylo to vymáháno soudně ještě předtím, než se stal členem představenstva. Pokud tomuto svědkovi byla předestřena kopie Smlouvy o postoupení pohledávek z 29.12.2011-potvrdil, že jde o smlouvu, o které vypovídal, a potvrdil, že podpisy na této smlouvě za dlužníka jsou jeho.

Soud dále provedl důkazy označené stranou žalující, které měly prokázat existenci pohledávek žalobce za dlužníkem, které žalobce použil k započtení proti pohledávce dlužníka z titulu úplaty za postoupení předmětné pohledávky :

Z jednostranného zápočtu provedeného žalobcem z 29.2.2012 včetně přehledu postupovaných pohledávek soud zjistil, že žalobce provedl úkon směřující k započtení jeho pohledávek v celkové výši 10.000.000,-Kč (které získal postoupením) za dlužníkem -a to pohledávek z titulu smlouvy o půjčce ze dne 21.12.2011 ve výši 2.000.000,-Kč, z titulu smlouvy o půjčce ze dne 5.1.2012 ve výši 6.200.000,-Kč, z titulu úroků ze smlouvy o půjčce ze dne 29.1.2010 ve výši 921.481,43 Kč, a z titulu úroků ze smlouvy o půjčce ze dne 1.4.2010 ve výši 53.951,49 EUR. Soud vzal rovněž za prokázané-a to výslechem svědků Ing. Ondreje Oravce a RNDr. Juraje Vronky, že tento zápočet byl dlužníkovi doručen.

Ze Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi CTY Group a.s. a žalobcem dne 29.2.2012 soud vzal za prokázané, že na žalobce měly být postoupeny pohledávky za dlužníkem v celkové výši 10.000.000,-Kč, a to pohledávky z titulu smlouvy o půjčce ze dne 21.12.2011 ve výši 2.000.000,-Kč, z titulu smlouvy o půjčce ze dne 5.1.2012 ve výši 6.200.000,-Kč, z titulu úroků ze smlouvy o půjčce ze dne 29.1.2010 ve výši 921.481,43 Kč, a z titulu úroků ze smlouvy o půjčce ze dne 1.4.2010 ve výši 53.951,49 EUR. Současně-s ohledem na obsah smlouvy-soud vzal za prokázané, že účastníci této smlouvy podřídili svůj smluvní vztah právnímu řádu České republiky, když smlouvu o postoupení pohledávky výslovně podřídili ustanovením §§ 524 a násl. Občanského zákoníku.

Z následujících listinných důkazů vzal soud za prokázanou existenci následujících pohledávek-původně věřitele CTY GROUP, a.s.-za dlužníkem spočívajících v nárocích na vrácení jistiny a zaplacení sjednaného úroku z poskytnutých půjček : Ze Smlouvy o půjčce z 29.1.2010 uzavřené mezi CTY GROUP, a.s., IČO: 17046581 jako věřitelem a Českou Unigrafií, a.s. jako dlužníkem, soud vzal za prokázané, že CTY GROUP, a.s. se zavázal, že dlužníkovi poskytne do 4.2.2010 částku 25.000.000,-Kč, a dlužník se zavázal ji vrátit do 4.2.2011, s tím, že půjčka bude úročena úrokem 6,5% p.a., a to ode dne odepsání částky z účtu věřitele, z dodatku č.1 ze dne 14.2.2011 soud vzal za prokázané, že splatnost byla prodloužena do data 4.2.2012, z výpisu z účtu vedeného pro CTY Group a.s. bankou Raiffeisen bank soud vzal za prokázané, že dne 4.2.2010 byla odeslána částka 25.000.000,-Kč na účet dlužníka. Ze Smlouvy o půjčce z 5.1.2012 uzavřené mezi CTY GROUP, a.s., IČO: 17046581 jako věřitelem a Českou Unigrafií, a.s. jako dlužníkem, soud vzal za prokázané, že CTY GROUP, a.s. se zavázal, že dlužníkovi poskytne do 17.1.2012 částku 6.200.000,-Kč, a dlužník se zavázal ji vrátit do 17.2.2012, s tím, že půjčka bude úročena úrokem 6,5% p.a., a to ode dne odepsání částky z účtu věřitele, z výpisu z účtu vedeného pro CTY Group a.s. bankou Raiffeisen bank soud vzal za prokázané, že dne 10.1.2012 byla odeslána částka 3.500.000,-Kč a dne 17.1.2012 byla odeslána částka 2.700.000,-Kč na účet dlužníka. Ze Smlouvy o půjčce z 21.12.2011 uzavřené mezi CTY GROUP, a.s., IČO: 17046581 jako věřitelem a Českou Unigrafií, a.s. jako dlužníkem, soud vzal za prokázané, že CTY GROUP, a.s. se zavázal, že dlužníkovi poskytne do 28.12.2011

částku 2.000.000,-Kč, a dlužník se zavázal ji vrátit do 28.1.2012, s tím, že půjčka bude úročena úrokem 6,5% p.a., a to ode dne odepsání částky z účtu věřitele, z výpisu z účtu vedeného pro CTY Group a.s. bankou Raiffeisen bank soud vzal za prokázané, že dne 28.12.2011 byla odeslána částka 2.000.000,-Kč na účet dlužníka.

