18 VSOL 296/2017-53
40 ICm 2729/2015 18 VSOL 296/2017-53 (KSOS 40 INS 33424/2014)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Koláře a soudců JUDr. Ladislava Bognára a JUDr. Roberta Grygy ve věci

žalobce: a/ Ing. Robert Beneš, IČO 73070556 sídlem nábřeží E. Beneše 1, 750 02 Přerov insolvenční správce dlužníka Lubora Trtíka, narozeného 26. srpna 1969 bytem Zbrojovácká 1377, 755 01 Vsetín b/ Lubor Trtík, narozený dne 26. srpna 1969 bytem Zbrojovácká 1377, 755 01 Vsetín proti žalované: Jana Trtíková, narozená dne 12. února 1975 bytem Ječmenná 632, 763 14 Zlín

o určení popřené pohledávky jako incidenčním sporu v insolvenčním řízení vedeném Krajským soudem v Ostravě pod sp.zn. KSOS 40 INS 33424/2014, o odvolání žalobců a/ a b/ proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, ze dne 16. března 2017, č.j. 40 ICm 2729/2015-36,

takto:

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v odvoláním napadené části, tj. ve výroku II., a rovněž ve výroku III., potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Shodu s prvopisem potvrzuje Jana Sedláčková. isir.justi ce.cz (KSOS 40 INS 33424/2014)

Odůvodnění:

1. Rozsudkem označeným v záhlaví Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, výrokem I. určil na základě žaloby žalobců, že žalovaná nemá za dlužníkem Luborem Trtíkem pohledávku ve výši 7 260 210,70 Kč uplatněnou z důvodu vypořádání SJM, výrokem II. zamítl žalobu v části, v níž se žalobci domáhali určení, že žalovaná nemá za Luborem Trtíkem ani pohledávku ve výši 524 862 Kč z důvodu náhrady nákladů řízení o vypořádání SJM proběhlého u OS ve Zlíně pod sp.zn. 38 C 37/2013, a výrokem III. rozhodl o nákladech řízení.

2. Provedeným dokazováním bylo po skutkové stránce zjištěno, že usnesením KS v Brně ze dne 3. dubna 2014, č.j. KSBR 39 INS 35503/2013-B9, vydaným v insolvenčním řízení žalované, v jehož výroku III. byl uveden seznam věcí sepsaných do majetkové podstaty dlužnice, mezi nimiž byly i věci náležející do SJM žalobce b/ a žalované, bylo schváleno oddlužení žalované zpeněžením majetkové podstaty, soupis majetkové podstaty byl sice doplněn usnesením KS v Brně ze dne 23. února 2015, č.j. KSBR 39 INS 35503/2013-B 43 o vypořádací podíl za Lubomírem Trtíkem z titulu vypořádání SJM, ale usnesením odvolacího soudu ze dne 7. září 2015, č.j. 1 VSOL 278/2015-B 61, bylo rozhodnuto, že výrok III. prvně uvedeného usnesení se nemění, protože u tohoto způsobu provedení oddlužení insolvenční zákon neupravuje možnost po vydání rozhodnutí o schválení oddlužení zpeněžením majetkové podstaty měnit rozsah majetku náležejícího do majetkové podstaty a určeného v rozhodnutí o schválení oddlužení ani za situace, že nastanou změny v rozsahu majetku náležejícího do majetkové podstaty dlužníka, a dovolání žalované proti tomuto usnesení bylo usnesením Nejvyššího soudu ze dne 27. července 2016, č.j. 29 NSČR 135/2015-B 77 odmítnuto. Ze spisu Krajského soudu v Ostravě sp.zn. 40 INS 33424/2014 zjistil soud prvního stupně, že v tomto insolvenčním řízení dlužníka Libora Trtíka popřeli žalobci a/ a b/ pohledávku žalované z důvodu vypořádání SJM z důvodu nedostatku aktivní legitimace žalované, ohledně níž rovněž probíhá insolvenční řízení a k přihlášce pohledávky je tedy aktivně legitimována insolvenční správkyně, která tuto přihlášku rovněž přihlásila. Z rozsudku OS ve Zlíně ze dne 27. února 2014, č.j. 38 C 37/2013-408, ve znění rozsudku KS v Brně ze dne 18. listopadu 2014, č.j. 60 Co 372/2014-545, pak soud prvního stupně zjistil, že uvedenými rozhodnutími bylo vypořádáno SJM Lubomíra Trtíka a Jany Trtíkové, Luboru Trtíkovi bylo uloženo zaplatit Janě Trtíkové na vypořádání podílů částku ve výši 7 260 010,70 Kč a na nákladech řízení částku 524 862 Kč.

