18 ICm 1500/2016
18 ICm 1500/2016-34 (KSOS 40 INS 22435/2015)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Zuzanou Melšovou ve věci žalobce T-Mobile Czech Republic a.s., se sídlem Praha 4, Tomíčkova 2144/1, IČO 64949681, proti žalovanému TP Insolvence, v.o.s., se sídlem Praha 7, Jankovcova 1037/49, insolvenčnímu správci dlužníků Davida anonymizovano , anonymizovano a Petry anonymizovano , anonymizovano , oba bytem Plzeň, Plzenecká 242/57, zastoupenému Mgr. Tomášem Urbanem, advokátem se sídlem Praha 8-Troja, Vřesová 685/16, o určení popřené pohledávky,

takto:

I. Žaloba na určení, že žalobcova nevykonatelná a nezajištěná dílčí pohledávka č. 2 za dlužníky Davidem Valuškem, anonymizovano a Petrou anonymizovano , anonymizovano , ve výši 82.782,77 Kč z titulu smluvní pokuty a úroku z prodlení, kterou žalobce přihlásil do insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 40 INS 22435/2015 přihláškou P6, je po právu, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení 15.098,-Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku na účet jeho zástupce. isir.justi ce.cz

Odůvodnění:

Žalobou doručenou soudu dne 05.05.2016 se žalobce domáhal určení, že jeho nevykonatelná a nezajištěná dílčí pohledávka č. 2 za dlužníky Davidem Valuškem, anonymizovano a Petrou anonymizovano , anonymizovano , ve výši 82.782,77 Kč z titulu smluvní pokuty a úroku z prodlení, kterou žalobce přihlásil do insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 40 INS 22435/2015 přihláškou P6, je po právu. V žalobě tvrdil, že žalobce uzavřel s dlužníkem Davidem Valuškem (dále také jen dlužník) účastnické smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací, a to dne 04.04.2011 k telefonnímu číslu 734721376 s tarifem Přátelé 300 na dobu určitou v délce trvání 3 let, u které si následně změnil tarif na S námi 1490 HIT, dále dne 14.06.2006 k telefonnímu číslu 604125189 s tarifem T 30 HIT na dobu určitou 24 měsíců, která byla změněna dodatkem ze dne 10.12.2007, když byla prodloužena sjednaná doba trvání o 24 měsíců, a dále byla tato smlouva změněna dalším dodatkem dne 01.11.2010 a prodloužena o dalších 24 měsíců, přičemž dlužník požadoval změnu tarifu na tarif Kredit 750, a dále tato byla změněna dodatkem ze dne 09.05.2012, kdy si dlužník opět prodloužil sjednanou dobu trvání této smlouvy o dalších 24 měsíců a sjednal si tarif S námi 1490. Předmětem těchto smluv bylo poskytování mobilních hlasových služeb, kdy dlužník se zavázal za tyto služby řádně a včas zaplatit vyúčtovanou cenu. Dlužník této povinnosti nedostál, když řádně neplnil a nehradil vystavená vyúčtování za poskytnuté služby. Žalobce tak přistoupil k vyúčtování smluvní pokuty, kterou si s dlužníkem ve smlouvách ujednali v čl. 8.2. všeobecných podmínek, které jsou nedílnou součástí uzavřených smluv. Smluvní pokuta za prodlení byla vyfakturována ve vyúčtování č. 9313013704 tak, že smluvní pokuta pro telefonní číslo 734721376 za období od 23.07.2012 do 10.07.2014 z tarifu S námi 1490 HIT odpovídá částce 29.037,21 Kč. Smluvní pokuta pro telefonní číslo 604125189 je vyúčtována za období od 23.07.2012 do 04.05.2015 z tarifu S námi 1490 ve výši 41.112,87 Kč. Žalobce dále uvedl, že smluvní pokuta byla sjednána platně, a to ve všeobecných podmínkách účinných ke dni podpisu smlouvy, přičemž žalobce využil zákonného institutu upraveného v ustanovení § 273 obchodního zákoníku, podle něhož je možné určit část obsahu písemné smlouvy odkazem na smluvní podmínky při zachování písemné formy, včetně všech ujednání ve smluvních podmínkách. Jelikož podpisem účastnické smlouvy dlužník souhlasil se všeobecnými podmínkami, což je uvedeno přímo v textu smlouvy, lze na danou věc aplikovat ustanovení § 273 obchodního zákoníku, neboť všeobecné podmínky byly stranám známé a k návrhu na uzavření smlouvy připojené, a jsou tudíž součástí smlouvy. Smluvní pokuta je dle názoru žalobce odůvodnitelná a mravná, když se jedná o pokutu za porušení povinnosti hradit vyúčtování za poskytnuté služby řádně a včas. Dle názoru žalobce by si každý průměrný spotřebitel měl být vědom svých práv a povinností plynoucích z účastnických smluv, zejména povinnosti řádně splácet využité služby. Dlužník si musel být při uzavírání smlouvy vědom toho, že v případě porušení smlouvy bude muset zaplatit smluvní pokutu, přičemž výše smluvní pokuty je specifikována ve všeobecných podmínkách. Žalobce dovozoval, že nález Ústavního soudu I. ÚS 3512/11 ze dne 11.11.2013, chránící spotřebitele před sjednáváním smluvní pokuty v obchodních podmínkách, nelze aplikovat plošně na všechny smluvní pokuty. Je třeba se vždy zabývat aspekty konkrétního případu, respektive tím, zda měl dlužník možnost se se smluvní pokutou seznámit. V tomto případě dlužník musel vědět o tom, že při porušení smlouvy žalobci právo na smluvní pokutu vzniká, pokud ho zajímala výše smluvní pokuty, mohl se s ní seznámit ve

