18 VSOL 447/2017-52
č. j. 44 ICm 2594/2017 18 VSOL 447/2017-52 (KSOS 33 INS 16472/2016)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném ž předsedy senátu JUDr. Ladislava Bognára a soudců JUDr. Pavla Koláře a Mgr. Jakuba Černoška ve věci

žalobkyně: Raiffeisen stavební spořitelna a.s., IČO 49241257 sídlem Koněvova 2747/99, 130 00 Praha 3-Žižkov proti žalovanému: Mgr. Martin Červinka, IČO 61207390 sídlem Čechova 396, 560 02 Česká Třebová insolvenční správce dlužníka Petera anonymizovano , anonymizovano bytem Družba II 1321, 768 24 Hulín zastoupený advokátem Mgr. Martinem Pavlišem sídlem Wilsonova 368, 539 01 Hlinsko o určení pravosti pohledávky, jako incidenční spor v insolvenčním řízení dlužníka Petera anonymizovano , vedeném u Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, pod sp. zn. KSOS 33 INS 16472/2016, o odvolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 27. 9. 2017, č. j. 44 ICm 2594/2017-37 (KSOS 33 INS 16472/2016), takto: I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění: Shora označeným rozsudkem soud prvního stupně určil, že žalobce má za dlužníkem Peterem Drálem nepodmíněnou, nesplatnou pohledávku ve výši 44 062,93 Kč, nezajištěnou majetkem dlužníka, a tedy že tato pohledávka byla žalobkyní do insolvenčního řízení sp. zn. KSOS 33 INS 16472/2016 přihlášena po právu (výrok I.), a rozhodl, že žádný z účastníků nemá

Shodu s prvopisem potvrzuje Jana Sedláčková. isir.justi ce.cz (KSOS 33 INS 16472/2016) právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.). V odůvodnění uvedl, že mezi žalobkyní jako věřitelem a obligační dlužnicí byla uzavřena smlouva o překlenovacím úvěru ve výši 120 000 Kč. K této smlouvě byla uzavřena mezi dlužníkem Peterem Drálem a žalobkyní smlouva o přistoupení k závazku. Přihlásila-li žalobkyně jako věřitelka do insolvenčního řízení dlužníka peněžitou pohledávku za dlužníkem ve výši 44 062,93 Kč, která vznikla z titulu nesplaceného překlenovacího úvěru, když dlužník k uvedenému závazku smlouvou přistoupil, jako nepodmíněnou a nesplatnou, pak postupovala zcela správně. Soud prvního stupně má za to, že popěrný úkon insolvenčního správce (důvodem popření je skutečnost, že pohledávka není splatná) není důvodný, neboť s odkazem na § 173 odst. 3 IZ lze přihlásit i pohledávku nesplatnou nebo vázanou na podmínku. Dále uvedl, že je nutné rozlišovat, že se jedná o rozdílné druhy pohledávek, když nelze říct, že pohledávka nesplatná je současně pohledávkou vázanou na podmínku. V tomto případě se pak dle soudu prvního stupně jedná o nikoliv podmíněnou pohledávku, ale pouze o pohledávku nesplatnou, která by měla být uspokojována vedle řádných splátek obligačního dlužníka a je možné, aby tyto splátky nahradily splátky obligačního dlužníka, aniž by došlo k porušení podmínek úvěrové smlouvy. Soud prvního stupně doplnil, že nebyl důvod pohledávku přihlašovat jako podmíněnou. V insolvenčním řízení lze předpokládat, že v rámci oddlužení lze řešit, a tudíž do oddlužení lze zařadit a uspokojovat také pohledávky splatné i nesplatné, pokud je věřitel včas vůči dlužníkovi přihlásí. Smyslem oddlužení je zbavit dlužníka všech jeho závazků. Pokud by nebyly zahrnuty nesplatné pohledávky, byl by popřen institut oddlužení. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 202 odst. 1 IZ tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení proti insolvenčnímu správci. Mimo to se žalobce práva na náhradu nákladů řízení výslovně vzdal. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný odvolání, ve kterém soudu prvního stupně vytýkal, že se v zásadě nikterak nevypořádal s argumentací žalovaného o tom, že je v rozporu se zásadami insolvenčního řízení, aby byla žalobkyně uspokojována v zásadě dvakrát, neboť ačkoliv zákon umožňuje přihlásit i dosud nesplatnou pohledávku, neznamená to, že v konkrétní věci nemá být přihlédnuto i k ostatním okolnostem. Žalobkyně jako věřitelka by byla v podstatě nedovoleně zvýhodněná. Aby bylo dosaženo spravedlivého poměru mezi všemi věřiteli, je nezbytné, aby měla žalobkyně pohledávku přihlášenou jako podmíněnou. Tomu pak odpovídá skutkový stav, kdy je pohledávka hrazena ve splátkách obligační dlužnicí, a proto žalobkyni ani splátky od dlužníka nenáleží. Dle názoru žalovaného nemá dlužník jakýkoliv dluh, který by měl za řádného běhu věci plnit. Vůči žalobkyni ani neporušil žádný závazek, který by ji opravňoval v rámci pokračujícího smluvního vztahu ponechat si plnění nad rámec řádných splátek. S ohledem na uvedené navrhoval, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, případně aby napadené usnesení změnil tak, že bude žaloba zamítnuta a žalobkyně zavázána k náhradě nákladů řízení u soudů obou stupňů.

