17 VSOL 436/2017-50
č. j. 71/39 ICm 1422/2016 17 VSOL 436/2017-50 (KSBR 39 INS 30741/2015)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jany Maiové a soudkyň JUDr. Magdaleny Vinklerové a JUDr. Marty Coufalové ve věci

žalobců: a) JUDr. Ing. Jan Kopřiva, Ph.D., IČO 71467190 sídlem Zahradnická 6, 603 00 Brno insolvenční správce dlužníků: Milan anonymizovano , anonymizovano a Alena anonymizovano , narozená 1. 3. 1964 oba bytem Větrná 543/7, 669 04 Znojmo-Přímětice b) Milan anonymizovano , anonymizovano bytem Větrná 543/7, 669 04 Znojmo-Přímětice c) Alena anonymizovano , narozená 1. 3. 1964 bytem Větrná 543/7, 669 04 Znojmo-Přímětice proti žalované: První moravská finanční a.s., IČO 25833341 sídlem Jaselská 1967/6, 750 02 Přerov zastoupená advokátem JUDr. Květoslavem Hlínou sídlem Vodičkova 710/31, 110 00 Praha 1 o popření vykonatelné pohledávky k odvolání žalované proti rozsudku pro uznání Krajského soudu v Brně ze dne 11. 7. 2017 č. j. 71/39 ICm 1422/2016-16 (KSBR 39 INS 30741/2015)

takto: I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

Shodu s prvopisem potvrzuje Dana Langová. isir.justi ce.cz (KSBR 39 INS 30741/2015)

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci a) náklady odvolacího řízení ve výši 1 947,80 Kč, do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Ve vztahu mezi žalobci b), c) a žalovanou nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění: 1. Soud prvního stupně v záhlaví označeným rozsudkem pro uznání vyhověl žalobě žalobců a určil, že žalovaná nemá v insolvenčním řízení, vedeném na majetek dlužníků Milana anonymizovano a Aleny anonymizovano u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 39 INS 30741/2015, vykonatelné pohledávky ve výši 1 277 022,48 Kč; žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení a žalovanou zavázal k povinnosti zaplatit soudní poplatek ve výši 5 000 Kč. V odůvodnění rozsudku uvedl, že usnesením ze dne 5. 5. 2017 byla žalovaná vyzvána k tomu, aby se dle ustanovení § 114b o.s.ř. v zákonem stanovené lhůtě 30 dnů od doručení usnesení vyjádřila k žalobě a k žalobním tvrzením. Usnesení obsahující výzvu bylo žalované doručeno dne 25. 5. 2017, ve stanovené lhůtě však vyjádření nepodala. Soud s odkazem na tuto skutečnost konstatoval splnění podmínek dle ustanovení § 153a odst. 3 o.s.ř. a rozhodl ve věci rozsudkem pro uznání v souladu s ustanovením § 153a odst. 4 o.s.ř. Výrok o náhradě nákladů řízení odůvodnil dle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., když v řízení úspěšným žalobcům náklady nevznikly. Naproti tomu žalované, s ohledem na výsledek sporu, uložil povinnost zaplatit soudní poplatek dle ustanovení § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, a to ve výši stanovené Sazebníkem poplatků v položce 13, bod 1 písm. a). 2. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná včas odvolání, v němž namítla, že si není vědoma toho, že by udělila JUDr. Květoslavu Hlínovi plnou moc k zastupování v incidenčním sporu s žalobci. Soud prvního stupně proto výzvu dle ustanovení § 114b o.s.ř. doručoval nesprávně, pokud ji nedoručil přímo žalované. V další námitce žalovaná uvedla, že v projednávané věci nebyl důvod k tomu, aby výzva dle ustanovení § 114b o.s.ř. byla zasílána, neboť procesní stanoviska stran v daném sporu byla zcela jasná za situace, kdy žalovaná podala přihlášku pohledávky, v níž pohledávku řádně specifikovala, a rovněž žalobci svá stanoviska konkretizovali. Uvedla, že byla-li namítána neplatnost výše smluvní pokuty, jde ve vztahu k této námitce o právní posouzení souladnosti výše smluvní pokuty s tehdy platnou právní úpravou, ovšem i tato skutečnost vylučuje vydávání kvalifikované výzvy. Dále tvrdila, že skutková tvrzení žalobců v žalobě byla neúplná a nebyla tak způsobilá k tomu, aby vyvolala důvody pro zaslání výzvy dle § 114b o.s.ř., neboť žalobci neidentifikovali dluh, na který mělo být plněno a který byl zajištěn zástavním právem. Za této situace proto požadovat vyjádření od žalované bylo ze strany soudu přinejmenším předčasné a v takovém případě nebyly splněny podmínky pro vydání rozsudku pro uznání. Navrhla zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. 3. Žalobce a) při jednání u odvolacího soudu uvedl, že rozsudek soudu prvního stupně i jeho postup považuje za správný a odvolání žalované za nedůvodné. 4. Žalobci b) a c) se k odvolání žalované nevyjádřili.