ICM R všeobecných podmínkách, které se staly nedílnou součástí smlouvy. Z jednání dlužníka je zřejmé, že mu bylo ustanovení o smluvní pokutě srozumitelné, když předmětnou pohledávku žalobce uznal a nikdy ji ani její výši nerozporoval. Žalobce ujednání o smluvní pokutě neschovával, a naopak na něj upozornil přímo ve smlouvě, kterou dlužník podepsal. Samotné ustanovení o smluvních pokutách je ve všeobecných podmínkách obsaženo zcela transparentně v oddíle nazvaném smluvní pokuty a je viditelné na první pohled. Pokud smluvní pokuta byla sjednána před vydáním rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 11.11.2013, a rovněž byla tato smluvní pokuta dlužníkovi před tímto dnem vyúčtována, byla tato smluvní pokuta sjednána platně a splňovala veškeré právní požadavky, které byly kladeny na smluvní pokuty uzavírané ve spotřebitelských vztazích. Závěry obsažené v tomto nálezu nelze aplikovat retroaktivně, neboť takový postup je v rozporu se zásadami právního státu. Vedle toho žalobce vznesl námitku promlčení námitky relativní neplatnosti vyúčtované smluvní pokuty s odkazem na ust. § 619 a 629 odst. 2 občanského zákoníku.

Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby s tím, že ujednání, na jehož základě žalobce zakládá svůj nárok, je absolutně neplatné ve smyslu ustanovení § 55 a § 56 občanského zákoníku (ve znění do 31.12.2013), kdy ujednání o smluvní pokutě umístěné do obchodních podmínek zakládá značnou nerovnováhu v právech a povinnostech smluvních stran. Namítaná neplatnost je dána rozporem s kogentními právními předpisy spotřebitelského práva, a proto se nemůže jednat o neplatnost relativní, ale neplatnost absolutní ve smyslu ust. § 39 občanského zákoníku. Tento zcela zřejmý závěr ostatně konstatoval i Ústavní soud České republiky ve svém nálezu sp. zn. I. ÚS 3512/11 ( Spotřebitelské smlouvy nesmějí pod hrozbou absolutní neplatnosti dle § 56 občanského zákoníku obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran ). Absolutní neplatnost působí ex tunc a nepromlčuje se. Obchodní podmínky ve spotřebitelských smlouvách mají sloužit hlavně k tomu, aby nebylo nezbytné do každé smlouvy přepisovat ujednání technického a vysvětlujícího charakteru. Včlenění ujednání o smluvní pokutě do obchodních podmínek je proti smyslu účelu, kterému mají obchodní podmínky sloužit. Spotřebitel takto důležité ujednání lehce přehlédne. Žalovaný namítal, že je zřejmé, že se žalobce snaží dosáhnout výhody uplatňováním neexistentních nároků vůči spotřebitelům v úpadku v očekávání, že z jejich strany nebudou při nedostatku právního povědomí vznášeny jakékoliv námitky. Jelikož byly účastnické smlouvy uzavírány ještě před účinností nového občanského zákoníku, v souladu s ustanovením § 3036 zákona č. 89/2012 Sb. se lhůty a doby, které začaly běžet přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, posuzují podle dosavadních právních předpisů, právní posouzení promlčení žalobcem je tedy nesprávné.

