17 VSOL 486/2017-33
č. j. 11 ICm 1435/2016 17 VSOL 486/2017-33 KSOS 40 INS 24223/2015

USNESENÍ

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jany Maiové a soudkyň JUDr. Magdaleny Vinklerové a JUDr. Eustasie Rutarové ve věci

žalobce: Ing. Peter Režnický sídlem Keltská 380, 252 62 Statenice insolvenční správce dlužníka Radka anonymizovano , anonymizovano bytem Šalounova 494/43, 703 00 Ostrava-Vítkovice zastoupený advokátem Mgr. Tomášem Zahumenským sídlem Josefa Václava Sládka 35, 738 01 Frýdek-Místek

proti žalované: Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky, IČO 41197518 sídlem Orlická 2020/4, 130 00 Praha 3 o popření vykonatelné pohledávky o odvolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. 10. 2017, č. j. 11 ICm 1435/2016-19 (KSOS 40 INS 24223/2015)

takto:

I. Usnesení soudu prvního stupně se ve výrocích II. a III. potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náklady odvolacího řízení ve výši 1 343 Kč, k rukám advokáta žalobce, do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění:

1. Shora označeným usnesením soud prvního stupně zastavil řízení o žalobě, kterou se žalobce domáhal určení, že pohledávka žalované přihlášená přihláškou č. P34 do insolvenčního řízení dlužníka Radka anonymizovano , vedeného u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 40 INS 24223/2015, není ohledně částky 38 901 Kč, po právu (výrok I.) a uložil žalované povinnost platit náklady řízení, a to žalobci ve výši 12 342 Kč (výrok II.) a České republice na účet Krajského soudu v Ostravě ve výši 1 000 Kč (výrok III.). V odůvodnění konstatoval, že žalobce vzal žalobu v celém rozsahu zpět, proto postupoval ve smyslu ustanovení § 96 odst. 1, 2 o.s.ř. Důvodem zpětvzetí žaloby byla v tomto případě skutečnost, že žalovaná v přihlášce neuvedla, že pohledávka je předmětem exekučního řízení, toto učinila až na základě výzvy soudu. Žalobce coby insolvenční správce, který pohledávku ve výši 38 901 Kč popřel, tedy neměl jinou možnost, než podat žalobu. O náhradě nákladů řízení rozhodl dle ustanovení § 146 odst. 2 věta druhá

Shodu s prvopisem potvrzuje Dana Langová. isir.justi ce.cz KSOS 40 INS 24223/2015

