193 ICm 3832/2014
Č.j. MSPH 193 ICm 3832/2014-30 (MSPH 93 INS 33132/2013)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Vaňousem v právní věci žalobce: JUDr. Miča Karel, IČ: 01051784, sídlem V Holešovičkách 1579/24, 180 00 Praha 8, insolvenční správce dlužnice Ilony Semerádové, bytem Ke starému hřišti 84 143 00 Praha 4, zastoupeného JUDr. Pavlem Novákem, advokátem, V Holešovičkách 1579/24, 180 00 Praha 8, proti žalovanému: Albín anonymizovano , anonymizovano , bytem U Pražské dráhy 158/5, 312 00 Plzeň, zastoupenému Mgr. Zdeňkem Píclem, advokátem, Habrmannovo náměstí 5, 312 00 Plzeň, o určení neexistence pohledávky,

takto:

I. Určuje se, že žalovaný nemá za dlužnicí Ilonou Semerádovou, narozenou dne 3.2.1965, bytem: Ke starému hřišti 84, 143 00 Praha 4, pohledávku v celkové výši 2.318.170,-Kč včetně práva na uspokojení ze zajištění, přihlášenou pod č. P-3 do insolvenčního řízení na dlužnici vedeného u Městského soudu v Praze pod sp.zn. MSPH 93 INS 33132/2013.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení částku 10.466,50 Kč, a to k rukám právního zástupce žalobce, a do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

Žalobce se domáhal určení, že pohledávka žalovaného přihlášená pod č. P-3 do insolvenčního řízení na dlužnici Ilonou Semerádovou (dále jen dlužnice ), vedeného u Městského soudu v Praze pod sp.zn. MSPH 93 INS 33132/2013 v celkové výši 2.318.170,-Kč, a to včetně práva na uspokojení ze zajištění, není pohledávkou po právu. Do insolvenčního řízení ve věci dlužnice sp. zn. MSPH 93 INS 33132/2013 si žalovaný (jako věřitel č. 3) přihláškou pohledávky ze dne 19.6.2014 (ve znění doplnění z 12.8.2014) přihlásil jako vykonatelnou pohledávku za dlužnicí v celkové výši 2.318.170,-Kč (dále jen Pohledávka )-tato částka představuje jistinu 1.625.664,-Kč a dále úroky z prodlení a náklady rozhodčího řízení ve výši 692.506,-Kč, a to z titulu toho, že manžel dlužnice-Martin Semerád-písemně uznal dne 15.10.2010 svůj dluh vůči žalovanému jako věřiteli. Vznik pohledávky žalovaný dokládal rozhodčím nálezem vydaným Pavlem Outěřickým dne 11.5.2011 pod č.j. 35R055/2010, právní moci nabyl 23.5.2011. Následně podal žalovaný návrh na nařízení exekuce. Martin Semerád podal žalobu na zrušení tohoto rozhodčího nálezu, rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 č.j. 31 C 135/2011-102 z 19.11.2013 byla tato žaloba zamítnuta. V rámci doplnění uplatnil pohledávku za dlužnicí jako zajištěnou majetkem dlužnice, a to s odkazem na exekuční příkaz vydaný JUDr. Jitkou Wolfovou, Exekutorský úřad Plzeň-město, č.j. 106EX8721/11-55 z 21.2.2012, kterým bylo zřízeno exekutorské zástavní práva na nemovitosti dlužnice. Na zvláštním přezkumném jednání konaném dne 6.10.2014 žalobce pohledávku popřel pro pravost, a to včetně zajištění, neboť pohledávka uplatněná žalovaným představuje nesplacený závazek manžela z titulu smlouvy o půjčce, přičemž dlužnice nebyla účastnicí této smlouvy, když tuto smlouvu uzavřel se žalovaným pouze její manžel. Dlužnice rovněž není pasivně legitimována ke splnění povinností uložených rozhodčím nálezem rovněž pouze jejímu manželovi. Dále žalobce poukázal na to, že žalovaný si tuto pohledávku uplatnil i v rámci insolvenčního řízení vedeného u nadepsaného soudu pod sp.zn. MSPH 93 INS 33125/2013. Z obdobného důvodu žalobce popřel i pořadí této pohledávky-tj. zajištění exekutorským zástavním právem na nemovitosti dlužnice-na příslušném listu vlastnictví není zapsáno exekutorské zástavní právo v části C, pouze jako poznámka v části D, což je důkazem toho, že exekuční příkaz nenabyl právní moci.

Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby, a to jako nedůvodnou-tento svůj závěr nikterak nekonkretizoval, na jednání konaném dne 21.1.2016 výslovně uvedl, že svou obranu nedoplňuje, pouze navrhl provedení důkazu Exekučním příkazem vydaným JUDr. Jitkou Wolfovou, Exekutorský úřad Plzeň-město, č.j. 106EX8721/11-55 z 21.2.2012, a zdůraznil, že je třeba vycházet z toho, že jde o pravomocné rozhodnutí, které je třeba respektovat.

Soud se zaměřil při dokazování pouze na ty skutečnosti, které jsou mezi účastníky sporné a provedl dokazování v míře nutné k prokázání či popření jejich existence.

Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že v daném insolvenčním řízení žalovaný přihlásil pohledávku v celkové výši 2.318.170,-Kč jako pohledávku zajištěnou, a to z titulu smlouvy o půjčce uzavřené mezi manželem dlužnice-Martin Semerád-jako dlužníkem a žalovaným jako věřitelem. Vykonatelnost pohledávky žalovaný dokládal rozhodčím nálezem vydaným Pavlem Outěřickým dne 11.5.2011 pod č.j. 35R055/2010. Zajištění pohledávky pak dokládal Exekučním příkazem vydaným JUDr. Jitkou Wolfovou, Exekutorský úřad Plzeň-město, č.j. 106EX8721/11-55 z 21.2.2012. Nesporné bylo, že pohledávka byla na zvláštním přezkumném jednání konaném dne 6.10.2014 přezkoumána žalobcem jako vykonatelná a popřena pro pravost, a popřeno bylo i pořadí této pohledávky. Nesporné bylo, že žaloba byla podána žalobcem včas, když dle obsahu spisu byla doručena do datové schránky soudu dne 5.11.2014.

Soud se v prvé řadě zabýval tím, zda žalovanému svědčilo dispoziční oprávnění k pohledávce a zda byl oprávněn přihlásit svoji pohledávku do insolvenčního řízení-z usnesení Krajského soudu v Plzni z 27.11.2013 čj. KSPL 52 INS 10845/2013-A-17, soud totiž zjistil, že tímto rozhodnutím byl zjištěn úpadek žalovaného jako dlužníka, a na jeho majetek byl prohlášen konkurs, toto usnesení nabylo právní moci: výrok I.-III. dne 31.12.2013, výrok IV.-XIII. dne 27.11.2013 a výrok XIV. dne 14.12.2013. Soud dále konstatuje, že ze soupisu majetkové podstaty z 16.1.2014 zjistil, že do majetkové podstaty žalovaného byla sepsána pouze pohledávka za Martinem Semerádem, nikoliv za Ilonou Semerádovou, dispoziční oprávnění k předmětné pohledávce tudíž nepřešlo na insolvenčního správce, ale zůstalo žalovanému. Soud tak konstatuje, že předmětné řízení nebylo přerušeno, a bylo možné věc projednat.

