190 ICm 1809/2016
Číslo jednací: 190 ICm 1809/2016, 190 ICm 1810/2016 190 ICm 1811/2016, 190 ICm 1820/2016 190 ICm 1822/2016, 190 ICm 1823/2016 190 ICm 1837/2016, 190 ICm 1839/2016 190 ICm 1840/2016, 190 ICm 1842/2016 190 ICm 1845/2016, 190 ICm 1846/2016 190 ICm 1847/2016 101 VSPH 441/2017-101 (MSPH 90 INS 210/2014 )

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jiřího Goldsteina a soudců JUDr. Františka Kučery a JUDr. Jiřího Karety v právní věci

Žalobce: Horizont ISPL, v.o.s., IČO 28599373, sídlem Ostrava-Heřmanice, Koněvova 177/61, insolvenční správce dlužníka SKEX, a.s. proti žalovaným: 1) Ing. Martin anonymizovano , anonymizovano , bytem v Praze 5, Podborská 159/14, 2) Ing. Aleš anonymizovano , anonymizovano , bytem v Praze 4, Imrychova 980/1, 3) Ing. Hugo anonymizovano , anonymizovano , bytem v Praze 5, Souběžná II 684/45, 4) Ing. Vladimír anonymizovano , anonymizovano , bytem ve Fryšavě pod Žákovou horou, Tři studně 43, 5) Ing. Petr anonymizovano , anonymizovano , bytem v Praze 6, Junácká 1474/5, 6) Ing. Jan anonymizovano , anonymizovano , bytem v Praze 10, Estonská 430/11, 7) Ing. Petr anonymizovano , anonymizovano , bytem v Praze 6, Práčská 2672/113, 8) Ing. Hana anonymizovano , anonymizovano , bytem v Praze 8, Hackerova 792/3, isir.justi ce.cz Číslo jednací:, 190 ICm 1810/2016 190 ICm 1811/2016, 190 ICm 1820/2016 190 ICm 1822/2016, 190 ICm 1823/2016 190 ICm 1837/2016, 190 ICm 1839/2016 190 ICm 1840/2016, 190 ICm 1842/2016 190 ICm 1845/2016, 190 ICm 1846/2016 190 ICm 1847/2016 101 VSPH 441/2017 (MSPH 90 INS 210/2014 )

9) Renáta anonymizovano , anonymizovano , bytem v Praze 10, Černokostelecká 105/62, 10) Lenka anonymizovano , anonymizovano , bytem v Praze 7-Bubenči, Veletržní 562/50, 11) Ing. Tomáš anonymizovano , anonymizovano , bytem v Praze 6, Podbabská 995/6, 12) Miluše anonymizovano , anonymizovano , bytem v Neratovicích, Horňátecká 90, 13) Ing. Jiří anonymizovano , anonymizovano , bytem v Praze 6, Podbabská 995/6, všichni zastoupeni JUDr. Zdeňkem Tomíčkem, advokátem, sídlem v Praze 2, Mánesova 881/27, o určení neúčinnosti právních úkonů dlužníka, o odvolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze č.j. 190 ICm 189/2016-60 ze dne 8. března 2017, ve znění opravného usnesení č.j.-80 ze dne 5.dubna 2017

t a k t o:

I. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 5. dubna 2017, č.j.- 60 ve znění opravného usnesení ze dne 5. dubna 2017, č.j.-80 se v bodech I., III., IV., VI., VII., IX.,X., XII., XIII., XV., XVI., XVIII., XIX., XXI., XXII., XXIV., XXV., XXVII., XXVIII., XXX., XXXI., XXXIII., XXXIV., XXXVI., XXXVII., XXXIX. a XL. se potvrzuje.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovaným na náhradu odvolacího řízení do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám JUDr. Zdeňka Tomíčka částku 84 748,-Kč.

Odůvodnění

1. Městský soud v Praze jako soud prvního stupně ve výroku uvedeným rozsudkem pod body I. až XXXIX. výroku zamítl žalobu v části, kterou se žalobce domáhal určení, že jsou neúčinnými dohody o narovnání uzavřené se všemi žalovanými a vydání peněžitého plnění z nich do majetkové podstaty dlužníka, a dále vyhověl žalobě v části, kdy se domáhal určení, že dohody o smluvní pokutě jsou neúčinnými právními úkony, dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (bod XL. výroku).