Podle ust. § 7 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-dále jen IZ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

V prvé řadě bylo provedeno dokazování listinami ze spisu Krajského soudu v Ostravě sp. zn. KSOS 40 INS 22435/2015, ze kterých soud zjistil:

ICM R

-z usnesení ze dne 14.01.2016, č.j. KSOS 40 INS 22435/2015-A14, že byl zjištěn úpadek dlužníků Davida anonymizovano a Petry anonymizovano , insolvenčním správcem byl ustanoven TP Insolvence, v.o.s., soud povolil řešení úpadku dlužníků oddlužením, -z usnesení ze dne 25.05.2016, č.j. KSOS 40 INS 22435/2015-B5, že soud schválil oddlužení dlužníků Davida anonymizovano a Petry anonymizovano plněním splátkového kalendáře, -z přihlášky pohledávky č. P6 doručené insolvenčnímu soudu dne 01.02.2016, že žalobce přihlásil do insolvenčního řízení dlužníků mimo jiné dílčí nevykonatelnou nezajištěnou pohledávku č. 2 ve výši 82.782,77 Kč (z toho na jistině 70.150,-Kč a příslušenství 12.632,77 Kč) z titulu neuhrazené smluvní pokuty dle čl. 8.2. všeobecných podmínek věřitele v důsledku řádného neplnění účastnických smluv č. 3822616 a č. 1408657 dle vyúčtování č. 9313013704, přičemž příslušenství odpovídá zákonnému úroku z prodlení, -z protokolu z přezkumného jednání ze dne 07.04.2016, včetně seznamu přihlášených pohledávek ve vztahu k přihlášce P6, že insolvenční správce popřel přihlášenou dílčí pohledávku č. 2 z titulu smluvní pokuty z účastnických smluv co do pravosti v celé výši z důvodu, že smluvní pokuta je neplatná, neboť byla sjednána v rámci všeobecných obchodních podmínek. Dlužníci předmětnou pohledávku věřitele uznali, -z vyrozumění o popření pohledávky dle § 197 insolvenčního zákona ze dne 08.04.2016, včetně dodejky, že insolvenční správce vyrozuměl věřitele T-Mobile Czech Republic a.s. o popření dílčí nevykonatelné pohledávky č. 2 co do pravosti a poučil věřitele o možnosti podat žalobu na určení popřených pohledávek, vyrozumění bylo žalobci doručeno dne 11.04.2016, -insolvenční řízení nebylo dosud skončeno.

Posuzovaný spor je sporem incidenčním, jehož věcné projednání je podmíněno splněním podmínek vyplývajících z insolvenčního zákona. S ohledem na zjištění z insolvenčního spisu soud uzavírá, že žalobce včas uplatnil své právo žalobou u soudu ve lhůtě 30 dnů ode dne konání přezkumného jednání podle ust. § 198 odst. 1 IZ (přezkumné jednání se konalo dne 07.04.2016 a žaloba byla soudu doručena dne 05.05.2016). Žalobce jako věřitel popřené nevykonatelné pohledávky je aktivně legitimován k podání určovací žaloby dle § 198 odst. 1 IZ a incidenční žaloba směřuje správně proti insolvenčnímu správci, který pohledávku žalobce popřel. Soud se proto mohl zabývat vlastním nárokem žalobce na určení pravosti popřené pohledávky představující vyúčtovanou smluvní pokutu s úrokem z prodlení podle článku 8.2. všeobecných podmínek, protože dlužník neplnil povinnosti ze smlouvy.