Soud dále ze Smlouvy o úvěru a dohodě o převzetí závazku ze dne 1.4.2010 zjistil, že smluvní strany (THOMAS PRAHA, a.s., dlužník, žalobce) konstatují, že dlužník a společnost THOMAS PRAHA, a.s., uzavřeli dne 28.8.2009 smlouvu o půjčce (ve znění dodatku č. 1 ze dne 28.12.2009 a dodatku č. 2 ze dne 31.3.2010), přičemž výše jistiny činí ke dni 1.4.2010 částku 542.457,23 EUR. Ze smlouvy o úvěru a dohodě o převzetí závazku ze dne 1.4.2010 dále soud zjistil, že smluvní strany se dohodly, že CTY GROUP a.s. přebírá závazek dlužníka ve výši 500.000,-EUR vůči společnosti THOMAS PRAHA, a.s., s veškerými právy a povinnosti vyplývajícími ze smlouvy o půjčce uzavřené dne 28.8.2009 mezi společností THOMAS PRAHA, a.s., a dlužníkem. S ohledem na uvedené informace smluvní strany dále konstatovaly, že ke dni podpisu smlouvy o úvěru a dohodě o převzetí závazku ze dne 1.4.2010 má společnost THOMAS PRAHA, a.s., za dlužníkem pohledávky v celkové výši 1.841.973,76 EUR, přičemž úrok činí 14 % ročně a bude počítán od dne 1.4.2010 do dne připsání této pohledávky nebo její části na účet společnosti THOMAS PRAHA, a.s., splatnost pohledávky byla dohodnuta do 30.9.2010, a v případě nevrácení pohledávky v dohodnutém termínu je dlužník povinen společnosti THOMAS PRAHA, a.s., uhradit ke sjednanému úroku penále 5 % z jistiny od 1.10.2010 až do zaplacení. Ze smlouvy o půjčce uzavřené mezi CTY GROUP a.s. jako věřitelem a dlužníkem dne 1.4.2010 soud zjistil, že CTY GROUP a.s. převzal závazek dlužníka na základě smlouvy o úvěru a dohodě o převzetí závazku ze dne 1.4.2010 ve výši 542.457,23 EUR, přičemž dlužník se zavázal vrátit za podmínek této smlouvy dluh věřiteli nejpozději do 30.9.2010 s úrokem 14 % p.a., ve znění dodatku č. 1 ze 30.9.2010 a dodatku č. 2 z 25.6.2011, podle kterého se dlužník zavázal splatit půjčku převodem na bankovní účet věřitele do 25.2.2012. Pokud pak žalobce předložil k důkazu Dohodu o započtení uzavřenou 1.4.2010 mezi dlužníkem a CTY GROUP a.s., pak z této dohody pouze soud zjistil, že smluvní strany provedly mezi sebou započtení-pohledávky dlužníka na poskytnutí úvěru ve výši 542.457,23 EUR proti pohledávce CTY GROUP a.s. z titulu úplaty za převzetí dluhu ve stejné výši, z této listiny však nevyvodil -s ohledem na právní hodnocení, ke kterému soud dospěl-žádných právních závěrů, když toto ujednání neprokazuje úhradu převzatého závazku za dlužníka firmou CTY GROUP a.s. (a navíc existence tvrzené pohledávky z titulu úplaty za převzetí dluhu nebyla ničím prokázána). Soud-s ohledem na právní hodnocení, ke kterému dospěl-nevzal z těchto listin za prokázané uzavření platné smlouvy o půjčce, soud tak nevzal za prokázanou existenci pohledávky-původně věřitele CTY GROUP, a.s. z titulu úroků ze smlouvy o půjčce ze dne 1.4.2010 ve výši 53.951,49 EUR.

Z odstoupení od smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14.12.2012 (včetně dodejky) soud vzal za prokázané, že žalovaný odstoupil od Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi dlužníkem jako postupitelem a žalobcem jako postupníkem z 29.12.2011, a to z důvodu podstatného prodlení žalobce se zaplacením sjednané úplaty za postoupení pohledávky, toto odstoupení bylo doručeno právnímu zástupci žalobce dne 17.12.2012.

Z dopisu právního zástupce žalobce zástupci žalovaného ze dne 9.1.2012 soud zjistil, že žalobce reagoval na odstoupení od Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14.12.2012, a to s tím, že považuje odstoupení za zcel nedůvodné, a to s odkazem na splnění závazku ze smlouvy započtením.

