188 ICm 50/2013
č.j. MSPH 188 ICm 50/2013-103 /MSPH 88 INS 5029/2011/

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl samosoudcem JUDr. Janou Pečánkovou v právní věci žalobce: Mgr. Michal Šimků, insolvenční správce, IČ: 662 52 377, práv. zást.: Mgr. Kateřina Muhrová, advokát, Štítkova 233/1, 110 00 Praha 1, proti žalované: Ilona anonymizovano , anonymizovano , Beznecká 6, 628 00 Brno, práv. zást.: JUDr. Milan Šelle, advokát, Masarykovo nám. 18, 695 01, o vypořádání společného jmění manželů takto: I. Do výlučného vlastnictví žalované se přikazuje hodnota družstevního podílu, tj. práv a povinností spojených s členstvím v bytovém družstvu TRIÁL se sídlem Dědinova 2012, 148 00 Praha 4-Chodov, IČ: 26697955, zahrnujících nájem k družstevnímu bytu č. 29 sestávajícího ze 3 pokojů, kuchyně s příslušenstvím a předsíní v 10. nadzemním podlaží domu č. 2010 v Praze 4, ulice Dědinova č. o. 17.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na vypořádání jeho podílu částku 1.000.000 Kč do 30 dnů od právní moci rozsudku.

III. Žaloba se v části týkající se přikázání vozu Mercedes-Benz Sprinter, sprchového boxu Jacuzzi, hydromasážní vany, 10 kusů obrazů a vybavení domácnosti do výlučného vlastnictví žalované zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení. isir.justi ce.cz /MSPH 88 INS 5029/201/

Odůvodnění:

Žalobce, který je insolvenčním správcem dlužníka Jiřího Mlejnka, se žalobou domáhal vypořádání společného jmění manželů dlužníka a žalované. Žalobce tvrdí, že dlužník s žalovanou uzavřeli manželství dne 9. 1. 1999 a toto manželství bylo rozvedeno rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4, č. j. 56 C 130/2009, který nabyl právní moci dne 8. 1. 2010. Společné jmění manželů nebylo do dne podání žaloby vypořádáno ani dohodou ani rozhodnutím soudu. Žalobce tvrdí, že dle informací dlužníka spadají do společného jmění manželů majetkové hodnoty, a to automobil Mercedes-Benz Sprinter v hodnotě 220.000 Kč, sprchový box Jacuzzi v hodnotě 225.000 Kč, hydromasážní vana v hodnotě 65.000 Kč, obrazy v hodnotě 200.000 Kč a další vybavení domácnosti v hodnotě 80.000 Kč. Dále žalobce tvrdí, že dlužník s žalovanou měli ve společném nájmu a užívali byt č. 29 sestávající se ze tří pokojů a kuchyně s příslušenstvím a předsíní v 10. nadzemním podlaží domu č. p. 210 v Praze 4, ul. Dědinova, č. o. 17. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 4. 1. 2011, č. j. 42 C 102/2010-40 soud zrušil právo společného nájmu družstevního bytu rozvedenými manželi a určil, že žalovaná bude jako nájemce a člen družstva byt užívat. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 9. 2. 2011. Žalobce tvrdí, že členský podíl v bytovém družstvu dosud nebyl mezi dlužníkem a žalovanou vypořádán a oceňuje jej celkovou částkou 2.000.000 Kč. Žalobce navrhuje, aby soud uložil žalované vyplatit Jiřímu anonymizovano na vyrovnání podílu na uvedeném majetku celkem částku 1.395.000 Kč.

Žalovaná se vyjádřila tak, že nárok uplatněný v žalobě neuznává, a to v celém rozsahu. Nesporným učinila, že manželství uzavřené dne 9. 1. 1999 bylo rozvedeno dne 13. 11. 2009 rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4, č. j. 56 C 130/2009, který nabyl právní moci dne 8. 1. 2010. Ohledně movitých věcí uvádí, že pokud jde o automobil, není předmětná věc žalobcem dostatečně specifikována. Žádný automobil neprodávala, kupní cenu si neponechala a kupní smlouvu na auto nemá v držení. Nemá dále povědomost o tom, že by existoval sprchový box Jacuzzi, hydromasážní vana, a dále tvrdí, že obrazy žalobce nespecifikuje, ani přesný počet kusů, takže není k čemu se vyjádřit. Stejně tak se vyjadřuje k vybavení domácnosti. Pokud jde o družstevní byt, má za to, že předmětný podíl není předmětem tohoto vypořádání, a to zejména s ohledem na úhradu poměrně razantních závazků bývalého manžela Jiřího Mlejnka. Žalobu označuje za neurčitou, zmatečnou a spekulativní, neboť byla podána den před skončením zákonné tříleté lhůty a tímto postupem jí byla odňata možnost vyjádřit se k předmětu řízení a řádně předložit tvrzení a důkazy, které by byly ku prospěchu její strany. Navrhuje, aby žaloba byla zamítnuta.

