18 VSOL 195/2017-55
č. j. 26 ICm 1299/2017 18 VSOL 195/2017-55 (KSOS 36 INS 11600/2014)

USNESENÍ

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Koláře a soudců JUDr. Ladislava Bognára a Mgr. Jakuba Černoška ve věci

žalobce: Horizont ISPL v.o.s., IČO: 28599373 sídlem Koněvova 177/61, 713 00 Ostrava-Heřmanice jako insolvenční správce dlužníka V.I.T. GROUP, s.r.o., IČO 25888188 sídlem Lidická 1264, 739 61 Třinec-Lyžbice proti žalovanému: Mlýn Šenov a.s., IČO: 29449278 sídlem Těšínská 1508, 739 34 Šenov zastoupený advokátem JUDr. Petrem Svatošem sídlem Sadová 1585/7, 702 00 Ostrava-Moravská Ostravě

ve sporu o určení, že pohledávky žalovaného přihlášené pod č. P7/1, P7/1.1, P7/2 a P7/3 nejsou pohledávkami po právu, jako incidenčním sporu v insolvenčním řízení dlužníka V.I.T. GROUP, s.r.o., IČO: 25888188, sídlem Lidická 1264, Třinec-Lyžbice, vedeném u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 34 INS 11600/2014, o odvolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. dubna 2017, č.j. 26 ICm 1299/2017-32, ve znění opravného usnesení ze dne 6. dubna 2017, č.j. 26 ICm 1299/2017-39,

takto: I. Usnesení soudu prvního stupně se v odvoláním napadené části, tj. ve výroku II., potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění:

1. Rozsudkem označeným v záhlaví (jako druhým ve věci vydaným rozhodnutím) zamítl Krajský soud v Ostravě výrokem I. pro předčasnost žalobu, podle níž se žalobce jako insolvenční správce dlužníka V.I.T. Group, s.r.o. domáhal určení, že pohledávka žalovaného přihlášená do insolvenčního řízení jako pohledávka P 7/3 ve výši 1 145 440 Kč, není pohledávkou po právu, a výrokem II. žalobci uložil zaplatit žalovanému náklady řízení ve výši 3 751 Kč k rukám jeho zástupce. Opravným usnesením pak byla opravena výše nákladů řízení na 4 114 Kč.

2. Výrok I. vychází z usnesení odvolacího soudu ze dne 17. ledna 2017, č.j. 18 VSOL 4/2017-77, v němž odvolací soud vyslovil závěr, že pohledávka, která je předmětem řízení, byla do insolvenčního řízení dlužníka přihlášena vadně, protože z ní nebylo možno zjistit, zda jde

Shodu s prvopisem potvrzuje Jana Sedláčková. isir.justi ce.cz (KSOS 36 INS 11600/2014)

o vykonatelnou, nebo nevykonatelnou pohledávku. Insolvenční správce však nebyl oprávněn sám posoudit, zda pohledávka byla přihlášena jako vykonatelná, nebo nevykonatelná, ale v této věci si měl zjednat jasno a věřitele k odstranění vad přihlášek vyzvat. Pokud to neučinil, nelze pohledávku v insolvenčním řízení ani řádně přezkoumat a za této situace je nutno žalobu v incidenčním řízení pro předčasnost zamítnout, jak vyplývá např. z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2008, sp.zn. 29 Odo 421/2006 Sb., jehož závěry jsou přes změnu právní úpravy použitelné i v současnosti. Výrok II. pak soud prvního stupně opřel o ustanovení § 202 odst. 2 z.č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), protože dospěl k závěru, že žalobce v insolvenčním řízení nepostupoval lege artis, když se nepokusil o odstranění vady přihlášky, ale přezkoumal ji, byť byla přihlášena vadně, a pak podal žalobu, a žalovanému proto přiznal právo na náhradu nákladů řízení ve výši uvedené ve výroku II.

