17 VSOL 416/2017-45
1 ICm 792/2017 17 VSOL 416/2017-45 (KSOL 14 INS 16448/2016)

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jany Maiové a soudkyň JUDr. Magdaleny Vinklerové a JUDr. Lenky Kypré ve věci žalobce Insolvenční společnost, v.o.s., se sídlem Vlasákova 1419/21, Stodůlky, 155 00 Praha 5, IČO 04506227, insolvenčního správce dlužníků Zdeňka anonymizovano , anonymizovano a Jany anonymizovano , anonymizovano , oba bytem Hlavní náměstí 96/1, 794 01 Krnov, zastoupeného JUDr. Janem Žákem, advokátem, se sídlem Anny Letenské 34/7, 120 00 Praha 2, proti žalovanému Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky, se sídlem Orlická 2020/4, Praha 3, IČO 41197518, o popření dílčích vykonatelných pohledávek, o odvolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 6. 10. 2017, č. j. 1 ICm 792/2017-31 (KSOL 14 INS 16448/2016),

takto:

I. Usnesení soudu prvního stupně se ve výroku II. o náhradě nákladů řízení p o t v r z u j e.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náklady odvolacího řízení ve výši 1 343 Kč, k rukám advokáta žalobce, do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení. isir.justi ce.cz (KSOL 14 INS 16448/2016)

Odůvodnění:

Shora označeným usnesením soud prvního stupně zastavil řízení o žalobě, kterou se žalobce domáhal určení, že dílčí vykonatelné pohledávky č. 1 ve výši 56 072 Kč a č. 2 ve výši 29 246 Kč, které žalovaný přihlásil přihláškou pod pořadovým číslem 30 do insolvenčního řízení dlužníků Zdeňka anonymizovano a Jany anonymizovano vedeného u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOL 14 INS 16448/2016 nejsou po právu (výrok I.) a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 12 342 Kč (výrok II.). V odůvodnění uvedl, že žalobce vzal žalobu v celém rozsahu zpět, proto postupoval dle ustanovení § 96 odst. 1, 2 o.s.ř. O náhradě nákladů řízení rozhodl dle ustanovení § 146 odst. 2 věta druhá o.s.ř., když v důvodech tohoto rozhodnutí konstatoval zjištění, a sice že insolvenční správce u přezkumného jednání konaného dne 26. 1. 2017 předmětné pohledávky popřel co do pravosti z titulu promlčení; žalovaný coby věřitel u tohoto jednání přítomen nebyl ani se nikterak k popřenému úkonu žalobce nevyjádřil. Až ve vyjádření k žalobě žalovaný tvrdil a relevantním způsobem prokázal, že pohledávky promlčeny nejsou, neboť jsou předmětem dosud neskončeného exekučního řízení. Za situace, kdy žalobce neměl objektivní možnost zjistit, že stran těchto pohledávek probíhá exekuční řízení, byl jeho názor o promlčení správný, tudíž neměl jinou možnost, než v souladu s ustanovením § 199 odst. 1 IZ podat žalobu na určení, že přihlášené pohledávky nejsou po právu. Soud z těchto okolností dovodil, že je to žalovaný, kdo svým chováním zavinil, že řízení muselo být zastaveno, čímž mu vznikla povinnost zaplatit žalobci náklady řízení.

Proti tomuto usnesení, a to výroku II., o náhradě nákladů řízení podal žalovaný včas odvolání, v němž zejména zdůraznil, že v přihlášce pohledávky uvedl všechny požadované náležitosti, přičemž žádný právní předpis mu neukládá a ani z judikatury nevyplývá, že by ho, coby věřitele přihlášené pohledávky, stíhala povinnost předložit doklad o stavění promlčecí lhůty. Dále namítl, že insolvenční správce by měl být natolik odborně zdatný, aby se nemusel nechat v řízení zastupovat advokátem. Vyslovil přesvědčení, že zavinění na zastavení řízení spočívá na straně žalobce a proto navrhl, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně ve výroku II. změnil a rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Žalobce ve svém vyjádření k odvolání navrhl potvrzení usnesení soudu prvního stupně ve výroku II. o náhradě nákladů řízení. Uvedl, že za dané situace bylo popření promlčené pohledávky a podání popěrné žaloby jeho povinností. Je tedy zjevné, že žalobu podal důvodně, přičemž k jejímu zpětvzetí přistoupil až poté, kdy žalovaný v průběhu řízení zmínil, že pohledávky exekučně vymáhá, tudíž nemohou (KSOL 14 INS 16448/2016) být promlčeny. Zavinění na zastavení řízení proto spočívá výlučně na straně žalovaného.

