18 ICm 1351/2016
18 ICm 1351/2016-21 (KSOS 37 INS 31189/2015)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Zuzanou Melšovou ve věci žalobce FOLTAN a spol., se sídlem Opava, Ostrožná 233/40, IČO 25865111, insolvenčního správce dlužníka Martina anonymizovano , anonymizovano , bytem Ostrava, Mírové nám. 516/1, proti žalovanému CP Inkaso s.r.o., se sídlem Praha 1, Opletalova 1603/57, IČO 29027241, zastoupenému Mgr. Vladimírem Šteklem, advokátem se sídlem Brno, Antonína Slavíka 1313/7, o popření vykonatelné pohledávky,

takto:

I. Žaloba, aby bylo určeno, že žalovaný nemá za dlužníkem Martinem Dřímalem, anonymizovano , v insolvenčním řízení vedeném Krajským soudem v Ostravě pod sp.zn. KSOS 37 INS 31189/2015, pohledávku z titulu náhrady nákladů nalézacího řízení ve výši 8.220,-Kč, vykonatelnou dle elektronického platebního rozkazu Okresního soudu v Ostravě č.j. 156 EC 485/2011-12 ze dne 05.11.2011, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. isir.justi ce.cz

O d ů v o d n ě n í:

Žalobou doručenou Krajskému soudu v Ostravě dne 26.04.2016, se žalobce domáhal určení, že žalovaný CP Inkaso s.r.o. nemá za dlužníkem Martinem Dřímalem, anonymizovano , v insolvenčním řízení vedeném Krajským soudem v Ostravě pod sp.zn. KSOS 37 INS 31189/2015, pohledávku z titulu náhrady nákladů nalézacího řízení ve výši 8.220,-Kč, vykonatelnou dle elektronického platebního rozkazu Okresního soudu v Ostravě č.j. 156 EC 485/2011-12 ze dne 05.11.2011. Žalobce má za to, že pohledávka ve výši 8.220,-Kč je z titulu náhrady nákladů řízení nepřiměřená a neexistuje. S odkazem na nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3923/11 ze dne 29.03.2012 uvádí, že v případě návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu se jedná o tzv. formulářovou žalobu, projednávanou ve zjednodušeném řízení, jehož výsledkem není rozsudek, náklady nalézacího řízení tedy nemohou dosahovat stejné výše jako v nalézacím řízení, kde výsledkem je rozsudek ve věci samé. Dle názoru žalobce lze tyto závěry plynoucí z citovaného nálezu aplikovat ve spojení s nálezem I. ÚS 1956/12 ze dne 13.03.2014, který připouští jejich zpětnou účinnost, tedy aplikovatelnost těchto principů ještě před vydáním výše uvedených nálezů Ústavního soudu. Je tedy možné pravidlo týkající se formulářových žalob vztáhnout i na napadený platební rozkaz Okresního soudu v Ostravě ze dne 05.11.2011, č.j. 156 EC 485/2011-12. Žalobce současně dovozoval, že jeho argumentace je podle ust. § 199 odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-dále jen IZ) přípustná, když uplatňuje skutečnosti, které nebyly uplatněny dlužníkem v řízení, které předcházelo vydání rozhodnutí a dále, že vhledem k tomu, že v nalézacím řízení nedošlo k žádnému právnímu posouzení, není důvodem popření vykonatelné pohledávky žalovaného jiné právní posouzení věci.

Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby. Uvedl, že nesouhlasí s tvrzením žalobce ohledně vyčíslení náhrady nákladů řízení, neboť nenastaly zákonné aplikační předpoklady ust. § 14b odst. 1 advokátního tarifu. Žalovaný má za to, že jedním z kumulativních předpokladů aplikace ustanovení o snížené odměně advokáta za zastupování a snížené náhradě hotových výdajů je požadavek, aby předmětné občanské soudní řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru, uplatněném opakovaně týž žalobcem ve skutkově obdobných věcech. Žalovaný tvrdí, že naplnění těchto zákonných podmínek nebylo prokázáno. S ohledem na žalobcem citovaný nález Ústavního soudu sp.zn. I. ÚS 3923/11 ze dne 23.09.2012 (správně má být uvedeno 29.03.2012) žalovaný uvádí, že v daném případě nelze aplikovat závěry Ústavního soudu, zejména proto, že by došlo k zásadnímu nabourání principu právní jistoty, když náhrada nákladů řízení byla žalovanému přiznána pravomocným platebním rozkazem Okresního soudu v Ostravě ze dne 05.11.2011, č.j. 156 EC 485/2011-12, tedy téměř 9 měsíců před vydáním citovaného nálezu. Vedle toho žalovaný uvedl, že návrh na zahájení řízení nemožno považovat za podaný na ustáleném vzoru , jen z důvodu toho, že šlo o návrh na vydání elektronického platebního rozkazu. Ve vztahu k nákladům řízení je naopak, podání návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu v souladu se zásadou hospodárnosti řízení a žalovaný tím vlastně snížil náklady.