Z přihlášky pohledávky do insolvenčního řízení vedeného zdejším soudem pod sp.z. MSPH 93 INS 33132/2013 na dlužnici doručené zdejšímu soudu 18.6.2014-ve znění doplnění doručeném soudu 12.8.2014-soud zjistil, že žalovaný přihlásil svou pohledávku v celkové výši 2.318.170,-Kč (jistina 1.625.664,-Kč a dále úroky z prodlení a náklady rozhodčího řízení ve výši 692.506,-Kč), a to z titulu toho, že manžel dlužnice -Martin Semerád-písemně uznal dne 15.10.2010 svůj dluh vůči žalovanému jako věřiteli. Vznik pohledávky žalovaný dokládal rozhodčím nálezem vydaným Pavlem Outěřickým dne 11.5.2011 pod č.j. 35R055/2010, právní moci nabyl 23.5.2011. Následně podal žalovaný návrh na nařízení exekuce. Martin Semerád podal žalobu na zrušení tohoto rozhodčího nálezu, rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 č.j. 31 C 135/2011-102 z 19.11.2013 byla tato žaloba zamítnuta. V rámci doplnění uplatnil pohledávku jako zajištěnou majetkem dlužnice, a to s odkazem na exekuční příkaz vydaný JUDr. Jitkou Wolfovou, Exekutorský úřad Plzeň-město, č.j. 106EX8721/11-55 z 21.2.2012, kterým bylo zřízeno exekutorské zástavní práva na nemovitosti dlužnice.

Z Vyjádření žalovaného z 5.10.2014 adresovaného zdejšímu soudu soud pouze zjistil, že žalovaný polemizoval s důvody avizovanými žalobcem jako důvod popření, tak jak byly následně uvedeny v rámci zvláštního přezkumného jednání konaného 6.10.2014, resp. v upraveného seznamu přihlášených pohledávek.

Z protokolu ze zvláštního přezkumného jednání konaného 6.10.2014 a z upraveného seznamu přihlášených pohledávek soud zjistil, že žalobce jako insolvenční správce dlužníka popřel žalovaným přihlášenou pohledávku jako vykonatelnou, a to pro pravost, a to včetně zajištění, neboť pohledávka uplatněná žalovaným představuje nesplacený závazek manžela dlužnice z titulu smlouvy o půjčce, přičemž dlužnice nebyla účastnicí této smlouvy, když tuto smlouvu uzavřel se žalovaným pouze její manžel.

Dlužnice rovněž není pasivně legitimována ke splnění povinností uložených rozhodčím nálezem rovněž pouze jejímu manželovi. Z obdobného důvodu žalobce popřel i pořadí této pohledávky-tj. zajištění exekutorským zástavním právem na nemovitosti dlužnice-když poukázal na to, že na příslušném listu vlastnictví není zapsáno exekutorské zástavní právo v části C, pouze jako poznámka v části D, což je důkazem toho, že exekuční příkaz nenabyl právní moci.

Z rozhodčího nálezu vydaného Pavlem Outěřickým dne 11.5.2011 pod č.j. 35R055/2010, který nabyl právní moci dne 23.5.2011, soud vzal za prokázané, že tímto rozhodčím nálezem byla dle žaloby žalovaného v tomto sporu uložena povinnost, a to pouze Martinu Semerádovi (manželovi dlužnice) zaplatit žalovanému v tomto sporu částku 1.625.664,-Kč, a dále úroky z prodlení z této částky ve výši 8,5% p.a. z této částky, a 243.850,-Kč jako náhradu nákladů rozhodčího řízení. Z odůvodnění pak plyne, že se jedná o závazek z titulu sjednané půjčky mezi účastníky tohoto rozhodčího řízení, mezi které nepatřila dlužnice (mezi účastníky nebylo sporu o tom, že smlouvu o půjčce uzavřel se žalovaným pouze Martin Semerád). Z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 č.j. 31 C 135/2011-102 z 19.11.2013 soud pouze zjistil, že byla zamítnuta žaloba Martina Semeráda na zrušení tohoto rozsudku (s ohledem na dále shrnuté právní hodnocení soudu je nepodstatné, zda tento rozsudek nabyl či nenabyl právní moci).

