17 VSOL 351/2017-55
č. j. 9 ICm 430/2017 17 VSOL 351/2017-55 (KSOS 37 INS 18483/2016)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jany Maiové a soudkyň JUDr. Magdaleny Vinklerové a JUDr. Eustasie Rutarové ve věci

žalobkyně: WETAG INVEST a.s., IČO 03567541 sídlem Hlinky 135/68, Staré Brno, 603 00 Brno zastoupené advokátem Mgr. Martinem Krechlerem, LL.M. sídlem Srbínská 1867/1, 100 00 Praha 10 proti žalované: VÍTKOVICE GEARWORKS a.s., IČO 25877933 sídlem Ruská 83/24, Vítkovice, 703 00 Ostrava zastoupené advokátkou JUDr. Kateřinou Martínkovou, LL.M. sídlem Sokolská třída 966/22, 702 00 Ostrava, Moravská Ostrava o určení pravosti a výše pohledávek k odvolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 6. 2017, č. j. 9 ICm 430/2017-33 (KSOS 37 INS 18483/2016)

takto: I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění: 1. Soud prvního stupně v záhlaví označeným rozsudkem zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala určení, že pohledávka, kterou přihlásila pod č. P1-1 ve výši 2 083 827,91 Kč do insolvenčního řízení vedeného vůči žalované u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 37 INS 18483/2016 je po právu (výrok I.) a žalobkyni zavázal k povinnosti zaplatit

Shodu s prvopisem potvrzuje Dana Langová. isir.justi ce.cz 2 (KSOS 37 INS 18483/2016)

žalované na náhradě nákladů řízení 10 164 Kč (výrok II.). V odůvodnění rozsudku uvedl podstatný obsah skutkových tvrzení žalobkyně, o něž opírala důvodnost své žaloby, podstatný obsah stanoviska žalované, zejména okolností, pro něž popírala pravost pohledávky žalobkyně, a konstatoval zjištění, která učinil z dokazování v řízení provedeného, se zdůrazněním těch skutečností, jež vzal na základě tohoto dokazování za prokázané. Z hlediska skutkového stavu soud prvního stupně uzavřel, že úpadek žalované byl zjištěn dne 21. 9. 2016, přezkumné jednání se konalo dne 21. 12. 2016, přičemž nebyl spor o tom, že žalobkyně včasnou přihláškou, doručenou soudu dne 9. 8. 2016, uplatnila svoji pohledávku ve výši 2 083 827,91 Kč, jejíž pravost a výši žalovaná popřela. Důvodem popření byla namítaná neplatnost smlouvy o postoupení pohledávek, neboť ve smlouvě o dílo, která byla uzavřena mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobkyně, to je společností Concia tech s.r.o., jejíž součástí byly i nákupní obchodní podmínky, byl zcela nepochybně ujednán zákaz postoupení pohledávky bez předem uzavřené písemné dohody smluvních stran, případně předchozího výslovného písemného souhlasu objednatele (žalované). Soud prvního stupně s odkazem na ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen OZ) a také s odkazem na dosavadní judikaturu, uvedl, že zákaz postoupení lze mezi smluvními stranami dohodnout, ať již zcela, či jen po určitou dobu nebo ve prospěch určité osoby nebo i tak, že věřitel