Žalobce se následně dne 25. 9. 2015 vyjádřil tak, že ohledně movitých věcí čerpal informace pouze od dlužníka, který je však delší dobu nekontaktní a neposkytuje mu žádné další informace a důkazy. K položce družstevní byt odkázal na ust. § 143 odst. 2, § 703 odst. 2 a § 705 odst. 2zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen OZ ) a doplnil opakovaně, že manželé byli společnými členy Bytového družstva TRIÁL, že společný nájem i členství byly zrušeny s tím, že byt bude nadále užívat jako výlučný nájemce a člen paní anonymizovano . Žalobce vyjádřil pochybnost, zda může mít vliv případná existence razantních závazků dlužníka na to, zda je předmětný byt předmětem vyrovnání.

Na jednání dne 4. 4. 2016 doplnila žalovaná své tvrzení tak, že uzavřela s bývalým manželem Jiřím Mlejnkem již dne 4. 1. 2011 dohodu o vypořádání společného užívání družstevního bytu a vypořádání hodnoty tohoto bytu, hodnota členského podílu byla dohodou /MSPH 88 INS 5029/201/ stanovena na částku 1.500.000 Kč a podíl Jiřího Mlejnka ve výši 750.000 Kč byl vypořádán v hotovosti k uvedenému dni.

Dohodu o vypořádání společného užívání družstevního bytu označil žalobce za nepřípustný důkaz vzhledem k tomu, že byla předložena poté, co bylo řízení zkoncentrováno. Dále vyjádřil pochybnosti o pravosti listiny s odkazem na to, že používá terminologii, která se v době uzavření dohody nepoužívala. Žalobce sporuje, že by úpadce obdržel od žalované vypořádací podíl ve výši 750.000 Kč v hotovosti, neboť považuje tvrzení, že žalovaná měla v lednu 2011 tuto částku k dispozici za krajně nevěrohodné, když v té době sama živila tři děti, pracovala jako učitelka a pobírala různé sociální dávky. Žalobce je přesvědčen, že úpadce předloženou dohodu nepodepsal a že tato byla antedatována k lednu 2011 také z důvodu, že dne 22. 10. 2012 jej e-mailem oslovil bývalý právní zástupce dlužníka Jiřího Mlejnka a zaslal mu koncept žaloby o vypořádání SJM s žádostí, aby podnikl nezbytné právní kroky. Dne 3. 1. 2013 se žalobce osobně sešel s úpadcem za účelem zjištění rozsahu majetkové podstaty a společného jmění manželů, o této schůzce byl sepsán zápis, kde úpadce svým podpisem stvrdil, že má nárok na podíl z družstevního bytu.

Dne 30.3.2016 předložil žalobce znalecký posudek zhotovitele MONTEKALA, s. r. o., ze dne 17. 3. 2016 oceňující členská práva a povinnosti v družstvu (družstevní podíl) manželů anonymizovano v Bytovém družstvu TRIAL.

Žalovaná se dále o vypořádání společného užívání družstevního bytu vyjádřila dne 20. 5. 2016 tak, že dohoda byla sepsána s bývalým manželem dne 4. 1. 2011 bezprostředně po rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 4 a v případě, že by manželovi peníze za vypořádání nebyly vyplaceny, tato dohoda by jím nebyla sepsána a také podepsána. Z toho důvodu byl daného dne soudem schválen smír tehdejších účastníků. Tvrdí, že úpadce Jiří Mlejnek sepsal dohodu sám, a to v jednom vyhotovení, které si ponechal. Z toho důvodu nemohla být dříve soudu předložena. Žádnou lhůtou k předložení důkazu není limitována. Podpis na dohodě je podepsán oprávněnými osobami a zákon nevyžaduje ověření těchto podpisů. Terminologie uvedená v textu odpovídá textu samotného schválení smíru. Pokud jde o její finanční situaci, považuje tvrzení žalobce za pouhou spekulaci. Byť byla samoživitelkou se třemi nezletilými dětmi, zabezpečení bydlení pro ni bylo prioritou, a to i přes zadlužení, které výplata způsobila. Výše podílu byla stanovena dohodou. Znalecký posudek předložený žalobcem neuznává. Považuje jej za paušální, nezohledňující stav a odpovídající hodnotu konkrétních členských práv a hodnoty bytů vůbec.

