18 VSOL 10/2018-42
č. j. 4 ICm 1563/2016 18 VSOL 10/2018-42 (KSOS 37 INS 30610/2015)

USNESENÍ

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Koláře a soudců JUDr. Ladislava Bognára a Mgr. Jakuba Černoška ve věci

žalobce: BNP Paribas Personal Finance SA, reg. č. B 542097902 sídlem 1 Boulevard Haussmann, Paříž, Francouzská republika jednající prostřednictvím BNP Paribas Personal Finance SA, odštěpný závod, IČO 03814742 sídlem Karla Engliše 5/3208, PSČ 150 00 Praha 5 proti žalované: Mgr. Eva Budínová sídlem Dobrovského 724, 738 01 Frýdek-Místek insolvenční správkyně dlužníka Libora Brože, narozeného dne 16. května 1991 bytem U Potoka 1084/86, 743 01 Bílovec zastoupená advokátkou Mgr. Zuzanou Sedláčkovou sídlem Dobrovského 724, PSČ 738 01 Frýdek-Místek

ve sporu o určení pravosti pohledávky, jako incidenčním sporu v insolvenčním řízení vedeném Krajským soudem v Ostravě pod sp.zn. KSOS 37 INS 30610/2015, o odvolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. listopadu 2017, č.j. 4 ICm 1563/2016-27,

takto: I. Usnesení soudu prvního stupně se v odvoláním napadené části, tj. ve výroku II., mění tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění:

1. Usnesením označeným v záhlaví Krajský soud výrokem I. zastavil z důvodu zpětvzetí žaloby řízení, v němž se žalobce domáhal určení pravosti své pohledávky ve výši 74.916,93 Kč přihlášené do majetkové podstaty dlužníka, výrokem II. uložil žalobci, který zpětvzetím žaloby zavinil, že řízení muselo být zastaveno (§ 146 odst. 2 první věta o.s.ř.), zaplatit žalované náklady řízení a výrokem III. rozhodl o vrácení části zaplaceného soudního poplatku žalobci.

Shodu s prvopisem potvrzuje Jana Sedláčková. isir.justi ce.cz (KSOS 37 INS 30610/2015)

2. Proti tomuto usnesení podal žalobce odvolání zaměřené výslovně vůči výroku II., jímž bylo rozhodnuto o nákladech řízení s poukazem na to, že ke zpětvzetí žaloby došlo poté, co vzala žalovaná zpět svůj úkon, jímž popřela pohledávku, která je předmětem řízení, do výše 28.416,93 Kč, přičemž s insolvenční správkyní byli dohodnuti, že vezme-li insolvenční správkyně popření pohledávky zpět, vezme žalobce zpět svoji žalobu a žádný z účastníků nebude mít právo na náhradu nákladů řízení. S ohledem na závěry rozhodnutí odvolacího soudu vydaného pod č.j. 14 VSOL 295/2017-160, v řízení vedeném soudem prvního stupně pod sp.zn. 39 ICm 3312/2014 jako incidenčním sporu v insolvenčním řízení vedeném stejným soudem pod sp.zn. KSOS 39 INS 12011/2014 pak není podle něj možné uložit náhradu incidenčního řízení žalobci, který podal žalobu na určení pravosti pohledávky popřené pouze zčásti. Rozhodnutí soudu prvního stupně by proto mělo být v odvoláním napadené části změněno tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 3. Poté, co přezkoumal napadené rozhodnutí i průběh řízení, které jeho vydání předcházelo, dospěl odvolací soud k závěru, že odvolání je důvodné. 4. Z obsahu spisu zjistil odvolací soud pro účely tohoto rozhodnutí, že žalobce podal žalobu poté, co přihlásil do majetkové podstaty dlužníka Libora Brože pohledávku v celkové výši 74.916,93 Kč jako nezajištěnou pohledávku a žalovaná tuto pohledávku na přezkumném jednání konaném dne 21. dubna 2016 popřela do výše 28.416,93 Kč. Podáním ze dne 19. října 2017 vzal žalobce žalobu zpět ohledně částky 1.140.-Kč. Dříve, než o tomto úkonu soud prvního stupně rozhodl, vzal žalobce žalobu podáním ze dne 8. listopadu 2017 v celém rozsahu zpět s tím, že žalovaná vzala v celém rozsahu popření pohledávky zpět, a poté bylo vydáno napadené rozhodnutí. Ve spise se pak nachází sdělení zástupkyně žalované ze dne 5. prosince 2016, v němž je uvedeno, že žalovaná se zpětvzetím žaloby souhlasí a podle dohody se žalobcem se vzdává práva na náhradu nákladů řízení. 5. S ohledem na to, že žalovaná se vzdala práva na náhradu nákladů řízení dříve, než odvolací soud o odvolání rozhodl, neměl odvolací soud jinou možnost, než odvoláním napadený nákladový výrok podle ustanovení § 220 o.s.ř. změnit tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Nad rámec tohoto rozhodnutí pak odvolací soud dodává, že důvodná je rovněž argumentace žalobce odkazem na rozhodnutí odvolacího soudu č.j. 14 VSOL 295/2017-160, v němž odvolací soud uvedl, že žalobce, který se domáhá určení pravosti pohledávky částečně popřené insolvenčním správcem, je aktivně legitimován i k podání žaloby na určení celé své přihlášené pohledávky, přičemž ve vztahu k její popřené části má rozhodnutí insolvenčního soudu konstitutivní povahu a u zjištěné části pohledávky soud rozhodnutím deklaruje tuto skutečnost, a proto není v přezkoumávané věci důvod pro zamítnutí žaloby v rozsahu zjištěné pohledávky. Z toho odvolací soud dovozuje, že je-li žalobce jako věřitel částečně popřené pohledávky aktivně legitimován v celé výši přihlášené pohledávky a jeho žaloba proto nemůže být v nepopřené části zamítnuta (a nemůže být tedy v této části procesně neúspěšný), stejná úvaha musí platit i za situace, kdy vezme žalobce žalobu zpět, a nemůže být tedy zavázán k náhradě nákladů řízení, došlo-li ke zpětvzetí proto, že insolvenční správce vzal svůj popěrný úkon zpět. V neposlední řadě pak lze poukázat na to, že i při posouzení věci pouze z hlediska ustanovení § 146 odst. 2 o.s.ř. je zřejmé, že žaloba byla podána přinejmenším v podstatné části důvodně a výše povinnosti k náhradě nákladů řízení by proto měla odpovídat této skutečnosti. 6. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. , když podle obsahu spisu v tomto řízení úspěšnému žalobci žádné náklady odvolacího řízení nevznikly.

Shodu s prvopisem potvrzuje Jana Sedláčková. (KSOS 37 INS 30610/2015)

Poučení:

Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.

Olomouc 16. ledna 2018

JUDr. Pavel Kolář v.r. předseda senátu

Shodu s prvopisem potvrzuje Jana Sedláčková.