bez souhlasu dlužníka pohledávku postoupit jinému nemůže. Takové ujednání pak může být obsaženo jak ve smlouvě mezi věřitelem a dlužníkem, případně je lze sjednat i dodatečně. Na stejné koncepci je postavena i právní úprava OZ, třebaže tento zákon neobsahuje ustanovení obdobné ustanovení § 39 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013. Otázku platnosti či neplatnosti právního jednání je tak nutno řešit dle ustanovení § 580 odst. 1, § 586 a § 588 OZ, přičemž v dané věci soud prvního stupně vzal za prokázáno, že žalovaná uplatnila vůči zhotoviteli jako postupiteli a vůči žalobkyni jako postupníku námitku neplatnosti smlouvy o postoupení pohledávky. Jde o námitku tzv. relativní neplatnosti, která tak uplatněna byla. V důsledku takto vznesené námitky dospěl k závěru, že žalobkyně není osobou aktivně věcně legitimovanou k nároku, tedy k pohledávce, kterou uplatnila v insolvenčním řízení vedeném vůči žalované. S ohledem na rozhodnutí ve věci samé rozhodl soud o náhradě nákladů řízení s odkazem na ustanovení § 7 IZ ve spojení s ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř., a to pro plnou úspěšnost žalované v řízení. 2. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včas odvolání, v němž označila rozsudek za nesprávný, spočívající na nesprávném právním posouzení věci. Uvedla, že soud prvního stupně nejprve odmítl argumentaci žalované, podle níž by měla absence předchozího souhlasu žalované s postoupením pohledávek zakládat absolutní neplatnost postoupení, následně však dospěl k závěru, že z tohoto důvodu je smlouva o postoupení pohledávek neplatná relativně dle ustanovení § 586 OZ, neboť žalovaná vznesla námitku neplatnosti řádně. S takovýmto závěrem žalobkyně vyslovila nesouhlas. Odkázala na ustanovení § 586 odst. 1 OZ, z jehož dikce plyne závěr o relativní neplatnosti právního jednání, který je na místě v případech, kdy jde o neplatnost sledující jako svůj základní cíl ochranu určité osoby. Uvedla, že z pohledu dlužníka je nerozhodné, zda se má svého dluhu zprostit plněním původnímu věřiteli či věřiteli, který vstoupil do těchto práv postoupením pohledávky, neboť případné zneplatnění postoupení pohledávek žádného dlužníka před ničím neochrání, jeho povinnost plnit pohledávky se nijak nezhoršuje. Žalobkyně poukázala na jednu ze základních zásad, na nichž je postaven OZ, vyjádřenou v ustanovení § 574, dle něhož je třeba na právní jednání hledět spíše jako platné, než jako na neplatné a v této souvislosti vyslovila své stanovisko, že případné smluvní omezení práva nakládat s pohledávkou bez souhlasu dlužníka by samo o sobě nemělo neplatnost postoupení zakládat. Součástí odvolání učinila žalobkyně svoji úvahu o absurdnosti tvrzení žalované, pokud neplatnost postoupení pohledávek zdůvodňuje svým údajným poškozením, a sice že žalobkyni

