18 VSOL 227/2017-56
č. j. 71/32 ICm 2744/2013 18 VSOL 227/2017-56 (KSBR 32 INS 1922/2014)

USNESENÍ Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ladislava Bognára a soudců JUDr. Aleny Ježíkové a Mgr. Jakuba Černoška ve věci

žalobců: a) Dagmar anonymizovano , anonymizovano bytem Přibická 502, 691 25 Vranovice b) Tomáš anonymizovano , anonymizovano bytem Přibická 502, 691 25 Vranovice oba zastoupeni advokátem Mgr. Zbyňkem Babíkem sídlem Příkop 834/8, 602 00 Brno proti žalovanému: Ing. Aleš anonymizovano , anonymizovano bytem Za Humny 243, 664 34 Rozdrojovice zastoupený advokátem JUDr. Stanislavem Keršnerem sídlem Orlí 492/18, 602 00 Brno

o určení vykonatelných pohledávek, jako incidenční spor v insolvenčním řízení dlužníků Dagmar anonymizovano a Tomáše Červinky, vedeném u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 32 INS 1922/2014, o odvolání žalobců proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 5. 5. 2017, č. j. 71/32 ICm 2744/2014-32 (KSBR 32 INS 1922/2014-C1-8),

takto: Usnesení soudu prvního stupně se mění tak, že žaloba se neodmítá.

Odůvodnění: Shora označeným usnesením soud prvního stupně odmítl žalobu (výrok I.), a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.). V odůvodnění uvedl, že podle obsahu insolvenčního spisu žalovaný přihlásil do insolvenčního řízení přihláškou č. P 16 spornou vykonatelnou pohledávku jako pohledávku zajištěnou zástavním právem k nemovitostem. Z takto uvedeného uzavřel, že byla přihlášena zajištěná pohledávka, a proto výkladem § 410 odst. 2 IZ nelze dospět k jinému závěru, než že popření zajištěné pohledávky dlužníkem nevyvolává účinky popření jako popření takové (zajištěné) pohledávky insolvenčním správcem. Jinak řečeno popření takové pohledávky dlužníkem nemá právního významu. Žalobci proto nejsou osobami oprávněným k podání posuzované žaloby (srov. usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 21. 2. 2017, sp. zn. 16 VSOL 41/2017). Proto byla žaloba dle § 160 odst. 4 IZ odmítnuta. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 146 odst. 2 OSŘ ve spojení s § 150 OSŘ, když důvody hodné zvláštního zřetele spatřoval soud prvního stupně ve skutečnosti, že žalobci jsou osobami v insolvenčním řízení. Proti tomuto usnesení podali žalobci odvolání, ve kterém soudu prvního stupně vytýkali závěr ohledně nedostatku jejich aktivní věcně legitimace. Zdůraznili, že předmětná pohledávka byla do insolvenčního řízení přihlášena jako nezajištěná, což vyplývá i ze samotné přihlášky pohledávky (a ostatních procesních úkonů žalovaného), když je sice zajištěna majetkem, avšak ten nenáleží do majetkové podstaty dlužníků. Žalobci jsou proto přesvědčení, že žaloba neměla být

Shodu s prvopisem potvrzuje Jana Sedláčková. isir.justi ce.cz (KSBR 32 INS 1922/2014) odmítnuta. S ohledem na uvedené navrhovali, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Žalovaný odvolání i žalobu považuje za nedůvodnou, neboť napadené usnesení obsahuje pouze písařskou chybu, je-li přihlášená pohledávka označena za zajištěnou. Významné v této věci však je to, že se jedná o vykonatelnou pohledávku. Žalovaný zastává názor, že jeho vykonatelné pohledávky jsou ve smyslu § 201 odst. 2 IZ bez dalšího zjištěny, neboť insolvenční správce nepodal v zákonné lhůtě žalobu na popření těchto vykonatelných pohledávek. Odvolací soud poté, co dovodil, že včas podané přípustné odvolání oprávněnými osobami obsahuje náležitosti stanovené ust. § 205 odst. 1 OSŘ, přezkoumal napadené usnesení, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné. Z obsahu předloženého spisu pro posouzení podaného odvolání odvolací soud zjistil, že žalobou doručenou soudu prvního stupně dne 13. 8. 2014 se žalobci domáhali určení neexistence vykonatelných pohledávek popřených insolvenčním správcem i jimi, coby dlužníky. Žalovaný se k podané žalobě vyjádřil tak, že ji považuje za nedůvodnou, a že žalobci nejsou aktivně věcně legitimovaní k podání žaloby, neboť se jedná o vykonatelné pohledávky, které jsou zjištěny v souladu s § 201 odst. 2 IZ. Mimo to nebyla insolvenčním správcem podána žaloba. Poté soud prvního stupně rozhodl napadeným usnesením. Z insolvenčního spisu dlužníků Dagmar anonymizovano a Tomáše Červinky vedeného Krajským soudem v Brně, jakožto insolvenčním soudem, pod sp. zn. KSBR 32 INS 1922/2014, odvolací soud zjistil, že způsobem řešení úpadku dlužníků je oddlužení. Žalovaný přihlásil do insolvenčního řízení své pohledávky pod přihláškou č. P 16, ve které jsou označeny jako vykonatelné a nezajištěné. Ze seznamu přihlášených pohledávek se rovněž podává, že předmětné pohledávky jsou vykonatelné a nezajištěné. Podle ust. § 410 odst. 2 IZ (ve znění k rozhodnému období) popření pohledávky nezajištěného věřitele dlužníkem má za trvání účinků schválení oddlužení tytéž účinky jako popření pohledávky insolvenčním správcem, ustanovení § 51 odst. 2 tím však není dotčeno; pro toto popření platí obdobně ustanovení o zjištění pohledávky týkající se insolvenčního správce. Jestliže dlužník popřel pohledávku při přezkumném jednání, které se konalo před schválením oddlužení, nastávají účinky tohoto popření dnem, kdy nastaly účinky oddlužení; tento den je rozhodný i pro počátek běhu lhůt k podání žaloby o určení pravosti, výše nebo pořadí pohledávky. Věřitelé nevykonatelné pohledávky, která byla popřena dlužníkem, podávají žalobu vždy vůči dlužníku. Podle ust. § 2 písm. g) IZ pro účely tohoto zákona se rozumí zajištěným věřitelem věřitel, jehož pohledávka je zajištěna majetkem, který náleží do majetkové podstaty, a to jen zástavním právem, zadržovacím právem, omezením převodu nemovitosti, zajišťovacím převodem práva nebo postoupením pohledávky k zajištění anebo obdobným právem podle zahraniční právní úpravy, Odvolací soud se neztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že žalobci nejsou osobami oprávněnými k podání předmětné žaloby. Osoby, které mají právo podat určovací žalobu, vymezuje insolvenční zákon obecně tak, že aktivně legitimován je přihlášený věřitel nevykonatelné pohledávky, jehož pohledávka byla popřena insolvenčním správcem (§ 198 IZ), insolvenční správce, který popřel vykonatelnou pohledávku přihlášeného věřitele (§ 199 IZ) a přihlášený věřitel, který popřel pohledávku jiného (přihlášeného) věřitele (§ 200 IZ). Tato