Soud-s ohledem na právní hodnocení, které soud shrnul na jednání konaném ve věci dne 29.6.2015 (a které je shrnuto dále), a dále s ohledem na nadbytečnost, jakož i při respektování principu hospodárnosti řízení-zamítl návrh na provedení zbývajících navrhovaných důkazů, současně pak soud neshledal výjimku z koncentrace řízení, nepřihlížel k oznámení o postoupení pohledávky z 29.2.2012 a návrh na provedení důkazu touto listinou se z tohoto důvodu rovněž zamítl.

Po takto provedeném dokazování soud zhodnotil provedené důkazy podle ust. § 132 o.s.ř., a to každý jednotlivě a všechny ve vzájemné souvislosti, a dospěl k závěru, že žalobě není možné vyhovět.

Soud na prvním jednání konaném ve věci shrnul výsledky přípravy jednání s tím, aby předešel případně překvapivému rozhodnutí ve věci, upozornil účastníky na to, že předmětem dokazování bude v prvé řadě zjištění toho, zda Smlouva o postoupení pohledávky ze dne 29.12.2011 existuje, zda byla podepsána ve dni uvedeném jako datum podpisu, a zda ji podepsaly osoby na ní uvedené. Předmětem dokazování bude to, zda závazek uhradit cenu za postoupení ve výši 10.000.000,-Kč zanikl zápočtem provedeným 29.2.2012-soud avizuje, že zápočet provedený 29.2.2012 žalobcem soud shledává určitým tj. platným právním úkonem, bude tedy na straně žalobce prokázat existenci tvrzených pohledávek použitých v rámci zápočtu provedeného 29.2.2012, a jejich nabytí od CTY Group a.s.-ohledně toho soud zatím shledává tvrzení a návrhy důkazů za nedostatečné. Soud s ohledem na shrnutí učiněné shora soud na prvním jednání konaném ve věci vyzval-v souladu s ust.§ 118a) odst.1 o.s.ř.-žalobce k doplnění tvrzení: ohledně tvrzených pohledávek použitých v rámci zápočtu provedeného 29.2.2012, kdy a jakou smlouvou tyto žalobce nabyl od CTY Group a.s., kdy a jakým způsobem byl tento zápočet doručen dlužníkovi. Soud dále vyzval žalobce dle ust.§ 118a) odst.3 o.s.ř. k označení návrhů důkazů k prokázání tvrzení, k jejichž doplnění byl vyzván výzvou předcházející, a dále k prokázání existence tvrzených pohledávek použitých v rámci zápočtu provedeného 29.2.2012, které žalobce nabyl od CTY Group a.s. Žalobce na tyto výzvy reagoval, doplnil tvrzení a návrhy na doplnění odkazování, soud veškeré žalobcem navržené důkazy provedl, a na jednání konaném dne 23.3.2015 soud shrnul výsledky dosavadního dokazování, a s tím, aby předešel případně překvapivému rozhodnutí ve věci, upozornil účastníky na následující: Ohledně pohledávky z titulu Smlouvy o úvěru a dohody o převzetí závazku ze dne 1.4.2010, podle které CTY Group a.s. přebírá závazek dlužníka ve výši 542.457,23 EUR vůči společnosti THOMAS PRAHA, a.s., s veškerými právy a povinnosti vyplývajícími ze smlouvy o půjčce uzavřené dne 28.8.2009 mezi společností THOMAS PRAHA, a.s., a dlužníkem, soud upozornil, že z toho soud učinil závěr, že CTY Group a.s. se stal přímým dlužníkem z této smlouvy namísto původního dlužníka. Pokud byla uzavřena-v souvislosti se Smlouvou o úvěru a převzetí závazku-Smlouva o půjčce ze dne 1.4.2010, nebyla půjčka dlužníkovi poskytnuta, když tím, že CTY Group a.s. převzal dluh dlužníka ze Smlouvy o půjčce z 28.8.2009, stal se na jeho místo dlužníkem, a nebylo tedy možné poskytnout půjčku za účelem splácení závazku, který již dlužníkovi nesvědčil. Žalobce by musel prokázat, že CTY Group a.s. za dlužníka uhradil společnosti THOMAS PRAHA, a.s. dluh dle Smlouvy o půjčce z 28.8.2009 (pokud by toto plnění prokázáno bylo, soud by změnil právní kvalifikaci na nárok z titulu bezdůvodného obohacení. CTY Group a.s. převzal dluh dlužníka ze Smlouvy o půjčce z 28.8.2009, stal se tedy přímým dlužníkem namísto dlužníka původního, a nebylo tedy možné poskytnout půjčku za účelem splácení závazku, který již dlužníkovi nesvědčil, a žalobce zatím neprokázal faktické plnění věřiteli dlužníka. Vzhledem k překvalifikování nároku by tak nevznikl nárok na úrok z půjčky, protože smlouva o půjčce je neplatná, v rámci nároku na vydání bezdůvodného obohacení, kdy se jedná o plnění z neplatného právního úkonu, má CTY Group a.s. jakožto poskytovatel peněz právo na úroky z prodlení od okamžiku, kdy byla částka připsána na účet věřitele-firmy THOMAS PRAHA, a.s.. S ohledem na toto shrnutí soud v souladu s ust.§ 118a) odst.1 o.s.ř. vyzval žalobce k doplnění tvrzení, kdy za dlužníka byla splacena půjčka společnosti THOMAS PRAHA, a.s., jakož i soud vyzval žalobce dle ust.§ 118a) odst.3 o.s.ř. k označení návrhů důkazů k prokázání tvrzení, k jejichž doplnění byl vyzván výzvou předcházející. Žalobce na tyto výzvy reagoval pouze polemikou se závěry, ke kterým soud došel, tvrzení v poskytnuté lhůtě nedoplnil a nové důkazy neoznačil-neprokázal tedy splacení půjčky společnosti Thomas Praha a.s.. Z tohoto důvodu soud upozornil na jednání konaném dne 18.5.2015, že nemá za prokázanou existenci pohledávky z titulu úroků z této půjčky ve výši 53.951,49 EUR, pokud tuto pohledávku žalobce použil k započtení proti pohledávce dlužníka, použil k započtení neexistující pohledávku, závazek uhradit vůči dlužníkovi v plném rozsahu nezanikl, v důsledku toho smlouva o postoupení pohledávek z 29.12.2011 zanikla odstoupením, soud tedy neshledává podanou žalobu žalobou po právu.