Soud provedl dokazování listinnými důkazy, ze kterých zjistil a vzal za prokázáno:

-z objednávky služeb sítě T-Mobile a návrhu účastnické smlouvy č. 3822616 ze dne 14.06.2006, ve znění dodatků ze dne 10.12.2007, 01.11.2010 a 09.05.2012, že smlouvu uzavřel dlužník David Valušek, naro anonymizovano , jako zájemce a společnost T-Mobile Czech Republic a.s., jako poskytovatel služeb elektronických komunikací, přičemž si tito účastníci dohodli, že předmětem smlouvy je poskytnutí služby s tarifem T 30 HIT na dobu určitou 24 měsíců, která byla změněna dodatkem ze dne 10.12.2007, když byla prodloužena sjednaná doba trvání o 24 měsíců, a dále byla tato smlouva změněna dalším dodatkem dne 01.11.2010 a prodloužena o dalších

ICM R

24 měsíců, přičemž dlužník požadoval změnu tarifu na tarif Kredit 750. V dodatku ze dne 01.11.2010 bylo dohodnuto, že vztah účastníků se řídí nadále zákonem č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník. Poté byla smlouva změněna dodatkem ze dne 09.05.2012, kdy si dlužník opět prodloužil dobu trvání této smlouvy o dalších 24 měsíců a sjednal si tarif S námi 1490. Bylo dohodnuto, že obsah smlouvy je dán objednávkou služeb, platným zněním všeobecných podmínek společnosti T-Mobile Czech Republic a.s., platným ceníkem služeb a podmínkami dalších služeb. Zájemce potvrdil, že tyto dokumenty převzal, seznámil se s nimi a souhlasí s nimi, a dále prohlásil, že byl seznámen a výslovně souhlasí se všeobecnými podmínkami společnosti T-Mobile Czech Republic a.s., které budou tvořit nedílnou součást smlouvy; až v dodatku ze dne 09.05.2012, a to v části označené jako smluvní ujednání je uvedeno, že pro případ porušení povinností vyplývajících ze smlouvy si strany sjednaly smluvní pokuty, které jsou uvedeny ve všeobecných podmínkách společnosti T-Mobile Czech Republic a.s. pro spotřebitele, ceníku služeb nebo v dalších obchodních podmínkách, které jsou součástí smlouvy. Účastnická smlouva byla podepsána dlužníkem i zástupcem společnosti T-Mobile Czech Republic a.s. dne 14.06.2006, -z objednávky služeb sítě T-Mobile a návrhu účastnické smlouvy č. 14018657 ze dne 04.04.2011, že smlouvu uzavřel dlužník David Valušek, naro anonymizovano jako zájemce a společnost T-Mobile Czech Republic a.s. jako poskytovatel služeb elektronických komunikací, přičemž si tito účastníci dohodli, že vztah založený touto smlouvou se bude řídit zákonem č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník a předmětem smlouvy je poskytnutí služby s tarifem Přátelé 300 na dobu určitou v délce trvání 3 let. Bylo sjednáno, že obsah smlouvy je dán objednávkou služeb, platným zněním všeobecných podmínek společnosti T-Mobile Czech Republic a.s. pro spotřebitele, platným ceníkem služeb a podmínkami dalších služeb. Zájemce potvrdil, že tyto dokumenty převzal, seznámil se s nimi a souhlasí s nimi; pro případ porušení povinností vyplývajících ze smlouvy si strany sjednaly smluvní pokuty, které jsou uvedeny ve všeobecných podmínkách společnosti T-Mobile Czech Republic a.s. pro spotřebitele, ceníku služeb nebo v dalších obchodních podmínkách, které jsou součástí smlouvy. Smlouva byla podepsána dlužníkem a obchodním zástupcem Lucky Live s.r.o. dne 04.04.2011, -z všeobecných podmínek společnosti T-Mobile Czech Republic a.s. pro spotřebitele vydaných podle zákona 127/2005 Sb., které žalobce předložil ve znění účinném od 01.03.2011, včetně ceníku platného k 01.06.2013 a příloh, že v článku 8. nazvaném Smluvní pokuty a finanční vypořádání je konkrétně v čl. 8.1. obsaženo ujednání o tom, že v případě prodlení účastníka s úhradou vyúčtování je T-Mobile oprávněn účastníkovi účtovat smluvní pokuty za podmínek a ve výši uvedené v ceníku služeb; v článku 8.2. je stanoveno, že nezaplatí-li účastník tři po sobě jdoucí vyúčtování nebo je-li v prodlení s úhradou jakéhokoliv svého peněžitého závazku déle než 90 dnů, je povinen zaplatit smluvní pokutu ve výši součtu měsíčních paušálů zbývajících do konce sjednané doby trvání účastnické smlouvy. Tento součet se spočítá za období od začátku suspendace (viz článek 7.), během níž vznikl nárok na smluvní pokutu, do konce sjednané doby trvání účastnické smlouvy. Rozhodující je měsíční paušál naposledy vyúčtovaný ve vyúčtování bez DPH. Nárok na smluvní pokutu nevzniká v případě smluv uzavřených na dobu neurčitou,

