193 ICm 4260/2014
Č.j. 193ICm 4260/2014-30

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Vaňousem v právní věci žalobce: RNDr. Petr Dvořák, bytem Říčanská 1923/10, 101 00 Praha 10, zastoupeného Mgr. Petrem Mikyskem, advokátem, Chodská 30, 120 00 Praha 2, proti žalovanému: Mgr. Ing. Dalibor Jandura, sídlem Dlouhá 103, 500 03 Hradec Králové, insolvenční správce dlužníka Cukrárna Vesmírna o.p.s., IČO: 289 27 117, sídlem Mánesova 752/10, 120 00 Praha 2, o vyloučení majetku z majetkové podstaty

takto:

I. Žaloba, kterou by byl vyloučen z majetkové podstaty úpadce Cukrárna Vesmírna o.p.s. majetek : -chladící zmrzlinový pult-Pult s proskleným chladícím prostorem, chladící zmrzlinová vitrína, LGL-typ 2/1 Trend. D. 100cm -chladící pult pro dorty a chlazené výrobky-Pult-vitrína pro výst. dortů a chl. výr., ozn. Oscartelle, Branco AWEET 2LX GI L200 d. 195 cm -chladnička-Liebherr, ozn. Profi-line, rozměr 160x75 cm -pracovní stůl, nerez, jednodřez-rozměr 120x65 cm -pracovní stůl, nerez-rozměr 120x65 cm -kontrolní pokladna-Scharp XE-A203 -prodejní pult s odkládací poličkou-úložný prostor, lamino, zelené barvy, rozměr 140x70 cm

-kontejner se zásuvkami, pult-zásuvkový-pult, 4x zásuvka -jídelní stolek-kovová konstrukce, dřevěná deska, rozměr 70x70 cm, 4 kusy -židle-kovová konstrukce, proplétané sedáky i opěradla-3 kusy -židle Thonet-7 kusů -mycí stůl, dvoudřez-rohový, typ, baterie se sprchou, nerez, rozměr d. 220 cm, zabudovaný na míru -pracovní stůl, dvoudřez-nerez-rozměr 200x85 cm -pracovní stůl s poličkou-nerez-rozměr 160x75 cm -pojízdný stolek na plechy s pečivem-10 polo-nerez, rozměr 55x70x v. 90 cm -pracovní stůl, nerez, jednodřez-rozměr 170x65 cm -nástěnné police, nerez-rozměr 170x30 cm, 2 kusy -elektrický sporák-2x plotna, nerez, ozn. Royal, typ E6P2M -pekařská pec-elektrická, horkovzdušná pečící trouba (silně opotřebeno, mechanické poškození) ozn. Folnex, innoel LP4CEEPEC, rozměr 90x90 cm -podstavec pod pekařskou pec-nerez, rozměr 90x90x65 cm -kovové police na zboží-nerez, 4x police, rozměr 180x60x50x60 cm -kovové police na zboží-nerez, 4x police, rozměr 180x160x50 cm -chladnička malá-klasická, Liebherr, model Comfort, rozměr v.80 cm, 2 kusy -chladnička klasická-TEF Gold, v.185 cm, silně opotřebená, olepena rekl. předměty -šatní skříňky-sestava 2 ks, 3x modul, kovové, rozměr 180x80 cm, 3 kusy -kancelářský nábytek-pracovní stůl s nástavbou, 2x kontejner-4 zásuvkový, nástavba na pracovní stůl, poličky, kovová konstrukce, MDF desky, lamino, rozměr 160x80 cm -kancelářská židle-kolečková, látkový potah, 3 kusy -kancelářská skříň na doklady-uzavřená, dvoudveřová, kovová, lakovaná, rozměr 100x100 cm -pracovní stolek-odkládací, dřevěná, masivní deska, kovová konstrukce rozměr 140x70 cm -hodiny-Quertz, nástěnné, kulaté, ručičkové, 2 kusy s e z a m í t á.