Soud pak skutková zjištění vyhodnotil dle následujících zákonných ustanovení :

Žalobce se žalobou domáhal vyloučení předmětné pohledávky ze soupisu majetkové podstaty dlužníka, režim této žaloby se pak řídí následujícími ustanoveními zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-dále jen IZ ) : Dle ustanovení § 224 odst. 1 IZ insolvenční správce, který zapíše do soupisu věci, práva, pohledávky a jiné majetkové hodnoty, které nenáleží dlužníku nebo jejichž zahrnutí do majetkové podstaty je sporné zejména proto, že k nim třetí osoba uplatňuje práva, která to vylučují, do soupisu poznamená, komu sepisovaný majetek náleží, nebo kdo k němu uplatňuje své právo. Tuto osobu insolvenční správce písemně vyrozumí o zahrnutí majetku do soupisu a na její žádost jí o tom vydá osvědčení. Osvědčení musí vždy obsahovat i uvedení důvodu, pro který insolvenční správce tento majetek sepsal. Dle odst. 2 vyrozumění podle odstavce 1 musí obsahovat i poučení o možnosti podat vylučovací žalobu a o následcích zmeškání lhůty k podání vylučovací žaloby; náležitosti tohoto vyrozumění stanoví prováděcí právní předpis. Dle ustanovení § 225 odst. 1 IZ osoby, které tvrdí, že označený majetek neměl být do soupisu zahrnut proto, že to vylučuje jejich právo k majetku nebo že tu je jiný důvod, pro který neměl být zahrnut do soupisu, se mohou žalobou podanou u insolvenčního soudu domáhat rozhodnutí, že se tento majetek vylučuje z majetkové podstaty. Dle odst. 2 téhož ustanovení žaloba musí být podána proti insolvenčnímu správci, a to ve lhůtě 30 dnů ode dne, kdy osobě uvedené v odstavci 1 bylo doručeno vyrozumění o soupisu majetku, k němuž uplatňuje právo. Lhůta je zachována, dojde-li žaloba nejpozději posledního dne lhůty insolvenčnímu soudu.

V daném případě soud konstatuje, že břemeno tvrzení i důkazní spočívalo výhradně na žalobci. S ohledem na ustálenou judikaturu reprezentovanou rozhodnutím Nejvyššího soudu sp.zn. 29 Cod 342/2000 publikovaným ve Sbírce soudních rozhodnutích a stanovisek pod číslem 67/2002, jež lze aplikovat i na poměry insolvenčního řízení, kdy byl formuloval závěr, že osoba, která se domáhá vyloučení věci (pohledávky) ze soupisu majetku konkursní podstaty, musí prokázat nejen to, že věc neměla být do soupisu zařazena, nýbrž i to, že právo, které vylučovalo zařazení věci do soupisu majetku konkursní podstaty svědčí jí, a žalobce právo, které by mu svědčilo-a které by vylučovalo zařazení věci do soupisu majetkové podstaty, neosvědčil.

Soud konstatuje, že žalovaný vyrozuměl žalobce o soupisu předmětných věcí do majetkové podstaty dlužníka, a to vyrozuměním o zahrnutí pohledávky do soupisu majetkové podstaty dlužníka z 24.1.2013, vylučovací žaloba byla doručena soudu dne 22.2.2013, žaloba o vyloučení majetku z majetkové podstaty byla podána včas.

