17 VSOL 30/2011-29
KSBR 45 INS 12638/2010 17 VSOL 30/2011-29 45 ICm 928/2011

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Karly Trávníčkové a soudců JUDr. Věry Vyhlídalové a JUDr. Michala Halamíčka v insolvenční věci dlužníka Hany anonymizovano , anonymizovano , bytem Hodonín, Janáčkova 2388, PSČ 695 01, o žalobě žalobkyně Mgr. Dariny Šlampové, insolvenční správkyně dlužníka, Hodonín, Národní třída 20/297, PSČ 695 01, proti žalovanému ACM Money Česká republika, a.s., se sídlem Praha 8, Čimická 61, PSČ 181 00, IČ: 26158761, zastoupenému JUDr. Petrem Kočím, Ph.D., advokátem se sídlem Praha 1, Opletalova 1535/4, PSČ 110 00, o určení výše pohledávky, o odvolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 9.8.2011, č.j. 45ICm 928/2011-15

takto:

I. Usnesení soudu prvního stupně se ve výroku II. o náhradě nákladů řízení p o t v r z u j e.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Brně usnesením, označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí podle ustanovení § 160 odst. 4 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) ve znění pozdějších předpisů, odmítl žalobu žalobkyně Mgr. Dariny Šlampové, insolvenční správkyně označeného dlužníka, jako pozdě podanou (výrok I.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.). Ve vztahu k výroku o náhradě nákladů řízení soud prvního stupně uvedl, že o nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 202 odst. 1 45 ICm 928/2011 insolvenčního zákona, podle kterého ve sporu o pravost, výši nebo pořadí přihlášených pohledávek nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení proti insolvenčnímu správci.

Proti tomuto usnesení, výslovně proti výroku II. o náhradě nákladů řízení, podal žalovaný odvolání. V důvodech podaného odvolání namítal, že v daném případě mělo být o náhradě nákladů řízení rozhodnuto podle ustanovení § 202 odst. 2 insolvenčního zákona, který stanoví, že náklady řízení, které vznikly zaviněním insolvenčního správce nebo náhodou, která se mu přihodila, nese on sám a ostatním účastníkům je povinen je nahradit. Toto ustanovení se uplatní zejména za situace, kdy náklady vznikly prostým zaviněním správce, který při výkonu funkce nepostupoval s náležitou odbornou péčí. Podle názoru odvolatele právě opožděné podání žaloby a její následné odmítnutí bylo způsobeno zaviněním insolvenčního správce, to je žalobkyně, která nepostupovala s náležitou odbornou péčí, proto by náklady řízení měla nést ze svého a navíc by měla být zavázána k povinnosti nahradit náklady řízení žalovanému. Žalovanému vznikly náklady na právní zastoupení, neboť žalovaný ještě před vydáním odvoláním napadeného usnesení prostřednictvím svého advokáta zaslal soudu prvního stupně vyjádření ve věci samé. Navrhl, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně v odvoláním napadené části změnil tak, že žalovanému přizná náhradu nákladů řízení.

Žalobkyně se k podanému odvolání nevyjádřila.

Po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, odvolací soud přezkoumal usnesení soudu prvního stupně v odvoláním napadené části, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a o.s.ř.), aniž nařizoval jednání (§ 214 odst. 2, písm. e/ o.s.ř.) a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.

Podle ustanovení § 163 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ"), o nákladech incidenčního sporu a jejich náhradě rozhodne insolvenční soud v rozhodnutí o incidenčním sporu, a to podle ustanovení občanského soudního řádu, není-li v tomto zákoně stanoveno jinak. Náhrada nákladů incidenčního sporu je zvláštní pohledávkou, na kterou se nevztahuje § 170 písm. f).