K žádosti soudu o předložení originálu uzavřené dohody o vypořádání družstevního podílu předložila žalovaná notářský zápis, sepsaný notářkou JUDr. Marií Matouškovou, notářkou v Brně, ve kterém potvrdila, že její tvrzení ohledně dohody je pravdivé.

Manželství bylo pravomocně rozvedeno s účinností ke dni 8. 1. 2010. Žaloba na vypořádání společného jmění manželů byla podána dne 4. 1. 2013, tedy včas.

Mezi účastníky je nesporné, že manželství bylo rozvedeno pravomocně ke dni 8. 1. 2010. Dále je mezi účastníky nesporné, že právo společného nájmu účastníků k družstevnímu bytu č. 29 sestávajícího ze 3 pokojů, kuchyně s příslušenstvím a předsíní v 10. nadzemním podlaží domu č. 2010 v Praze 4, ulice Dědinova č. o. 17 bylo zrušeno a určeno, že byt bude nadále užívat jako výlučný nájemce a člen družstva Bytové družstvo TRIÁL žalovaná, a to s účinností ke dni 9. 2. 2011. /MSPH 88 INS 5029/201/

Z rozsudku Městského soudu v Brně č. j. 25 P 21/2012-384 o výživném na nezletilé děti dlužníka a žalované soud zjistil, že odůvodnění obsahuje popis majetkové situace žalované v roce 2010, (tj. předtím, než měla uhradit 750.000 Kč), tak, že její průměrný měsíční čistý příjem činil 12.999 Kč, pobírala na nezletilé děti přídavky ve stanovené výši a nejméně od 8/2010 do 1/2011 jí náležel sociální příplatek, naposledy ve výši 1.666 Kč měsíčně. Nejméně od 8/2010 do 1/2013 jí náležel příplatek na bydlení.

Ze sdělení bytového družstva TRIÁL ze dne 23. 11. 2015 soud zjistil, že manželé anonymizovano byli společnými členy družstva v období od 26. 5. 2003 do doby, než nabylo právní moci rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 4. 1. 2011, č. j. 42 C 102/2010-40, .že nájemní smlouva s paní Ilonou anonymizovano , jakožto výlučnou nájemkyní a členkou družstva byla uzavřena dne 23. 6. 2011 a tato nájemní smlouva zanikla dne 6. 12. 2011 na základě smlouvy o převodu členských práv a povinností, kterou paní Ilona anonymizovano uzavřela se třetí osobou. Dům, ve kterém se byt nachází, je stále ve vlastnictví bytového družstva TRIÁL.

Z dohody o vypořádání společného užívání družstevního bytu a hodnoty tohoto družstevního bytu soud zjistil, že pan Jiří Mlejnek a Ilona anonymizovano se dohodli, že hodnota členského podílu k družstevnímu bytu činí 1.500.000 Kč, a že panu anonymizovano připadne částka 750.000 Kč a tato byla zaplacena tak, že dne 2. 1. 2011 převzal Jiří Mlejnek od Ilony anonymizovano částku 350.000 Kč a dne 4. 1. 2011 částku 400.000 Kč. Pan Jiří Mlejnek prohlašuje, že celkovou dohodnutou částku obdržel. Dále soud zjistil, že podpisy na dohodě nejsou ověřeny, dohoda byla uzavřena dne 4. 1. 2011 a obsahuje ověřovací doložku pro vidimaci, vydanou Úřadem městské části Brno-Nový Lískovec ze dne 24. 2. 2016, dle které listina, z níž je vidimovaná listina pořízena, souhlasí doslovně s předloženou listinou, z níž byla pořízena a tato je prvopisem.

Z notářského zápisu N 380/2016 soud zjistil, že Ilona anonymizovano svým prohlášením činí nesporným, že uzavřela dohodu s manželem Jiřím Mlejnkem, že text dohody byl v jednom vyhotovení Jiřím Mlejnkem sepsán vlastní rukou, že text oba podepsali a prohlásila, že podpisy na dohodě jsou pravé.