2. Soud prvního stupně ze zjištění, že dne 6.1.2014 bylo vůči společnosti SKEX, a.s. (dále dlužník) zahájeno insolvenční řízení. Usnesením ze dne 20.5.2015 (č.d. A-178) soud zjistil úpadek dlužníka, usnesením ze dne 30.8.2015 (č.d. B-30) byl insolvenčním správcem ustanoven Horizont ISPL, v.o.s. (dále správce). Podle evidence přihlášených pohledávek měl dlužník v roce 2014 v době podpisu dohod o narovnání větší počet věřitelů s pohledávkami se splatností delší než tři měsíce. Podle přehledu nevyplacených mzdových nároků měli

Shodu s prvopisem potvrzuje: Hana Bulínová Číslo jednací:, 190 ICm 1810/2016 190 ICm 1811/2016, 190 ICm 1820/2016 190 ICm 1822/2016, 190 ICm 1823/2016 190 ICm 1837/2016, 190 ICm 1839/2016 190 ICm 1840/2016, 190 ICm 1842/2016 190 ICm 1845/2016, 190 ICm 1846/2016 190 ICm 1847/2016 101 VSPH 441/2017 (MSPH 90 INS 210/2014 )

zaměstnanci ke dni 31.4.2015 nárok na vyplacení 45,062.465,95 Kč, vyplaceno bylo 27,592.002,03 Kč, neuhrazeno bylo 21,470.463,92 Kč. Dlužník již v roce 2011 vykazoval ztrátu 18 mil. Kč a nezískal jako podnik zahraničního obchodu žádné zakázky. V roce 2012 vykázal ztrátu 60 mil. Kč. V době uzavření dohod o narovnání tak měl soud za prokázané, že dlužník byl již v úpadku-platební neschopnosti. V období od 23.4 do 4.6.2015 dlužník uzavřel se žalovanými, kteří byli na základě pracovní smluv jeho zaměstnanci, dohody o narovnání, kdy se dlužník zavázal v čl. III písm. b) odst. (i) těchto dohod zaplatit v jejich prospěch částky uvedené v jednotlivých dohodách, dále soud zjistil z výdajových dokladů, jaké částky jim byly vyplaceny a v jakém rozsahu jejich mzdové nároky nebyly uspokojeny. Dlužník v čl. III. těchto dohod prohlásil, že jedná o vstupu významného investora, pro zajištění provozu v roce 2014 má dostatek finančních prostředků na vyrovnání všech závazků, vede jednání s navrhovateli insolvenčního řízení a věřiteli o narovnání závazků, a těmito dohodami dochází ke smírnému řešení pohledávek vzniklých žalovaným jako zaměstnancům na základě pracovní smlouvy. Dle čl. IV písm. b) odst. (ii) se dlužník zavázal v případě každého jednotlivého porušení povinností vyplývajících z čl. IV. písm. b), tedy výplaty částek, uhradit zaměstnancům smluvní pokutu ve výši 100.000,-Kč do třech dnů od obdržení písemné výzvy zaměstnancem. Žalovaní se zavázali vzít zpět přihlášky pohledávek do insolvenčního řízení, a to při uhrazení první částky dle čl. IV písm. b) odst. (i).

3. Na základě těchto zjištění soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalobce podal žalobu včas ve lhůtě jednoho roku, když insolvenční řízení bylo zahájeno dne 6.1.2014 a může tak odporovat dohodám o narovnání. Za situace, že v dohodách o narovnání byli vždy zaměstnanci dlužníka přesvědčováni o tom, že bude schopen své závazky plnit, že jedná o zahraničního investora, byli žalovaní v dobré víře v tom, že dlužník bude schopen své závazky splnit. Žalovaní dohodou o narovnání posunuli tak pouze splatnost svých pohledávek. Vzhledem k tomu, že dlužník může pracovněprávní pohledávky zaměstnanců uhradit kdykoliv během trvání insolvenčního řízení, nelze uzavření dohod týkajících se pracovněprávních pohledávek a částečná nebo úplná úhrada považovat za zvýhodňující právní úkon ve smyslu ust. § 241 insolvenčního zákona. Proto soud zamítl žalobu v části, kdy se žalobce domáhal určení neplatnosti samotných dohody o narovnání a povinnosti žalovaných vrátit peněžní prostředky, které byly podle dohod o narovnání poskytnuty.

