17 VSOL 372/2017-73
č. j. 32 ICm 1280/2016 17 VSOL 372/2017-73 (KSOS 25 INS 24136/2015)

USNESENÍ

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Lenky Kypré a soudkyň JUDr. Jany Maiové a JUDr. Magdaleny Vinklerové ve věci

žalobce: BNP Paribas Personal Finance SA sídlem BD Haussmann 1, 750 09 Paříž, Francie jednající v České republice prostřednictvím BNB Paribas Personal Finance SA, odštěpný závod, IČO 03814742 sídlem Karla Engliše 5/3208, 150 00 Praha 5,

proti žalované: Mgr. Eva Budínová sídlem Dobrovského 724, 738 01 Frýdek-Místek insolvenční správkyně dlužníka Lenky anonymizovano , anonymizovano bytem Tovární 175/2, 739 32 Vratimov zastoupená Mgr. Zuzanou Sedláčkovou, advokátkou sídlem Dobrovského 724, 738 01 Frýdek-Místek,

o určení pravosti popřených pohledávek jako incidenční spor vedený Krajským soudem v Ostravě pod sp. zn. 32 ICm 1280/2016 v insolvenčním řízení dlužníka Lenky anonymizovano , anonymizovano , bytem Tovární 175/2, 739 32 Vratimov, vedeném u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 25 INS 24136/2015, o odvolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 7. 2017, č. j. 32 ICm 1280/2016-57 (KSOS 25 INS 24136/2015)

takto:

I. Usnesení soudu prvního stupně se ve výroku I. potvrzuje.

II. Ve výroku II. se usnesení soudu prvního stupně mění tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění: 1. Usnesením označeným shora soud prvního stupně žalobu, doručenou Krajskému soudu v Ostravě dne 18. 4. 2016, odmítl (výrok I.) a žalovanou zavázal k povinnosti zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 5 000 Kč (výrok II.). V odůvodnění uvedl, že žalobou ze dne 18. 4. 2016 se žalobce domáhal, aby soud určil, že žalobce má za dlužníkem Lenkou anonymizovano v insolvenčním řízení vedeném pod sp. zn. KSOS 25 INS 24136/2015 pohledávku v celkové výši 150 271,27 Kč. Konstatoval zjištění učiněná z insolvenčního spisu, a to z přihlášky

Shodu s prvopisem potvrzuje Dana Langová. isir.justi ce.cz (KSOS 25 INS 24136/2015)