Z rozsudku Městského soudu v Brně č. j. 25 P 21/2012-384 soud zjistil, že tímto rozsudkem byl změněn rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 4. 8. 2010, č. j. OP 128/2009-161 a bylo jím stanoveno výživné pro Natálii, Artuše a Kim anonymizovano a dlužníkovi uloženo nedoplatek výživného za dobu od 4. 10. 2010 do 30. 6. 2014 na všechny tři děti doplatit k rukám matky ve lhůtě 12 měsíců od právní moci rozsudku. Z odůvodnění rozsudku soud zjistil, že je zde konstatováno, že matka s nezletilými dětmi se z Prahy přestěhovala do Brna počátkem roku 2012, kde si zakoupila družstevní byt 3+1, že od ledna 2013 pracuje jako asistent pedagoga na základní škole a že dosud brala sociální dávky. Dále z odůvodnění rozsudku bylo zjištěno, že matka v období 8-12/2010 měla průměrně 12.999 Kč čistého, za rok 2011 průměrně 13.042 čistého. Od měsíce 8/2010 do 1/2011 jí náležel sociální příplatek, naposledy 1.660 Kč měsíčně. Od 8/2010 do 1/2013 jí náležel též příplatek na bydlení, naposledy v uvedeném měsíci v částce 4.622 Kč. Ze zpráv Správy sociálního zabezpečení dle odůvodnění soud zjistil, že otec byl veden jako uchazeč o zaměstnání úřadu práce od 4. 10. 2010 do 21. 9. 2011.

Z emailové korespondence insolvenčního správce s JUDr. Lukášem Kuboněm soud zjistil, že insolvenční správce byl dne 22. 10. 2012 osloven zmiňovaným advokátem s tím, že /MSPH 88 INS 5029/201/ advokát jej upozornil na nárok bývalého klienta pana Jiřího Mlejnka na vypořádání společného jmění manželů.

Ze zápisu o jednání insolvenčního správce s panem Mlejnkem soud zjistil, že dne 3. 1. 2013 dlužník uvedl, že do jeho majetku patří podíl z družstevního bytu a jiný majetek ve společném jmění manželů, který je totožný s tím, jak byl označen insolvenčním správcem v žalobě.

Ze znaleckého posudku ze dne 17. 3. 2016 soud zjistil, že tento byl vypracován ke dni 9. 2. 2011, a že ohodnocuje členská práva a povinnosti v družstvu (členský družstevní podíl) manželů anonymizovano v Bytovém družstvu TRIÁL částkou 2.460.000 Kč.

Další provedené důkazy soud nehodnotil, neboť by nemohly ničeho změnit na jeho rozhodnutí. Zadání revizního posudku na stanovení hodnoty družstevního podílu soud považoval též za nadbytečné, neboť žalovaná nevznesla vůči žalobcem předloženému znaleckému posudku žádné konkrétní námitky.

Dlužníkovi, který byl předvoláván k soudu jako svědek, je doručováno na adresu Městského úřadu pro Prahu 4, kde si zásilky nevyzvedává. Pobyt dlužníka se soudu nepodařilo zjistit, nebyl tedy vyslechnut. Na jednání dne 4. 4. 2016 účastníci shodně prohlásili, že na výslechu dlužníka netrvají. Právní zástupce své stanovisko na jednání dne 22. 8. 2016 změnil, nicméně v závěrečné řeči zároveň uvedl, že si je vědom, že dlužník, který je závislý na drogách a alkoholu, je nevyslechnutelný.

Dle ust. § 150 odst. 3 OZ neprovede-li se vypořádání společného jmění manželů dohodou, provede je na návrh některého z manželů soud.

Dle ust. § 149 odst. 2 a 3 OZ se při vypořádání vychází z toho, že podíly obou manželů na majetku patřícím do jejich společného jmění jsou stejné. Každý z manželů je oprávněn požadovat, aby mu bylo uhrazeno, co ze svého vynaložil na společný majetek, a je povinen nahradit, co ze společného majetku bylo vynaloženo na jeho ostatní majetek. Stejně tak se vychází z toho, že závazky obou manželů vzniklé za trvání manželství jsou povinni manželé splnit rovným dílem. Dále se přihlédne především k potřebám nezletilých dětí, k tomu, jak se každý z manželů staral o rodinu, a k tomu, jak se zasloužil o nabytí a udržení společného jmění. Při určení míry přičinění je třeba vzít zřetel též k péči o děti a k obstarávání společné domácnosti.