4. Ohledně ujednání o smluvní pokutě podle ust. § 2048 občanského zákoník soud prvního stupně dospěl k závěru, že se jedná o zajištění závazku dlužníka vůči jeho zaměstnancům, které je zvýhodňujícím právním úkonem podle ustanovení § 241 odst. 5 písm. a) insolvenčního zákona, protože se jednalo o právní úkon dlužníka, jímž došlo ke zkrácení možnosti uspokojení věřitelů, nebo zvýhodnění některého věřitele na úkor jiných.

5. Proti tomuto rozsudku se žalobce včas odvolal, a to pouze proti výrokům, v nichž soud prvního stupně zamítl žalobu na určení neúčinnosti dohod o narovnání a na vydání peněžitého plnění z nich do majetkové podstaty dlužníka.

Shodu s prvopisem potvrzuje: Hana Bulínová Číslo jednací:, 190 ICm 1810/2016 190 ICm 1811/2016, 190 ICm 1820/2016 190 ICm 1822/2016, 190 ICm 1823/2016 190 ICm 1837/2016, 190 ICm 1839/2016 190 ICm 1840/2016, 190 ICm 1842/2016 190 ICm 1845/2016, 190 ICm 1846/2016 190 ICm 1847/2016 101 VSPH 441/2017 (MSPH 90 INS 210/2014 )

6. Argumentoval zejména tím, že v insolvenčním řízení panuje princip ekvity , tedy stejného postavení všech zaměstnanců, jimž dlužník neuhradil jejich pracovně právní pohledávky. V této souvislosti odkázal na ust. § 235 insolvenčního zákona a měl za to, že uzavření dohody o narovnání pouze s některými zaměstnanci je v rozporu zásady insolvenčního řízení uvedených v ust. § 5 písm. a) insolvenčního zákona, protože je nedovoleně zvýhodnilo. Žalobce dále poukázal na ust. § 305 insolvenčního zákona a měl za to, že ust. § 111 insolvenčního zákona neumožňuje dohody o narovnání uzavřít pouze s některými ze zaměstnanců. Všichni zaměstnanci dlužníka, jak za období od zahájení insolvenčního řízení do úpadku dle ust. § 305 odst. 1, tak za období po úpadku dle ust. § 305 odst. 2 insolvenčního zákona musí být uspokojeni stejně.

7. Žalovaní ve vyjádření k odvolání navrhli, aby odvolací soud rozsudek v napadených výrocích potvrdil jako věcně správný. Argumentovali, že žalobce opomíjí speciální postavení pracovněprávních pohledávek jako pohledávek postavených naroveň pohledávkám za majetkovou podstatou ve smyslu § 169 odst. 1 písm. a) insolvenčního zákona, které podle ust. § 111 odst. 2 insolvenčního zákona se uspokojují pokud možno v termínech splatnosti. Zvýhodnění pracovněprávních pohledávek před ostatními je tedy smyslem právní úpravy, jak správně shledal i soud prvního stupně. Proto uzavření dohod týkajících se pracovněprávních pohledávek a částečná nebo úplná výplata z nich nemůže být považována za zvýhodňující právní úkon ve smyslu ust. § 241 insolvenčního zákona. V dané chvíli není zřejmé, jakého uspokojení pohledávek se dostane ostatním věřitelům ani to, kteří věřitelé vlastně měli být poškozeni. Podle názoru žalovaných odkaz na ust. § 305 insolvenčního zákona není pro daný případ relevantní, neboť to upravuje postup insolvenčního správce při hrazení pohledávek, nikoli úkony dlužníka, které učinil před prohlášením konkursu na jeho majetek ba dokonce i před zjištěním úpadku.

8. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek, jakož i řízení jemu předcházející podle § 212 a § 212a o.s.ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné.

