18 VSOL 369/2017-64
č. j. 25 ICm 152/2016 18 VSOL 369/2017-64 (KSOS 25 INS 21234/2015)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ladislava Bognára a soudců JUDr. Jana Zavrtálka a Mgr. Jakuba Černoška ve věci

žalobkyně: Mgr. Lenky Krčové sídlem Politických obětí 118, 738 01 Frýdek-Místek insolvenční správkyně dlužníků: Žaneta anonymizovano , narozená dne 7. 7. 1985 bytem Hlavní třída 167/44, 736 01 Havířov a Tomáš anonymizovano , anonymizovano bytem Tř. Osvobození 1561/40, 735 06 Karviná-Nové Město zastoupená advokátkou Mgr. Zuzanou Sedláčkovou sídlem Dobrovského 724, 738 01 Frýdek-Místek proti žalovanému: OSPEN s.r.o., IČO 25262823 sídlem Hradecká 1383, 535 01 Přelouč zastoupený advokátem JUDr. Martinem Michňákem sídlem Frančíkova 342/11, 154 00 Praha 5

o popření vykonatelné pohledávky, jako incidenční spor v insolvenčním řízení dlužníků Žanety anonymizovano a Tomáše anonymizovano , vedeném u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 25 INS 21234/2015, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě č. j. 25 ICm 152/2016-39 (KSOS 25 INS 21234/2015) ze dne 12. 6. 2017,

takto:

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Shodu s prvopisem potvrzuje Jana Sedláčková. isir.justi ce.cz (KSOS 25 INS 21234/2015)

Odůvodnění:

Shora označeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu na určení, že žalovaný nemá za dlužnicí Žanetou anonymizovano pohledávku ve výši 21.813,-Kč přiznanou vykonatelným rozhodnutím Českého telekomunikačního úřadu č. j. 59654/2006-638/III.vyř. ze dne 28. 11. 2006 (výrok I.), a dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.). V odůvodnění soud uvedl, že v souladu se závěrem Nejvyššího soudu uvedeným v rozhodnutí pod sp. zn. 29ICdo 7/2013 platí, že u přihlášené vykonatelné pohledávky přiznané pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu lze uplatit jako důvod popření její pravosti nebo výše jen skutkové námitky, konkrétně jen skutečnosti, které dlužník neuplatnil v řízení, předcházejícím vydání daného rozhodnutí. Právní posouzení není vyloučeno jako důvod popření pravosti nebo výše přihlášené pohledávky, jestliže z pravomocného rozhodnutí příslušného orgánu, jímž byla pohledávka přiznána, žádné právní posouzení věci neplyne. Popírala-li žalobkyně přihlášenou vykonatelnou pohledávku co do pravosti z důvodu, že smlouva mezi účastníky má charakter spotřebitelské smlouvy, neboť dlužnice jí neuzavírala v postavení podnikatele, pak takováto argumentace je nepřípustnou námitkou jiného právního posouzení ve smyslu § 199 odst. 2 IZ, neboť z odůvodnění rozhodnutí, které je vykonatelným titulem přihlášené pohledávky, vyplývá, že rozhodnutí obsahuje právní posouzení popřené pohledávky. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 202 odst. 1 IZ tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení proti insolvenčnímu správci.

Žalobkyně proti tomuto rozsudku podala odvolání, ve kterém namítala, že předmětná pohledávka měla vzniknout z titulu smlouvy o poskytování telekomunikačních služeb, ve které byla dlužnice v postavení spotřebitele, což však nebylo Českým telekomunikačním úřadem posuzováno, resp. tato skutková námitka nebyla dlužnicí uplatněna v daném řízení, a nedošlo tak k posouzení nároku věřitele ve světle právních předpisů na ochranu spotřebitele. Žalobkyně je i nadále přesvědčena, že její námitka je skutkovou námitkou, tj. že pohledávku je třeba posuzovat dle právních předpisů na ochranu spotřebitele. Mimo to je soud povinen ex offo zkoumat, zda pohledávka neodporuje právním předpisům na ochranu spotřebitele, což vyplývá i z judikatury. Tímto se však příslušný úřad ani soud prvního stupně nezabýval. V další části odvolání žalobkyně rozebírala rozpor sjednání smluvní pokuty s právními předpisy na ochranu spotřebitele a právem EU. S ohledem na uvedené navrhovala, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že bude žalobě vyhověno, event. rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalovaný považuje odvolání za zcela nedůvodné, neboť se zcela ztotožňuje s právním posouzením soudu prvního stupně i s jeho odůvodněním. Námitky žalobkyně je dle názoru žalovaného nezbytné posuzovat v souladu s § 199 odst. 2 IZ jako nepřípustné námitky jiného právního posouzení. S ohledem na uvedené by měl být napadený rozsudek potvrzen.

Odvolací soud poté, co dovodil, že včas podané přípustné odvolání oprávněnou osobou obsahuje náležitosti stanovené ust. § 205 odst. 1 OSŘ a odvolací důvod dle ust. § 205 odst. 2 písm. g) OSŘ, přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (bez nařízení odvolacího jednání dle § 214 odst. 3 OSŘ), a dospěl k závěru, že odvolání důvodné není.

