17 VSOL 256/2017-86
č. j. 72/38 ICm 3435/2014 17 VSOL 256/2017-86 (KSBR 38 INS 36257/2013)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jany Maiové a soudkyň JUDr. Magdaleny Vinklerové a JUDr. Vladimíry Strakové ve věci

žalobkyně: Dial Telecom, a.s., IČO 28175492 sídlem Křižíkova 36a/237, 186 00 Praha 8-Karlín zastoupená advokátkou Mgr. Andreou Stachovou sídlem Valentinská 92/3, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Mgr. Miroslav Lahoda sídlem Banskobystrická 157, Brno insolvenční správce dlužníka International Business and Cooperation Brno, spol. s r.o., IČO 41602242 sídlem Křenová 89/19, Trnitá, 602 00 Brno zastoupený advokátem JUDr. Karlem Maláskou sídlem nám. Komenského 124, 666 01 Tišnov o určení pravosti pohledávky k odvolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 4. 5. 2017 č. j. 72/38 ICm 3435/2014-50 (KSBR 38 INS 36257/2013-C1-13)

takto: I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náklady odvolacího řízení ve výši 10 456 Kč, k rukám advokáta žalovaného, do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Shodu s prvopisem potvrzuje Dana Langová. isir.justi ce.cz (KSBR 38 INS 36257/2013)

Odůvodnění: 1. Shora označeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala určení, že její nezajištěná pohledávka ve výši 33 327,03 Kč z titulu doúčtování sankce za nedodržení minimální doby užívání služby, přihlášená do insolvenčního řízení dlužníka International Business and Cooperation Brno, spol. s r.o., které je u Krajského soudu v Brně vedeno pod sp. zn. KSBR 37 INS 36257/2013, je po právu (výrok I.) a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalovanému náklady řízení ve výši 13 176,20 Kč (výrok II.). V odůvodnění konstatoval, že jednorázový poplatek ve výši součtu paušálních plateb za služby elektronických komunikací za období od konce výpovědní lhůty do uplynutí minimální doby užívání, lze zcela nepochybně kvalifikovat jako smluvní pokutu. Neuhrazení měsíční platby dlužníkem nebylo důvodem pro zaplacení smluvní pokuty, nýbrž mělo za následek odstoupení od smlouvy. Dle smlouvy, ve znění Všeobecných podmínek pro poskytování služeb elektronických komunikací a jiných služeb poskytovaných společností Dial Telecom, a.s. (dále jen Podmínky ) bylo zaplacení smluvní pokuty vázáno na konec výpovědní lhůty, nikoli na protiprávní úkon dlužníka, tzn. že dlužníkovi vznikla povinnost zaplatit smluvní pokutu pouze za předpokladu, že bude předčasně ukončen smluvní vztah. Takovéto ujednání však soud prvního stupně považuje za absolutně neplatné pro rozpor s ustanovením § 544 odst. 1 ObčZ. Výrok o náhradě nákladů řízení odůvodnil dle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. 2. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včas odvolání, v němž namítla, že na základě Smlouvy o poskytování telekomunikačních služeb, jejíž součástí jsou Podmínky, a produktové specifikace služby PROFI INTERNET, poskytla dlužníkovi službu, která byla aktivována dne 27. 4. 2012, přičemž minimální doba užívání byla sjednána do 26. 4. 2014 (2 roky od aktivace služby). Vzhledem k tomu, že se dlužník dostal do prodlení s placením služby, což je považováno za podstatné porušení smlouvy, žalobkyně od smlouvy ke dni 31. 12. 2013 odstoupila. V souladu s článkem 9.7 Podmínek dlužníkovi doúčtovala cenu služby za období od 1. 1. 2014 do 26. 4. 2014, tedy do celkové minimální doby užívání. Toto doúčtování tedy nemá sankční povahu, proto jej nelze označit za smluvní pokutu. Žalobkyně zdůraznila, že minimální doba užívání a smluvní pokuta jsou odlišné právní instituty, neboť minimální doba užívání představuje dobu, po níž závazek trvá, naproti tomu smluvní pokuta slouží k zajištění závazku. Navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobě v celém rozsahu vyhoví. 3. Žalovaný ve svém vyjádření k odvolání upozornil na skutečnost, že žalobkyně v přihlášce pohledávky předmětný nárok sama označila jako smluvní pokutu a až v průběhu řízení začala měnit svá skutková tvrzení v tom směru, že se jedná o závazek dlužníka zaplatit cenu služby za minimální dobu užívání. Žalovaný je přesvědčen, že v daném případě se jedná o sankci za nedodržení minimální doby užívání, která vznikla v návaznosti na výpověď smluvního vztahu. Navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. 4. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, i řízení mu předcházející (§ 212 a § 212a o.s.ř.), a po jednání ve věci (§ 214 o.s.ř.) dospěl k následujícím zjištěním a závěrům. 5. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že žalobou, doručenou soudu prvního stupně dne 9. 10. 2014, se žalobkyně domáhala určení, že její nezajištěná pohledávka ve výši 33 327,03 Kč za dlužníkem International Business and Cooperation Brno, spol. s.r.o., přihlášená do insolvenčního řízení dlužníka vedeného u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 38 INS 36257/2013, z titulu doúčtování sankce za nedodržení minimální doby užívání služby, je po právu. Ve skutkových tvrzeních uvedla, že s dlužníkem dne 2. 4. 2012 uzavřeli produktovou specifikaci služby PROFI INTERNET na poskytování služby elektrických komunikací-připojení