pohledávek žalobce, z usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. 11. 2015, č. j. KSOS 25 INS 24136/2015-A7, z protokolu o přezkumném jednání včetně přezkumného listu pohledávky č. P6 ze dne 15. 3. 2016, z vyrozumění žalované ze dne 31. 3. 2016 včetně doručenky, a uzavřel, že žalovaná na přezkumném jednání popřela vykonatelnost dílčí pohledávky č. 2 žalobce bez toho, aby o vykonatelnosti pohledávky rozhodl insolvenční soud, který je jediný oprávněný o dané věci rozhodnout dle ustanovení § 191 odst. 2 insolvenčního zákona. Žalovaná dále vyrozuměla žalobce, aby jako věřitel nevykonatelné pohledávky podal proti insolvenční správkyni žalobu na určení pohledávky. Aby mohla být incidenční žaloba projednána soudem, je třeba, aby byla podána oprávněnou osobou proti osobě ve sporu pasivně legitimované a ve lhůtě stanovené insolvenčním zákonem. Tyto předpoklady jsou stanoveny rozdílně u pohledávky vykonatelné a nevykonatelné. Pokud se jedná o pohledávku vykonatelnou, která byla insolvenčním správcem popřena, podává žalobu na určení pohledávky insolvenční správce proti věřiteli jako žalovanému a ve lhůtě 30 dnů od konání přezkumného jednání, na kterém byla pohledávka popřena. Vzhledem k tomu, že žalobce do insolvenčního řízení přihlásil pohledávku č. 2 jako vykonatelnou, k přihlášce pohledávky přiložil rozhodčí nález, který nabyl právní moci před rozhodnutím o úpadku dlužníka a z insolvenčního spisu nevyplývá, že by soud rozhodl, že se pohledávka pokládá za nevykonatelnou, je třeba pohledávku považovat za vykonatelnou dle ustanovení § 191 odst. 2 insolvenčního zákona. V daném případě měla být tedy žaloba na určení pohledávky podána insolvenční správkyní nikoli věřitelem dle ustanovení § 199 odst. 1 insolvenčního zákona, a proto je třeba žalobu podle ustanovení § 160 odst. 4 insolvenčního zákona odmítnout, jako žalobu podanou neoprávněnou osobou. Z důvodu nepodání žaloby insolvenční správkyní je pohledávka žalobce považována v insolvenčním řízení dlužníka za zjištěnou. O nákladech řízení rozhodl podle ustanovení § 202 odst. 2 insolvenčního zákona, když žalovaná vyvolala incidenční spor tím, že pohledávku žalobce přezkoumala a popřela jako nevykonatelnou a zároveň žalobce nesprávně vyzvala k podání incidenční žaloby. Žalobce má proto právo na náhradu nákladů řízení představující v daném případě zaplacený soudní poplatek za žalobu ve výši 5 000 Kč. 2. Proti tomuto usnesení podala žalovaná včas odvolání, v němž vyjádřila nesouhlas s názorem soudu prvního stupně, že žalobce není ve smyslu ustanovení § 199 odst. 1 insolvenčního zákona k podání incidenční žaloby aktivně legitimován. Namítala, že jako insolvenční správkyně dlužnice přezkoumala pohledávku č. 2 žalobce přihlášenou přihláškou č. P6 na přezkumném jednání dne 15. 3. 2016, přičemž pohledávku v celém rozsahu popřela, přezkoumala ji jako nevykonatelnou, a to z důvodu nicotnosti rozhodčího nálezu. Ve svém popření uvedla, že rozhodčí doložka je neplatná, namítala promlčení pohledávky už v době podání žaloby k rozhodci, dlužník byl a je spotřebitelem, smlouva je v rozporu s ujednáním o spotřebitelských smlouvách, je formulářová, její součástí jsou i všeobecné obchodní podmínky, které dlužník nepodepsal. Důvody popření jsou zaznamenány v přezkumném listu, který byl v insolvenčním rejstříku zveřejněn 8 dnů před přezkumným jednáním a je také součástí zápisu z 2. přezkumného jednání. Přezkoumávající soud, tak i věřitel měli dostatek času seznámit se stanoviskem žalované a posoudit, zda je její popěrný úkon v pořádku či nikoliv. Soud, pokud s přezkumem žalované nesouhlasil, měl její názor a popěrný úkon korigovat a rozhodnout dle ustanovení § 191 odst. 2 insolvenčního zákona, že pohledávku přezkoumává jako vykonatelnou. O tom rozhoduje soud ex offo. Věřitel ani soud však k přezkumnému jednání žalované neměli žádných připomínek. Žalovaná proto zaslala žalobci vyrozumění o popření pohledávky, v němž jej upozornila na možnost podání žaloby. Dle názoru žalované v takovém případě nelze věřiteli upřít legitimaci k podání žaloby, a soud se touto žalobou měl věcně zabývat. Dále poukazuje na judikaturu k rozhodčím nálezům, zejména k jejich materiální vykonatelnosti, např. rozhodnutí Nejvyššího soudu 31 Cdo 958/2012, 23 Cdo

Shodu s prvopisem potvrzuje Dana Langová. (KSOS 25 INS 24136/2015)

