17 VSOL 270/2017-37
č. j. 14 ICm 84/2017 17 VSOL 270/2017-37

(KSOS 14 INS 18771/2016) ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jany Maiové a soudkyň JUDr. Magdaleny Vinklerové a JUDr. Lenky Kypré ve věci

žalobce: Mgr. Petr Fišer sídlem Obeciny I 3417, 760 01 Zlín insolvenční správce dlužnice Miroslavy anonymizovano , anonymizovano bytem 1. máje 1272, 735 14 Orlová-Lutyně zastoupený advokátem Mgr. Radimem Janouškem sídlem Šantova 719/2, 779 00 Olomouc

proti žalovanému: O.K.V. Leasing s.r.o., IČO 63487063 sídlem Strojírenská 396, 591 01 Žďár nad Sázavou zastoupený advokátem JUDr. Ivo Marethem sídlem Strojírenská 2244/34, 591 01 Žďár nad Sázavou o popření vykonatelné pohledávky o odvolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. 5. 2017, č. j. 14 ICm 84/2017-20 (KSOS 14 INS 18771/2016)

takto: I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění:

Shodu s prvopisem potvrzuje Dana Langová. isir.justi ce.cz (KSOS 14 INS 18771/2016)

1. Shora označeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal určení, že pohledávka č. 2 ve výši 32 003 Kč přihlášená žalovaným přihláškou č. P3 do insolvenčního řízení dlužnice Miroslavy anonymizovano vedeného u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 14 INS 18771/2016 není po právu (výrok I.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.). V odůvodnění konstatoval, že rozhodčím nálezem ze dne 5. 10. 2015, sp. zn. R 394/2015, který nabyl právní moci dne 8. 11. 2015 a vykonatelnosti dne 12. 11. 2015, rozhodce Mgr. Marcel Labounek uložil dlužnici Miroslavě anonymizovano povinnost zaplatit žalovanému částku 27 954 Kč, smluvní pokutu ve výši 0,2 % denně z částky 27 954 Kč od 21. 5. 2015 do zaplacení, smluvní pokutu ve výši 5 000 Kč, náklady řízení představující poplatek 1 089 Kč a náklady právního zastoupení ve výši 9 148 Kč. V řízení bylo prokázáno, že rozhodce poté, co v rámci rozhodčího řízení zhodnotil jednotlivé listinné důkazy a posoudil pohledávky z titulu smluvních pokut, učinil závěr, že dlužnice nesplácela úvěr řádně a včas, dostala se do prodlení, v důsledku čehož žalovanému (věřiteli) vzniklo právo účtovat smluvní pokuty. Za tohoto stavu věci tedy otázka platnosti sjednané smluvní pokuty byla již předmětem přezkumu rozhodce, žalobcem uplatněné důvody, kterými popíral pravost a výši vykonatelné pohledávky, a sice že rozhodčí nález neobsahuje právní posouzení, zda inkriminovaná smlouva je smlouvou spotřebitelskou či nikoliv, a zda ujednání o smluvní pokutě lze kvalifikovat jako platné, nejsou ve smyslu ustanovení § 199 odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., insolvenční zákon (dále jen IZ ) přípustné, proto žalobu zamítl. Pro úplnost soud prvního stupně doplnil, že ujednání o smluvní pokutě bylo v textu úvěrových podmínek dobře čitelné, bylo oproti zbylému textu zvýrazněno, dlužnice svým podpisem stvrdila, že se s ním seznámila, tudíž je nelze označit za neplatné ani za nepřiměřené. Výrok o náhradě nákladů řízení odůvodnil dle ustanovení § 202 IZ. 2. Proti tomuto rozsudku podal žalobce včas odvolání, v němž namítl, že námitka neplatnosti ujednání o smluvní pokutě nepředstavuje nepřípustný důvod popření ve smyslu ustanovení § 199 odst. 2 IZ, neboť se jedná o námitku skutkovou, která může vést k následnému jinému právnímu posouzení věci. Žalobce je dále přesvědčen, že ujednání o smluvní pokutě, které je součástí úvěrových podmínek společnosti O.K.V. Leasing, s.r.o. (dále jen Podmínky ), bylo sjednáno v rozporu s nálezem Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3512/11. Za této situace nebyla smluvní pokuta přihlášená žalovaným do insolvenčního řízení dlužnice po právu, proto navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobě vyhoví a žalobci přizná právo na náhradu nákladů řízení. 3. Žalovaný ve svém stanovisku k odvolání uvedl, že soud prvního stupně se správně vypořádal s otázkou přípustnosti žalobcem uplatněných důvodů popření dílčí pohledávky č. 2 z hlediska ustanovení § 199 odst. 2 IZ a rovněž správně vyhodnotil, že zmíněný nález Ústavního soudu na danou situaci nelze aplikovat, proto navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. 4. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, i řízení mu předcházející (§ 212, § 212a o.s.ř.), bez nařízení jednání, když účastníci řízení s rozhodnutím věci bez nařízení jednání konkludentně vyslovili souhlas (§ 214 odst. 3 o.s.ř.), a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům. 5. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že žalobou, doručenou soudu prvního stupně dne 5. 1. 2017, se žalobce domáhal určení, že pohledávka č. 2 ve výši 32 003 Kč přihlášená žalovaným coby věřitelem přihláškou č. P3 do insolvenčního řízení dlužnice Miroslavy anonymizovano , vedeného u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 14 INS 18771/2016 není po právu. Ve skutkových tvrzeních uvedl, že žalovaný a dlužnice uzavřeli dne 2 3. 2015 smlouvu o úvěru č. 860043, jejíž součástí byly i Podmínky. Protože se dlužnice dostala do prodlení se splácením, byl úvěr