Shodu s prvopisem potvrzuje Dana Langová. 3 (KSOS 37 INS 18483/2016)

umožnilo iniciovat proti žalované insolvenční řízení. Nesmyslnost a nedůvodnost toto tvrzení shledává žalobkyně v tom, že žalovaná se nepochybně nacházela v úpadku a bylo její zákonnou povinností podat na sebe insolvenční návrh (§ 98 IZ) a měla mít sama zájem minimalizovat poškození svých věřitelů. Žalobkyně dále tvrdila, že žalovaná námitku neplatnosti postoupení pohledávek neuplatnila řádně, neboť společnost Concia oznámila žalované postoupení pohledávek již dopisem ze dne 21. 7. 2016, žalobkyně podala dne 9. 8. 2016 na žalovanou insolvenční návrh a žalovaná v rozumné době žalobkyni ani společnosti Concia nesdělila, že s postoupením pohledávek nesouhlasí. Naopak, vyčkala, až v rámci insolvenčního řízení uplyne lhůta stanovená soudem pro přihlášení pohledávek, neboť dle přesvědčení žalobkyně si byla dobře vědoma toho, že po uplynutí této lhůty již nebude moci společnost Concia pohledávky do insolvenčního řízení přihlásit. Neplatnosti postoupení pohledávek se žalovaná dovolávala teprve na přezkumném jednání, které se konalo dne 21. 12. 2016. Postup ze strany žalované označila žalobkyně za účelový, veden snahou zabránit účinnému vymáhání existujících a nepromlčených pohledávek. Z pohledu žalobkyně se jedná ze strany žalované o zjevné zneužití práva, které dle ustanovení § 8 OZ nemůže požívat právní ochrany a soud by tedy neměl k takto pozdě vznesené námitce neplatnosti přihlížet. Ze všech těchto důvodů žalobkyně navrhla změnu napadeného rozsudku tak, že žalobě bude zcela vyhověno a žalované uložena povinnost k náhradě nákladů řízení. 3. Žalovaná se k odvolání žalobkyně nevyjádřila. 4. Vzhledem k tomu, že odvolání žalobkyně bylo podáno z důvodu nesprávného právního posouzení věci, vyzval odvolací soud usnesením ze dne 20. 11. 2017 účastníky ke sdělení, zda souhlasí s tím, aby odvolacím soudem bylo rozhodnuto bez nařízení jednání (§ 214 odst. 3 o.s.ř.). Na tuto výzvu obě účastnice reagovaly a vyslovily souhlas s rozhodnutím bez nařízení jednání. 5. Odvolací soud poté přezkoumal napadený rozsudek, i řízení mu předcházející (§ 212, § 212a o.s.ř.), a bez jednání (§ 214 odst. 3 o.s.ř.) dospěl k následujícím zjištěním a závěrům. 6. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že žalobou, doručenou soudu prvního stupně dne 23. 1. 2017, se žalobkyně domáhala, aby soud určil, že pohledávka, kterou přihlásila přihláškou pod č. P1-1 ve výši 2 083 827,91 Kč do insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 37 INS 18483/2016 vůči žalované, je po právu. Ve skutkových tvrzeních uvedla, že přihlášená pohledávka vznikla neuhrazením služeb, poskytnutých žalované společností Concia tech s.r.o., IČO 03323889, ze Smlouvy o dílo č. 51215L0054, která byla uzavřena mezi jmenovanou společností jako zhotovitelem a žalovanou jako objednatelem dne 19. 7. 2015. Pohledávky z uvedené smlouvy byly společností Concia postoupeny na žalobkyni Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 7. 2016 a žalobkyně pohledávky přihlásila jako nezajištěné, nepodmíněné a nevykonatelné. Žalobkyně dále tvrdila, že na přezkumném jednání, které se konalo dne 21. 12. 2016, insolvenční správce žalované pohledávky uznal, naproti tomu žalovaná je popřela a jako důvod uvedla, že žalobkyně není aktivně legitimována k uplatnění nároků, neboť k postoupení pohledávek nemohlo dojít údajně bez souhlasu žalované. Do insolvenčního řízení přihlášené pohledávky vznikly z uvedené smlouvy o dílo, jejímž předmětem bylo poskytování montážní prací ze strany společnosti Concia jako zhotovitele, tato práce byly provedeny a také následně vyfakturovány. Postoupení pohledávek smlouvou o postoupení bylo žalované oznámeno a žalobkyně má proto za to, že existence pohledávek byla řádně prokázána. Naproti tomu vyslovila nesouhlas s tím, že by zákaz postoupení způsoboval neúčinnost či neplatnost postoupení pohledávek, jak je tvrzeno žalovanou. Připustila, že pokud by i sjednaný zákaz postoupení pohledávek zakládal relativní neplatnost smlouvy o postoupení pohledávek, je přesvědčena o tom, že neplatnost lze vyslovit až na základě námitky osoby, na ochranu jejichž

Shodu s prvopisem potvrzuje Dana Langová. 4 (KSOS 37 INS 18483/2016)