Odvolací soud přezkoumal usnesení soudu prvního stupně v rozsahu dotčeném odvoláním, i řízení mu předcházející (§ 212, § 212a o.s.ř.), a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům.

Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že žalobou, podanou u soudu prvního stupně dne 2. 2. 2017, se žalobce domáhal určení, že dílčí vykonatelné pohledávky č. 1 ve výši 56 072 Kč a č. 2 ve výši 29 246 Kč, které žalovaný přihlásil přihláškou pod pořadovým číslem 30 do insolvenčního řízení dlužníků Zdeňka anonymizovano a Jany anonymizovano , vedeného u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 14 INS 16448/2016, nejsou po právu. Ve skutkových tvrzeních uvedl, že žalovaný přihláškou pod pořadovým číslem 30 přihlásil do insolvenčního řízení vykonatelnou pohledávku č. 1 z titulu pojistného na veřejné zdravotní pojištění za období od 1. 1. 1993 do 15. 12. 2009 ve výši 45 827 Kč, vykonatelnou pohledávku č. 1.1 z titulu penále ve výši 10 245 Kč, vykonatelnou pohledávku č. 2 z titulu pojistného na veřejné zdravotní pojištění za období od 16. 12. 2009 do 15. 12. 2010 ve výši 19 201 Kč a vykonatelnou pohledávku č. 2.1 z titulu penále ve výši 10 045 Kč. Při přezkumném jednání konaném dne 26. 1. 2017 žalobce pohledávky popřel z důvodu promlčení. Podáním, doručeným soudu prvního stupně dne 5. 10. 2017, vzal žalobce žalobu v celém rozsahu zpět a v důvodech tohoto procesního úkonu uvedl, že žalovaný v průběhu incidenčního sporu doložil listiny, z nichž vyplývá, že došlo ke stavění běhu promlčecí doby, tudíž k promlčení pohledávek žalobce nedošlo. Pro úplnost soud z insolvenčního spisu zjistil, že usnesením ze dne 10. 11. 2016, č. j. KSOS 14 INS 16448/2016-A15 Krajský soud v Ostravě zjistil úpadek dlužníků Jany anonymizovano a Zdeňka anonymizovano (výrok I.), insolvenčním správcem ustanovil Insolvenční společnost v.o.s. (výrok II.), povolil řešení úpadku oddlužením (výrok III.) a věřitele, kteří dosud nepřihlásili své pohledávky, vyzval, aby tak učinili ve lhůtě 30 dnů ode dne zveřejnění tohoto usnesení v insolvenčním rejstříku (výrok IV.). Nato soud prvního stupně rozhodl napadeným usnesením.

Podle ustanovení § 146 odst. 2 o.s.ř. jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. Byl-li však pro chování žalovaného (jiného účastníka řízení) vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný (jiný účastník řízení).

V případě, kdy soud zastavuje řízení, je povinen zabývat se při rozhodování o náhradě nákladů řízení nejprve tím, zda některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno. Tam, kde zastavení řízení bylo účastníkem řízení zaviněno, soud přizná ostatním účastníkům náhradu nákladů řízení, které v řízení účelně vynaložili na uplatňování nebo bránění svého práva. Je-li důvodem zastavení řízení (KSOL 14 INS 16448/2016) zpětvzetí žaloby, žalobce nezavinil zastavení řízení, jestliže vzal zpět návrh, který byl podán důvodně pro chování žalovaného. Důvodnost podání návrhu je třeba vždy zvažovat procesně z hlediska vztahu výsledku chování žalovaného k požadavkům žalobce.