Shodu s prvopisem potvrzuje Dana Langová. (KSOS 14 INS 18771/2016)

zesplatněn a žalovanému v souladu s bodem 6.4 Podmínek vzniklo právo účtovat smluvní pokutu ve výši 0,2 % denně z dlužné částky a dle bodu 6.6 Podmínek právo na jednorázovou smluvní pokutu ve výši 5 000 Kč. Tvrdil, že podmínky jsou sepsány výrazně menším písmem než text samotné smlouvy, jsou tedy pro běžného občana špatně čitelné, jsou nepřehledné, což žalobce vede k přesvědčení, že ujednání o smluvní pokutě, které je zakotveno právě v úvěrových podmínkách, nelze poskytnout právní ochranu. Pohledávka žalovaného z titulu smluvních pokut proto není po právu. Žalovaný tuto pohledávku přihlásil do insolvenčního řízení dlužnice jako pohledávku vykonatelnou na základě rozhodčího nálezu vydaného dne 5. 10. 2015 rozhodcem Mgr. Marcelem Labounkem pod sp. zn. R394/2015. Rozhodčí nález však neobsahuje právní posouzení otázky, zda smlouva byla uzavřena jako spotřebitelská či nikoliv, a otázky platnosti či neplatnosti smluvní pokuty. Na přezkumném jednání konaném dne 14. 12. 2016 žalobce popřel z výše citovaných důvodů, pravost této pohledávky. Žalovaný ve svém stanovisku k věci zejména poukázal na to, že žalobce není oprávněn posuzovat otázky, které již byly vyřešeny rozhodcem. Dále zdůraznil, že smluvní pokuta byla individuálně sjednána na listině, kterou dlužnice podepsala, tudíž svým podpisem stvrdila, že se s tímto ustanovením seznámila. Soud prvního stupně poté co provedl důkaz spisem Krajského soudu v Ostravě sp. zn. KSOS 14 INS 18771/2016, a to konkrétně přílohami připojenými k přihlášce pohledávky č. P3, tj. Smlouvou o úvěru č. 860043, Podmínkami, Rozhodčím nálezem R 394/2015, rozhodl napadeným rozsudkem. 6. S ohledem na odvolací námitky žalobce zaměřil odvolací soud svou pozornost nejprve na otázku, zda smluvní pokuta byla v tomto případě platně sjednána či nikoliv. 7. Odvolací soud v této souvislosti především odkazuje na správná skutková zjištění, která soud prvního stupně učinil ze Smlouvy o úvěru č. 860043, která byla dne 2. 3. 2015 uzavřena mezi žalovaným coby věřitelem a dlužnicí, a z Podmínek, které tvoří nedílnou součást smlouvy, což je ve smlouvě výslovně uvedeno. Ujednání o smluvních pokutách jsou obsažená v článku 6. Podmínek označeném jako Důsledky porušení povinností stran smlouvy o úvěru , přičemž nelze přehlédnout, že text tohoto ujednání je oproti zbylému textu Podmínek napsán větším a dokonce i tučnějším písmem. Smluvní pokuta tedy není v žádném případě skryta v rámci ostatních ujednání Podmínek, ale naopak zvýrazněný text na první pohled upoutá pozornost čtenáře. V záhlaví smlouvy je uvedeno, že se jedná o spotřebitelskou smlouvu, tudíž průměrně vzdělaný spotřebitel by měl věnovat zvýšenou pozornost právě zvýrazněnému textu, neboť každý občan by měl řádně dbát nejen o svá práva, ale i o své povinnosti. Významnou skutečností je fakt, že dlužnice podmínky podepsala, tudíž svým podpisem stvrdila, že se s jejich obsahem seznámila, přičemž netvrdila, že by svůj podpis na Podmínky případně připojila pod nátlakem či za nápadně nevýhodných podmínek. Pokud se dlužnice s obsahem podmínek řádně neseznámila, pak tuto nedbalost je třeba přičítat toliko k její tíži. 8. Lze tedy uzavřít, že v tomto případě byla smluvní pokuta platně sjednána, přičemž pouhý fakt, že ujednání o smluvní pokutě tvoří součást podmínek, nezpůsobuje jeho neplatnost. Odvolací soud souhlasí s konstatováním soudu prvního stupně, že nález Ústavního soudu I. ÚS 3512/11 nelze na zjištěnou situaci v posuzované věci vztáhnout. 9. Odvolací soud se dále zabýval otázkou, zda namítaná neplatnost ujednání o smluvní pokutě představuje přípustný důvod popření vykonatelné pohledávky žalobcem. 10. Podle ustanovení § 199 odst. 2 IZ jako důvod popření pravosti nebo výše vykonatelné pohledávky přiznané pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu lze uplatnit jen skutečnosti,