Z Exekučního příkazu vydaného JUDr. Jitkou Wolfovou, Exekutorský úřad Plzeň-město, č.j. 106EX8721/11-55 z 21.2.2012 soud pouze zjistil, že v exekuci vedeném proti povinnému Martinu Semerádovi bylo exekutorkou zřízeno exekutorské zástavní právo na nemovitostech dlužnice v k.ú. Točná, obec Praha na LV č. 373, s tím, že bylo dne 25.6.2014 vyznačeno, že právní moci nabyl tento exekuční příkaz dne 23.2.2012.

Z Vyrozumění o popření pořadí pohledávky z 15.10.2014 adresovaného žalovanému soud vzal za prokázané, že žalobce vyrozuměl žalovaného o popření pořadí jeho pohledávky a současně vyzval žalovaného k podání incidenční žaloby-o určení pořadí pohledávky, a to ve lhůtě 30 dnů od přezkumného jednání s tím, že tato lhůta neskončí dříve než uplynutím 15 dnů od doručení tohoto vyrozumění. U této výzvy, která byla adresována přímo žalovanému, nikoliv jeho právnímu zástupci, žalobce neprokázal její doručení. Z opakovaného vyrozumění o popření pořadí pohledávky z 29.7.2015-adresované již správně právnímu zástupci žalovaného, soud vzal za prokázané, že žalobce vyrozuměl žalovaného o popření pořadí jeho pohledávky a současně vyzval žalovaného k podání incidenční žaloby-o určení pořadí pohledávky, a to ve lhůtě 30 dnů od přezkumného jednání s tím, že tato lhůta neskončí dříve než uplynutím 15 dnů od doručení tohoto vyrozumění. Současně bylo dodejkou prokázáno, že tato výzva byla zástupcem žalovaného převzata 6.8.2015. Z emailu zástupce žalovaného adresovaného žalobci z 2.9.2015 soud pouze zjistil, že zástupce žalovaného reagoval na tuto výzvu žalobce, pozastavil se nad tím, že sám žalobce podal žalobu na určení neexistence pohledávky, a to včetně jejího pořadí, a z toho vyvodil zástupce žalovaného, že není povinen podávat žalobu na určení pořadí-nebylo tvrzeno, že by žalovaný takovou žalobu proti žalobci podal, a z insolvenčního rejstříku je soudu známo, že taková žaloba podána nebyla.

Po takto provedeném dokazování soud zhodnotil provedené důkazy podle ust. § 132 o.s.ř., a to každý jednotlivě a všechny ve vzájemné souvislosti, a dospěl k závěru, že žaloba je podána po právu.

Na jednání konaném ve věci dne 21.1.2016 soud shrnul výsledky přípravy jednání s tím, aby předešel případně překvapivému rozhodnutí ve věci, upozornil účastníky na rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 ICdo 32/2013, ze dne 31.8.2015, dle kterého závěr vyjádřený v R 24/2008, podle kterého splnění závazku náležejícího do společného jmění manželů, sjednaného jen jedním z manželů, nemůže věřitel v nalézacím řízení vymoci po druhém z těchto manželů, se uplatní i v poměrech upravených insolvenčním zákonem. Obdobně i rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. 31 Odo 677/2005. Soud tak upozornil, že žalovaným přihlášená pohledávka není pohledávkou po právu.

Dle ustanovení § 199 zákona č. 182/2006 Sb., insolvenční zákon (dále jen IZ)-odst. 1)-Insolvenční správce, který popřel vykonatelnou pohledávku, podá do 30 dnů od přezkumného jednání u insolvenčního soudu žalobu, kterou své popření uplatní proti věřiteli, který vykonatelnou pohledávku přihlásil. Lhůta je zachována, dojde-li žaloba nejpozději posledního dne lhůty soudu. Dle odst. 2 Jako důvod popření pravosti nebo výše vykonatelné pohledávky přiznané pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu lze uplatnit jen skutečnosti, které nebyly uplatněny dlužníkem v řízení, které předcházelo vydání tohoto rozhodnutí; důvodem popření však nemůže být jiné právní posouzení věci. Dle odst. 3) V žalobě podle odstavce 1 může žalobce proti popřené pohledávce uplatnit pouze skutečnosti, pro které pohledávku popřel.