112/2013. Dále uvedla, že insolvenční správkyně uplatňuje již při přezkumném jednání obranu proti důsledkům rozhodčího řízení a rozhodčího nálezu. Takto je koncipován § 191 odst. 2 poslední věta insolvenčního zákona, který v souladu s ustanoveními na ochranu spotřebitele proti zneužívajícím institutům, např. i rozhodčím řízením a nálezům dává možnost insolvenčnímu soudu ex offo rozhodnout jinak, než je k přezkumu navrhováno insolvenčním správcem. Insolvenční správkyně postupuje ústavně komfortním způsobem, kdy rozhodčí nález nemohl a ani nikdy neměl tzv. materiální vykonatelnost, a to s ohledem na aplikaci nálezu Ústavního soudu III. ÚS 562/12, zejména nálezu Ústavního soudu IV. ÚS 1380/15. Ústavní soud se jednoznačně vyslovil, že exekuční titul, aby na něj jako na vykonatelný exekuční titul bylo možno nahlížet, nesmí být zatížen žádnou vadou. V tomto konkrétním případě však rozhodčí nález vadný byl. Žalovaná podala odvolání do výroku II. rozhodnutí a má za to, že názor soudu prvního stupně, že vynaložení nákladů zapříčinila svým počínáním žalovaná, odporuje insolvenčnímu zákonu i ustálené judikatuře. Žalovaná popěrným úkonem nejenom že nikterak nepochybila, ale postup správkyně před žalobou nemůže být přičítán jako zavinění na nákladech řízení v incidenčním sporu. Poukázala na rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 10. 2015, č. j. 104 VSPH 293/2015-42, č. j. 102 VSPH 530/2015-81 ze dne 3. 12. 2015 a usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 12. 2009, sp. zn. 15 Cmo 238/2009. Zdůraznila, že insolvenční správce je v insolvenčním řízení ve specifickém postavení, není zástupcem dlužníka ani jednotlivých věřitelů. Jeho ustanovení sleduje veřejný účel spočívající v akceptaci omezeného veřejného zásahu do řešení majetkových vztahů a v tomto směru mu zákon stanoví oprávnění, jejichž využití má povahu výkonu pravomocí. Z těchto pozic je třeba nahlížet i na postup insolvenčního správce při přezkoumávání přihlášených pohledávek včetně rozhodnutí o jejich uznání nebo popření, jakož i na jeho účast na souvisejících soudních řízeních, jejichž předmětem jsou spory o pravost, výši nebo pořadí přihlášených pohledávek nebo jiné incidenční spory. Navrhla, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně zrušil a vrátil věc tomuto soudu k dalšímu řízení. 3. Žalobce ve svém vyjádření k podanému odvolání navrhl potvrzení usnesení soudu prvního stupně jako věcně správného. Uvedl, že nesouhlasí s právními názory, které ve svém odvolání žalovaná deklaruje. Žalobce jako věřitel nemá povinnost se účastnit přezkumného jednání, jeho účast je jeho právem ne povinností. Neúčast žalobce nemůže mít žádný dopad na zmenšování pochybení insolvenčního správce, který věřitele nesprávně poučil. Opačný postup a závěr by byl zcela neudržitelný, když nevyužití práva účastnit se přezkumného řízení by mohlo a bylo interpretováno jako absolutní souhlas s nesprávným jednáním insolvenčního správce. Takový závěr by byl absurdní. Žalobce připomíná, že to byl insolvenční správce, který popřel pohledávku žalobce a poučil žalobce, že pokud nepodá u insolvenčního soudu žalobu na určení pravosti pohledávky, nebude k pohledávce popřené co do pravosti nadále v insolvenčním řízení přihlíženo. Jako neoprávněný považuje požadavek insolvenčního správce, že věřitel měl na nesprávný postup insolvenčního správce upozornit a čekat na jeho stanovisko a dle toho se rozhodnout, zdali má nebo nemá podat žalobu. Připomíná, že insolvenční správce disponuje poučovací povinností ze zákona a je vázán platnou právní úpravou, kterou porušil, když popřel jako nevykonatelnou pohledávku takovou pohledávku, která byla přihlášena jako vykonatelná a nesprávně poučil věřitele o tom, že má podat žalobu, jinak k jeho pohledávce nebude přihlíženo. Soud postupoval správně, když zavázal insolvenčního správce uhradit žalobci náklady řízení, které by žalobce nevynaložil za situace, kdyby insolvenční správce dbal svých povinností a poučil ho řádně. Odkazuje na ustanovení § 191 odst. 2 insolvenčního zákona. Soud nerozhodl, že pohledávka žalobce se považuje za nevykonatelnou, což znamená, že při respektování zákona bylo povinností insolvenčního správce podat žalobu. Soud dle názoru žalobce při vydání