Podle ust. § 7 IZ nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Soud provedl dokazování listinami ze spisu Krajského soudu v Ostravě sp.zn. KSOS 37 INS 31189/2015, přičemž zjistil, že:

-z usnesení ze dne 13.01.2016, č.j. KSOS 37 INS 31189/2015-A8, že byl zjištěn úpadek dlužníka Martina anonymizovano , insolvenčním správcem byl ustanoven FOLTAN a spol. a soud povolil řešení úpadku oddlužením, -z usnesení ze dne 01.06.2016, č.j. KSOS 37 INS 31189/2015-B5, že bylo schváleno oddlužení dlužníka Martina anonymizovano plněním splátkového kalendáře, -z přihlášky pohledávky č. P12 doručené insolvenčnímu soudu 28.01.2016, sp.zn. KSOS 37 INS 31189/2015, že žalovaný jako věřitel přihlásil do insolvenčního řízení vykonatelnou pohledávku č. 1-ve výši 9.730,09 Kč (na základě elektronického platebního rozkazu vydaného Okresním soudem v Ostravě dne 05.11.2011, č.j. 156 EC 485/2011-12, který nabyl právní moci dne 24. 12. 2011), pohledávka sestávala z jistiny 1.012,-Kč z titulu porušení smluvních přepravních podmínek podle přepravní smlouvy a příslušenství, a to zákonných úroků z prodlení z částky 1.012,-Kč za dobu od 19.06.2009 do 12.01.2016 ve výši 498,09 Kč a nákladů soudního řízení ve výši 8.220,-Kč. Jako vykonatelná pohledávka č. 2 byly přihlášeny náklady exekučního řízení ve výši 3.000,80 Kč, -z protokolu o přezkumném jednání ze dne 14.04.2016, včetně seznamu přihlášených pohledávek ve vztahu k přihlášce P12, sp.zn. KSOS 37 INS 31189/2015, že dlužník popřel 8.220,-Kč bez jakéhokoliv odůvodnění. Insolvenční správce popřel část pohledávky č. 1, když konkrétně uvedl, že popírá náklady ve výši 8.220,-Kč u typicky formulářové žaloby, -z elektronického platebního rozkazu Okresního soudu v Ostravě ze dne 05.11.2011, č.j. 156 EC 485/2011-12, že Okresní soud v Ostravě uložil dlužníku Martinu Dřímalovi zaplatit společnosti CP Inkaso s.r.o. částku ve výši 1.012,-Kč se zákonnými úroky z prodlení od 19.06.2009 do zaplacení spolu s náhradou nákladů řízení ve výši 8.220,-Kč k rukám zástupce CP Inkaso s.r.o . Elektronický platební rozkaz nabyl právní moci dne 24.12.2011, vykonatelným se stal téhož dne, -z usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 28.05.2012, č.j. 49 EXE 12408/2012-8, že Okresní soud v Ostravě na základě elektronického platebního rozkazu Okresního soudu v Ostravě ze dne 05.11.2011, č.j. 156 EC 485/2011-12, nařídil exekuci na majetek dlužníka Martina anonymizovano k vymožení pohledávky společnosti CP Inkaso s.r.o. ve výši 1.012,-Kč s příslušenstvím, nákladů předcházejícího řízení ve výši 8.220,-Kč a nákladů exekuce, které vedením exekuce na majetek dlužníka vzniknou, provedením exekuce byl pověřen JUDr. Dalimil Mika, LL.M., -z příkazu k úhradě nákladů exekuce JUDr. Dalimila Miky, LL.M., ze dne 28.04.2013, č.j. 120 EX 23017/12-16, že dlužník Martin Dřímal je povinen uhradit společnosti CP Inkaso s.r.o. (oprávněnému) náklady ve výši 3.000,80 Kč,

-ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi postupitelem Dopravní podnik Ostrava a.s. a postupníkem CP Inkaso a.s. ze dne 22.10.2010, včetně předávacího protokolu ze dne 17.01.2011, že se postupitel zavazuje postupovat postupníkovi pohledávky s jejich příslušenstvím, které vznikly z titulu přepravních smluv a neuhrazeného jízdného. Z předávacího protokolu se podává, že dne 17.01.2011 byla Dopravním podnikem Ostrava a.s. postoupena pohledávka za dlužníkem Martinem Dřímalem.