Shodu s prvopisem potvrzuje Dana Langová. (KSBR 39 INS 30741/2015)

5. Odvolací soud poté přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně dle ustanovení § 212 a § 212a o.s.ř., v souladu s ustanovením § 205b o.s.ř., a po jednání ve věci (§ 214 odst. 1 o.s.ř.) dospěl k následujícím zjištěním a závěrům. 6. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že žalobou, doručenou soudu prvního stupně dne 29. 4. 2016, se žalobci domáhali určení, že žalovaná nemá v insolvenčním řízení, vedeném na majetek dlužníků Milana a Aleny anonymizovano u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 39 INS 30741/2015, vykonatelné pohledávky ve výši 1 277 022,48 Kč, neboli že pohledávky v této výši byly popřeny po právu. Ve skutkových tvrzeních uvedli důvody, pro které byly pohledávky žalované popřeny jak insolvenčním správcem, tak i dlužníky, a to co do pravosti v části 18 946,80 Kč (pohledávka nevykonatelná) a co do pravosti i výše ohledně pohledávky 1 277 022,48 Kč přihlášené jako vykonatelné. Tvrdili, že pohledávka 1 227 000 Kč, představující smluvní pokutu ve výši 500 Kč denně z dlužné částky, nevznikla z důvodu neplatnosti ujednání o smluvní pokutě pro rozpor s dobrými mravy a nerovnost práv a povinností v neprospěch spotřebitele; zbývající část příslušenství ve výši 50 022,48 Kč zanikla uhrazením spolu s jistinou. Ve vztahu k úhradě jistiny a části příslušenství odkázali na sdělení majetkového odboru Městského úřadu města Znojma o odkoupení objektu bydlení ze dne 19. 6. 2008 a na výpis z bankovního účtu města Znojma (obě listiny spolu s žalobou soudu předložili). Soud prvního stupně usnesením ze dne 5. 5. 2017 uložil žalované, aby se v souladu s ustanovením § 114b odst. 1 o.s.ř. ve lhůtě 30 dnů od doručení usnesení písemně k žalobě vyjádřila a uvedla, zda nárok uznává zcela či zčásti, případně neuznává, zda skutková tvrzení v žalobě považuje za nesporná nebo sporná a aby se ke sporným skutkovým tvrzením žaloby konkrétně vyjádřila. Součástí usnesení bylo poučení o tom, že pokud se žalovaná včas k věci samé nevyjádří, případně nesdělí důvod, který jí v tom brání, rozhodne soud ve věci rozsudkem pro uznání (§ 153a odst. 3 o.s.ř.) Toto usnesení, jak je zřejmé z potvrzení o dodání a doručení do datové schránky, bylo žalované doručeno k rukám jejího advokáta JUDr. Květoslava Hlíny dne 25. 5. 2017. Ve lhůtě 30 dnů se žalovaná nevyjádřila a soud prvního stupně rozhodl dne 11. 7. 2017 odvoláním napadeným rozsudkem pro uznání. 7. Nahlédnutím do spisu, vedeného u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 39 INS 30741/2015 odvolací soud zjistil, že žalovaná podala přihlášku své pohledávky do insolvenčního řízení vedeného vůči dlužníkům Milanu a Aleně anonymizovano dne 1. 2. 2016. Přihláška za žalovanou byla podána advokátem JUDr. Květoslavem Hlínou, když součástí příloh přihlášky byla také plná moc, kterou žalovaná tohoto advokáta dne 1. 2. 2016 ke svému zastupování zmocnila. Z protokolu o přezkumném jednání, které se konalo dne 30. 3. 2016, odvolací soud zjistil, že při přezkumném jednání byli přítomni všichni žalobci, nebyl přítomen žádný z věřitelů, tedy ani žalovaná, jejíž pohledávka byla při tomto jednání jak insolvenčním správcem-žalobcem a), tak i dlužníky-žalobci b) a c), zcela popřena. Výsledky přezkumného jednání byly zapsány do seznamu přihlášek, tvořící nedílnou součást protokolu o přezkumném jednání. V tomto seznamu, a to přihlášce žalované, vedené pod pořadovým číslem 13, jsou uvedeny důvody, pro které žalobci pohledávku žalované popřeli, shodující se obsahem se skutkovými tvrzeními, obsaženými v žalobě, kterou byl zahájen tento incidenční spor. 8. Podle ustanovení § 2 písm. d) IZ pro účely tohoto zákona se rozumí incidenčním sporem spory vyvolané insolvenčním řízením, u kterých tak stanoví tento zákon, projednávané v rámci insolvenčního řízení. 9. Podle ustanovení § 7 IZ nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to

Shodu s prvopisem potvrzuje Dana Langová. (KSBR 39 INS 30741/2015)

možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje. 10. Podle ustanovení § 20 odst. 1 IZ (zastoupení účastníků řízení) ustanovení části první hlavy třetí občanského soudního řádu, která se týkají jednání za právnickou osobu, stát a územní samosprávné celky a zastoupení účastníků řízení, platí obdobně pro insolvenční řízení a incidenční spory. 11. S odkazem na výše uvedená ustanovení IZ a zjištění, která učinil z obsahu spisu (včetně insolvenčního spisu vedeného u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 39 INS 30741/2015) dospěl odvolací soud k závěru, že soud prvního stupně zcela správně doručoval písemnosti žalované k rukám jí zvoleného advokáta. V této souvislosti odvolací soud pro úplnost odkazuje také na ustanovení § 159 IZ, upravujícího druhy incidenčních sporů a ustanovení § 160 IZ, upravujícího projednání a rozhodnutí incidenčních sporů, v nichž je vyjádření idea jednotného insolvenčního řízení u insolvenčního soudu, jehož integrální součástí jsou i incidenční spory. Odvolací námitka žalované, v níž namítala pochybení soudu prvního stupně při doručování usnesení, obsahujícího výzvu dle ustanovení § 114b o.s.ř., je tedy zcela nedůvodná. 12. K druhé z odvolacích námitek žalované odvolací soud obecně konstatuje, že smyslem výzvy podle ustanovení § 114b o.s.ř. je zjistit, které právně významné skutkové okolnosti jsou mezi účastníky sporné a budou předmětem dokazování, případně zda a které jsou nesporné a zůstanou stranou dokazování (§ 120 odst. 4 o.s.ř.). Okolnosti případu odůvodňují vydání usnesení podle ustanovení § 114b o.s.ř. zejména v takovém sporu, kdy dosavadní poznatky ukazují, že ačkoli by podle své povahy nemuselo jít o věc z hlediska zjišťování skutkového stavu mimořádně obtížnou, jsou tu takové mimořádné skutečnosti, které vedou k závěru, že bez písemného vyjádření žalovaného ve věci nemůže být první jednání připraveno tak, aby při něm mohlo být zpravidla o sporu rozhodnuto (srovnej např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 21 Cdo 1109/2004, 26 Cdo 1253/2005). Podmínky, za nichž soud může přistoupit k výzvě podle ustanovení § 114b odst. 1 o.s.ř. jsou zákonem formulovány tak, že tento postup vyžaduje povaha věci nebo okolnosti případu. Povahou věci se rozumí skutková či právní obtížnost věci, která si vyžaduje kvalifikovanou přípravu jednání, okolnosti případu jsou pak vymezeny skutečnostmi doprovázejícími konkrétní spor, bez ohledu na jeho složitost po stránce skutkové nebo právní. Postup podle ustanovení § 114b o.s.ř., s ohledem na následky s tím spojené (tj. možnost rozhodnout rozsudkem pro uznání) přichází v úvahu i v incidenčním řízení, neboť se jedná o spory, v nichž lze uzavřít smír, jak předpokládá ustanovení § 162 odst. 2 IZ; tuto možnost je třeba vyložit objektivně. 13. V posuzované věci, nahlédnutím do spisu vedeného u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 39 INS 30741/2015 (jak bylo již výše uvedeno), odvolací soud zjistil, že přihláška pohledávky žalované do insolvenčního řízení odpovídá požadavkům ustanovení § 174 a násl. IZ (obsahuje důvod vzniku a výši přihlašované pohledávky), že k přezkoumání žalovaným přihlášené pohledávky došlo na přezkumném jednání nařízeném insolvenčním soudem, že při tomto přezkumném jednání byla pohledávka žalované jak žalobcem a), insolvenčním správcem, tak i žalobci b), c), dlužníky, popřena a že důvody popření pohledávky byly zaznamenány na seznamu přihlášených pohledávek tvořících nedílnou součást protokolu o přezkumném jednání. Potud tedy byla soudu prvního stupně stanoviska účastníků známa, nicméně s ohledem na nepřítomnost žalované jako věřitele při přezkumném jednání, nebylo známo její stanovisko k důvodům, které žalobci uvedli jak v rámci přezkoumání pohledávky žalované, tak i v žalobě, kterou byl zahájen tento incidenční spor. Právě tyto okolnosti odůvodňovaly vydání usnesení podle ustanovení