Podle ustanovení § 202 IZ platí, že ve sporu o pravost, výši nebo pořadí přihlášených pohledávek nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení proti insolvenčnímu správci. Náhrada nákladů řízení přiznaná v tomto sporu vůči dlužníku se pokládá za přihlášenou podle tohoto zákona a uspokojí se v insolvenčním řízení ve stejném pořadí jako pohledávka, o kterou se vede spor. Náklady, které v tomto sporu vznikly insolvenčnímu správci, se hradí z majetkové podstaty; do ní náleží i náhrada nákladů řízení přiznaná insolvenčnímu správci (odstavec 1). Náklady řízení, které vznikly zaviněním insolvenčního správce nebo 45 ICm 928/2011 náhodou, která se mu přihodila, nese on sám a ostatním účastníkům je povinen je nahradit (odstavec 2).

Soud prvního stupně správně dovodil, že v daném případě se uplatní zvláštní režim rozhodování o nákladech řízení, jak je upraven v ustanovení § 202 IZ. Ve sporech o pravost, výši nebo pořadí pohledávek, které byly popřeny v insolvenčním řízení (srov. § 192 IZ) a jejichž popření muselo být uplatněno u soudu v řízení podle třetí části o.s.ř. (srov. § 198 a § 199 IZ), tato zvláštní úprava vylučuje aplikaci občanského soudního řádu (§ 142 a násl. o.s.ř.) potud, že proti insolvenčnímu správci nemá žádný z dalších účastníků řízení právo na náhradu nákladů řízení (zejména podle míry úspěchu ve věci), ledaže by šlo o náklady, které vznikly zaviněním správce nebo náhodou, která se mu přihodila. Teprve v takovém případě je insolvenční správce povinen ostatním účastníkům jim vzniklé náklady nahradit. Ustanovení § 202 odst. 2 IZ je tak svým obsahem obdobou ustanovení § 147 odst. 1 o.s.ř., podle kterého se rozhoduje bez ohledu na výsledek řízení o náhradě nákladů řízení, které vznikly výlučně zaviněním nebo náhodou. Zaviněním se přitom rozumí porušení procesních povinností, vyplývajících ze zákona nebo v souladu se zákonem uložených soudem, k němuž došlo alespoň z nedbalosti. O zavinění jde tedy například tehdy, nedostavil-li se insolvenční správce k jednání, ke kterému byl řádně obeslán, bez řádné a včasné omluvy a druhé straně tak vznikly náklady na cestu k jednání. Insolvenční správce ponese náklady své a druhé strany (spojené např. s marnou cestou k soudnímu jednání) také tehdy, pokud se k jednání nedostaví ze zcela objektivních důvodů, které nemají původ v nedbalosti nebo úmyslném jednání správce (např. nemoc, úraz, zdržení se v důsledku nepříznivé dopravní situace apod.).

Po posouzení obsahu spisu dospěl odvolací soud k závěru, že v přezkoumávané věci podmínky pro aplikaci ustanovení § 202 odst. 2 IZ dány nejsou, neboť z obsahu spisu nevyplývá, že by žalovanému vznikly náklady řízení zaviněním insolvenční správkyně. Namítal-li odvolatel, že insolvenční správkyně podala žalobu opožděně (a žaloba byla proto podle ustanovení § 160 odst. 4 IZ odmítnuta), nutno uvést, že opožděné podání žaloby nepředstavuje porušení procesních povinností vyplývajících ze zákona či v souladu s ním uložených soudem, jak shora vyloženo, jež by tzv. separaci nákladů umožňovalo.

Z uvedených důvodů odvolací soud usnesení soudu prvního stupně v odvoláním napadené části potvrdil (§ 219 o.s.ř.).

V odvolacím řízení nebyl žalovaný se svým odvoláním úspěšný, proto mu vznikla povinnost nahradit účastníku, který měl úspěch, účelně vynaložené náklady této fáze soudního řízení (§ 142 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o.s.ř.). Protože však podle obsahu spisu žalobkyni žádné náklady nevznikly, bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. 45 ICm 928/2011 P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Olomouci dne 22. září 2011

Za správnost vyhotovení: JUDr. Karla Trávníčková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu