17 VSOL 453/2017-37
40 ICm 1400/2015 17 VSOL 453/2017-37 (KSBR 40 INS 19107/2014)

USNESENÍ

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jany Maiové a soudkyň JUDr. Magdaleny Vinklerové a JUDr. Lenky Kypré ve věci

žalobce: Deprint s.r.o., IČO 27718166 sídlem Šimonova 1101/10, 163 00 Praha 6, Řepy zastoupený advokátkou Mgr. Renátou Pešlovou sídlem Tomíčkova 2287/9, 148 00 Praha 4 proti žalovaným: č. 1 1. správcovská a konkurzní v.o.s. IČO 26126788 sídlem Sladkovského 67, Zelené Předměstí, 530 02 Pardubice insolvenční správce dlužníků Romana Kalvody, na anonymizovano a Renaty anonymizovano , anonymizovano zastoupený advokátem Mgr. Martinem Červinkou sídlem Čechova 396, 560 02 Česká Třebová č. 2. Roman anonymizovano , anonymizovano bytem Husova 165/5, 602 00 Brno č. 3. Renata anonymizovano , anonymizovano bytem Sosnová 671/17, 637 00 Brno

o určení popřené pohledávky k odvolání žalovaného č. 1 proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 8. 8. 2017, č. j 70/40 ICm 1400/2015-21 (KSBR 40 INS 19107/2014),

takto:

I. Usnesení soudu prvního stupně se ve výroku II. vůči žalovanému č. 1 mění tak, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému č. 1 na náhradě nákladů řízení 8 228 Kč, k rukám advokáta žalovaného č. 1, do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému č. 1 na náhradě nákladů odvolacího řízení 1 270,50 Kč, k rukám advokáta žalovaného č. 1, do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění:

Soud prvního stupně v záhlaví označeným usnesením zastavil řízení (výrok I.) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.). V odůvodnění uvedl, že

Shodu s prvopisem potvrzuje Dana Langová isir.justi ce.cz (KSBR 40 INS 19107/2014)

žalobu, která byla soudu doručena dne 8. 4. 2015 a kterou se domáhal určení, že má za dlužníky pohledávku přihlášenou do insolvenčního řízení vedeného Krajským soudem v Brně pod sp. zn. KSBR 40 INS 19107/2014, vzal žalobce podáním, doručeným soudu dne 24. 7. 2017 v celém rozsahu zpět. V důsledku tohoto procesního úkonu soud prvního stupně s odkazem na ustanovení § 7 odst. 1 IZ a ustanovení § 96 odst. 1 a 2 o.s.ř. řízení zastavil. O náhradě nákladů řízení rozhodl s odkazem na ustanovení § 146 odst. 1 písm. b) o.s.ř., když konstatoval, že podmínky pro přiznání náhrady nákladů řízení některému z účastníků dle zavinění na zastavení řízení nebyly shledány.

Proti tomuto usnesení, a to výroku II. o náhradě nákladů řízení, podal žalovaný č. 1 včas odvolání. Namítl, že soud prvního stupně o náhradě nákladů řízení rozhodl nesprávně, neboť je nepochybné, že žalobce vzal žalobu zpět, aniž by došlo k uspokojení jím uplatňovaného nároku, jmenovitě popřená pohledávka insolvenčním správcem nebyla uznána. Rozhodnutí soudu je tak postaveno na nesprávném právním posouzení a žalovaný č. 1 proto navrhl změnu usnesení v napadeném výroku tak, že žalobce bude zavázán k plné náhradě nákladů řízení žalovanému č. 1 před soudy obou stupňů.

Odvolací soud přezkoumal usnesení soudu prvního stupně v rozsahu dotčeném odvoláním, i řízení mu předcházející (§ 212, § 212a o.s.ř.), a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům.

Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že žalobou, doručenou soudu prvního stupně dne 8. 4. 2015, se žalobce vůči všem třem žalovaným domáhal určení, že popření pravosti jeho pohledávky není po právu. Žalovaný č. 1 se podáním ze dne 25. 8. 2015 k žalobě vyjádřil a současně předložil listinu osvědčující udělení plné moci k zastupování žalovaného č. 1 advokátem Mgr. Martinem Červinkou, včetně osvědčení o registraci plátce DPH tohoto advokáta. Podáním ze dne 24. 7. 2017 žalobce vzal žalobu v celém rozsahu zpět, aniž by uvedl jakýkoli důvod tohoto procesního úkonu. Poté soud rozhodl odvoláním napadeným usnesením.

Občanský soudní řád (§ 146) při rozhodování soudu o náhradě nákladů řízení v případě zastavení řízení soudu ukládá, aby se zabýval otázkou, zda některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno a zavinění aby posuzoval výlučně z procesního hlediska, tj. podle procesního výsledku (§ 146 odst. 2 o.s.ř.). Současně platí, že v případě, kdy soud zjistí zavinění účastníka na zastavení řízení, přizná ostatním účastníkům (druhé procesní straně) náhradu nákladů řízení, které účelně vynaložili na uplatňování nebo bránění svého práva. Je-li důvodem zastavení řízení zpětvzetí návrhu (žaloby), lze konstatovat, že žalobce nezavinil zastavení řízení, pokud vzal zpět návrh, který byl podán důvodně, pro chování žalovaného. Aby se nejednalo o zavinění žalobce na zastavení řízení, musí být tedy splněny kumulativně dvě podmínky, a sice že žaloba byla podána důvodně a že k jejímu zpětvzetí došlo pro chování žalovaného. Zda šlo o důvodně podanou žalobu usuzuje soud z procesního hlediska, tedy z hlediska vztahu výsledku chování žalovaného k požadavkům žalobce, přičemž není pochyb o tom, že ke zpětvzetí žaloby pro chování žalovaného dojde (pouze) tehdy, pokud žalovaný po podání žaloby uspokojil nárok žalobcem uplatněný žalobou.

V posuzované věci odvolací soud s odkazem na obsah odůvodnění napadeného usnesení zejména konstatuje, že soud prvního stupně se otázkou zavinění na zastavení řízení vůbec

Shodu s prvopisem potvrzuje Dana Langová (KSBR 40 INS 19107/2014) nezabýval, třebaže uvedl, že podmínky pro přiznání náhrady nákladů řízení podle zavinění na zastavení řízení shledány nebyly. Takovýto závěr je totiž zcela v rozporu se skutečnostmi vyplývajícími z obsahu spisu. Není sporu o tom, že žalobce se žalobou domáhal určení, že popření pravosti jeho pohledávky není po právu a podáním ze dne 24. 7. 2017 vzal žalobu v celém rozsahu zpět, aniž by tuto dispozici s žalobou jakkoliv odůvodnil. Z takto zjištěného procesního postupu žalobce, s přihlédnutím k výše uvedeným obecným zásadám, stanoveným zákonem pro rozhodování o náhradě nákladů řízení v případě jeho zastavení, nelze dovodit nic jiného, nežli zavinění žalobce na zastavení řízení. Důsledkem této skutečnosti je povinnost žalobce nahradit účelně vynaložené náklady řízení druhé procesní straně.

Z obsahu spisu zcela nepochybně rovněž vyplývá, že žalovanému č. 1 vznikly v řízení před soudem prvního stupně náklady spojené s jeho zastoupení advokátem, spočívající v odměně za 2 úkony právní služby (převzetí zastoupení, vyjádření k žalobě) á 3 100 Kč (s ohledem na předmět sporu), 2 paušálních náhradách á 300 Kč, vše zvýšeno o 21 % DPH ve výši 1 428 Kč, když advokát žalovaného č. 1 je plátcem této daně.

Odvolací soud s odkazem na shora uvedené změnil usnesení soudu prvního stupně ve výroku II. ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným č. 1 tak, že zavázal žalobce k povinnosti nahradit žalovanému 1. náklady řízení ve výši 8 228 Kč (§ 220 o.s.ř.).

Žalovaný č. 1 byl v odvolacím řízení úspěšný, proto odvolací soud s přihlédnutím k ustanovení § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. rozhodl o povinnosti žalobce nahradit žalovanému č. 1 náklady odvolacího řízení ve výši 1 270,50 Kč. Tyto náklady spočívají v odměně za 1 úkon právní služby -odvolání, a to z tarifní hodnoty 8 228 Kč, která byla předmětem odvolacího řízení, snížené na 1/2, když odvolání směřovalo pouze do výroku o náhradě nákladů řízení. Sestávají se tedy z poloviční odměny ve výši 750 Kč, 1 paušální náhrady 300 Kč, vše zvýšeno o 21 % DPH ve výši 220,50 Kč.

Pro úplnost odvolací soud dodává, že žalovaní č. 2 a č. 3 nejenže nepodali odvolání proti usnesení soudu prvního stupně, ale dle obsahu spisu jim náklady v řízení nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.

Olomouc 18. prosince 2017

JUDr. Jana Maiová v.r. předsedkyně senátu

Shodu s prvopisem potvrzuje Dana Langová