Pohledávka byla přezkoumána-a popřena-jako vykonatelná-byla žaloba podána včas (dne 5.11.2014 byla doručena soudu), soud se jí zabýval a po provedeném řízení žalobě vyhověl.

Soud odkazuje na ustálenou judikaturu prezentovanou rozhodnutím Nejvyššího soudu sp.zn. 29 ICdo 32/2013, ze dne 31.8.2015, dle kterého závěr vyjádřený v R 24/2008, podle kterého splnění závazku náležejícího do společného jmění manželů, sjednaného jen jedním z manželů, nemůže věřitel v nalézacím řízení vymoci po druhém z těchto manželů, se uplatní i v poměrech upravených insolvenčním zákonem. Z tohoto judikátu dále soud cituje: Tato argumentace pak v R 24/2008 vyústila v závěr, podle kterého splnění závazku náležejícího do společného jmění manželů, sjednaného jen jedním z manželů, nemůže věřitel v nalézacím řízení vymoci po druhém z těchto manželů. V rozhodovací praxi Nejvyššího soudu jde o závěr judikatorně ustálený (též proto, že byl přijat rozsudkem velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu, jímž jsou tříčlenné senáty Nejvyššího soudu povinny se řídit); srov. z poslední doby např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. července 2014, sp. zn. 21 Cdo 1388/2014, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. října 2014, sp. zn. 22 Cdo 1931/2014. Jinými slovy, tím, že uzavřel s dlužníkem smlouvu o úvěru nebo smlouvu o půjčce, nevznikla věřiteli podle právní úpravy institutu společného jmění manželů v občanském zákoníku (ve znění účinném do 31. prosince 2013) za trvání dlužníkova manželství žádná pohledávka vůči manželu dlužníka, i když závazek, který na sebe dlužník takovou smlouvou převzal, je závazkem, který tvoří společné jmění manželů ve smyslu § 143 odst. 1 písm. b/ obč. zák.

To platí bez zřetele k tomu, zda vůči (obligačnímu) dlužníku byla pohledávka z takové smlouvy věřiteli již přiznána pravomocným a vykonatelným soudním rozhodnutím. Z titulu takto uzavřené smlouvy nemá věřitel žádnou pohledávku, kterou by mohl přihlásit do insolvenčního řízení vedeném na majetek manžela obligačního dlužníka.

Soud pak dospěl k závěru, že žalovanému nesvědčí pohledávka vůči dlužnici, když bylo mezi účastníky nesporným, že pohledávka svědčí žalovanému pouze vůči manželu dlužnice, a že dlužnice nebyla smluvní stranou smlouvy o půjčce z titulu které vznikla pohledávka žalovaného. Dlužnice rovněž nebyla účastníkem rozhodčího řízení, takže žalobce byl oprávněn jako důvod popření pravosti nebo výše vykonatelné pohledávky přiznané pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu uplatnit skutečnosti, které žalobce vedly k popření pohledávky žalovaného. Soud tedy žalobě v plném rozsahu vyhověl.

Soud vyhověl žalobě i v té části, kdy se žalobce domáhal určení, že pohledávka není po právu, a to včetně jejího zajištění. Soud vycházel z toho, že žalovanému jako věřiteli nesvědčí pohledávka vůči dlužnici, pokud ji přihlásil jako zajištěnou majetkem dlužnice, pak-pokud bylo zjištěno, že tato pohledávka není pravá-padá i její zajištění, jelikož se jedná o odvozený-tzv zajišťovací institut (podobně viz např. ručení).