Z obsahu spisu je pro účely tohoto rozhodnutí podstatné, že žalobou doručenou soudu prvního stupně dne 15. 1. 2016 se žalobkyně coby insolvenční správkyně domáhala určení, že žalovaný nemá v insolvenčním řízení pohledávku ve výši 21.813,-Kč (pohledávka vedena jako P10),

Shodu s prvopisem potvrzuje Jana Sedláčková. (KSOS 25 INS 21234/2015) přiznanou mu vykonatelným rozhodnutím Českého telekomunikačního úřadu, neboť smluvní pokuta byla sjednána v rozporu s právními předpisy na ochranu spotřebitele a obecně nebyla smlouva posuzována z pohledu práva na ochranu spotřebitele.

Podle ust. § 199 odst. 2 IZ jako důvod popření pravosti nebo výše vykonatelné pohledávky přiznané pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu lze uplatnit jen skutečnosti, které nebyly uplatněny dlužníkem v řízení, které předcházelo vydání tohoto rozhodnutí; důvodem popření však nemůže být jiné právní posouzení věci.

Odvolací soud především konstatuje, že řízení ani rozhodnutí soudu prvního není postiženo žádnou vadou, pro kterou by bylo potřeba napadený rozsudek zrušit. Napadený rozsudek je řádně odůvodněn, a to nejen z pohledu aplikace platné právní úpravy, ale i pokud jde o zjištění skutkového stavu, a proto odvolací soud na toto odůvodnění plně odkazuje s tím, že se v další části textu především vypořádává s odvolacími námitkami; vychází při tom ze zjištěného skutkového stavu, jak je popsán v odůvodnění napadeného usnesení.

V souladu se závěry Nejvyššího soudu publikovanými v rozhodnutí sp. zn. 29 ICdo 7/2013 platí, že u přihlášené vykonatelné pohledávky přiznané pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu lze uplatnit jako důvod popření její pravosti nebo výše jen skutkové námitky, konkrétně jen skutečnosti, které dlužník neuplatnil v řízení, které předcházelo vydání tohoto rozhodnutí. Právní posouzení věci není vyloučeno jako důvod popření pravosti nebo výše přihlášené vykonatelné pohledávky, jestliže z pravomocného rozhodnutí příslušného orgánu, jímž byla pohledávka přiznána, žádné právní posouzení věci neplyne.

Odvolací soud, vycházeje z výše uvedeného, konstatuje, že dle § 199 odst. 2 IZ jako důvod popření vykonatelné pohledávky nemůže být uplatněno jiné právní posouzení. Namítala-li insolvenční správkyně jako důvod popření, že pohledávka vznikla v rozporu s právními předpisy na ochranu spotřebitele, resp. že příslušný správní úřad nezkoumal postavení dlužnice jako spotřebitele, pak se bezpochyby jedná o námitku jiného právního posouzení, a nikoliv o námitku skutkovou. Judikatura sice připouští vznést i námitku jiného právního posouzení u vykonatelné pohledávky, avšak pouze za předpokladu, že z pravomocného rozhodnutí příslušného orgánu, jímž byla pohledávka přiznána, žádné právní posouzení věci neplyne. Předmětné rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu, jak ostatně správně zjistil soud prvního stupně, právní posouzení pohledávky obsahuje.

Za takto popsané situace, je-li námitka insolvenční správkyně založena na nesprávném, nedostatečném či neexistujícím posouzení postavení dlužnice jakožto spotřebitelky, jde o nepřípustné popření vykonatelné pohledávky z důvodu jiného právního posouzení podle § 199 odst. 2 IZ. Totéž platí o námitce týkající se rozporu smlouvy o úvěru s právními předpisy.

Odvolací soud proto napadený rozsudek v souladu s § 219 OSŘ jako věcně správný potvrdil.

O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 224 odst. 1 ve spojení s § 151 odst. 1, § 142 odst. 1 OSŘ a § 202 odst. 1 IZ. Odvolatelka (žalobkyně) sice nebyla s odvoláním úspěšná, avšak žalobkyně je insolvenční správkyni, proti níž v řízení o určení pravosti, výše a pořadí pohledávky nelze právo na náhradu nákladů řízení přiznat. Přitom podmínky pro aplikaci ustanovení § 202 odst. 2 IZ splněny nebyly.

Shodu s prvopisem potvrzuje Jana Sedláčková. (KSOS 25 INS 21234/2015)

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí může účastník podat dovolání k Nejvyššímu soudu ČR do dvou měsíců od jeho doručení u soudu, který rozhodoval v prvním stupni, a to pouze z důvodu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Bylo-li odvolacím soudem vydáno opravné usnesení, běží tato lhůta od doručení opravného usnesení. Dovolání je přípustné, jestliže toto rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 237 a § 239 OSŘ).

Olomouc 11. prosince 2017

JUDr. Ladislav Bognár v.r. předseda senátu

Shodu s prvopisem potvrzuje Jana Sedláčková.