Shodu s prvopisem potvrzuje Dana Langová. (KSOS 25 INS 24136/2015)

napadeného rozhodnutí zcela respektoval zákon. Rovněž má za to, že soud prvního stupně postupoval správně, pokud žalovaného zavázal k povinnosti zaplatit žalobci náklady řízení, neboť tyto účastníkům vznikly zaviněním insolvenčního správce, které je zcel zcela evidentní. Dále uvedl, že pokud insolvenční správce odkazuje na opětovné zneužití celého rozhodčího řízení a samotného rozhodčího nálezu žalobce s tím, že věřitel nevyváženým způsobem porušuje základní principy na ochranu spotřebitele, jde o nepřiměřená obvinění, které nereflektuje složitost problematiky týkající se rozhodčích nálezů. Žalobce při vymáhání postupoval v souladu se zákonem, podal návrh k rozhodci, na základě vydaného rozhodčího nálezu byla zahájena exekuce, kdy obě listiny, to je rozhodčí nález a rozhodnutí o nařízení exekuce, jsou součástí přihlášky pohledávky. Z uvedených důvodů žalobce přihlásil pohledávky do insolvenčního řízení jako vykonatelné. 4. Podle ustanovení § 7 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje. 5. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou a že obsahuje způsobilý odvolací důvod podle ustanovení § 205 odst. 2 písm. g) o.s.ř., přezkoumal usnesení soudu prvního stupně, i řízení mu předcházející (§ 205, § 212, § 212a odst. 1 a odst. 5 o.s.ř.), a dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné. 6. Z obsahu předloženého spisu odvolací soud zjistil, že žalobou, doručenou soudu dne 18. 4. 2016, se žalobce domáhal, aby soud určil, že žalobce má za dlužníkem Lenkou anonymizovano v insolvenčním řízení vedeném pod sp. zn. KSOS 25 INS 24136/2015 pohledávku v celkové výši 150 271,27 Kč. Rozsudek soudu prvního stupně ze dne 8. 12. 2016, kterým byla žaloba pro předčasnost zamítnuta, byl zrušen usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. 4. 2017. Odvolací soud uložil soudu prvního stupně, aby se opětovně zabýval otázkou aktivní legitimace žalobce v intencích ustanovení § 191 odst. 2 IZ. Z obsahu insolvenčního spisu pak odvolací soud zjistil, že usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. 11. 2015, č. j. KSOS 25 INS 24136/2015-A7 byl zjištěn úpadek dlužníka, insolvenční správkyní byla ustanovena žalovaná a soud povolil řešení úpadku formou oddlužení. Žalobce do insolvenčního řízení dlužníka přihlásil vykonatelné pohledávky v celkové výši 150 271,27 Kč, dílčí pohledávka č. 1 byla přihlášena v celkové výši 52 527,27 Kč z titulu smlouvy o poskytnutí úvěru, dílčí pohledávka č. 2 byla přihlášena v celkové výši 97 744 Kč z titulu Smlouvy o poskytnutí úvěru ze dne 14. 9. 2006. Dílčí pohledávka č. 2 byla přihlášena jako vykonatelná z titulu rozhodčího nálezu sp. zn. 43589/11 ze dne 4. 5. 2011, který nabyl právní moci dne 12. 5. 2011 a byl k přihlášce pohledávky přiložen. Při přezkumném jednání dne 15. 3. 2016 žalovaná uznala pohledávky žalobce co do výše 88 191,27 Kč a popřela dílčí pohledávku č. 2 co do výše 62 080 Kč z důvodu promlčení a rozporu smlouvy s ustanoveními o spotřebitelských smlouvách. Pohledávka č. 2 byla žalovanou přezkoumána jako nevykonatelná a popřená co do pravosti z důvodu nicotnosti rozhodčího nálezu. Dlužník pohledávky žalobce uznal. Insolvenčním soudem o vykonatelnosti pohledávky rozhodnuto nebylo. Vyrozuměním ze dne 31. 3. 2016 žalovaná žalobce vyrozuměla, že na přezkumném jednání popřela jeho dílčí pohledávku č. 2 jako nevykonatelnou, žalovaná dále žalobce poučila o možnosti podat žalobu proti insolvenční správkyni o určení pravosti pohledávky. Vyrozumění bylo žalobci doručeno dne 4. 4. 2016.