Žalobkyně se k podanému odvolání nevyjádřila. Odvolací soud poté, co dovodil, že včas podané přípustné odvolání oprávněnou osobou obsahuje náležitosti stanovené ust. § 205 odst. 1 OSŘ a odvolací důvod dle ust. § 205 odst. 2 písm. g) OSŘ, přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (bez nařízení odvolacího jednání dle § 214 odst. 3 OSŘ), a dospěl k závěru, že odvolání důvodné není.

Shodu s prvopisem potvrzuje Jana Sedláčková. (KSOS 33 INS 16472/2016)

Z obsahu spisu je pro účely tohoto rozhodnutí podstatné, že žalobou doručenou soudu dne 26. 5. 2017 se žalobce domáhal určení své nevykonatelné nesplatné pohledávky, která byla popřena insolvenčním správcem při přezkumném jednání konaném dne 20. 2. 2017, o čemž byl žalobce vyrozuměn dne 12. 5. 2017. Žalovaný setrval na svém popěrném úkonu, podle něhož pohledávka měla být přihlášena jako podmíněná, neboť je splácena obligační dlužnicí, a nenastala podmínka, aby byla povinnost splácet na dlužníkovi. Za dané situace, splácí-li obligační dlužnice pohledávku, by se žalobkyně bezdůvodně obohacovala, a byla by i zvýhodněna v rámci insolvenčního řízení oproti ostatním věřitelům. Poté bylo soudem prvního stupně rozhodnuto napadeným rozsudkem. Z insolvenčního rejstříku žalobce vedeného Krajským soudem v Ostravě, jakožto soudem insolvenčním, pod sp. zn. KSOS 33 INS 16472/2016) vyplývá, že žalobkyně přihlásila do insolvenčního řízení dlužníka svou nesplatnou pohledávku ve výši 44 062,93 Kč. K důvodu vzniku pohledávky žalobkyně uvedla, že dlužník je zavázán dle smlouvy o přistoupení k závazku (dle § 533 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník) k překlenovacímu úvěru na 120 000 Kč, na který zbývá splatit právě částku, která je přihlášena do insolvenčního řízení. Pohledávka byla přihlášena jako nesplatná, peněžitá a nepodmíněná. Z protokolu o přezkumném jednání, které se konalo dne 20. 2. 2017, se podává, že pohledávka žalobkyně byla popřena insolvenčním správcem s odůvodněním, že za situace, kdy je pohledávka řádně splácena obligačním dlužníkem, a sám věřitel v přihlášce přiznává, že dosud podmínky pro zesplatnění úvěru nenastaly, měla být pohledávka přihlášena jako podmíněná, když neexistuje rozumný důvod pro to, aby věřitel obdržel plnění na svou pohledávku na úkor ostatních přihlášených věřitelů nad rámec toho, co má dohodnuto ve smlouvě, a aby mu tedy byla jeho pohledávka uhrazena dříve, než bylo dle smlouvy dohodnuto. Podle ust. § 173 odst. 3 IZ přihlásit lze i pohledávku nesplatnou nebo pohledávku vázanou na podmínku. Pohledávky věřitelů vázané na splnění rozvazovací podmínky se považují v insolvenčním řízení za nepodmíněné, dokud rozvazovací podmínka není splněna. Na pohledávky věřitelů vázané na splnění odkládací podmínky nemá zahájení insolvenčního řízení vliv. Podle ust. § 533 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (tehdejší OZ), kdo bez souhlasu dlužníka dohodne písemně s věřitelem, že splní za dlužníka jeho peněžitý závazek, stává se dlužníkem vedle původního dlužníka a oba dlužníci jsou zavázáni společně a nerozdílně. Ustanovení § 531 odst. 4 zde platí obdobně. Odvolací soud především konstatuje, že řízení ani rozhodnutí soudu prvního stupně není postiženo žádnou vadou, pro kterou by bylo potřeba napadený rozsudek zrušit. Napadený rozsudek je řádně odůvodněn, a to nejen z pohledu aplikace platné právní úpravy, ale i pokud jde o zjištění skutkového stavu, a proto odvolací soud na toto odůvodnění plně odkazuje s tím, že se v další části textu především vypořádává s odvolacími námitkami; vychází při tom ze zjištěného skutkového stavu, jak je popsán v odůvodnění napadeného usnesení, neboť jej považuje za správný. Současná právní úprava zakotvená v ust. § 173 odst. 3 IZ umožňuje přihlásit do insolvenčního řízení dlužníka i nesplatnou či podmíněnou pohledávku. V tomto případě byla, jak ostatně vyplývá i z přihlášky pohledávky, přihlášena nesplatná pohledávka. S ohledem na způsob řešení úpadku dlužníka-oddlužením, se jeví jako logické a správné (v souladu s principy, na nichž je