Shodu s prvopisem potvrzuje Dana Langová. (KSBR 38 INS 36257/2013)

k internetu. Součástí této specifikace byly i Podmínky, s nimiž dlužník vyjádřil souhlas. Minimální doba užívání služby byla sjednána na dobu 2 let od aktivace služby, přičemž služba byla aktivována dne 27. 4. 2012, tudíž minimální doba užívání byla do dne 27. 4. 2014. Dlužník se však dostal do prodlení s placením služby, proto žalobkyně ke dni 31. 12. 2013 od smlouvy odstoupila a doúčtovala dlužníkovi měsíční periodickou cenu za užívání služby ke dni 26. 4. 2014. Žalobkyně přihlásila do insolvenčního řízení dlužníka pohledávku ve výši 84 873 Kč, sestávající se z ceny služby za období červenec-prosinec 2013 (8 591 Kč měsíčně) a sankce za nedodržení minimální doby užívání ve výši 33 327,03 Kč. Na přezkumném jednání konaném dne 26. 6. 2014 žalovaný uznal pohledávku ve výši 51 545,97 Kč, popřel ji v rozsahu 33 327,03 Kč, neboť žalobkyně v tomto rozsahu nedoložila právní důvod vzniku pohledávky. Žalovaný ve svém stanovisku k věci uvedl, že ujednání článku 9.7 Podmínek, v němž je zakotveno právo žalobkyně účtovat sankci, je nutno hodnotit jako ujednání o smluvní pokutě, které je absolutně neplatné, neboť je kromě porušení povinnosti ze strany účastníka smlouvy vázáno i na ukončení smluvního vztahu druhou smluvní stranou. Soud prvního stupně poté co provedl důkaz insolvenčním spisem sp. zn. KSBR 38 INS 36257/2013, přihláškou pohledávky žalobkyně ze dne 29. 1. 2014, protokolem o přezkumném jednání ze dne 26. 6. 2014, Smlouvou o poskytování služeb-připojení k internetu ze dne 4. 7. 2002, Produktovou specifikací služby PROFI INTERNET ze dne 2. 4. 2012, Podmínkami a odstoupením od smlouvy, rozhodl shora označeným rozsudkem. 6. V posuzované věci tkvělo jádro sporu v tom, zda a z jakého titulu je pohledávka žalobkyně ve výši 33 327,03 Kč přihlášená do insolvenčního řízení dlužníka po právu. 7. Odvolací soud konstatuje, že z bodu 9.7 Podmínek vyplývá, že pokud se účastník ve smlouvě či produktové specifikaci zavázal k odběru služby po určité minimální časové období a na základě toho získal slevu či jinou výhodu, je v případě odstoupení od smlouvy nebo produktové specifikace poskytovatel služby oprávněn požadovat doplacení slevy nebo jiné výhody. Dále je poskytovatel oprávněn za období mezi koncem výpovědní lhůty a uplynutím stanovené minimální doby užívání vyúčtovat účastníkovi jednorázový poplatek ve výši součtu paušálních plateb u ostatních služeb elektronických komunikací. 8. V posuzované věci nebylo mezi účastníky řízení sporu o tom, že žalobkyně ke dni 31. 12. 2013 odstoupila od smlouvy. V důsledku tohoto úkonu jí tedy vzniklo právo domáhat se proti dlužníkovi doplacení slevy či jiné výhody, pokud mu byla poskytnuta. Žalobkyně však v průběhu řízení netvrdila, že by dlužníkovi jakoukoli slevu či jinou výhodu poskytla, tudíž jí proti dlužníkovi z tohoto titulu nesvědčí právo na plnění. 9. Pokud by předmětná pohledávka měla představovat sankci za nedodržení minimální doby užívání služby, pak je nutno zdůraznit, že jednorázový poplatek lze dle bodu 9.7 Podmínek účtovat za období mezi koncem výpovědní lhůty a uplynutím stanovené minimální doby užívání. V tomto případě však smlouva či produktová specifikace nebyla vypovězena, nýbrž bylo od ní odstoupeno, tudíž žádná výpovědní lhůta neběžela. Za tohoto stavu věci se tedy žalobkyně ani z tohoto důvodu nemůže proti dlužníkovi domáhat plnění. 10. Pro úplnost odvolací soud dodává, že pokud by smlouva byla v tomto případě dne 31. 12. 2013 vypovězena, pak by tříměsíční výpovědní lhůta začala běžet dne 1. 1. 2014 a její běh by byl ukončen dne 31. 3. 2014 (bod 16.7 a 16.8 Podmínek), a žalobkyně by v takovém případě měla nárok na zaplacení ceny služby, ovšem pouze za 26 dní. 11. Lze tedy uzavřít, že pohledávka žalobkyně ve výši 33 327,03 Kč postrádá právní titul, tudíž žalovaný insolvenční správce postupoval správně, když ji popřel právě z tohoto důvodu.