3. Žalobce proti tomuto rozsudku podal odvolání zaměřené výslovně proti výroku o nákladech řízení, v němž argumentoval, že o nákladech řízení mělo být rozhodnuto podle ustanovení § 202 odst. 1 insolvenčního zákona, podle něhož ve sporu o pravost, výši nebo pořadí pohledávek nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení proti insolvenčnímu správci, a poukazoval rovněž na to, že žalovaný byl přítomen u přezkumného jednání, při němž proběhl přezkum pohledávky, jež je předmětem řízení, a proti přezkoumání správcem neměl námitky. Usnesení soudu prvního stupně by proto mělo být v odvoláním napadeném výroku změněno tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

4. Z obsahu spisu je pro účely tohoto rozhodnutí podstatné, že žalobce se žalobou doručenou soudu prvního stupně dne 11. prosince 2014 domáhal popření vykonatelných pohledávek žalovaného přihlášených do majetkové podstaty dlužníka, mj. i pohledávky označené jako pohledávka P 7/3 ve výši 1 145 440 Kč. Usnesením soudu prvního stupně ze dne 6. února 2017 byla k samostatnému řízení vyloučena z tohoto řízení vedeného pod sp.zn. 36 ICm 4395/2014 uvedená pohledávka a řízení o popření její pravosti nadále probíhalo pod sp.zn. 26 ICm 1299/2017 poté, co odvolací soud usnesením ze dne 17. ledna 2017, sp.zn. 8 Cmo 4/2017, jímž zrušil první ve věci vydané rozhodnutí, jímž byla žaloba o popření pravosti této pohledávky odmítnuta jako žaloba podaná k tomu neoprávněnou osobou, a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení se shora uvedeným pokynem, a poté soud prvního stupně vydal napadené rozhodnutí.

5. Podle názoru odvolacího soudu je vztah mezi ustanovením § 202 odst. 1 insolvenčního zákona, podle něhož ve sporu o pravost, výši nebo pořadí přihlášených pohledávek nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení proti insolvenčnímu správci, a druhého odstavce téhož ustanovení, podle něhož náklady řízení, které vznikly zaviněním insolvenčního správce nebo náhodou, která se mu přihodila, nese on sám a ostatním účastníkům je povinen je nahradit, obdobný, jako vztah mezi ustanoveními § 142 (popř. 146 odst. 2) o.s.ř. a § 147 téhož zákona. Ustanovení § 202 odst. insolvenčního zákona tedy míří na obvyklé situace, kdy je o nákladech řízení rozhodnuto s ohledem na procesní úspěch, či neúspěch účastníků řízení, kdežto ustanovení § 202 odst. 2 insolvenčního zákona lze použít v případech tam uvedených bez ohledu na procesní výsledek řízení. Rozhodnutí o odvolání proto závisí na závěru, zda jde o rozhodnutí závislé na procesním výsledku řízení, nebo vycházející z excesu insolvenčního správce. Při tomto rozhodování dospěl odvolací soud k témuž závěru, jako soud prvního stupně, tedy že povinností insolvenčního správce bylo nejpozději v průběhu přezkumného jednání postavit na jisto povahu přihlášených pohledávek z hlediska jejich vykonatelnosti, a neučinil-li to a podal žalobu na popření pravosti pohledávky, o níž nebylo jisté, zda byla přihlášena jako vykonatelná, nebo nevykonatelná, jedná se o porušení jeho povinností podřaditelné pod ustanovení § 202 odst. 2

Shodu s prvopisem potvrzuje Jana Sedláčková. (KSOS 36 INS 11600/2014)

insolvenčního zákona, kterým zavinil, že toto řízení, při němž vznikly žalovanému náklady, zbytečně probíhalo bez možnosti posoudit důvodnost žaloby. Na tomto závěru nic nemění tvrzení žalobce, že žalovaný se přezkumného jednání zúčastnil a proti posouzení své přihlášené pohledávky jako vykonatelné neměl námitky, ale naopak za této situace měl žalobce využít přítomnosti žalovaného k vyjasnění nejasné otázky vykonatelnosti.

6. Odvolací soud proto rozhodnutí soudu prvního stupně v odvoláním napadeném výroku v souladu s ustanovením § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil.

7. O náladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 1 a § 224 odst. 1 o.s.ř., když procesně úspěšnému žalobci podle obsahu spisu žádné náklady tohoto řízení nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.

Olomouc 16. ledna 2018

JUDr. Pavel Kolář v.r. předseda senátu

Shodu s prvopisem potvrzuje Jana Sedláčková.