Hned na úvod soud konstatuje, že incidenční žaloba byla podána včas, když byla doručena soudu dne 26.04.2016 a přezkumné jednání proběhlo 14.04.2016. Lhůta pro podání žaloby v délce 30ti dnů od přezkumného jednání byla zachována. Dále má soud z výše uvedených listin za prokázané, že usnesením zdejšího soudu ze dne 13.01.2016 byl zjištěn úpadek dlužníka a insolvenčním správcem byl ustanoven žalobce-FOLTAN a spol., usnesením ze dne 01.06.2016 bylo dlužníkovi schváleno oddlužení plněním splátkového kalendáře. Žalovaný přihlásil přihláškou č. P12 do insolvenčního řízení dlužníka vedeného u Krajského soudu v Ostravě pod sp.zn. KSOS 37 INS 31189/2015 (mimo jiné) pohledávku č. 1 celkem ve výši 9.730,09 Kč (sestávající z z jistiny 1.012,-Kč z titulu porušení smluvních přepravních podmínek podle přepravní smlouvy a příslušenství, a to zákonných úroků z prodlení z částky 1.012,-kč za dobu od 19.06.2009 do 12.01.2016 ve výši 498,09 Kč a nákladů soudního řízení ve výši 8.220,-Kč) jako pohledávku vykonatelnou na základě elektronického platebního rozkazu vydaného Okresním soudem v Ostravě dne 05.11.2011, č.j. 156 EC 485/2011-12. Žalobce popřel pohledávku č. 1 co do pravosti (hodnoceno dle obsahu popěrného úkonu) v rozsahu 8.220,-Kč, když tato částka což představuje náklady nalézacího řízení před Okresním soudem v Ostravě u typicky formulářové žaloby. Pohledávka byla přiznána výše uvedeným elektronickým platebním rozkazem, který nabyl právní moc a vykonatelnosti dne 24.12.2011.

Podle ustanovení § 199 odst. 2 IZ jako důvod popření pravosti nebo výše vykonatelné pohledávky, přiznané pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu, lze uplatnit jen skutečnosti, které nebyly uplatněny dlužníkem v řízení, které předcházelo vydání tohoto rozhodnutí; důvodem popření však nemůže být jiné právní posouzení věci.

V projednávané věci žalovaný přihlásil vykonatelnou pohledávku podle pravomocného elektronického platebního rozkazu, žalobce ji také jako vykonatelnou posoudil a popřel ji do části rovnající se přiznané náhradě nákladů řízení. Elektronický platební rozkaz vydal okresní soud, který měl v dané věci pravomoc rozhodovat, jednalo se o rozhodnutí příslušného orgánu. Toto rozhodnutí, i když se neodůvodňuje, má poté, co nabylo právní moci, účinky pravomocného rozsudku. Přitom ovšem skutečnost, že bylo vydáno, osvědčuje, že soud zkoumal (s pozitivním výsledkem) předpoklady, za nichž vydáno být mohlo, tedy především, že (u platebního rozkazu a elektronického platebního rozkazu) uplatněné právo vyplývá ze skutečností uvedených žalobcem (§ 172 odst. 1 věta první o. s. ř.).