ICM R

-z vyúčtování smluvní pokuty a dalších pohledávek-doklad č. 9313013704, že společnost T-Mobile Czech Republic a.s. vyúčtovala dlužníkovi smluvní pokutu ve výši 70.150,-Kč se splatností 18.06.2013, přičemž ve vyúčtování je dále uvedeno, že T-Mobile Czech Republic a.s. účtuje dlužníkovi smluvní pokutu, jejíž výše se rovná součtu měsíčních paušálů zbývajících do konce sjednané doby účastnické smlouvy s tím, že tento součet se spočítá za období od začátku suspendace, během níž vznikl nárok na smluvní pokutu, do konce sjednané doby trvání účastnické smlouvy. Pro výpočet smluvní pokuty byla použita základní cena měsíčního paušálu naposledy vyúčtovaného ve vyúčtování, která je uvedena v ceníku služeb bez DPH. Smluvní pokuta byla vyúčtována za období od 23.07.2012 do 10.07.2014 dle tarifu S námi 1490 HIT k telefonnímu číslu 734721376 ve výši 29.037,21 Kč a za období od 23.07.2012 do 04.05.2015 dle tarifu S námi 1490 k telefonnímu číslu 604125189 ve výši 41.112,87 Kč.

Skutkový stav, jak vyplývá z jednotlivých listinných důkazů, nebyl mezi účastníky řízení sporný, soud tedy vyšel ze zjištění, že žalobce a dlužník David Valušek uzavřeli dne 14.06.2006 a dne 04.04.2011 účastnickou smlouvu o poskytování služby elektronických komunikací k označeným telefonním číslům. Smlouvy byly uzavřeny na dobu určitou. Dlužník uvedené účastnické smlouvy řádně neplnil a nehradil vystavená vyúčtování, žalobce proto přistoupil k vyúčtování smluvní pokuty s odkazem na článek 8.2. všeobecných podmínek. Z účastnických smluv plyne, že pro případ porušení povinností vyplývajících z těchto smluv strany sjednaly smluvní pokuty, které jsou uvedeny ve všeobecných podmínkách společnosti T-Mobile pro spotřebitele (dále jen všeobecné podmínky), v ceníku služeb nebo v dalších obchodních podmínkách, jež jsou součástí účastnické smlouvy. U účastnické smlouvy č. 3822616 ze dne 14.06.2006, byla takováto smluvní pokuta sjednaná až v rámci dodatku ze dne 09.05.2012. Z všeobecných podmínek soud zjistil, že článek 8. upravuje smluvní pokuty a finanční vypořádání, v článku 8.2. je uvedeno, že nezaplatí-li účastník tři po sobě jdoucí vyúčtování nebo je-li v prodlení s úhradou jakéhokoliv svého peněžitého závazku déle než 90 dnů, je povinen zaplatit smluvní pokutu ve výši součtu měsíčních paušálů zbývajících do konce sjednané doby trvání účastnické smlouvy, přičemž tento součet se počítá za období od začátku suspendace (článek 7.), během níž vznikl nárok na smluvní pokutu, do konce sjednané doby trvání účastnické smlouvy. Rozhodující je měsíční paušál naposledy vyúčtovaný bez DPH.

Zásadní spor účastníků byl spjat s právní otázkou platnosti smluvní pokuty, kterou žalobce a žalovaný posuzovali rozdílně.