9. Podle ust. § 111 insolvenčního zákona nerozhodne-li insolvenční soud jinak, je dlužník povinen zdržet se od okamžiku, kdy nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení, nakládání s majetkovou podstatou a s majetkem, který do ní může náležet, pokud by mělo jít o podstatné změny ve skladbě, využití nebo určení tohoto majetku anebo o jeho nikoli zanedbatelné zmenšení. Peněžité závazky vzniklé před zahájením insolvenčního řízení je dlužník oprávněn plnit jen v rozsahu a za podmínek stanovených tímto zákonem (odst. 1). Omezení podle odstavce 1 se netýká úkonů nutných ke splnění povinností stanovených zvláštními právními předpisy, k provozování podniku v rámci obvyklého hospodaření, k odvrácení hrozící škody, k plnění zákonné vyživovací povinnosti a ke splnění procesních sankcí. Dále se omezení podle odstavce 1 nevztahuje na uspokojování pohledávek za majetkovou podstatou (§ 168) a pohledávek jim postavených na roveň (§ 169); tyto pohledávky se uspokojují v termínech splatnosti, je-li to podle stavu majetkové podstaty možné (odst. 2). Právní úkony, které dlužník učinil v rozporu s omezeními stanovenými v důsledku účinků spojených se zahájením insolvenčního řízení, jsou vůči věřitelům

Shodu s prvopisem potvrzuje: Hana Bulínová Číslo jednací:, 190 ICm 1810/2016 190 ICm 1811/2016, 190 ICm 1820/2016 190 ICm 1822/2016, 190 ICm 1823/2016 190 ICm 1837/2016, 190 ICm 1839/2016 190 ICm 1840/2016, 190 ICm 1842/2016 190 ICm 1845/2016, 190 ICm 1846/2016 190 ICm 1847/2016 101 VSPH 441/2017 (MSPH 90 INS 210/2014 )

neúčinné, ledaže si k nim dlužník nebo jeho věřitel předem vyžádal souhlas insolvenčního soudu (odst. 3).

10. Ze zjištění soudu prvního stupně vyplývá, že podle dohod o narovnání, uzavřených se všemi žalovanými, kteří byli jeho zaměstnanci, v období od zahájení insolvenčního řízení do zjištění úpadku, žalobce uznal jejich pohledávky vyplývající výhradně z pracovních smluv, ty byly v každé dohodě přesně vyčísleny, dále se zavázal v dohodnutých lhůtách uvedené pohledávky uhradit. Do zjištění úpadku tyto pohledávky dlužník z části uhradil.

11. Odvolací soud předně konstatuje, že z provedených, či účastníky navržených, důkazů nelze dovodit neplatnost uvedených dohod o narovnání v části týkajících se uznání pracovněprávních závazků a dohody o lhůtách jejich úhrady, neboť z těchto dohod o narovnání uzavřených výhradně se žalovanými, kteří byli zaměstnanci dlužníka na základě pracovních smluv, neplyne nic, co by způsobovalo jejich neplatnost pro rozpor se zákoníkem práce č.262/2006 ve znění účinném v době jejich uzavření při vědomí zvláštní ochrany zaměstnance co základní zásady pracovněprávního vztahu vyplývající z ust. § 1a zákoníku práce a z ust. § 19 odst. 3 tohoto zákoníku. Pracovněprávní vztahy a vzájemná práva a povinnosti zaměstnavatele a zaměstnance upravuje výlučně zákoník práce a ustanovení občanského zákoníku se na ně vztahují jen tehdy, pokud zákoník práce nemá sám výlučnou úpravu, ať již jde o uzavírání či zákonné náležitosti pracovní smlouvy, či dohody o mzdě, nebo odměně za práci. Nelze přehlédnout, že zákoník práce obsahuje ustanovení na zvláštní ochranu zaměstnance co základní zásady pracovněprávního vztahu (§ 1a) a tehdy učiněného znění ust. § 19 zákoníku práce, podle kterého neplatnost právního úkonu nemůže být zaměstnanci na újmu, pokud neplatnost nezpůsobil výlučně sám.