II. Žalobce je povinen uhradit žalovanému náklady řízení v částce 2.880,-Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 5.12.2014, domáhal vyloučení movitých věcí specifikovaných ve výroku I. rozsudku ze soupisu majetkové podstaty dlužníka (dále jen dlužník ). Žalobce svůj návrh odůvodnil tím, že předmětné věci jsou v majetku třetí osoby-Pavlíny Zapletalové, a do majetku této třetí osoby se dostaly v souladu s právem cestou výkonu zadržovacího práva, když tato třetí osoba je nabyla v dražbě konané dne 19.11.2014, a to udělením příklepu dle § 30 odst. 1 zákona č. 26/2000 Sb. o veřejných dražbách. Věci pak neměly být zahrnuty do soupisu majetkové podstaty, když zadržovací právo, které k nim-jako pronajímatel-uplatnil žalobce, bylo uplatněno nikoliv vůči dlužníkovi, ale vůči firmě Stavby PK, s.r.o., tato firma byla nájemcem nebytových prostor. Vlastníkem těchto věcí tedy byla firma Stavby PK, s.r.o.. Žalobce není přihlášeným věřitelem ve vztahu k ins. řízení vedenému na dlužníka, předmětem řízení a dokazování tedy bude to, že věci byly ve vlastnictví tohoto nájemce. Přesto žalovaný zahrnul předmětné věci do majetkové podstaty. Z toho pak žalobce dovozoval své právo, které vylučovalo zařazení věci do soupisu majetkové podstaty, svědčí jemu, a oprávněnost žaloby na vyloučení ze soupisu majetkové podstaty dlužníka.

Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby s následujícím odůvodněním : Pokud žalobce tvrdí, že věci nemohou být součástí majetkové podstaty dlužníka z důvodu vlastnictví třetí osobou, tak jde o typický příklad argumentačního klamu post hoc ergo propter hoc, kdy žalobce nabytím vlastnictví ke dni 19.11.2014 prokazuje nemožnost soupisu věcí do majetkové podstaty ke dni 31.10.2014 (odhlédnuto od skutečnosti, že i sám žalobce byl o této skutečnosti stejně jako dražebník informován dne 18.11.2014 před provedením dražby). Jde tedy o důvod, kterému nemůže být přiznána jakákoli právní relevance. Dále žalovaný uvedl, že již v předstihu informoval právního zástupce žalobce, že žádá o zpřístupnění prostor, neboť má za to, že se v nich nacházejí věci náležející dlužníku. To bylo žalovanému odmítnuto. Na dveřích provozovny bylo označení dlužníka, dlužník prokazatelně v daném místě cukrárnu provozoval. Sepsané věci odpovídají výkonu této živnosti. I pokud by byl dlužník podnájemcem, nic to nemění na to, že na jeho věcech zadržovací právo vykonat nelze (pro úplnost žalovaný konstatuje, že nejsou naplněny ani formální důvody rozhodnutí NS ČR ve věci sp. zn. 21 Cdo 2265/2005 ze dne 27.9.2006), nehledě k tomu, že své právo vůči dlužníku by žalobce mohl hypoteticky uplatnit toliko v souladu s insolvenčním zákonem. Co se týče ostatní aspektů podané žaloby, tak žalovaný především v žalobě zcela postrádá relevancí tvrzení a označení důkazů, jež by měly svědčit, že je žalobce k podání žaloby vůbec aktivně legitimován, neboť se domáhá vyloučení věci z majetkové podstaty a nijak ani relevantně netvrdí ani neprokazuje, nejen, že tento majetek neměl být do soupisu zahrnut, ale ani to, že právo, které vylučovalo zahrnutí majetku do soupisu, svědčí jemu. V podstatě pouze tvrdí, že v rámci dispozice z údajného zadržovacího práva náleží majetek třetí osobě, což nemůže být z pohledu hypotézy jeho subjektivního práva takové lepší právo, které by zakládalo relevantní důvod excindační žalobě.

Soud se při dokazování zaměřil pouze na ty skutečnosti, které jsou mezi účastníky sporné, a provedl dokazování v míře nutné k prokázání či popření jejich existence.

Ze spisu zdejšího soudu vedeného pod sp. zn. MSPH 93 INS 8164/2014 bylo zjištěno následující : Usnesením č.j.: MSPH 93 INS 8164/2014-A-16 ze dne 12. června 2014 zjištěn úpadek dlužníka a insolvenčním správcem byl ustanoven žalovaný, usnesením č.j.: MSPH 93 INS 8164/2014-B-11 ze dne 9. září 2014 byl na majetek dlužníka prohlášen konkurs.