Dne 01.01.2014 nabyl účinnosti zákon č. 89/2012 Sb.-občanský zákoník. Dle § 3028 odst. 3 tohoto zákona, pokud není stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. Soud proto při posuzování právních vztahů mezi účastníky vycházel z dosavadních právních předpisů, zejm. příslušných ustanovení občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. (dále jen občanský zákoník ) a obchodního zákoníku č. 513/1991 Sb. (dále jen obchodní zákoník ) ve znění účinném ke dni uzavření smluv, případně ke dni uzavření dodatku k účastnické smlouvě č. 3822616 (kde byla smluvní pokuta sjednána).

ICM R

V projednávané věci pak soud uzavírá, že žalobce a dlužník David Valušek uzavřeli dvě účastnické smlouvy, v nichž se dohodli, že jejich smluvní vztah se řídí zákonem č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník. Obě smlouvy jsou spotřebitelskými smlouvami ve smyslu § 52 občanského zákoníku, neboť dlužník smlouvy uzavřel jako spotřebitel.

Podle ustanovení § 262 odst. 1 obchodního zákoníku strany si mohou dohodnout, že jejich závazkový vztah, který nespadá pod vztahy uvedené v § 261, se řídí tímto zákonem. Jestliže taková dohoda směřuje ke zhoršení právního postavení účastníka smlouvy, který není podnikatelem, je neplatná.

Podle ustanovení § 262 odst. 4 obchodního zákoníku ve vztazích podle § 261 nebo podřízených obchodnímu zákoníku dohodou podle odstavce 1 se použijí, nevyplývá-li z tohoto zákona nebo ze zvláštních právních předpisů něco jiného, ustanovení této části na obě strany; ustanovení občanského zákoníku nebo zvláštních právních předpisů o spotřebitelských smlouvách, adhezních smlouvách, zneužívajících klauzulích a jiná ustanovení směřující k ochraně spotřebitele je však třeba použít vždy, je-li to ve prospěch smluvní strany, která není podnikatelem. Smluvní strana, která není podnikatelem, nese odpovědnost za porušení povinností z těchto vztahů podle občanského zákoníku a na její společné závazky se použijí ustanovení občanského zákoníku.

Z ustanovení § 273 odst. 1 obchodního zákoníku vyplývá, že část obsahu smlouvy lze určit také odkazem na všeobecné obchodní podmínky vypracované odbornými nebo zájmovými organizacemi nebo odkazem na jiné obchodní podmínky, jež jsou stranám uzavírajícím smlouvu známé nebo k návrhu připojené.

Podle ustanovení § 55 občanského zákoníku smluvní ujednání spotřebitelských smluv se nemohou odchýlit od zákona v neprospěch spotřebitele. Spotřebitel se zejména nemůže vzdát práv, které mu zákon poskytuje, nebo jinak zhoršit své smluvní postavení (odstavec 1). Ujednání ve spotřebitelských smlouvách podle § 56 jsou neplatná (odstavec 2). Podle ustanovení § 56 občanského zákoníku spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran (odstavec 1). Nepřípustná jsou zejména smluvní ujednání, která zavazují spotřebitele k plnění podmínek, s nimiž se neměl možnost seznámit před uzavřením smlouvy [odstavec 3 písm. g)].

Z ustanovení § 544 odst. 1 občanského zákoníku vyplývá, že sjednají-li si strany pro případ porušení smluvní povinnosti smluvní pokutu, je účastník, který tuto povinnost poruší, zavázán pokutu zaplatit, i když oprávněnému účastníku porušením povinnosti nevznikne škoda. Podle ustanovení § 544 odst. 2 občanského zákoníku smluvní pokutu lze sjednat jen písemně a v ujednání musí být určena výše pokuty nebo stanoven způsob jejího určení.

Ústavní soud ve výše citovaném nálezu sp. zn. I. ÚS 3512/11 formuloval závěr, že v rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné (listiny, na niž spotřebitel připojuje svůj podpis). V odůvodnění uvedl, že východiskem spotřebitelské ochrany je postulát, podle něhož se spotřebitel ocitá ve fakticky nerovném postavení s profesionálním dodavatelem, a to s ohledem na okolnosti, za nichž dochází ke