Soud na jednu stranu vzal za prokázané, že byla uzavřena Smlouva o postoupení pohledávek, a to mezi dlužníkem jako postupitelem a žalobcem jako postupníkem z 29.12.2011, dle které byla na žalobce postoupena předmětná pohledávka za Jiřím Černickým. Současně-s ohledem na obsah smlouvy-soud vycházel z toho, že účastníci této smlouvy podřídili svůj smluvní vztah právnímu řádu České republiky, když smlouvu o postoupení pohledávky podřídili režimu Občanského zákoníku-tj. v době sjednání smlouvy zákonu č. 40/1964 Sb. (účinnému do 31.12.2013)-soud vycházel z ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním, dle kterého účastníci smlouvy mohou si zvolit právo, jímž se mají řídit jejich vzájemné majetkové vztahy; mohou tak učinit i mlčky, není-li vzhledem k okolnostem o projevené vůli pochybnost. Soud tak posuzoval postoupení pohledávky-a vše s tím související-dle právního řádu České republiky.

Dle ustanovení § 524 odst. 1) Občanského zákoníku věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou jinému. Dle odst. 2) s postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená. Dle § 527 odst. 1) bylo-li sjednáno postoupení pohledávky za úplatu, odpovídá postupitel postupníkovi, jestliže a) postupník se nestal místo postupitele věřitelem pohledávky s dohodnutým obsahem, b) dlužník splnil postupiteli závazek dříve, než byl povinen jej splnit postupníkovi, c) postoupená pohledávka nebo její část zanikla započtením nároku, který měl dlužník vůči postupiteli. Dle § 526 odst. 1) postoupení pohledávky je povinen postupitel bez zbytečného odkladu oznámit dlužníkovi. Dokud postoupení pohledávky není oznámeno dlužníkovi nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníkovi neprokáže, zprostí se dlužník závazku plněním postupiteli. Dle § 527 odst. 2) za dobytnost postoupené pohledávky postupitel ručí do výše přijaté úplaty spolu s úroky, jen když se k tomu postupníkovi písemně zavázal; toto ručení však zaniká, jestliže postupník nevymáhá postoupenou pohledávku na dlužníkovi bez zbytečného odkladu u soudu.

Soud v souvislosti s tím konstatuje, že byla uzavřena platná smlouva o postoupení pohledávky, v daném případě byla sjednána za postoupení pohledávky úplata, nebylo však sjednáno ručení ve smyslu § 527 odst. 2).

Soud se dále musel vypořádat s tím, zda započtením-a v jakém rozsahu-pohledávka dlužníka z titulu úplaty sjednané za postoupení předmětné pohledávky zanikla, a to jednostranným právním úkonem žalobce, když nesporné mezi účastníky bylo to, že žalobce tuto úplatu, a to ani částečně, neuhradil.

Započtení pohledávek upravuje ustanovení § 580 až 584 Občanského zákoníku-dle § 580 mají-li věřitel a dlužník vzájemné pohledávky, jejichž plnění je stejného druhu, zaniknou započtením, pokud se vzájemně kryjí, jestliže některý z účastníků učiní vůči druhému projev směřující k započtení. Zánik nastane okamžikem, kdy se setkaly pohledávky způsobilé k započtení. I když započtení (kompenzace) je zařazováno mezi způsoby zániku závazku jinak než splněním, z hlediska věřitele je tento způsob zániku srovnatelný se splněním, neboť věřitelův nárok bývá uspokojen. Započtení splnění nahrazuje. Započtení je vlastně splacením pohledávky vzájemným zúčtováním-odpočtem. K zániku závazku započtením nedochází automaticky, když se pohledávky setkaly, ale na základě projevu vůle. Kompenzační projev lze učinit až poté, co se obě pohledávky setkaly, tj. v okamžiku, kdy se stala splatnou pohledávka s pozdější splatností. (viz analogicky např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 32 Cdo 50/2000). Projev jen jednoho z účastníků směřující k započtení je jednostranným právním úkonem, jehož obsah a účinnost jsou na vůli druhého účastníka nezávislé. Výběr obou pohledávek k započtení provádí kompenzující a pouze jeho kompenzační projev přivodí zánik započítávaných pohledávek v rozsahu, ve kterém se kryjí. Jakýkoliv projev vůle druhého účastníka, včetně projevu nesouhlasu, je zde právně nerozhodný. Okamžikem jejich zániku je okamžik účinnosti právního úkonu směřujícího k započtení, tedy okamžik vzniku (účinnosti) dohody, resp. u jednostranné kompenzace okamžik dojití projevu vůle kompenzujícího druhému účastníku, neboť obě pohledávky se setkají v důsledku kompenzačního projevu účastníků (účastníka), v němž jsou k započtení postaveny proti sobě (viz analogicky např. Rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Odo 1143/2004).

