18 VSOL 377/2017-84
č. j. 10 ICm 3329/2017 18 VSOL 377/2017-84 (KSOL 10 INS 470/2013)

USNESENÍ

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ladislava Bognára a soudců JUDr. Pavla Koláře a Mgr. Jakuba Černoška ve věci

žalobkyně: Lenka Roubalíková, narozená 25. 5. 1975 bytem Lipová-lázně 319, 790 61 Lipová-lázně proti žalované: Komerční banka, a.s., IČO 45317054 sídlem Na Příkopě 33 čp. 969, 114 07 Praha 1

o popření pohledávky věřitelem, jako incidenční spor v insolvenčním řízení dlužníka Romana Roubalíka, vedeném u Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci pod sp. zn. KSOL 10 INS 470/2013, o odvolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, ze dne 5. 9. 2017, č. j. 10 ICm 3329/2017-73 (KSOL 10 INS 470/2013),

takto: Usnesení soudu prvního stupně se potvrzuje.

Odůvodnění: Shora označeným usnesením soud prvního stupně nepřiznal žalobkyni osvobození od soudních poplatků. V odůvodnění soud s poukazem na ustanovení § 138 odst. 1 OSŘ a judikaturu Nejvyššího soudu konstatoval, že v přezkoumávané věci nejde o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva, ale dovodil, že poměry žalobkyně neodůvodňují přiznání osvobození od placení soudních poplatků. V této věci činí soudní poplatek 5 000 Kč. Podle citovaného ustanovení v § 138 odst. 1 OSŘ lze přiznat účastníku osvobození od soudních poplatků zcela pouze výjimečně, jsou-li pro to zvlášť závažné důvody. Žalobkyně není osobou bez příjmů, spolu s manželovým příjmem (10 966,67 Kč) disponuje rodina 24 188 Kč. K nim zohlednil náklady na bydlení 4 550 Kč (zálohy na plyn a elektrickou energii) měsíčně, a dále výdaje na vzdělání dětí v prokázané výši 3 800 Kč měsíčně, výdaje na výživu v částce 1 540 Kč na osobu s tím, že podpůrně použil stanovenou1/4 ne zabavitelné částky dle § 1 nařízení vlády č. 595/2006 ve spojení s ustanovením § 2 zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu a § 26 odst. 1 písm. a) zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře. Na základě tohoto výpočtu soud prvního stupně uzavřel, že žalobkyně má měsíčně k dispozici částku téměř 10 000 Kč, a proto nelze uvažovat o osvobození od placení soudního poplatku v plném rozsahu, neboť tento benefit lze poskytnout zcela výjimečně. Vzhledem k dostatečné výši disponibilních finančních prostředků pak neshledal ani podmínky pro částečné osvobození od placení soudního poplatku. Ve vztahu k tvrzeným splátkám závazku vůči KB, a.s. soud konstatoval, že tyto byly pouze tvrzeny a nikoliv prokázány, a proto k nim nebylo možné přihlížet.

Shodu s prvopisem potvrzuje Jana Sedláčková. isir.justi ce.cz (KSOL 10 INS 470/2013)