ICM R kontraktaci, s ohledem na větší profesionální zkušenost prodávajícího, lepší znalost práva a snazší dostupnost právních služeb, a konečně se zřetelem na možnost stanovit smluvní podmínky jednostranně cestou formulářových smluv. Zákonodárce se proto pokusil vyrovnat tuto faktickou nerovnost cestou práva, a to formou omezení autonomie vůle (srov. bod 21 nálezu). I ve spotřebitelských smlouvách je možno všeobecné obchodní podmínky uplatnit, nicméně taková aplikace má nejen formální omezení (např. text má být dostatečně čitelný, přehledný, logicky uspořádaný), ale i omezení obsahová (srov. bod 29 nálezu). Právní úprava proto stanoví základní limity pro uplatnění obchodních podmínek. Pro spotřebitelské smlouvy platí, že nesmějí pod hrozbou absolutní neplatnosti podle ustanovení § 56 občanského zákoníku obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. Podle demonstrativního výčtu obsaženého v odstavci druhém (jde o odstavec třetí) pod písmenem g) se za takové ustanovení považují mimo jiné ujednání, s nimiž se spotřebitel neměl možnost seznámit před podpisem smlouvy, což budou typicky právě obchodní podmínky, s nimiž se spotřebitel před podpisem smlouvy neměl možnost seznámit (srov. bod 10 nálezu). Obchodní podmínky ve spotřebitelských smlouvách na rozdíl od obchodních smluv mají sloužit především k tomu, aby nebylo nezbytné do každé smlouvy přepisovat ujednání technického a vysvětlujícího charakteru. Naopak nesmějí sloužit k tomu, aby do nich v často nepřehledné, složitě formulované a malým písmem psané formě skryl dodavatel ujednání, která jsou pro spotřebitele nevýhodná a o kterých předpokládá, že pozornosti spotřebitele nejspíše uniknou (například rozhodčí doložka nebo ujednání o smluvní pokutě). Pokud tak i přesto dodavatel učiní, nepočíná si v právním vztahu poctivě a takovému jednání nelze přiznat právní ochranu (srov. bod 30 nálezu).

S ohledem na tyto závěry Ústavního soudu nelze přisvědčit žalobci, že strany si sjednaly smluvní pokutu přímo v textu předmětných smluv odkazem na všeobecné podmínky. Listina, na niž strany připojily svůj podpis, co do smluvní pokuty obsahuje toliko informaci, že zájemce a T-Mobile si pro případ porušení povinností vyplývajících z účastnické smlouvy sjednávají smluvní pokuty, které jsou uvedeny ve všeobecných podmínkách, v ceníku služeb nebo v dalších obchodních podmínkách, které jsou součástí účastnické smlouvy. Tvrzení žalobce, že už tato formulace je sjednáním smluvní pokuty jako takové, neobstojí. Z uvedeného ujednání pro strany nevyplývají žádná konkrétní práva ani povinnosti, není z něj patrno, splnění jaké konkrétní smluvní povinnosti je zajištěno smluvní pokutou v každém z uvedených dokumentů, ani výše smluvní pokuty nebo způsob jejího určení. Jde pouze o odkaz na tři konkrétní dokumenty a na další, blíže nespecifikované obchodní podmínky, které jsou součástí účastnické smlouvy, to vše bez označení konkrétních ustanovení, která se vztahují ke smluvní pokutě. Z textu smlouvy se nepodává, zda jsou ujednání o smluvní pokutě obsažena na více místech všeobecných podmínek a dalších uvedených dokumentů nebo jen v některém z nich. Ze smlouvy nelze zjistit ani to, jaké znění těchto dokumentů (ke kterému datu) bude v případě porušení té které povinnosti použito.

Pouhý odkaz v textu smlouvy na ustanovení o smluvní pokutě ve všeobecných podmínkách a v dalších specifikovaných i nespecifikovaných dokumentech vytváří pro spotřebitele překážku pro to, aby se s takovým ujednáním před uzavřením smlouvy skutečně seznámil. Jde o ujednání podřaditelné pod ustanovení § 56 odst. 1 občanského zákoníku, neboť v rozporu s požadavkem dobré víry znamená k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran, a je proto s ohledem na § 55 odst. 2 občanského zákoníku neplatné.

ICM R

Neplatnost ujednání o smluvní pokutě je dána rozporem ujednání s kogentními právními předpisy, a proto se nemůže jednat o neplatnost relativní, jak dovozoval žalobce. Absolutní neplatnost ve smyslu ust. § 39 občanského zákoníku působí od počátku a nepromlčuje se.

