17 VSOL 422/2017-47
č. j. 45 ICm 1493/2017 17 VSOL 422/2017-47 (KSOS 33 INS 22953/2016)

USNESENÍ

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jany Maiové a soudkyň JUDr. Magdaleny Vinklerové a JUDr. Lenky Kypré ve věci

žalobkyně: Mgr. Eva Budínová sídlem Dobrovského 724, 738 01 Frýdek-Místek insolvenční správkyně dlužníka Leopolda anonymizovano , anonymizovano bytem Přemyslovců 224/63, 709 00 Ostrava zastoupená advokátkou Mgr. Zuzanou Sedláčkovou sídlem Dobrovského 724, 738 01 Frýdek-Místek

proti žalovanému: UZE, s.r.o., IČO 28947762 sídlem Hrnčířská 42/5, 733 01 Karviná-Fryštát zastoupený advokátem Mgr. Danielem Kauckým sídlem Zlatnická 1582/10, 110 00 Praha 1, Nové Město

o určení popřené pohledávky k odvolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 9. 2017, č. j. 45 ICm 1493/2017-29 (KSOS 33 INS 22953/2016)

takto:

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku II. o náhradě nákladů řízení potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění: 1. Soud prvního stupně v záhlaví označeným rozsudkem zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala určení, že žalovaný nemá v insolvenčním řízení vedeném u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 33 INS 22953/2016 za dlužníkem Leopoldem Ondřejkem, anonymizovano pohledávku č. 1 ve výši 10 038,14 Kč (výrok I.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.). V důvodech rozhodnutí k předmětu sporu soud prvního stupně poté, kdy provedl zjištění z provedeného dokazování, v návaznosti na důvod popření pohledávky žalobkyní konstatoval, že insolvenční zákon rozlišuje dva typy vady přihlášek. Jedním typem jsou vady, které znemožňují přihlášku přezkoumat, druhým typem jsou vady, které znamenají neprokázání existence nároku věřitelem. Má-li přihláška vady znemožňující její přezkoumání, je na místě postup dle ustanovení § 188 odst. 2 IZ a přihláška by v takovém případě měla být odmítnuta. Pokud nejde o vady přihlášky, ale o neprokázání nároku věřitele, může tato skutečnost vést pouze k popření přihlášky. Jestliže žalovaný v posuzované věci nedoložil důvod vzniku pohledávky, bylo na místě přihlášku odmítnout, a pokud se žalobkyně coby insolvenční správkyně přes tuto vadu přihlášky přenesla a zařadila ji na program

Shodu s prvopisem potvrzuje Dana Langová. isir.justi ce.cz (KSOS 33 INS 22953/2016)