Podle ustanovení § 196 insolvenčního zákona popření výše pohledávky nemá vliv na její pořadí. Popření pořadí pohledávky nemá vliv na pravost nebo výši pohledávky (odstavec 1). Popření práva na uspokojení pohledávky ze zajištění má však u zajištěného věřitele, který může tuto pohledávku vůči dlužníku uspokojit pouze z majetku poskytnutého k zajištění, tytéž účinky jako popření pravosti pohledávky, a bylo-li toto právo popřeno jen zčásti, tytéž účinky jako popření výše pohledávky (odstavec 2). Nepřichází pak vyhodnocení pořadí pohledávky, tj. zajištění ve smyslu ustanovení § 196 odst. 2 IZ-toto obsahuje pravidlo, které respektuje zvláštní povahu pohledávky přihlášené do insolvenčního řízení nikoli jako osobní pohledávka věřitele vůči jeho osobnímu dlužníku, nýbrž (jen) z titulu zajištění dlužník je pouze osobou, která svým majetkem zajišťuje pohledávku věřitele vůči jinému (osobnímu) dlužníku. Soud však konstatuje, že takto zajištění žalovaný nepřihlásil, a v rámci incidenčního spor u by ani nemohl měnit svoji přihlášku.

Soud tak žalobě vyhověl i ohledně určení toho, že pohledávka není po právu, a to včetně jejího zajištění, jsouc si vědom toho, že jde ve smyslu § 195 insolvenčního zákona o popření pořadí pohledávky, při kterém podává žalobu o určení pořadí vždy přihlášený věřitel (lhostejno, zda zajištěná pohledávka je pohledávkou vykonatelnou), z provedeného dokazování pak vyplynulo, že žalovaný byl žalobcem k podání takové žaloby vyzván, a ten ji v propadné lhůtě nepodal-povinnosti věřitele žalobu podat nezbavuje to, že žalobu podal správce-jako v tomto případě-soud dovodil naléhavý právní zájem žalobce na tomto určení, neboť jinak by muselo následovat rozhodnutí insolvenčního soudu o tom, že pohledávka žalovaného se považuje za nezajištěnou-soud shledal ten postup zbytečně formalistický a rozhodl o pořadí pohledávky, tj. o tom, že není zajištěná, tímto rozsudkem.

Soud tedy žalobě v plném rozsahu vyhověl.

Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy účastníku, který měl ve věci plný úspěch soud přizná právo na náhradu nákladů řízení, proto soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci na nákladech řízení částku ve výši 10.466,50 Kč. Náklady řízení tvoří náklady právního zastoupení dle § 7 odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb.-2,5 úkony právní služby (převzetí zastoupení, účast na jednání, které se nekonalo, a účast na jednání konaném dne 21.1.2016) po 3.100,-Kč/1 úkon, a dále dle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/96 Sb. (advokátního tarifu) režijní paušály za tyto 3 úkony právní služby á 300,-Kč. Celkové náklady řízení bez vyčíslení DPH tak činí částku: 8.650,-Kč. Podle ust. § 137 odst. 3 o.s.ř. má pak zástupce žalovaného, který je plátcem DPH, nárok na 21% DPH, což představuje 1.816,50 Kč, a celkové náklady řízení tak představují částku 10.466,50 Kč, kterou soud žalobci vůči žalovanému na náhradě nákladů řízení výrokem II. přiznal.

Nad rámec odůvodnění soud konstatuje, že nebylo rozhodnuto o tom, že žalovaný je povinen zaplatit České republice na účet Městského soudu v Praze soudní poplatek ve výši 5.000,-Kč-sice dle ust. § 2 odst. 3) zákona č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, protože žalobce je dle ust. § 11 odst. 2 písm. n) zák.č. 549/1991 Sb., osvobozen od placení poplatků, a ve věci měl úspěch, ovšem žalovaný je rovněž osvobozen od placení polatků dle ust. § 11 odst. 2 písm. n) zák.č. 549/1991 Sb.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku l z e podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího.

V Praze dne 21. ledna 2016

JUDr. Petr Vaňous, v.r. samosoudce Za správnost vyhotovení: Jana Křížková