Shodu s prvopisem potvrzuje Jana Sedláčková. (KSBR 32 INS 1922/2014)

úprava je dále modifikována v ustanoveních, kterými je řešen postup při jednotlivých způsobech řešení úpadku. Insolvenční zákon obsahuje speciální procesní úpravu pro případ nedostatku aktivní legitimace k podání žaloby v incidenčním sporu, podle které lze odmítnout žalobu podanou neoprávněnou osobou (tj. osobu, která nemá právo takovou žalobu podat, § 160 odst. 4 IZ). Z hlediska práva žalobců k podání žaloby o určení jimi popřené pohledávky žalovaného je významné, že v insolvenčním řízení dlužníků byl zjištěn úpadek, který je řešen oddlužením. Proto je třeba aktivní legitimaci žalobců, kteří jsou dlužníky v insolvenčním řízení, v jehož rámci je veden tento incidenční spor, posuzovat také z hledisek § 410 odst. 2, 3 IZ. Podle citovaných ustanovení má za trvání účinků schválení oddlužení popření pohledávky dlužníkem shodné účinky jako popření pohledávky insolvenčním správcem jen ve vztahu k pohledávce nezajištěného věřitele a v případě, že se jedná o vykonatelnou pohledávku nezajištěného věřitele získává dlužník postavení insolvenčního správce a má právo podat žalobu na určení popřené pohledávky dle § 199 odst. 1 IZ. V důvodech popření pravosti nebo výše pohledávky je dlužník omezen dle § 410 odst. 3 IZ. Popření pohledávky zajištěného věřitele co do pravosti, výše, ale i pořadí však popsané účinky nemá. V této věci byla žalobci jako dlužníky na přezkumném jednání popřena vykonatelná pohledávka žalovaného, který je nezajištěným věřitelem (jeho pohledávka je zajištěna zástavním právem na nemovitostech, které nenáleží do majetkové podstaty-viz § 2 písm. g) IZ). Tato pohledávka byla jako nezajištěná vykonatelná pohledávka rovněž přihlášena. Jejím popřením proto dlužníci získali právo podat žalobu na určení neexistence pohledávky v popřené výši a pořadí, a jsou tudíž osobami oprávněnými k jejímu podání, jak je popsáno výše). Právní závěr soudu prvního stupně, že žalobu je třeba podle ustanovení § 160 odst. 4 IZ odmítnout, je za popsaného stavu nesprávný, a proto odvolací soud napadené usnesení postupem podle ustanovení § 220 OSŘ změnil tak, že se žaloba neodmítá, čímž došlo současně i k odklizení nákladového výroku.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí může účastník podat dovolání k Nejvyššímu soudu ČR do dvou měsíců od jeho doručení u soudu, který rozhodoval v prvním stupni, a to pouze z důvodu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Bude-li odvolacím soudem vydáno opravné usnesení, poběží tato lhůta od doručení opravného usnesení. Dovolání je přípustné, jestliže toto rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 237 a § 239 OSŘ).

Olomouc 16. ledna 2018

JUDr. Ladislav Bognár v.r. předseda senátu

Shodu s prvopisem potvrzuje Jana Sedláčková.