Z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 29 ICdo 7/2013 plyne, že k jinému právnímu posouzení věci vyloučenému v ustanovení § 199 IZ dochází tam, kde při nezměněném skutkovém základu by v incidenčním řízení soud posoudil věc po právní stránce jinak, než orgán, který o pohledávce rozhodl. Tento závěr však neobstojí v případě, kdy se jedná o pohledávku procesní, jež je přímo rozhodnutím konstituována, tj. v případě nákladů řízení. V projednávané věci není pochyb o tom, že společnost CP Inkaso s.r.o., která vystupovala v nalézacím řízení v postavení žalobce a byla ve věci plně úspěšná má právo vůči neúspěšnému účastníku na náhradu nákladů řízení podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. Okresní soud v Ostravě se proto musel zabývat v době vydání elektronického platebního rozkazu dne 05.11.2011 i právním posouzením nákladů řízení, přičemž v této jeho úvaze byla skryta nepochybně i úvaha o tom, že tyto náklady byly účelně vynaloženy, včetně posouzení jejich výše pokud jde o náklady (výši odměny) za zastupování účastníka advokátem v občanském soudním řízení podle tehdy platné vyhlášky č. 484/2000 Sb. v návaznosti na to, že byl podán návrh na zahájení řízení prostřednictvím elektronického formuláře. Ke zrušení citované vyhlášky došlo až nálezem Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 25/12 ze dne 17. 04. 2013 k datu vyhlášení nálezu ve Sbírce zákonů, tj. k datu 24. 04. 2013. V době vydání elektronického platebního rozkazu Okresního soudu v Ostravě dne 05.11.2011 byla tedy tato vyhláška platná a účinná a její pozdější zrušení tak nemá na posuzovanou věc žádný vliv. V tomto ohledu lze odkázat na sdělení Ústavního soudu ze dne 30. 4. 2013 č. Org 23/13 k účinkům nálezu publikované ve Sbírce zákonů č. 117/2013, podle kterého převáží v případě nároků na paušální odměnu přiznaných dle vyhlášky č. 484/2000 Sb. pravomocným rozhodnutím soudu vydaným před vykonatelností nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 25/12 ze dne 17. 04. 2013 princip právní jistoty před důvody, které Ústavní soud vedly k derogaci vyhlášky. V těchto případech se proto neuplatní ustanovení § 71 odst. 2 věty za středníkem zákona o Ústavním soudu a nároky plynoucí z těchto rozhodnutí mohou být předmětem výkonu rozhodnutí či exekuce. Opačný výklad by fakticky znamenal, že důsledkem nálezu Ústavního soudu bude odepření nároku na náhradu nákladů řízení přiznaných podle této vyhlášky, což by místo odstranění protiústavního zásahu do základních práv účastníků řízení vedlo naopak k jeho dalšímu prohloubení. Dále tento soud při posuzování nároku žalovaného na pravomocně přiznané náklady řízení rozhodnutím soudu vycházel z toho, že žalobcem citovaný nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3923/11 ze dne 29.03. 2012 není v tomto případě použitelný na povinnost k náhradě nákladů řízení uloženou prostřednictvím elektronického platebního rozkazu vydaného Okresním soudem v Ostravě č. j. 156 EC 485/2011-12, který nabyl právní moci dne 24. 12. 2011. Ačkoliv nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1956/12 ze dne 13. 03. 2014 sice umožnil aplikaci těchto závěrů retroaktivně, odůvodnil takovou aplikaci tím, že v daném případě nebyl narušen princip právní jistoty účastníků, jelikož dosud neuplynula 60 denní lhůta k podání ústavní stížnosti. V daném případě elektronický platební rozkaz, na základě kterého byla dlužníku uložena povinnost k náhradě nákladů řízení, nabyl právní moci dne 24.12.2011, zatímco uvedený nález Ústavního soudu byl vydán až dne 29. 03. 2012, tedy po uplynutí 60 denní lhůty po tom, co rozhodnutí nalézacího soudu nabylo právní moci. Z uvedeného vyplývá, že jeho použití na tento právní vztah již možný není, neboť by tím došlo k zásadnímu nabourání principu právní jistoty (na rozdíl od případu, který byl předmětem nálezu Ústavního soudu sp.zn. I. ÚS 1956/12).

Z výše rozebraných důvodů soud žalobu na popření vykonatelné pohledávky z titulu nákladů řízení v celkové výši 8.220,-Kč jako neopodstatněnou zamítl. Jen na okraj poznamenává, že v daném případě byla sporná pohledávka popřena co do pravosti a soud proto mohl zkoumat pouze základ nároku, nikoliv již jeho výši.

Soud nepřiznal náhradu nákladů žádnému z účastníků. Žalovaný sice měl úspěch ve věci, ale podle ust. § 202 odst. 1 IZ ve sporu o pravost, výši nebo pořadí přihlášených pohledávek nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení proti insolvenčnímu správci. Podmínky pro aplikaci ust. § 202 odst. 2 IZ v daném případě shledány nebyly.

P o u č e n í: Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení k Vrchnímu soudu v Olomouci, prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, písemně, dvojmo.

V Ostravě dne 06.09.2016

Za správnost vyhotovení: JUDr. Zuzana Melšová, v. r. Martina Navrátilová samosoudkyně