Pokud jde o předloženou dohodu o vypořádání společného užívání družstevního bytu, soud neuvěřil, že listinu dlužník podepsal, tj. že jde o listinu pravou. Při této své úvaze soud vycházel z toho, že po celou dobu, kdy bylo řízení vedeno, tj. ode dne 4. 1. 2013 do dne předložení listiny 4. 4. 2016, žalovaná konkrétní dohodu ani konkrétní platbu v hotovosti nezmínila. Naopak ve svém vyjádření ze dne 13. 2. 2013 výslovně uvedla, že družstevní byt nepovažuje za předmět vypořádání, a to s ohledem na úhradu razantních závazků manžela Jiřího Mlejnka. Dále soud vycházel ze skutečnosti, že účastníci tohoto sporu jednali o řešení celé věci mimosoudní cestou, což potvrzuje i přípis právního zástupce žalované ze dne 22. 11. 2013, kterým se připojil k žádosti odročení jednání s ohledem na návrh žalobce o vyřešení věci mimosoudní cestou. Nelze též ignorovat skutečnost, že žalovaná tvrdí, že originál dohody nikdy neměla v držení, předložená listina však byla vidimována dne 24. 2. 2016 Úřadem městské části Brno-Nový Lískovec dle předloženého originálu. S ohledem na skutečnost, že dlužníka dle tvrzení obou účastníků nelze kontaktovat a s ohledem na to, že /MSPH 88 INS 5029/201/

žalovaná dle svého tvrzení neměla nikdy originál v držení, lze stěží uvěřit, že by dlužník nechal vidimovat originál, který ve sporu svědčí v jeho neprospěch a že by dále tuto listinu žalované doručil, aniž by kontaktoval zároveň žalobce-insolvenčního správce tak, aby žalobu ohledně vypořádání společného jmění manželů vzal zpět. Navíc dlužnice žádné další konkrétní údaje ohledně toho, jak uhradila úpadci částku 750.000 Kč a kde získala peníze na tuto úhradu, netvrdila ani nedoložila. V zásadě její tvrzení spočívalo v tom, že jde o okolnost, do které nikomu nic není. Navíc nelze uvěřit skutečnosti, že by žalovaná uhradila peníze a kvitanci ponechala v rukou toho, kdo peníze obdržel. Ze shora uvedených důkazů soud zjistil, že dlužnice kupovala třípokojový byt v Brně. I z této skutečnosti lze dovodit, že úpadce polovinu družstevního podílu nedostal. Notářský zápis, kterým se žalovaná snažila nahradit originál dohody považuje soud, stejně jako žalobce, pro posouzení pravosti listiny za irelevantní.

Soud tedy neuvěřil žalované, že členský (družstevní) podíl byl mezi manželi vypořádán a rozhodl tak, jak uvedeno ve výroku I.

Hodnota družstevního podílu byla stanovena znaleckým posudkem na částku 2.460.000 Kč, žalovaná konkrétní námitku vůči znaleckému posudku nevznesla. Při vypořádání se však soud v souladu s ust. § 149 odst. 2 a 3 OZ odchýlil od zásady rovnosti podílů účastníků na společném majetku, neboť přihlédl k tomu, že žalovaná se dlouhodobě starala výhradně sama o domácnost se třemi nezletilými dětmi a že dlužník dlouhodobě neplatil ani výživné, které bylo hrazeno až v roce 2015 žalobcem z majetkové podstaty. Péči žalované o rodinu, stejně tak jako potřeby nezletilých dětí zhodnotil soud částkou 230.000 Kč a přiznal žalobci na vypořádání družstevního podílu částku 1.000.000 Kč tak, jak je uvedeno ve výroku II.

V projednávané věci žalovaná popřela existenci movitých věcí, jejichž hodnoty žalobce navrhl k vypořádání, a to i s odkazem na neurčitost jejich označení. Žalobce nebyl schopen ohledně specifikace a existence věcí doložit či navrhnout další důkazy, neboť s ním dlužník nekomunikuje. Žalobce tak neunesl břemeno tvrzení ani břemeno důkazní ohledně movitých věcí označených v návrhu a soud proto rozhodl, jak je uvedeno ve výroku III.

Soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť v dané věci nelze hovořit o převážném úspěchu některého z nich.

P o u č e n í: Proti tomuto rozsudku l z e podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhovení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího.

V Praze dne 22. srpna 2016

JUDr. Jana Pečánková v.r. samosoudce

Za správnost vyhotovení: H. Hanzlíčková