o.s.ř., neboť s ohledem na shora prezentovaný důvod, pro něž byla žaloba vzata zpět, soud prvního stupně dovodil, že to byla právě žalovaná, která svým chováním zavinila, že řízení muselo být zastaveno, v důsledku čehož jí vznikla povinnost zaplatit žalobci náklady řízení. O povinnosti žalované zaplatit náklady řízení státu rozhodl dle ustanovení § 2 odst. 3, § 10 odst. 3 a § 11 odst. 2 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v platném znění (dále jen zákon ). 2. Proti výrokům II. a III. tohoto usnesení podala žalovaná včas odvolání, v němž zejména uvedla, že v přihlášce pohledávky uvedla všechny požadované náležitosti, přičemž žádný právní předpis jí neukládá, a ani z judikatury nevyplývá, že by ji, coby věřitele přihlášené pohledávky, stíhala povinnost předložit doklad o stavění promlčecí lhůty. Dále namítla, že insolvenční správce by měl být natolik odborně zdatný, aby se nemusel nechat v řízení zastupovat advokátem. Vyslovila přesvědčení, že zavinění na zastavení řízení spočívá na straně žalobce a proto navrhla, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně ve výroku II. změnil a rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, a ve výroku III. zrušil. 3. Žalobce ve svém stanovisku k odvolání navrhl potvrzení usnesení soudu prvního stupně v rozsahu dotčeném odvoláním a současně zdůraznil, že bylo povinností žalované připojit k přihlášce listiny prokazující existenci jí tvrzeného nároku. Žalobce neměl žádnou informaci o tom, že žalovaná stran inkriminované pohledávky zahájila exekuční řízení, tudíž ani neměl důvod kontaktovat žalovanou a vyzvat ji k předložení dokladů prokazujících oprávněnost jejího nároku. Žalobce je tedy přesvědčen, že zavinění na zastavení řízení spočívá právě na straně žalované. K otázce zastoupení advokátem poukázal na ústavně zakotvené právo každého na právní pomoc. 4. Odvolací soud přezkoumal usnesení soudu prvního stupně v rozsahu dotčeném odvoláním, i řízení mu předcházející (§ 212, § 212a o.s.ř.), a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům. 5. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že žalobou, doručenou soudu prvního stupně dne 2. 5. 2016, se žalobce domáhal určení, že pohledávka žalované přihlášená do insolvenčního řízení dlužníka Radka anonymizovano , vedeného u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 40 INS 24223/2015 není ohledně částky 38 901 Kč po právu. Ve skutkových tvrzeních uvedl, že žalovaná přihláškou pod pořadovým č. P34 přihlásila do insolvenčního řízení vykonatelnou pohledávku č. 1 z titulu pojistného za období od 19. 1. 2004 do 30. 4. 2009 ve výši 23 413 Kč, pohledávku č. 1.1 z titulu penále ve výši 15 488 Kč, vykonatelnou pohledávku č. 2 z titulu nevyměřeného pojistného za období od 1. 5. 2009 do 30. 4. 2012 ve výši 1 080 Kč, vykonatelnou pohledávku č. 2.1 z titulu penále ve výši 13 319 Kč, pohledávku č. 3.1 z titulu penále ve výši 15 517 Kč. Při přezkumném jednání konaném dne 21. 4. 2016 žalobce popřel pohledávku č. 1 v celkové výši 38 901 Kč z důvodu promlčení. Podáním, doručeným soudu prvního stupně dne 9. 10. 2017, vzal žalobce žalobu v celém rozsahu zpět, přičemž v důvodech tohoto procesního úkonu uvedl, že přihláška pohledávky vykazovala nedostatky, neboť v ní nebylo uvedeno, že pohledávka je předmětem exekučního řízení. Pokud by totiž žalovaná tuto skutečnost v přihlášce uvedla, žalobce by pohledávku nepopřel ani by nepřistoupil k podání žaloby. Z insolvenčního spisu zjistil, že usnesením ze dne 20. 10. 2015, č. j. KSOS 40 INS 24223/2015-A5 Krajský soud v Ostravě zjistil úpadek dlužníka Radka anonymizovano (výrok I.), insolvenčním správcem ustanovil Ing. Petera Režnického (výrok II.) a povolil řešení úpadku oddlužením (výrok III.) a věřitele, kteří dosud nepřihlásili své pohledávky, vyzval, aby tak učinili ve lhůtě 30 dnů ode dne zveřejnění tohoto usnesení v insolvenčním rejstříku (výrok IV.). Nato soud prvního stupně rozhodl napadeným usnesením.