Shodu s prvopisem potvrzuje Jana Sedláčková. (KSOS 33 INS 16472/2016) insolvenční řízení založeno), aby do jeho insolvenčního řízení byla právě i nesplatná pohledávka přihlášena, neboť jde o komplexní vypořádání se závazky dlužníka. Žalobkyně proto přihlásila pohledávku po právu.

Odvolací soud nesouhlasí s názorem insolvenčního správce, že pohledávka měla být přihlášena jako podmíněná. Dlužník přistoupil k závazku dle tehdejšího OZ, konkrétně ust. § 533, z něhož jednoznačně vyplývá, že se stal dlužníkem zavázaným s obligační dlužnicí společně a nerozdílně (solidárně). Věřitel tak mohl požadovat úhradu dluhu po kterémkoliv z dlužníků, případně i po obou zároveň. Splněním dluhu kterýmkoliv ze solidárních dlužníků závazek zaniká. Proto nemůže být v rozporu s právními předpisy, pokud v průběhu splácení dluhu (dle splátkového kalendáře) obligatorní dlužnicí věřitel požaduje plnění i po osobě přistoupivší k závazku.

Z uvedeného je současně zřejmé, že nejde o závazek subsidiární, na nějž by byl dlužník zavázán plnit až poté (podmíněně), co nebude plnit obligační dlužnice. Není-li pohledávka podmíněna, nemohla být ani s ohledem na insolvenčním správcem tvrzené skutkové okolnosti, jako podmíněná přihlášena. Proto považuje odvolací soud odvolání insolvenčního správce za nedůvodné, neboť jím zastávaný právní názor má odvolací soud za nesprávný. Protože soud prvního stupně správně posoudil nedůvodnost popření žalované pohledávky insolvenčním správcem, potvrdil odvolací soud napadený rozsudek v souladu s § 219 OSŘ jako věcně správný. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 224 odst. 1 ve spojení s § 151 odst. 1, § 142 odst. 1 OSŘ a § 202 odst. 1 IZ. Odvolatel (žalovaný) sice nebyl s odvoláním úspěšný, avšak je insolvenčním správcem, proti němuž v řízení o určení pravosti, výše a pořadí pohledávky nelze právo na náhradu nákladů přiznat. Přitom podmínky pro aplikaci ustanovení § 202 odst. 2 IZ splněny nebyly.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není dovolání přípustné dle § 238 odst. 3 OSŘ.

Olomouc 24. ledna 2018

JUDr. Ladislav Bognár v.r. předseda senátu

Shodu s prvopisem potvrzuje Jana Sedláčková.