Shodu s prvopisem potvrzuje Dana Langová. (KSOS 25 INS 24136/2015)

7. Novelou zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, provedenou zákonem č. 294/2013 Sb., bylo novelizováno ustanovení § 191 odst. 2 s účinností od 1. 1. 2014. Dle článku II.-Přechodná ustanovení k zákonu č. 294/2013 Sb., zákon č. 182/2006 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona platí pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. Právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány. 8. Podle ustanovení § 191 odst. 2 IZ ve znění účinném od 1. 1. 2014, při přezkumném jednání se pokládá za vykonatelnou každá přihlášená pohledávka, ohledně které věřitel prokáže, že se stala vykonatelnou nejpozději ke dni rozhodnutí o úpadku. Při přezkumném jednání nelze považovat vykonatelnou pohledávku za nevykonatelnou z důvodů, pro které byla popřena. V pochybnostech rozhodne o tom, zda se pohledávka považuje pro účely jejího přezkoumání za vykonatelnou do skončení přezkumného jednání insolvenční soud. Učiní tak usnesením, které se nedoručuje, a proti němuž není přípustný opravný prostředek. 9. V důvodové zprávě k uvedené novele provedené zákonem č. 294/2013 Sb. se uvádí, že ustanovením § 191 odst. 2 IZ posiluje právní jistotu přihlašovatelů pohledávek v insolvenčním řízení potud, aby posouzení, zda pohledávka bude popřena jako vykonatelná, nebylo ponecháno na libovůli insolvenčního správce, a aby bylo postaveno najisto, že konečné rozhodnutí, zda pohledávka se přezkoumává jako vykonatelná, je v rukou insolvenčního soudu, který vede přezkumné jednání, a jehož rozhodnutí má povahu rozhodnutí, jímž se upravuje vedení řízení. 10.Z citovaného ustanovení § 191 odst. 2 IZ plyne že nelze přinutit věřitele k podání žaloby o určení pohledávky, to je nastolit postup podle § 198 IZ jen tím, že insolvenční správce při popření pohledávky označí tuto za nevykonatelnou, byť věřitel pohledávku přihlásil jako vykonatelnou. V dané věci věřitel pod označením P6 přihlásil pohledávky v celkové výši 150 271,27 Kč, dílčí pohledávka č. 1 byla přihlášena v celkové výši 52 527,27 Kč jako vykonatelná z titulu platebního rozkazu vydaného Okresním soudem ve Frýdku-Místku č. j. 114 C 7/2015-33 ze dne 20. 1. 2015. Dílčí pohledávka č. 2 byla přihlášena v celkové výši 97 744 Kč jako vykonatelná z titulu rozhodčího nálezu sp. zn. 43589/11 a byla vymáhána exekučně. Při přezkumném jednání dne 15. 3. 2016 insolvenční správkyně pohledávku č. 2 do výše 62 080 Kč popřela včetně její vykonatelnosti. Jako důvod popření vykonatelnosti pohledávky č. 2 uvedla nicotnost rozhodčího nálezu, promlčení pohledávky a uzavření smlouvy rozporu s ujednáními o spotřebitelských smlouvách. 11. Z uvedeného plyne, že insolvenční správkyně považovala předmětnou pohledávku za nevykonatelnou z důvodu, pro který byla popřena. Při přezkumném jednání insolvenční soud nerozhodl, zda považuje pohledávku pro účely jejího přezkoumání za vykonatelnou, tudíž pak platí, že insolvenční správce popřel vykonatelnou pohledávku a bylo na insolvenčním správci, aby podle § 199 IZ do 30 dnů od přezkumného jednání podal žalobu o popření pohledávky. Okolnost, že insolvenční správce nesprávně vyrozuměl věřitele, že určovací žalobu má podat věřitel, na této skutečnosti nic nemění. 12. Odvolací soud proto uzavírá, že věřitel, jehož přihlášenou pohledávku označenou věřitelem jako vykonatelnou, popřel insolvenční správce jako nevykonatelnou, přičemž při přezkumném jednání insolvenční soud do skončení přezkumného jednání nerozhodl, že se pohledávka považuje pro účely jejího přezkoumávání za nevykonatelnou, nemá povinnost podat žalobu o určení pohledávky, neboť tuto povinnost má podle § 199 odst. 1 IZ insolvenční správce.