zájmů je neplatnost stanovena, přičemž žalovaná tuto námitku v minulosti nikdy neučinila. Žalovaná ve svém vyjádření uvedla, že uplatněný nárok neuznává v celém rozsahu, žalobkyně nemá za žalovanou pohledávku, neboť není aktivně legitimována k uplatnění pohledávky do insolvenčního řízení žalované. Předmětná pohledávka nemohla a také nikdy platně a účinně nepřešla na žalobkyni z původního věřitele Concia Tech s.r.o., neboť mezi touto společností a žalovanou byl smluvně ujednán ve smlouvě o dílo zákaz postoupení pohledávek bez předchozí písemné dohody s žalovanou nebo bez předchozího výslovného písemného souhlasu žalované, přičemž žádná dohoda uzavřena nebyla ani písemný souhlas dán nebyl. K vzniku pohledávky žalovaná uvedla, že mezi ní jako objednatelem a společností Consia tech s.r.o. jako zhotovitelem byla uzavřena Smlouva o dílo č. 51215L0054 dne 10. 7. 2015 ve znění návrhu žalované a byla podepsána k tomu oprávněnou osobou. Součástí návrhu smlouvy byly rovněž Nákupní obchodní podmínky č. 01/2014/SoD. Smlouva o dílo obsahující tyto nákupní obchodní podmínky byla ze strany zhotovitele, tj. společnosti Concia tech s.r.o. podepsána, zhotovitelem byl návrh smlouvy přijat beze změn a byla tedy uzavřena ve znění návrhu žalované. V rámci obchodních podmínek, v části označené jako platební podmínky odst. 40 bylo ujednáno, že k postoupení pohledávek je zhotovitel, to je v dané věci společnost Concia tech s.r.o., oprávněn pouze na základě předem uzavřené písemné dohody smluvních stran, případně na základě předchozího výslovného písemného souhlasu objednatele, to je žalované. Toto ujednání tak zcela nepochybně představuje smluvní zákaz postoupení pohledávek vzniklých ze smlouvy o dílo uzavřené dne 10. 7. 2015, a pokud i přes tento výslovný smluvní zákaz mělo dojít k uzavření Smlouvy o postoupení pohledávky dne 21. 7. 2016 mezi původním věřitelem Concia tech s.r.o. a žalobkyní, není takový postup v souladu s textem smlouvy o dílo. Žalovaná navíc vyslovila domněnku, že důvodem a účelem nabytí pohledávek žalobkyní za žalovanou byla iniciace insolvenčního řízení. Zdůraznila, že důsledkem porušením smluvního závazku dohodnutého v souladu s ustanovením § 1881 odst. 1 OZ, tedy zákazu postoupení pohledávek ze smluvního vztahu, je absolutní neplatnost úkonu, to je v dané věci Smlouvy o postoupení pohledávek, působící od samého počátku. Pokud by soud učinil odchylný závěr ohledně neplatnosti úkonu, je na místě posoudit neplatnost minimálně jako neplatnost relativní, přičemž v tomto případě žalovaná poukázala na to, že učinila příslušné úkony směřující k uplatnění neplatnosti jednání mezi žalobkyní a původním věřitelem žalované, když přímo ve svém popěrném úkonu se vůči všem neplatnosti postoupení pohledávek dovolala. Z opatrnosti totéž učinila i přípisem ze dne 19. 5. 2017. Soud prvního stupně k tvrzením účastníků v průběhu jednání provedl dokazování listinnými důkazy, jmenovitě návrhem Smlouvy o dílo č. 51215L0054 včetně Nákupních obchodních podmínek č. 01/2014/SoD, Smlouvou o postoupení pohledávek včetně přílohy č. 1, Oznámením o postoupení pohledávek, Protokolem o přezkumném jednání ze dne 21. 12. 2016, přihláškou pohledávky, námitkami neplatnosti smlouvy o postoupení pohledávek, adresovanými žalobkyni ze dne 22. 5. 2017 včetně dodejky a námitkami neplatnosti smlouvy o postoupení pohledávek, adresovanými společností Concia Tech s.r.o. z téhož data včetně dodejky. Na základě zjištění z takto provedeného dokazování rozhodl odvoláním napadeným rozsudkem. 7. Na tomto místě odvolací soud konstatuje správná skutková zjištění i správné právní závěry, které z nich soud prvního stupně vyvodil a pro stručnost na ně v celém rozsahu odkazuje. 8. Nad rámec toho, co uvedl již soud prvního stupně, odvolací soud dodává, že lze souhlasit s odvolací námitkou žalobce, v níž podtrhuje jednu ze základních zásad OZ, vyjádřenou v ustanovení § 574, dle něhož je třeba na právní jednání spíše hledět jako na platné než jako neplatné. Z pohledu této zásady je však v posuzované věci třeba posuzovat všechna právní jednání, od nichž se odvíjí předmět sporu, tedy nejen Smlouvu o postoupení pohledávek uzavřenou dne 21. 7. 2016 mezi společností Concia tech s.r.o. jako postupitelem a žalobcem jako