Shodu s prvopisem potvrzuje Dana Langová. (KSBR 39 INS 30741/2015)

§ 114b o.s.ř., neboť dosavadní poznatky, a to rozdílná tvrzení žalobců v rámci popření pohledávky žalované a tvrzení žalované, uvedená v přihlášce pohledávky, ukazovaly na to, že i když podle povahy by nemuselo jít o věc z hlediska zjišťování skutkového stavu mimořádně obtížnou, jsou zde takové skutečnosti, které vedou k závěru, že bez písemného vyjádření žalované ve věci nemůže být první jednání připraveno tak, aby při něm mohlo být zpravidla o sporu rozhodnuto (srovnej např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 21 Cdo 1109/2004, 29 ICdo 5/2012). 14. S odkazem na vše shora uvedené dospěl odvolací soud k závěru, že v projednávané věci byly splněny předpoklady pro to, aby soud ve věci rozhodl rozsudkem pro uznání a proto rozsudek soudu prvního stupně, jako věcně správný, potvrdil (§ 219 o.s.ř.). 15. Žalovaná nebyla v odvolacím řízení úspěšná a pro neúspěšnost odvolací soud s přihlédnutím k ustanovení § 7 IZ, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. rozhodl o její povinnosti zaplatit žalobci a) náklady odvolacího řízení ve výši 1 947,80 Kč, sestávající z paušální náhrady 300 Kč hotových výdajů (účast při jednání odvolacího soudu), cestovného za použití osobního auta tov. zn. Škoda Kodiaq, RZ 1BP 0817, při ujeté vzdálenosti Brno-Olomouc a zpět celkem 158 km, průměrné spotřebě nafty 5,9 litrů na 100 km, ceně nafty 29,80 Kč na 1 litr, sazbě základní náhrady 4 Kč na 1 km-cestovné 909,80 Kč, náhrady za ztrátu času v rozsahu 4 půlhodin á 100 Kč, vše zvýšeno o 21 % DPH ve výši 338 Kč, když žalobce a) je plátcem této daně (vyhláška č. 254/2015 Sb., § 1, § 2 odst. 3; vyhláška č. 463/2017 Sb.). 16. Žalobcům b), c) dle obsahu spisu náklady v odvolacím řízení nevznikly, proto odvolací soud ve vztahu mezi těmito žalobci a žalovanou rozhodl tak, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů odvolacího řízení nemá (§ 7 IZ, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, dospěje-li dovolací soud na základě dovolání podaného ve lhůtě do dvou měsíců od jeho doručení, k Nejvyššímu soudu ČR v Brně, prostřednictvím Krajského soudu v Brně, k závěru, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Olomouc 6. února 2018

JUDr. Jana Maiová v. r. předsedkyně senátu

Shodu s prvopisem potvrzuje Dana Langová.