Shodu s prvopisem potvrzuje Dana Langová. (KSOS 25 INS 24136/2015)

13. Vzhledem k tomu, že žalobce není ve smyslu ustanovení § 199 odst. 1 IZ k podání incidenční žaloby ve vztahu k popřené vykonatelné pohledávce aktivně legitimován, postupoval soud prvního stupně správně, když žalobu odmítl. 14. Soud prvního stupně také správně konstatoval, že pokud insolvenční správce nepodal žalobu, je pohledávka žalobce považována v insolvenčním řízení dlužníka za zjištěnou. 15. Z důvodů shora uvedených odvolací soud usnesení soudu prvního stupně ve výroku I., jako věcně správné, potvrdil dle ustanovení § 219 o.s.ř. 16. Za důvodnou však považuje odvolací soud námitku žalované, že v této věci se nedopustila žádného excesu a svým postupem neprolomila nákladovou imunitu ve smyslu § 202 odst. 2 IZ. Odvolací soud nesdílí názor soudu prvního stupně, že náklady řízení vznikly zaviněním žalované jako insolvenční správkyně. Zavinění na straně insolvenční správkyně ve smyslu § 202 odst. 2 IZ nelze spatřovat v jejím náhledu na otázku aktivní legitimace a v jejím přesvědčení, že věřiteli nelze upřít legitimaci k podání žaloby. Dle názoru odvolacího soudu ani případný procesně nesprávný postup insolvenční správkyně nezakládá jeho povinnost hradit v incidenčním sporu procesně úspěšnému věřiteli náklady řízení. I přesto, že byla žaloba odmítnuta a úspěšným účastníkem řízení v tomto incidenčním sporu byl žalobce, nemá však, dle názoru odvolacího soudu, ve sporu o určení pravosti, výše a pořadí pohledávky proti insolvenční správkyni právo na náhradu nákladů řízení (§ 202 odst. 1 IZ). Proto odvolací soud rozhodnutí o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně změnil podle § 220 odst. 1 o.s.ř. tak, že žádnému z účastníků právo na jejich náhradu nepřiznal. 17. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle ustanovení § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o.s.ř. a § 163, § 202 odst. 1 IZ. Rovněž v odvolacím řízení byl úspěšný žalobce, který však nemá právo na náhradu nákladů řízení v tomto incidenčním sporu vedeném proti insolvenční správkyni.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, dospěje-li dovolací soud na základě dovolání podaného ve lhůtě do dvou měsíců od jeho doručení, k Nejvyššímu soudu ČR v Brně, prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, k závěru, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Olomouc 18. prosince 2017

JUDr. Lenka Kyprá předsedkyně senátu

v z. JUDr. Jana Maiová v. r. pověřený člen senátu Z důvodu nepřítomnosti předsedkyně senátu Podepsáno podle § 158 odst. 1 o.s.ř. Zastupujícím členem senátu

Shodu s prvopisem potvrzuje Dana Langová.