Shodu s prvopisem potvrzuje Dana Langová. 5 (KSOS 37 INS 18483/2016)

postupníkem, ale rovněž Smlouvu o dílo č.51215L0054, uzavřenou dne 10. 7. 2015 mezi žalovanou jako objednatelem a společností Concia tech s.r.o. jako zhotovitelem. V této souvislosti nelze než připomenout, že žádnou z účastnic řízení (ani žalobkyní) nebylo namítáno, že by existovaly jakékoli pochybnosti v hodnocení tohoto právního jednání, tj. výše označené Smlouvy o dílo, jejíž součástí zcela nepochybně byly i Nákupní obchodní podmínky č.01/2014/SoD, v jejichž bodě 40 bylo sjednáno kdy a za jakých podmínek je zhotovitel oprávněn přistoupit k postoupení pohledávek z této smlouvy. Není tak sporu o tom, že uvedená Smlouva o dílo je v celém svém rozsahu právním jednáním platným, se všemi důsledky z toho vyplývajícími, tedy včetně omezení práva společnosti Concia tech s.r.o. jako zhotovitele k postoupení pohledávek ze smlouvy na jiný subjekt. I když zákon obecně stanoví, že předmětem smlouvy o postoupení pohledávky může být jakákoli pohledávka, kterou lze zcizit (§ 1879 OZ), současně stanoví výjimky, kdy toto obecné pravidlo neplatí, a to formou vymezení případů, v nichž je vysloven zákaz postoupení pohledávky. Jinými slovy řečeno pohledávku lze postoupit, pokud tomu nebrání dohoda původního věřitele s dlužníkem anebo nejde-li o pohledávku, která zaniká smrtí dlužníka anebo jejíž obsah by se změnou věřitele k tíži dlužníka změnil. Není pochyb o tom, že v posuzované věci jde právě o jednu ze zákonem (§ 1881 odst. 1 OZ) konkrétně stanovených výjimek z obecné přípustnosti postoupení pohledávek. Jestliže mezi společností Concia tech s.r.o., coby zhotovitelem a současně věřitelem pohledávky a žalovanou jako objednatelem a současně dlužnicí pohledávky, byla v rámci ujednání ve Smlouvě o dílo uzavřena dohoda o tom, že postoupení pohledávky jiné osobě je možné jen po dohodě smluvních stran nebo na základě výslovného písemného souhlasu dlužníka a jestliže takto sjednané podmínky, za nichž by bylo možné pohledávku ze smlouvy postoupit, splněny nebyly, nelze než konstatovat, že za této situace dle ustanovení § 1881 odst. 1 OZ není a nebylo postoupení pohledávky (bez dalšího) možné. 9. S odkazem na vše shora uvedené dospěl odvolací soud k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné, a rozsudek soudu prvního stupně, jako věcně správný, potvrdil (§ 219 o.s.ř.). 10. Žalobkyně nebyla v odvolacím řízení úspěšná, žalované, dle obsahu spisu, v odvolacím řízení náklady nevznikly, odvolací soud proto o náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku (§ 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, dospěje-li dovolací soud na základě dovolání podaného ve lhůtě do dvou měsíců od jeho doručení, k Nejvyššímu soudu ČR v Brně, prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, k závěru, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Olomouc 30. ledna 2018

JUDr. Jana Maiová v. r. předsedkyně senátu

Shodu s prvopisem potvrzuje Dana Langová.