Namítal-li žalobce, že všeobecné podmínky je třeba v souladu s ustanovením § 273 obchodního zákoníku považovat za součást smlouvy, pak v situaci, kdy je jednou ze stran obchodního vztahu spotřebitel, lze citované ustanovení aplikovat jen se zřetelem na ustanovení na ochranu spotřebitele v občanském zákoníku. Vedle toho zastává soud názor, že pro běžného spotřebitele je ujednání článku 8.2. všeobecných podmínek na hranici srozumitelnosti ve vztahu k výši této pokuty.

Ani názor žalobce, že závěry nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3512/11 se nemohou (zpětně) týkat již uzavřených smluv, nepovažuje soud za relevantní. Otázkou dopadu nové judikatury na již vzniklé právní vztahy se Nejvyšší soud ČR zabýval v usnesení ze dne 12.03.2008, sp. zn. 29 Odo 1319/2006 (jež je veřejnosti k dispozici, stejně jako ostatní zde citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu, na jeho webových stránkách), v němž dovodil, že judikatura soudů vyšších stupňů slouží právě ke sjednocení výkladu těch ustanovení zákonů, jež jsou právní praxí vykládána rozdílně (jež si část právní praxe vykládá chybně). Je samozřejmé, že taková judikatura vzniká s určitým časovým odstupem, a názor, že účastník má být chráněn, protože patřil k těm, kdož si zákon vykládali chybně, je zjevně nesprávný (srov. dále též důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25.09.2008, sp. zn. 29 Cdo 3637/2008, a ze dne 31.03.2010, sp. zn. 29 Cdo 3725/2008). Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů, jeho rozhodnutí však rozhodování obecných soudů usměrňují.

Závěrem soud uvádí, že při právním posouzení sporné smluvní pokuty vyšel z argumentace prezentované v rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 28.02.2017, sp.zn. 32 Cdo 86/2015.

Vzhledem k tomu, že ujednání o smluvní pokutě je absolutně neplatné, nemá žalobce kromě smluvní pokuty nárok ani na úrok z prodlení ze smluvní pokuty. Soud proto žalobu v celém rozsahu zamítl.

Jen pro úplnost soud dodává, že pokud žalobce odkazoval na jiná (konkrétní) rozhodnutí obecných soudů, ve kterých byl vysloven závěr o platnosti obdobně sjednané smluvní pokuty mezi týmž věřitelem a spotřebitelem, pak tato rozhodnutí nelze považovat za ustálenou rozhodovací praxi a soud jimi není nikterak vázán. Dokazování žalobcem označenými rozhodnutími soud proto pro neopodstatněnost a nadbytečnost neprováděl.

Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 163 IZ a ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalovaný byl v řízení zcela úspěšný a má tak právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Jeho náklady pak tvoří odměna advokáta za tři úkony právní služby (příprava a převzetí věci, vyjádření k žalobě, účast u jednání) ve výši 3 x 3.100,-Kč (ust. § 9 odst. 4 písm. c) ve spojení s § 7 bod 5 vyhl.č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu), 3 režijní paušály po 300,-Kč dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu, náhrada cestovních výdajů ve smyslu § 13 odst. 1 advokátního tarifu za cestu k jednání z Prahy do Ostravy a zpět vlakem ve výši jízdného 678,-Kč (294,-Kč a 384,-Kč), dále náhrada za promeškaný čas 100,-Kč za každou i jen započatou půlhodinu, tj. celkem za 16 půlhodin 1.600,-Kč podle § 14 odst. 3 advokátního tarifu. To vše s náhradou DPH 21% ve výši 2.620,-Kč podle § 137 odst. 3 o.s.ř., jelikož zástupce

ICM R

žalovaného prokázal, že je jejím plátcem. Celkem tedy 15.098,-Kč. Tuto částku zaplatí žalobce na účet zástupce žalovaného do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o.s.ř.).

P o u č e n í: Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení k Vrchnímu soudu v Olomouci, prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, písemně, dvojmo.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

V Ostravě dne 14.11.2017

Za správnost vyhotovení: JUDr. Zuzana Melšová, v. r. Martina Navrátilová samosoudkyně

ICM R