Ze soupisu majetkové podstaty ze dne 5.11.2014-soud vzal za prokázané, že žalovaný v postavení insolvenčního správce zahrnul do majetkové podstaty dlužníka předmětné movité věci. V daném případě žalovaný vyrozuměl žalobce o soupisu předmětných věcí do majetkové podstaty dlužníka, a to oznámením o zahrnutí majetku do majetkové podstaty z 18.11.2014, vylučovací žaloba byla doručena soudu dne 5.12.2014. Z výše uvedeného tedy vyplývá, že žaloba o vyloučení majetku z majetkové podstaty byla podána včas.

Soud dále provedl důkaz Smlouvou o nájmu nebytových prostor-pronajímatel: žalobce, nájemce: Stavby PK, s.r.o. uzavřenou 30.6.2012, a oznámením o zadržení věci učiněné zástupcem žalobce adresované: Stavby PK, s.r.o. ze 17.7.2014, s ohledem na právní hodnocení, ke kterému soud dospěl, nevyvodil z těchto důkazů žádných skutkových ani právních závěrů.

Soud-s ohledem na právní hodnocení, které soud shrnul na jednání konaném ve věci dne 22.6.2015 (a které je shrnuto dále), a dále s ohledem na nadbytečnost, jakož i při respektování principu hospodárnosti řízení-zamítl návrh na provedení zbývajících navrhovaných důkazů.

Po takto provedeném dokazování soud zhodnotil provedené důkazy podle ust. § 132 o.s.ř., a to každý jednotlivě a všechny ve vzájemné souvislosti, a dospěl k závěru, že žalobě není možné vyhovět.

Žalobce se žalobou domáhal vyloučení předmětných ze soupisu majetkové podstaty dlužníka, režim této žaloby se pak řídí následujícími ustanoveními zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-dále jen IZ ) : Dle ustanovení § 224 odst. 1 IZ insolvenční správce, který zapíše do soupisu věci, práva, pohledávky a jiné majetkové hodnoty, které nenáleží dlužníku nebo jejichž zahrnutí do majetkové podstaty je sporné zejména proto, že k nim třetí osoba uplatňuje práva, která to vylučují, do soupisu poznamená, komu sepisovaný majetek náleží, nebo kdo k němu uplatňuje své právo. Tuto osobu insolvenční správce písemně vyrozumí o zahrnutí majetku do soupisu a na její žádost jí o tom vydá osvědčení. Osvědčení musí vždy obsahovat i uvedení důvodu, pro který insolvenční správce tento majetek sepsal. Dle odst. 2 vyrozumění podle odstavce 1 musí obsahovat i poučení o možnosti podat vylučovací žalobu a o následcích zmeškání lhůty k podání vylučovací žaloby; náležitosti tohoto vyrozumění stanoví prováděcí právní předpis. Dle ustanovení § 225 odst. 1 IZ osoby, které tvrdí, že označený majetek neměl být do soupisu zahrnut proto, že to vylučuje jejich právo k majetku nebo že tu je jiný důvod, pro který neměl být zahrnut do soupisu, se mohou žalobou podanou u insolvenčního soudu domáhat rozhodnutí, že se tento majetek vylučuje z majetkové podstaty. Dle odst. 2 téhož ustanovení žaloba musí být podána proti insolvenčnímu správci, a to ve lhůtě 30 dnů ode dne, kdy osobě uvedené v odstavci 1 bylo doručeno vyrozumění o soupisu majetku, k němuž uplatňuje právo. Lhůta je zachována, dojde-li žaloba nejpozději posledního dne lhůty insolvenčnímu soudu.

V daném případě soud konstatuje, že břemeno tvrzení i důkazní spočívalo výhradně na žalobci. S ohledem na ustálenou judikaturu reprezentovanou rozhodnutím Nejvyššího soudu sp.zn. 29 Cod 342/2000 publikovaným ve Sbírce soudních rozhodnutích a stanovisek pod číslem 67/2002, jež lze aplikovat i na poměry insolvenčního řízení, kdy byl formuloval závěr, že osoba, která se domáhá vyloučení věci (pohledávky) ze soupisu majetku konkursní podstaty, musí prokázat nejen to, že věc neměla být do soupisu zařazena, nýbrž i to, že právo, které vylučovalo zařazení věci do soupisu majetku konkursní podstaty svědčí jí. S ohledem na tuto judikaturu soud vyzval žalobce usnesením č.j.-15 ze dne 27.5.2015 k tomu, aby vylíčil rozhodné skutečnosti, tj. jaké konkrétní právo, které vylučovalo zařazení věci do soupisu majetkové podstaty, svědčí žalobci. K této výzvě žalobce pouze zopakoval žalobní tvrzení, a žalobce tak právo, které by mu svědčilo-a které by vylučovalo zařazení věci do soupisu majetkové podstaty, neosvědčil.