Soud v prvé řadě provedl veškeré žalobcem navržené důkazy, a vzal za prokázané uzavření-dle následného právního hodnocení-následujících smluv o úvěru mezi dlužníkem a právním předchůdcem žalobce, a poskytnutí úvěru dle pokynu dlužníka-jakož i vzal za prokázané postoupení těchto pohledávek na žalobce (Soud přitom vycházel z ustanovení § 497 obchodního zákoníku, dle kterého se smlouvou o úvěru zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ustanovení § 502 odst. 1 věta prvá obchodního zákoníku je od doby poskytnutí peněžních prostředků dlužník povinen platit z nich úroky ve sjednané výši, jinak v nejvyšší přípustné výši stanovené zákonem nebo na základě zákona. Podle ustanovení § 502 odst. 1 obchodního zákoníku je závazek platit úroky splatný spolu se závazkem vrátit použité peněžní prostředky.).

Soud vzal za prokázanou existenci následujících pohledávek-původně věřitele CTY GROUP, a.s.-za dlužníkem spočívajících v nárocích na vrácení jistiny a zaplacení sjednaného úroku z poskytnutých půjček dle smlouvy o půjčce ze dne 21.12.2011 ve výši 2.000.000,-Kč, z titulu smlouvy o půjčce ze dne 5.1.2012 v požadované výši 5.738.363,79 Kč, z titulu úroků ze smlouvy o půjčce ze dne 29.1.2010 ve výši 921.481,43 Kč. Soud přitom právně vyhodnotil tyto smlouvy jako smlouvy o úvěru-soud odkazuje na ustálenou judikaturu prezentovanou rozhodnutím Nejvyššího soudu sp.zn. 32 Cdo 922/2007, ve smyslu jehož obsahu má smlouva o půjčce určité odlišné pojmové znaky než smlouva o úvěru, a s přihlédnutím ke skutkovým zjištěním v dané věci nebylo možné dovodit, že účastníci uzavřeli smlouvu o půjčce. Zatímco ze smlouvy o úvěru vzniká věřiteli povinnost rezervovat a na žádost dlužníka poskytnout v jeho prospěch peněžní prostředky do sjednané výše a dlužníkovi vzniká právo (nikoliv povinnost) úvěr čerpat a povinnost poskytnuté prostředky vrátit a zaplatit úroky, pak smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi peníze nebo jiné druhově určené věci a dlužník se zavazuje ve sjednané době peníze nebo jiné druhově určené věci vrátit. Ze smlouvy o úvěru lze plnit ve prospěch dlužníka i třetím osobám (např. úhradou faktur jeho dodavatelům), avšak smlouvou o půjčce lze přenechat peníze pouze dlužníkovi (popřípadě jeho zástupci). Smlouva o půjčce vznikne na rozdíl od smlouvy o úvěru až plněním věřitele. Předmětem smlouvy o úvěru jsou peněžní prostředky, je možno je poskytnout i převodem z účtu na účet, avšak na základě smlouvy o půjčce, věřitel přenechává dlužníkovi peníze, jako věci určené podle druhu, a tudíž přenechává pouze bankovky a mince (srov. názor Jany Marčanové, katedra práva Vysoké školy ekonomické Praha, článek "Úvěr nebo půjčku k podnikání? , uveřejněný v časopise Obchodní právo č. 11/1994). I když obvykle je stranou, která se zavazuje poskytnout úvěr, zpravidla banka, obchodní zákoník umožňuje, aby věřitelem byla i jiná osoba, ať už právnická nebo fyzická. Věřitel nemusí být ani podnikatelem, protože smlouva o úvěru patří mezi tzv. absolutní obchody, které se řídí obchodním zákoníkem bez ohledu na povahu účastníků závazkového vztahu (srov. Obchodní zákoník, komentář, I. Štenglová, S. Plíva, M. Tomsa a kol., 11. vydání r. 2006, C.H.BECK, komentář k § 497). V dané věci-byť byly smlouvy nazvány smlouvami o půjčce posoudil soud co do obsahu jako smlouvy o úvěru-smlouvou byl jednoznačně sjednán závazek věřitele rezervovat a na žádost dlužníka poskytnout v jeho prospěch peněžní prostředky do sjednané výše, dlužníkovi tak vzniklo právo úvěr čerpat. Bylo pak prokázáno, že úvěry byly dlužníkovi poskytnuty, a žalovaným nebylo tvrzeno-a tudíž prokázáno, že by dlužník takto poskytnuté peněžní prostředky věřiteli vrátil, a za jejich poskytnutí zaplatil sjednaný úrok jako cenu peněz. Soud tak shledal pohledávky, které žalobce nabyl postoupením od CTY GROUP a.s., pohledávkami po právu co těchto titulů a co do celkové výše 8.659.845,22 Kč.