Shodu s prvopisem potvrzuje Dana Langová. (KSBR 38 INS 36257/2013)

12. Na základě shora uvedeného odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně, jako věcně správný, potvrdil (§ 219 o.s.ř.). 13. Žalobkyně neměla v odvolacím řízení úspěch, proto jí vznikla povinnost nahradit žalovanému náklady odvolacího řízení (§ 142 odst. 1 a § 224 odst. 1 o.s.ř.), představující odměnu advokáta žalovaného za 2 úkony právní služby á 3 100 Kč (vyjádření k odvolání, účast u jednání odvolacího soudu dne 30. 1. 2018), 2 paušální náhrady výdajů á 300 Kč na 1 úkon právní služby, náhradu za ztrátu času 6 půlhodin á 100 Kč, cestovní výdaje ve výši 1 241 Kč za cestu advokáta žalovaného z jeho sídla v Tišnově k jednání Vrchního soudu v Olomouci a zpět, celkem ujeto 208 km osobním automobilem tov. zn. Renault Laguna, reg. zn. 6B5 9530, při průměrné spotřebě 6,6 litrů nafty na 100 km, při ceně 1 litru 29,80 Kč a sazbě základní náhrady 4 Kč na 1 km jízdy, 21% DPH 1 815 Kč (§ 7, § 11 odst. 1 písm. d/, g/, § 13 odst. 3, § 14 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. v platném znění, § 137 o.s.ř., vyhláška č. 463/2017 Sb.), celkem 10 456 Kč.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, dospěje-li dovolací soud na základě dovolání podaného ve lhůtě do dvou měsíců od jeho doručení, k Nejvyššímu soudu ČR v Brně, prostřednictvím Krajského soudu v Brně, k závěru, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Olomouc 30. ledna 2018

JUDr. Jana Maiová v. r. předsedkyně senátu

Shodu s prvopisem potvrzuje Dana Langová.