Pokud totiž žalobce tvrdil, že mu svědčilo zadržovací právo, které vylučovalo zahrnutí předmětných věcí do majetkové podstaty, pak soud upozornil žalobce na rozhodnutí 3 VSPH 190/2011-64, 139 ICm 679/2011 103 VSPH 190/2011-64 (KSPL 20 INS 12311/2010), dle kterého : Skutečnost, že žalobce je v postavení zajištěného věřitele ve smyslu § 2 písm. g) IZ znamená, že ve smyslu § 167 odst. 1 IZ nemůže svou pohledávku za dlužníkem uspokojit jinak, než ze zpeněžení věcí, kterými byly jeho pohledávky zajištěny, a nemůže se domáhat vyloučení takového zajištění ze soupisu majetkové podstaty. Tento závěr vyjádřil Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí pod sp. zn. 31 Odo 495/2006, jež bylo publikováno pod číslem 45/2009 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek za účinnosti zák. č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, a který řešil otázku zajištění pohledávky zajišťovacím převodem práva. Odvolací soud se s tímto závěrem Nejvyššího soudu ztotožňuje a konstatuje, že dopadá i na poměry insolvenčního zákona a uplatnění zadržovacího práva v jeho rámci, jež je shodně jako zajišťovací převod práva zajišťovacím instrumentem ve smyslu § 2 písm. g) IZ. Odvolací soud proto shrnuje, že žalobci jako zajištěnému věřiteli nesvědčí právo vylučující sepis sporných věcí do soupisu majetkové podstaty dlužníka, neboť žalovaná je sepsala do soupisu jako dlužníkovo vlastnictví, a jen ze zpeněžení tohoto zajištění může žalobce jako zajištěný věřitel v insolvenčním řízení uspokojit svou pohledávku. Žalobce tedy neprokázal, že je věcně legitimován k vyloučení sporných věcí ze soupisu majetkové podstaty dlužníka ve smyslu § 225 odst. 1 IZ. Soud tedy shrnuje, že-pokud žalobce tvrdil, že mu svědčilo zadržovací právo k předmětným věcem-nejedná se tedy o právo, které vylučovalo pojetí těchto věcí do majetkové podstaty-je pak zcela nepodstatné, zda žalobce-jako zajištěný věřitel-svou pohledávku do insolvenčního řízení přihlásil či nikoliv.

Pokud dále žalobce tvrdil, že předmětné věci jsou v majetku třetí osoby-Pavlíny Zapletalové, a tato třetí osoba je nabyla v dražbě, popřípadě, že vlastníkem těchto věcí byla firma Stavby PK, s.r.o., pak se nejedná o vlastnické právo, které by svědčilo žalobci, a nemůže se tedy jednat o právo, které vylučovalo zařazení věci do soupisu majetkové podstaty, soud ohledně toho neprováděl další dokazování, neboť tyto třetí osoby se vyloučení předmětných věcí z majetkové podstaty nedomáhaly.

Soud tak uzavírá, že žalobce neprokázal, že by mu svědčilo právo k předmětným věcem, které by vylučovalo zařazení těchto věcí do soupisu majetkové podstaty, soud tak dospěl k závěru, že podaná žaloba není důvodná, a soudu nezbylo, než ji v celém rozsahu zamítnout.

O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V řízení měl plný úspěch ve věci žalovaný, proto soud přiznal žalovanému plnou náhradu nákladů. Náklady řízení tvoří náklady žalovaného : jízdné Hradec Králové-Praha a zpět (celkem 240 km) osobním automobilem CITROËN CCROSSER, RZ 4H66559 á 7,-Kč/km, celkem ve výši 1.680,-Kč, dále ve smyslu Nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 39/13 dva režijní paušály á 300,-Kč a náhradu promeškaného času 6 x 1/2hod. á 100,-Kč, celkem tedy 1.200,-Kč. Celkové náklady řízení tak činí částku 2.880,-Kč, a tuto částku soud žalovanému vůči žalobci na náhradě nákladů řízení výrokem II. přiznal.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku l z e podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího.

V Praze dne 22. června 2015

JUDr. Petr Vaňous v.r. samosoudce Za správnost vyhotovení: Kononěnková