Soud však-ohledně pohledávky z titulu Smlouvy o úvěru a dohody o převzetí závazku ze dne 1.4.2010, podle které CTY Group a.s. přebírá závazek dlužníka ve výši 542.457,23 EUR vůči společnosti THOMAS PRAHA, a.s., s veškerými právy a povinnosti vyplývajícími ze smlouvy o půjčce uzavřené dne 28.8.2009 mezi společností THOMAS PRAHA, a.s., a dlužníkem-z tohoto učinil závěr, že CTY Group a.s. se stal přímým dlužníkem z této smlouvy namísto původního dlužníka. Pokud byla uzavřena-v souvislosti se Smlouvou o úvěru a převzetí závazku-Smlouva o půjčce ze dne 1.4.2010, nebyla půjčka dlužníkovi poskytnuta, když tím, že CTY Group a.s. převzal dluh dlužníka ze Smlouvy o půjčce z 28.8.2009, stal se na jeho místo dlužníkem, a nebylo tedy možné poskytnout půjčku za účelem splácení závazku, který již dlužníkovi nesvědčil. Žalobce by musel prokázat, že CTY Group a.s. za dlužníka uhradil společnosti THOMAS PRAHA, a.s. dluh dle Smlouvy o půjčce z 28.8.2009 (pokud by toto plnění prokázáno bylo, soud by změnil právní kvalifikaci na nárok z titulu bezdůvodného obohacení-v souvislosti s tím soud odkazuje na analogické použití judikátu-rozhodnutí NS sp.zn. 28 Cdo 881/2008 : Samotné přistoupení žalobce k dluhu žalovaného a následné uhrazení jeho dluhu mělo za následek, že žalovanému vznikl majetkový prospěch ve výši takto uhrazené částky, neboť byl ve vztahu k věřiteli zproštěn povinnosti zaplatit dlužnou částku, a proto se jeho majetek nezmenšil, ačkoliv se zmenšit měl. Zatímco ve vztahu k bance tak bylo plnění poskytnuto žalobcem na základě řádného právního titulu-smlouvy o převzetí dluhu podle § 531 odst. 2 o.z., prospěch získaný žalovaným není podložený žádným právním důvodem. ). Právně soud věc posoudil dle § 531 zákona č. 40/1964 Sb., Občanského zákoníku, kdy dle odst. 1 kdo se dohodne s dlužníkem, že přejímá jeho dluh, nastoupí jako dlužník na jeho místo, jestliže k tomu dá věřitel souhlas. Souhlas věřitele lze dát buď původnímu dlužníku, nebo tomu, kdo dluh převzal-CTY Group a.s. převzal dluh dlužníka ze Smlouvy o půjčce z 28.8.2009, stal se tedy přímým dlužníkem namísto dlužníka původního, a nebylo tedy možné poskytnout půjčku za účelem splácení závazku, který již dlužníkovi nesvědčil, a žalobce zatím neprokázal faktické plnění věřiteli dlužníka. Vzhledem k překvalifikování nároku by tak nevznikl nárok na úrok z půjčky, protože smlouva o půjčce je neplatná, v rámci nároku na vydání bezdůvodného obohacení, kdy se jedná o plnění z neplatného právního úkonu, by měla CTY Group a.s. jakožto poskytovatel peněz právo na úroky z prodlení od okamžiku, kdy byla částka připsána na účet věřitele-firmy THOMAS PRAHA, a.s.. Soud uzavírá, že firma CTY Group a.s. převzala dluh dlužníka ze Smlouvy o půjčce z 28.8.2009, stala se tedy přímým dlužníkem namísto dlužníka původního, a nebylo tedy možné poskytnout půjčku za účelem splácení závazku, který již dlužníkovi nesvědčil, a žalobce-přes výzvu soudu-neprokázal ani faktické plnění věřiteli dlužníka, neprokázal tak existenci pohledávky, kterou-z titulu úroků ze smlouvy o půjčce ze dne 1.4.2010 ve výši 53.951,49 EUR-použil k započtení proti pohledávce dlužníka z titulu úplaty sjednané za postoupení předmětné pohledávky.

Pohledávku žalobce z tohoto titulu (která byla použita v rámci započtení proti pohledávce dlužníka), tedy soud neshledal po právu, započtením tedy pohledávka dlužníka vůči žalobci zanikla pouze v rozsahu konstatovaném shora-tj. co do částky 8.659.845,22 Kč, ve zbytku zůstala pohledávka z titulu úplaty sjednané za postoupení předmětné pohledávky, žalobce tedy svůj závazek vůči dlužníkovi v plném rozsahu nesplnil.