Proti tomuto usnesení podala žalobkyně odvolání, ve kterém soudu vytýkala nesprávné posouzení rozhodujících skutečností. Podle ní soud opomenul, že okamžikem prohlášení úpadku na jednoho z manželů zaniká společné jmění manželů, a proto nemůže být přihlíženo k příjmům manžela a musí být posuzovány pouze její příjmy a výdaje. Dále namítala, že již (od října 2017) nebude mít příjem z dohody o provedení práce a provedla vlastní výpočet částky, která jí zůstává k dispozici oproti nesprávnému výpočtu provedenému soudem prvního stupně. Soud prvního stupně také nepřihlédl k tomu, že vynakládá další náklady na dojíždění k lékařům do Olomouce a do Jeseníku a na léky. Kromě toho musí být zohledněno i dojíždění manžela do zaměstnání a náklady na zájmové aktivity dětí. Napadenému usnesení vytkla přílišný formalismus. S ohledem na uvedené navrhovala, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odvolací soud poté, co dovodil, že včas podané přípustné odvolání oprávněnou osobou obsahuje náležitosti stanovené ust. § 205 odst. 1 OSŘ, přezkoumal napadené usnesení, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné. Z obsahu předloženého spisu pro posouzení podaného odvolání odvolací soud zjistil, že žalobkyně dne 17. 7. 2017 v insolvenčním řízení svého manžela vedeném u Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci pod sp. zn. KSOL 10 INS 470/2013 popřela pohledávku věřitele (žalovaného). Tento procesní úkon byl insolvenčním soudem vyhodnocen, s ohledem na popření až po rozhodnutí o způsobu řešení úpadku dlužníka, jako žaloba na popření pohledávky. Usnesením ze dne 4. 8. 2017 byla žalobkyně vyzvána k zaplacení soudního poplatku za podanou žalobu ve výši 5 000 Kč. Podáním doručeným soudu prvního stupně dne 16. 8. 2017 požádala žalobkyně o osvobození od placení soudního poplatku. Po předložení (a doplnění) prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech pro osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce rozhodl soud prvního stupně napadeným usnesením. Protože rozhodnutí o žádosti o osvobození od soudního poplatku je rozhodnutím nikoliv ve věci samé, postupoval odvolací soud dle ust. § 212a odst. 6 OSŘ a přezkoumal napadené usnesení jen z důvodů, které se týkají toho, co soud prvního stupně řešil ve výroku usnesení. Podle ust. § 138 odst. 1 věty první OSŘ na návrh může předseda senátu přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Účelem osvobození od soudních poplatků je neznemožnit osobě, která je účastníkem řízení, pouze pro její nepříznivé majetkové poměry, uplatňovat a hájit svá práva. K tomu však musí tato osoba věrohodně vylíčit své poměry, které pak soud při rozhodování o žádosti posuzuje. Především odvolací soud uzavírá, že soud prvního stupně se zcela správně zabýval otázkou, zda nejde v přezkoumávané věci o zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva a v tomto směru správně vyhodnotil, že o takový případ se v přezkoumávané věci nejedná, domáhá-li se žalobkyně v postavení věřitele v rámci insolvenčního řízení svého manžela v incidenčním sporu popření pohledávky přihlášeného věřitele. Dále se soud prvního stupně zcela správně zabýval majetkovými poměry žalobkyně. V tomto směru činil rozsáhlá zjištění ohledně majetkových poměrů žalobkyně i jejího manžela (dlužníka), jak vyplývá z odůvodnění napadeného usnesení. Odvolací námitka žalobkyně o zániku společného jmění manželů a o tom, že v důsledku této skutečnosti nelze přihlížet k příjmu manžela, však nemůže obstát. Zánik společného jmění manželů, (k němuž však nedochází rozhodnutím o úpadku, jak se mylně domnívá žalobkyně, ale prohlášením konkursu-§ 268 IZ),

Shodu s prvopisem potvrzuje Jana Sedláčková. (KSOL 10 INS 470/2013) nemá totiž za následek zánik vzájemné vyživovací povinnosti manželů. Proto soud prvního stupně důvodně v příjmových poměrech žalobkyně zohledňoval i příjmy jejího manžela. Odvolací soud se neztotožňuje s odvolací námitkou žalobkyně, která napadenému rozhodnutí vytýká přílišný formalismus. Soud prvního stupně se důsledně zabýval tvrzenými a zjištěnými poměry žalobkyně rozhodnými pro přiznání osvobození od soudního poplatku ve smyslu shora citovaného ustanovení § 138 odst. 1 OSŘ (ostatně odvolatelka soudu nevytýká, že by něco z toho, co tvrdila, pominul), v nichž rovněž zohlednil i nepostižitelnou část příjmu dle nařízení vlády č. 595/2006 Sb. a zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře. Závěry soudu prvního stupně považuje proto odvolací soud za zcela správné a pro stručnost v podrobnostech na ně odkazuje. Soud prvního stupně zcela správně vycházel z údajů tvrzených a prokázaných žalobkyní, neboť je to žalobkyně jako žadatelka o osvobození od soudního poplatku, která je povinna prokázat soudu věrohodným způsobem své poměry rozhodné pro posouzení jeho žádosti. K tomu je možno odkázat na rozsáhlou judikaturu Nejvyššího soudu, především na rozhodnutí, které přiléhavě zmínil soud prvního stupně v odůvodnění napadeného rozhodnutí, a také například na usnesení Nejvyššího soudu ve sp. zn. 30 Cdo 2643/2013 ze dne 18. 9. 2013 anebo usnesení Nejvyššího soudu ve sp. zn. 29 Cdo 5305/2015 ze dne 29. 11. 2015, která jsou k dispozici na internetových stránkách Nejvyššího soudu. Ohledně výdajů vynakládaných na lékařskou péči, dojíždění manžela do zaměstnání a zájmové aktivity dětí, žalobkyně nic konkrétního netvrdila, proto k tomu ani soud přihlédnout nemohl. Pokud se v odvolání žalobkyně dovolává budoucí změny svých majetkových poměrů, pak nastane-li, může být tvrzená skutečnost důvodem nové žádosti o osvobození od soudních poplatků, při které musí opět žadatelka své poměry věrohodným způsobem prokázat. Protože soud prvního stupně správně posoudil poměry žalobkyně ve vztahu k výši soudního poplatku v této věci, a protože odvolací námitky byly nedůvodné, odvolací soud v souladu s § 219 OSŘ usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není dovolání přípustné dle § 238 odst. 1 písm. i) OSŘ.

Olomouc 7. února 2018

JUDr. Ladislav Bognár v.r. předseda senátu

Shodu s prvopisem potvrzuje Jana Sedláčková.