3. Takto zjištěný skutkový stav posoudil soud prvního stupně s ohledem na spornou skutečnost, zda byla žalovaná legitimována k přihlášce pohledávky z titulu vypořádání SJM a nákladů tohoto řízení, nebo zda toto právo náleží její insolvenční správkyni, tak, že došlo-li k rozhodnutí o oddlužení zpeněžením majetkové podstaty, po vydání tohoto rozhodnutí již nelze měnit rozsah majetku náležejícího do majetkové podstaty. Za situace, kdy bylo prokázáno, že věci tvořící SJM žalobce b/ a žalované byly sepsány do majetkové podstaty žalované před vydáním rozhodnutí o oddlužení, řízení o vypořádání SJM však skončilo vydáním rozhodnutí ve věci samé, jímž bylo rozhodnuto rovněž o nákladech řízení teprve po vydání tohoto rozhodnutí, dospěl soud prvního stupně k závěru, že pokud přihlásila žalovaná do majetkové podstaty žalobce b/ pohledávku z titulu vypořádání SJM, nebyla k tomu aktivně legitimována, protože toto právo přešlo na insolvenční správkyni. Naopak pohledávka z titulu nákladů řízení o vypořádání SJM žalobce b/ a žalované svědčí nadále žalované, protože k ukončení tohoto řízení došlo teprve po vydání rozhodnutí o oddlužení žalované, neboť jde o pohledávku vzniklou teprve rozhodnutím soudu,

Shodu s prvopisem potvrzuje Jana Sedláčková. (KSOS 40 INS 33424/2014)

jak konstatoval Velký senát Nejvyššího soudu v usnesení ze dne 15. června 2011, sp.zn. 31 Cdo 488/2009, uveřejněného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. R 146/2011.

4. Proti tomuto rozsudku podali oba žalobci odvolání zaměřené do jeho výroku II. (a rovněž proti výroku o nákladech řízení) a soudu prvního stupně vytkli nesprávné právní posouzení věci. Poukazovali přitom na to, že náklady řízení jsou příslušenstvím pohledávky a musí s ní tedy sdílet stejný osud. Pokud tedy byly do majetkové podstaty žalované sepsány věci v SJM, o jehož vypořádání probíhalo řízení, měla by do majetkové podstaty náležet i pohledávka z důvodu nákladů řízení, a dispoziční právo s touto pohledávkou nakládat tedy rozhodnutím o oddlužení přešlo na insolvenční správkyni žalované. Ta ostatně stejnou pohledávku rovněž do majetkové podstaty žalobce b/ přihlásila a její pohledávka byla uznána. Rozhodnutí Nejvyššího soudu, z něhož vycházel soud prvního stupně, má podle názoru odvolatele vliv pouze na posouzení, zda vůbec tato pohledávka vznikla, nikoliv na posouzení aktivní legitimace k jejímu uplatňování. Napadené rozhodnutí by proto mělo být změněno ve výroku II. tak, že žalobě bude i v této části vyhověno.

5. Žalovaná se k odvolání nevyjádřila.

6. Poté, co za podmínek ustanovení § 214 odst. 3 o.s.ř. odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí, aniž nařídil ve věci jednání, dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

7. Rozhodnutí Velkého senátu Nejvyššího soudu citované v napadeném rozhodnutí si odvolací soud vykládá shodně se soudem prvního stupně, tedy tak, že pohledávka z důvodu nákladů řízení vzniká teprve právní mocí rozhodnutí, kterým o nákladech řízení bylo rozhodnuto, a konstituuje se tedy teprve tímto rozhodnutím, přičemž v podrobnostech odkazuje na odůvodnění tohoto rozhodnutí, které je stejně jako všechna ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu přístupná na jeho webových stránkách. Podle názoru odvolacího soudu tento závěr koresponduje s posuzováním jiných otázek (například otázky bezdůvodného obohacení, kde rozhodovací praxe při aplikaci ustanovení § 455 z.č. 40/1964 Sb. striktně dodržuje rozdíl mezi nároky vycházejícími z hmotného práva, a nároky konstituovanými teprve rozhodnutím soudu), a lze jej dovodit rovněž z rozhodnutí Nejvyššího soudu vydaného ve věci vedené pod sp.zn. 29 ICdo 62/2014, podle něhož před právní mocí rozhodnutí, kterým soud přizná účastníku občanského soudního řízení nárok na náhradu nákladů řízení (před okamžikem vzniku nároku na náhradu nákladů řízení), nelze takový nárok přihlásit do insolvenčního řízení ani jako pohledávku vázanou na splnění odkládací podmínky . Lze tak uzavřít, že v insolvenčním řízení, v němž platí zvláštní právní úprava oproti právní úpravě obecné, se s pohledávkou z důvodu nákladů řízení zachází jako se samostatným nárokem, byť v obecné rovině lze dát odvolateli zapravdu v jeho argumentaci, že náklady spojené s uplatňováním pohledávky tvoří její příslušenství. Pokud pak odvolatel argumentuje, že stejná pohledávka přihlášená do majetkové podstaty žalobce b/ insolvenční správkyní žalované byla žalovaným a/ uznána, není to problém, který by mohl soud řešit v tomto řízení.

8. Odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadeném výroku jako věcně správný v souladu s ustanovením § 219 o.s.ř. potvrdil a své rozhodnutí veřejně vyhlásil.

Shodu s prvopisem potvrzuje Jana Sedláčková. (KSOS 40 INS 33424/2014)

9. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 1 a § 224 odst. 1 o.s.ř., když procesně úspěšné žalované, která by měla právo na jejich náhradu, žádné náklady odvolacího řízení nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí může účastník podat dovolání k Nejvyššímu soudu ČR do dvou měsíců od jeho doručení u soudu, který rozhodoval v prvním stupni, a to pouze z důvodu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Bylo-li odvolacím soudem vydáno opravné usnesení, běží tato lhůta od doručení opravného usnesení. Dovolání je přípustné, jestliže toto rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 237 a § 239 OSŘ).

Olomouc 8. února 2018

JUDr. Pavel Kolář v.r. předseda senátu

Shodu s prvopisem potvrzuje Jana Sedláčková.