Soud po pečlivém zvážení dospěl k závěru, že předmětná smlouva o postoupení pohledávky zanikla jako celek odstoupením, a to fikcí dle ust.§ 253 odst.2 insolvenčního zákona (Dle ustanovení § 253 odst. 1 insolvenčního zákona nebyla-li smlouva o vzájemném plnění včetně smlouvy o smlouvě budoucí v době prohlášení konkursu ještě zcela splněna ani dlužníkem ani druhým účastníkem smlouvy, insolvenční správce může smlouvu splnit místo dlužníka a žádat splnění od druhého účastníka smlouvy nebo může od smlouvy odstoupit. Dle odst. 2 jestliže se insolvenční správce do 15 dnů od prohlášení konkursu nevyjádří tak, že smlouvu splní, platí, že od smlouvy odstupuje; do té doby nemůže druhá strana od smlouvy odstoupit, není-li v ní ujednáno jinak.), když bylo nesporným, že žalovaný se ve lhůtě 15 dní od prohlášení konkursu nevyjádřil tak, že smlouvu splní. V případě předmětné smlouvy o dílo se jednalo bez vší pochybností o smlouvu o vzájemném plnění, a tato v době prohlášení konkursu nebyla ještě zcela splněna ani dlužníkem, ani druhým účastníkem smlouvy, tj. žalobcem, neboť zde existovaly v době prohlášení konkursu závazky na straně dlužníka (jelikož bylo sjednáno postoupení pohledávky za úplatu-minimálně závazky z titulu odpovědnosti dlužníka vůči žalobci dle § 526 odst. 1) Občanského zákoníku (postoupení pohledávky je povinen postupitel bez zbytečného odkladu oznámit dlužníkovi-nebylo tvrzeno-a prokázáno, že by postoupení dlužník Jiřímu Černickému oznámil) a dle § 527 odst. 1 (jestliže a) postupník se nestal místo postupitele věřitelem pohledávky s dohodnutým obsahem, b) dlužník splnil postupiteli závazek dříve, než byl povinen jej splnit postupníkovi, c) postoupená pohledávka nebo její část zanikla započtením nároku, který měl dlužník vůči postupiteli), na straně žalobce pak existoval závazek spočívající v povinnosti uhradit celou úplatu za postoupení pohledávky, soud tak vzal za prokázané, že zde trvaly práva a povinnosti smluvních stran, že tedy smlouva o postoupení pohledávky nebyla do rozhodnutí o prohlášení konkursu na majetek dlužníka zcela splněna ani jednou ze smluvních stran. Nad rámec tohoto závěru-i kdyby smlouva o postoupení pohledávky nezanikla jako celek fikcí odstoupení ve smyslu ustanovení § 253 odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb.-insolvenčního zákona-soud konstatuje, že je zřejmé-a prokázané-že od smlouvy o postoupení pohledávky platně odstoupil žalovaný, a to svým podáním ze dne 14.12.2012, a to z důvodu podstatného prodlení žalobce se zaplacením sjednané úplaty za postoupení pohledávky, když-jak soud konstatoval shora-žalobce neprokázal existenci pohledávky z titulu úroků ze smlouvy o půjčce ze dne 1.4.2010 ve výši 53.951,49 EUR, kterou použil k započtení proti pohledávce dlužníka z titulu úplaty sjednané za postoupení předmětné pohledávky.

Ze shora uvedeného plyne, že odstoupením od smlouvy o postoupení pohledávky zanikly všechna práva a povinnosti stran z této smlouvy, tj. žalobci předmětná pohledávka nenáleží, pokud tak žalobce tvrdil, že mu svědčilo právo, které vylučovalo zahrnutí předmětné pohledávky do majetkové podstaty, pak toto neprokázal, tj. neosvědčil, že by mu jako věřiteli tato pohledávka náležela, soud tak dospěl k závěru, že podaná žaloba není důvodná, a soudu nezbylo, než ji v celém rozsahu zamítnout.

O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V řízení měl plný úspěch ve věci žalovaný, proto soud přiznal žalovanému plnou náhradu nákladů. Náklady řízení tvoří náklady právního zastoupení advokátem dle § 9 odst. 4 písm. b) ve spojení s § 7 odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (když vyhláška č. vyhlášky 484/2000 Sb. byla v době vyhlášení rozsudku již zrušena nálezem Ústavního soudu ze dne 17. dubna 2013 sp. zn. Pl. ÚS 25/12)-8 úkonů právní služby (převzetí zastoupení, sepis celkem 2 vyjádření ve věci-z 2.4.2013, a z 9.12.2014-žádost o přednostní projednání soud nepovažuje za podání ve věci, dále sepis závěrečného návrhu, účast na celkem 4-ti jednáních konaných před soudem) po 3.100,-Kč/1 úkon, a dále dle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/96 Sb. (advokátního tarifu) režijní paušály za tyto úkony právní služby á 300,-Kč-celkem 2.400,-Kč.

Celkové náklady řízení bez vyčíslení DPH tak činí částku : 27.200,-Kč. Podle ust. § 137 odst. 3 o.s.ř. má pak zástupce žalovaného, který je plátcem DPH, nárok na 21% DPH, což představuje 5.712,-Kč, a celkové náklady řízení tak představují částku 32.912,-Kč, kterou soud žalovanému vůči žalobci na náhradě nákladů řízení výrokem II. přiznal.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku l z e podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího.

V Praze dne 16. července 2015

JUDr. Petr Vaňous v.r. samosoudce Za správnost vyhotovení: Hohinová