Shodu s prvopisem potvrzuje Dana Langová. KSOS 40 INS 24223/2015

6. Podle ustanovení § 146 odst. 2 o.s.ř. jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. Byl-li však pro chování žalovaného (jiného účastníka řízení) vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný (jiný účastník řízení). 7. V případě, kdy soud zastavuje řízení, je povinen zabývat se při rozhodování o náhradě nákladů řízení nejprve tím, zda některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno. Tam, kde zastavení řízení bylo účastníkem řízení zaviněno, soud přizná ostatním účastníkům náhradu nákladů řízení, které v řízení účelně vynaložili na uplatňování nebo bránění svého práva. Je-li důvodem zastavení řízení zpětvzetí žaloby, žalobce nezavinil zastavení řízení, jestliže vzal zpět návrh, který byl podán důvodně pro chování žalovaného. Důvodnost podání návrhu je třeba vždy zvažovat procesně z hlediska vztahu výsledku chování žalovaného k požadavkům žalobce. 8. V projednávané věci žalobce jako insolvenční správce podal v souladu s ustanovením § 199 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., insolvenční zákon (dále jen IZ ) /ve lhůtě 30 dnů od přezkumného jednání/ žalobu proti žalované, jejíž vykonatelné pohledávky přihlášené do insolvenčního řízení dlužníka u přezkumného jednání konaného dne 21. 4. 2016 popřel ve výši 38 901 Kč z důvodu promlčení. Z insolvenčního spisu je zřejmé, že přihláška pohledávky žalované neobsahovala žádné skutečnosti, z nichž by insolvenční správce mohl dospět k závěru, že došlo ke stavění běhu promlčecí doby, tudíž že k promlčení nároku nedošlo. Dne 14. 10. 2017 byl v insolvenčním rejstříku zveřejněn seznam přihlášených pohledávek včetně stanoviska insolvenčního správce. Tedy minimálně od tohoto data mohla žalovaná zjistit, z jakého důvodu správce její pohledávku popřel, a měla možnost doložit listiny osvědčující, že pohledávka promlčena není a nečekat s jejich předložením až na zahájení incidenčního sporu. Z ustanovení § 199 odst. 2 IZ totiž vyplývá, že insolvenční správce může při přezkumném jednání změnit stanovisko, které zaujal k jednotlivým pohledávkám v seznamu přihlášených pohledávek. Jinými slovy řečeno, pokud žalovaná k přihlášce pohledávek nedoložila žádné listiny ani neuvedla žádné skutečnosti, z nichž by bylo zřejmé, že došlo ke stavění běhu promlčecí doby, neučinila tak ani v době od zveřejnění seznamu přihlášených pohledávek do dne konání přezkumného jednání, a listiny, z nichž mohl insolvenční správce dovodit, že pohledávky žalované promlčeny nejsou, doložila až na výzvu soudu k vyjádření k žalobě podané insolvenčním správcem, pak lze dospět k závěru, že důvodně podaná žaloba byla vzata zpět pro chování žalované. Soud prvního stupně správně postupoval, když o náhradě nákladů řízení rozhodl v intencích ustanovení § 146 odst. 2 věta druhá o.s.ř. 9. K odvolací námitce žalované brojící proti zastoupení žalobce advokátem odvolací soud odkazuje na ustanovení § 24 odst. 1 o.s.ř., dle jehož dikce se účastník může dát v řízení zastupovat zástupcem, jehož si zvolí. Zástupcem pak vždy může být advokát (§ 25 odst. 1 o.s.ř.). Ne každé zastoupení účastníka advokátem lze považovat za účelné, ovšem odepření práva na náhradu nákladů řízení vzniklých z titulu zastoupení advokátem pro neúčelnost je opodstatněné jen tehdy, jsou-li přitom zohledněny konkrétní okolnosti případu. Insolvenční správce se ve sporech vyvolaných insolvenčním řízením stává účastníkem řízení na místo dlužníka, přičemž má stejná práva a povinnosti jako kterýkoli jiný účastník řízení a zcela nepochybně mu svědčí právo nechat se v řízení zastoupit advokátem. Odvolací soud dospěl k závěru, že v posuzované věci neexistuje žádný relevantní důvod pro odepření zastoupení insolvenčního správce (žalobce) v tomto řízení. 10. K odvolání žalované proti výroku III. odvolací soud konstatuje, že žalobce, coby insolvenční správce, je od povinnosti platit soudní poplatek osvobozen (§ 11 odst. 2 písm. n/ zákona), tudíž povinnost zaplatit soudní poplatek přešla na žalovanou, v jejímž chování bylo soudem shledáno

Shodu s prvopisem potvrzuje Dana Langová. KSOS 40 INS 24223/2015

zavinění na zastavení řízení (§ 2 odst. 3 zákona). S touto povinností žalované korespondující právo státu však nepředstavuje náklad řízení tak, jak má na mysli ustanovení § 137 o.s.ř., ale jedná se pouze o tzv. přenos poplatkové povinnosti. Dle položky 13 1a) Sazebníku poplatků, který tvoří přílohu zákona, činí soudní poplatek 5 000 Kč. Řízení bylo zastaveno z titulu zpětvzetí žaloby, tudíž by soudu vznikla povinnost vrátit poplatníkovi soudní poplatek snížený o 20 %, tj. 4 000 Kč. Soud prvního stupně proto správně uložil žalované zaplatit státu alikvotní část soudního poplatku. 11. S odkazem na shora uvedené odvolací soud usnesení soudu prvního stupně ve výrocích II. a III. o náhradě nákladů řízení, jako věcně správné, potvrdil (§ 219 o.s.ř.). 12. Žalovaná neměla v odvolacím řízení úspěch, proto jí vznikla povinnost nahradit náklady odvolacího řízení žalobci (§ 142 odst. 1 a § 224 odst. 1 o.s.ř.). Tarifní hodnotou, s ohledem na předmět odvolacího řízení, byla částka 12 342 Kč, tj. výše náhrady nákladů řízení, která byla soudem prvního stupně žalobci přiznána. Odměna za 1 úkon právní služby z této tarifní hodnoty činí 1 620 Kč, ovšem vzhledem k tomu, že v dané věci bylo podáno odvolání nikoli proti rozhodnutí ve věci samé, ale pouze proti výroku o náhradě nákladů řízení, náleží žalobci za tento úkon právní služby odměna v poloviční výši (§ 11 odst. 2 písm. c/ advokátního tarifu), tj. 810 Kč. Součástí nákladů řízení je i 1 paušální náhrada výdajů á 300 Kč na 1 úkon právní služby a 21% DPH ve výši 233 Kč. Odvolací soud proto rozhodl o povinnosti žalované zaplatit žalobci na nákladech odvolacího řízení částku 1 343 Kč.

Poučení: Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.

Olomouc 31. ledna 2018

JUDr. Jana Maiová v. r. předsedkyně senátu

Shodu s prvopisem potvrzuje Dana Langová.