V projednávané věci žalobce jako insolvenční správce podal v souladu s ustanovením § 199 odst. 1 IZ (ve lhůtě 30 dnů od přezkumného jednání) žalobu proti žalovanému, jehož vykonatelné pohledávky přihlášené do insolvenčního řízení dlužníků u přezkumného jednání konaného dne 26. 1. 2017 popřel z důvodu promlčení. Z insolvenčního spisu je zřejmé, že přihláška pohledávky žalovaného neobsahovala žádné skutečnosti, z nichž by insolvenční správce mohl dospět k závěru, že došlo ke stavění běhu promlčecí doby, tudíž že k promlčení nároků nedošlo. Dne 10. 1. 2017 byl v insolvenčním rejstříku zveřejněn seznam přihlášených pohledávek včetně stanoviska insolvenčního správce. Tedy minimálně od tohoto data mohl žalovaný zjistit, z jakého důvodu správce jeho pohledávku popřel a měl možnost doložit listiny osvědčující, že pohledávka promlčena není a nečekat s jejich předložením až na zahájení incidenčního sporu. Z ustanovení § 199 odst. 2 IZ totiž vyplývá, že insolvenční správce může při přezkumném jednání změnit stanovisko, které zaujal k jednotlivým pohledávkám v seznamu přihlášených pohledávek. Jinými slovy řečeno, pokud žalovaný k přihlášce pohledávek nedoložil žádné listiny ani neuvedl žádné skutečnosti, z nichž by bylo zřejmé, že došlo ke stavění běhu promlčecí doby, neučinil tak ani v době od zveřejnění seznamu přihlášených pohledávek do konání přezkumného jednání, a listiny, z nichž mohl insolvenční správce dovodit, že pohledávky žalovaného promlčeny nejsou, doložil až na výzvu soudu k vyjádření k žalobě podané insolvenčním správcem, pak lze dospět k závěru, že důvodně podaná žaloba byla vzata zpět pro chování žalovaného. Soud prvního stupně správně postupoval, když při rozhodování o náhradě nákladů řízení postupoval v intencích ustanovení § 146 odst. 2 věta druhá o.s.ř.

K odvolací námitce brojící proti zastoupení žalobce advokátem odvolací soud odkazuje na ustanovení § 24 odst. 1 o.s.ř., dle jehož dikce se účastník může dát v řízení zastupovat zástupcem, jehož si zvolí. Zástupcem pak vždy může být advokát (§ 25 odst. 1 o.s.ř.). Ne každé zastoupení účastníka advokátem lze považovat za účelné, ovšem odepření práva na náhradu nákladů řízení vzniklých z titulu zastoupení advokátem pro neúčelnost je opodstatněné jen tehdy, jsou-li přitom zohledněny konkrétní okolnosti případu. Insolvenční správce se ve sporech vyvolaných insolvenčním řízením stává účastníkem řízení na místo dlužníka, přičemž má stejná práva a povinnosti jako kterýkoli jiný účastník řízení a zcela nepochybně mu svědčí právo nechat se v řízení zastoupit advokátem. Odvolací soud dospěl k závěru, že v posuzované věci neexistuje žádný relevantní důvod pro odepření zastoupení insolvenčního správce (žalobce) v tomto řízení. (KSOL 14 INS 16448/2016)

Na základě shora uvedeného proto odvolací usnesení soudu prvního stupně ve výroku II., o náhradě nákladů řízení, jako věcně správné, potvrdil (§ 219 o.s.ř.).

Žalovaný neměl v odvolacím řízení úspěch, proto mu vznikla povinnost nahradit náklady odvolacího řízení žalobci (§ 142 odst. 1 a § 224 odst. 1 o.s.ř.). Tarifní hodnotou, s ohledem na předmět odvolacího řízení, byla částka 12 342 Kč, tj. výše náhrady nákladů řízení, která byla žalobci soudem prvního stupně přiznána. Odměna za 1 úkon právní služby z této tarifní hodnoty činí 1 620 Kč, ovšem vzhledem k tomu, že v dané věci bylo podáno odvolání nikoli proti rozhodnutí ve věci samé, ale pouze proti výroku o náhradě nákladů řízení, náleží žalobci za tento úkon právní služby odměna v poloviční výši (§ 11 odst. 2 písm. c/ advokátního tarifu), 810 Kč. Součástí nákladů řízení je i 1 paušální náhrada výdajů á 300 Kč na 1 úkon právní služby a 21 % DPH ve výši 233 Kč. Odvolací soud proto rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit žalobci na nákladech odvolacího řízení částku 1 343 Kč.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Olomouc 30. 11. 2017

Za správnost vyhotovení: JUDr. Jana Maiová v.r. Dana Langová předsedkyně senátu