Shodu s prvopisem potvrzuje Dana Langová. (KSOS 14 INS 18771/2016)

které nebyly uplatněny dlužníkem v řízení, které předcházelo vydání tohoto rozhodnutí; důvodem popření však nemůže být jiné právní posouzení věci. 11. Právní posouzení věci není vyloučeno jako důvod popření pravosti nebo výše přihlášené vykonatelné pohledávky, jestliže z pravomocného rozhodnutí příslušného orgánu, jímž byla pohledávka přiznána, žádné právní posouzení věci neplyne. Není-li zde žádné právní posouzení, pak právní posouzení uplatněné jako důvod popření pravosti nebo výše takové pohledávky není jiné . Je však na místě zdůraznit, že jakékoli (byť kusé, málo srozumitelné nebo hrubě nepřesné právní posouzení věci příslušným orgánem) právní posouzení vždy vylučuje možnost popření takové pohledávky pro právní posouzení jiné . 12. V projednávané věci vydal rozhodce na základě platné rozhodčí smlouvy rozhodčí nález, v němž dospěl k závěru, že dlužnice je na základě Smlouvy o úvěru č. 860043, jejíž nedílnou součástí jsou Podmínky, povinna plnit. Rozhodčí nález obsahoval, byť odvolací soud připouští, že jen kusé, právní hodnocení smluvní pokuty, tudíž důvodem popření pohledávky insolvenčním správcem v tomto řízení nemůže být jiné právní posouzení věci, neboť takovýto postup by byl v rozporu s ustanovením § 199 odst. 2 IZ. V této souvislosti odvolací soud připomíná, že hodnocení otázky platnosti či neplatnosti smluvní pokuty představuje právní hodnocení, nikoli uplatnění skutkových námitek, tj. konkrétních skutečností, které dlužnice neuplatnila v řízení, které vyústilo v pravomocné rozhodnutí příslušného orgánu. 13. S odkazem na shora uvedené proto odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně, jako věcně správný, potvrdil (§ 219 o.s.ř.). 14. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud v souladu s ustanovením § 202 odst. 1 IZ tak, že žádnému z účastníků právo na jejich náhradu nepřiznal.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, dospěje-li dovolací soud na základě dovolání podaného ve lhůtě do dvou měsíců od jeho doručení, k Nejvyššímu soudu ČR v Brně, prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, k závěru, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Olomouc 18. prosince 2017

JUDr. Jana Maiová v.r. předsedkyně senátu

Shodu s prvopisem potvrzuje Dana Langová.