přezkumného jednání, dala svým jednáním najevo, že přihláška nemá vady, které by bránily jejímu přezkoumání. Při přezkumném jednání je však vázána ustanovením § 199 odst. 2 IZ a nemůže pohledávku popírat de facto pro její nepřezkoumatelnost. Soud prvního stupně tak dospěl k závěru, že námitka žalobkyně není skutkovou ani právní námitkou, jak ji má na mysli ustanovení § 199 IZ, a není tak způsobilým důvodem popření. S ohledem na výsledek sporu, kdy žalobkyně i pro případ zamítnutí žaloby požadovala přiznání náhrady nákladů řízení s odkazem na jednání žalovaného, který nedoplnil přihlášku pohledávky, soud při rozhodování o náhradě nákladů řízení uzavřel, že žalobkyní tvrzená skutečnost by mohla mít vliv na možnost postupu dle ustanovení § 150 o.s.ř., tedy nepřiznání náhrady nákladů řízení úspěšné straně sporu. Pokud však měla žalobkyně na mysli rozhodnutí o tzv. separaci nákladů řízení dle ustanovení § 147 odst. 1 o.s.ř., nejsou pro takovýto postup splněny zákonem dané důvody, neboť žalovaný v incidenčním řízení zaviněně neporučil procesní povinnosti. 2. Proti tomuto rozsudku, a to výlučně výroku II. o náhradě nákladů řízení, podala žalobkyně včas odvolání, v němž zopakovala skutková tvrzení uváděná v žalobě na zahájení incidenčního řízení. Uvedla, že žalovaný ani v rámci příloh k přihlášce nepředložil žádný důkaz o vzniku pohledávky vůči dlužníkovi a existence pohledávky byla doložena pouze elektronickým platebním rozkazem ze dne 19. 9. 2011, který však dle přesvědčení žalobkyně nemůže být považován za důvod vzniku pohledávky. Žalobkyně také žalovaného vyzvala v souladu s ustanovením § 188 odst. 2 IZ k opravě a doplnění přihlášky, včetně důkazů, v zákonné 15denní lhůtě od doručení výzvy však k doplnění ze strany žalovaného nedošlo. Proto navrhla, aby přihláška žalovaného byla odmítnuta a pokud se tak nestane, popřela jeho přihlášku z důvodu neosvědčení vzniku pohledávky, jak bylo zaznamenáno i v přezkumném listu v přihlášce P1. Přihláška žalovaného soudem odmítnuta nebyla a byla tak považována za popřenou. Vzhledem k tomu, že se jednalo o přihlášení vykonatelné pohledávky, byla žalobkyně povinna podat žalobu, přičemž žalovaný až v průběhu incidenčního sporu doložil vznik pohledávky předložením dohody s cestujícím. S odkazem na uvedené žalobkyně vyslovila nesouhlas s postupem soudu a jeho hodnocením v tom smyslu, že by uvedené skutečnosti nebyly důvodem pro rozhodnutí soudu o separaci nákladů dle ustanovení § 147 o.s.ř.. Vyslovila své přesvědčení o tom, že žaloba byla podána pro zavinění (jednání) žalovaného, který tak svým jednáním proto zavinil i vznik nákladů řízení, když na výzvu žalobkyně přihlášku nedoplnil. Navrhla změnu rozsudku v napadeném výroku tak, že žalovanému bude uložena povinnost žalobkyni náklady řízení zaplatit a tyto vyčíslila částkou 12 928 Kč. 3. Žalovaný ve vyjádření k odvolání uvedl, že s rozhodnutím soudu zcela souhlasí. Pokud žalobkyně jako důvod popření v rámci přezkumného řízení uvedla, že pohledávku popírá z důvodu, že věřitel neprokázal její vznik, nešlo z její strany o řádné skutkové námitky, které mohly být, ovšem nebyly, uplatněny dlužníkem v nalézacím řízení. Žalobkyně nepopírala jakákoli tvrzení žalovaného, tj. existenci dohody o uznání závazku, případně skutečnost, zda dlužník daným přepravním prostředkem cestoval či nikoliv. Jediným důvodem popření z její strany byla nepřezkoumatelnost přihlášky žalovaného, což nelze považovat za skutkovou námitku, a neuvedení způsobilých důvodů popření v rámci přezkumného řízení nelze ani dodatečně zhojit. V neposlední řadě žalovaný ve svém vyjádření poukázal na průběh řízení v incidenčním sporu, kdy účastníkům byla zaslána výzva soudu k udělení souhlasu pro rozhodnutí ve věci bez nařízení jednání, přičemž žalovaný s takovýmto postupem zcela souhlasil, naproti tomu žalobkyně vyslovila nesouhlas. Vznikly-li za této situace náklady spojené s jednáním ve věci, nelze je hodnotit jako náklady spojené s účelným uplatňováním práva. Navrhl potvrzení rozsudku v napadeném výroku. 4. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v rozsahu dotčeném odvoláním, i řízení mu předcházející (§ 212, § 212a o.s.ř.), a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům.

Shodu s prvopisem potvrzuje Dana Langová. (KSOS 33 INS 22953/2016)