12. Odvolací soud nepovažoval za rozhodná posouzení soudu prvního stupně, zda jsou uvedené právní úkony neúčinné podle ust. § 240 a následující insolvenčního zákona, neboť žalobce se nedomáhá určení neúčinnosti právních úkonů učiněnými před zahájením insolvenčního řízení ale výhradně úkonů učiněných po zahájení insolvenčního řízení, vzhledem k tomu, že k uzavření všech smluv o narovnání a k částečné úhradě pracovněprávních závazků došlo až po zahájení insolvenčního řízení.

13. Předmětem sporu mezi účastníky bylo v daném případě to, zda na sporné úkony dopadá některá z výjimek uvedených v § 111 odst. 2 a 3 insolvenčního zákona, konkrétně na dohodu o narovnání v části, kdy dlužník uznal pracovněprávní pohledávky žalovaných a zavázal se je v dohodnutých lhůtách uhradit. Předně je třeba vycházet z toho, že ust. § 111 odst. 2 a 3 insolvenčního zákona stanoví výjimky z pravidla, že po zahájení insolvenčního řízení je dlužníku zásadně zapovězeno plnit peněžité závazky vzniklé před jeho zahájením. Tedy, aby vůči žalovaným mohly být uvedené dohody o narovnání účinné, musí se jednat o některou z výjimek citovaného ustanovení.

14. Omezení podle prvého odstavce ust. § 111 insolvenčního zákona se mimo jiné nevztahuje na uspokojování pohledávek za majetkovou podstatou (ust. § 168) a pohledávek jim

Shodu s prvopisem potvrzuje: Hana Bulínová Číslo jednací:, 190 ICm 1810/2016 190 ICm 1811/2016, 190 ICm 1820/2016 190 ICm 1822/2016, 190 ICm 1823/2016 190 ICm 1837/2016, 190 ICm 1839/2016 190 ICm 1840/2016, 190 ICm 1842/2016 190 ICm 1845/2016, 190 ICm 1846/2016 190 ICm 1847/2016 101 VSPH 441/2017 (MSPH 90 INS 210/2014 )

postavených na roveň (ust. § 169); tyto pohledávky se uspokojují v termínech splatnosti. Podle ust. § 169 odst. 1 písm. a) insolvenčního zákona, jsou pracovněprávní pohledávky dlužníkových zaměstnanců, pokud zákon ohledně některých z nich nestanoví jinak, pohledávkami postavenými na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou. Vzhledem k tomu, že předmětné dohody o narovnání se týkají výhradně pracovněprávních pohledávek, tedy jedná se výše popsanou o výjimku, nelze proto uzavření těchto dohod považovat za neúčinné právní úkony. Tyto úkony nejsou ani neúčinné z důvodu, že by měly být, podle tvrzení správce, ostatní pracovněprávní nároky uspokojeny v nižší míře. Zásada poměrného uspokojení všech pohledávek za majetkovou podstatou a pohledávek jim postavených na roveň, platí pro pohledávky uspokojované po zjištění úpadku dlužníka a nikoliv na pohledávky, které dlužník v souladu s ust. § 111 insolvenčního zákona uspokojil před zjištěním úpadku dlužníka.

15. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o.s.ř. Žalovaní měli v odvolacím řízení ve věci úspěch a mají proto právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, které jim vznikly v souvislosti se zastoupením advokátem. Přiznaná náhrada zahrnuje dva úkony právní služby ve výši 3.100,-Kč za jeden úkon podle § 9 odst. 4 písm. c) advokátního tarifu, snížená o 20% podle ust. 12 odst. 4, advokátního tarifu na 2 480,-Kč, za dva úkony 4 960,-Kč, spolu s náhradou hotových výdajů ve výši 300,-Kč za každý úkon, k tomu je připočtena DPH ve výši 21 %, celkem 14 708,-Kč, za všechny žalované činí náhrada celkem 84 748,-Kč.

P o u č e n í:

Proti tomuto rozsudku je dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Městského soudu v Praze, dospěje dovolací soud k závěru, že napadený rozsudek závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně a nebo má-li být dovolacím soudem řešená právní otázka posouzena jinak.

Praha 1. února 2018

JUDr. Jiří G o l d s t e i n, v.r. předseda senátu

Shodu s prvopisem potvrzuje: Hana Bulínová