5. Z obsahu spisu, v rozsahu rozhodném pro toto odvolací řízení, odvolací soud zjistil, že žalobkyně se žalobou ze dne 17. 3. 2017, doručenou soudu dne 21. 3. 2017, domáhala proti žalovanému určení, že žalovaný jako věřitel č. 1 nemá v insolvenčním řízení vedeném u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 33 INS 22953/2016 vůči dlužníku Leopoldu Ondřejkovi pohledávku ve výši 10 038,14 Kč. V důvodech žaloby uvedla, že pohledávka byla žalovaným přihlášena jako vykonatelná na základě elektronického platebního rozkazu ze dne 19. 9. 2011 (jízda bez platného jízdního dokladu). Pouhý elektronický platební rozkaz není považován za titul vzniku pohledávky a žalovaný i přes výzvu žalobkyně přihlášku nedoplnil; není z ní proto zřejmý důvod jejího vzniku. Žalovaný ve vyjádření k žalobě s odkazem na ustanovení § 199 odst. 2 IZ uvedl, že pohledávka, kterou přihlásil do insolvenčního řízení vedeného vůči dlužníku Leopoldu Ondřejkovi, mu byla přiznána pravomocným rozhodnutím (elektronickým platebním rozkazem), který je řádným exekučním titulem, byl řádně dlužníkovi doručen a dlužník v rámci přezkumného řízení pohledávku žalovaného uznal v plném rozsahu. Mezi dlužníkem a žalovaným není sporu o tom, že dlužník jako cestující uzavřel se společností Dopravní podnik Ostrava, a.s., coby přepravcem, dne 5. 12. 2006 smlouvu o přepravě, když kontrolou jízdného téhož dne bylo zjištěno, že se dlužník neprokázal platným jízdním dokladem. Předmětný dluh vznikl z titulu neuhrazeného jízdného v dopravním prostředku, přičemž dlužník dluh uznal uzavřením příslušné dohody s cestujícím pod č. E.534369. Ve svém vyjádření žalovaný odkázal na listiny týkající se předmětné pohledávky a ty také k důkazu soudu předložil. Z obsahu spisu odvolací soud dále zjistil, že usnesením ze dne 22. 6. 2017 soud vyzval oba účastníky ke sdělení, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Současně bylo zjištěno, že spolu s tímto usnesením bylo žalobkyni zasláno vyjádření žalovaného. Žalovaný souhlas s rozhodnutím bez nařízení jednání dal, naproti tomu žalobkyně uvedla, že s rozhodnutím bez nařízení jednání nesouhlasí. Z obsahu protokolu o jednání, které se konalo u soudu prvního stupně dne 14. 9. 2017, odvolací soud zjistil, že v průběhu tohoto jednání bylo soudem prvního stupně provedeno dokazování čtením listin, mimo jiné Dohody s cestujícím č. E.534369, smluvními přepravními podmínkami, smlouvou o postoupení pohledávek včetně příloh a spisem Okresního soudu v Ostravě sp. zn. 154 EC 146/2011, včetně elektronického platebního rozkazu a žaloby v dané věci. I přes takto provedené dokazování žalobkyně ve svém závěrečném stanovisku na žalobě setrvala. Poté soud rozhodl odvoláním napadeným rozsudkem. 6. K odvolacím námitkám žalobkyně, v nichž tvrdí existenci podmínek pro rozhodnutí o separaci nákladů řízení ve smyslu ustanovení § 147 o.s.ř., tedy rozhodnutí o nákladech řízení bez ohledu na výsledek (úspěch) řízení, odvolací soud především odkazuje na text ustanovení § 147 odst. 1 o.s.ř., dle něhož účastníku nebo jeho zástupci může soud uložit, aby hradili náklady řízení, které by jinak nebyly vznikly, jestliže je způsobili svým zaviněním nebo jestliže tyto náklady vznikly náhodou, která se jim přihodila . Není jistě pochyb o tom, že zavinění a náhoda jsou důvodem k separaci nákladů pouze v případě, pokud měly za následek náklady, které byly vynaloženy zbytečně, přičemž zaviněním je porušení procesních povinností, vyplývajících ze zákona nebo v souladu se zákonem uložených soudem, k němuž došlo alespoň z nedbalosti a náhodou je nezaviněná objektivní událost (např. úraz, náhlé onemocnění, neodkladná služební cesta apod.) 7. V posuzované věci žalobkyně spatřuje zavinění, které by mělo být důvodem pro separaci nákladů řízení, v jednání žalovaného, který nepředložil přes výzvu žalobkyně žádný důkaz o vzniku pohledávky, a to až do doby, kdy žalobkyně byla povinna podat žalobu na určení pravosti popřené pohledávky. V návaznosti na tyto žalobkyní tvrzené skutečnosti však nelze odhlédnout od zjištění, která odvolací soud učinil z obsahu spisu, a sice že žalovaný nejpozději s písemným vyjádřením k žalobě předložil listiny osvědčující vznik a existenci jím přihlášené pohledávky. Přitom žalobkyně o jeho tvrzeních a jím předložených důkazech byla řádně soudem informována a i přes tuto okolnost trvala na nařízení jednání ve věci a ani poté, kdy soud prvního stupně

Shodu s prvopisem potvrzuje Dana Langová. (KSOS 33 INS 22953/2016)

provedl dokazování listinami předloženými žalovaným, s žalobou nedisponovala, naopak v plném rozsahu na ní setrvala, ačkoli v této fázi řízení si již musela být vědoma toho, že nemůže být ve věci úspěšná. 8. Odvolací soud dospěl k závěru, že v jednání žalovaného nelze shledat zavinění na vzniku nákladů řízení žalobkyně, tedy naplnění podmínek pro separaci nákladů řízení, jak jsou dány v ustanovení § 147 odst.1 o.s.ř., neboť žalovaný byl v tomto řízení aktivní, na výzvy soudu řádně a včas reagoval. Naproti tomu nelze zcela odhlédnout od procesního postupu žalobkyně v průběhu řízení v posuzované věci, když včas a přiměřeně nereagovala na podání a důkazy předložené žalovaným a v této souvislosti minimálně náklady spojené s jejím zastoupením advokátkou, spojené s její účastí při jednání soudu ve věci, nelze hodnotit jako účelně vynaložené.

9. S odkazem na vše shora uvedené odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II. o náhradě nákladů řízení, jako věcně správný, potvrdil (§ 219 o.s.ř.).

10. Žalobkyně nebyla v odvolacím řízení úspěšná a odvolací soud s přihlédnutím k ustanovení § 224 odst. 1 o.s.ř. a § 202 odst. 1 IZ rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení.

Poučení: Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.

Olomouc 18. prosince 2017

JUDr. Jana Maiová v.r. předsedkyně senátu

Shodu s prvopisem potvrzuje Dana Langová.