17 Cmo 16/2011
17 Cmo 16/2011-694

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Karly Trávníčkové a soudkyň JUDr. Ivany Waltrové a JUDr. Ivany Wontrobové ve věci žalobce BEC, a.s., se sídlem Brno, Příkop 843/4, PSČ 602 00, IČ: 63490641, zastoupeného JUDr. Tomášem Soukupem, BA, advokátem se sídlem Brno, Pekařská 389/21, PSČ 602 00, proti žalovanému Mgr. Jiřímu Šebestovi, advokátovi se sídlem Brno, Čechyňská 16, PSČ 602 00, jako insolvenčnímu správci dlužníka Průmyslové stavitelství Brno, a.s., se sídlem Brno, Čechyňská 419/14, PSČ 602 00, zastoupenému Mgr. Radovanem Indrou, advokátem se sídlem Brno, Čechyňská 16, PSČ 602 00, za účasti vedlejšího účastníka na straně žalovaného Frenn Trading B.V., se sídlem Strawinskylaan 965, 1077XX Amsterdam, Nizozemské království, zastoupeného Prof. JUDr. Miroslavem Bělinou, advokátem se sídlem Praha 1, Dlouhá 13, PSČ 110 00, o vyloučení nemovitostí z majetkové podstaty dlužníka, k odvolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 14.4.2011, č.j. 24 Cm 25/2009-626

takto:

I. Rozsudek soudu prvního stupně se p o t v r z u j e .

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému k rukám jeho advokáta náklady odvolacího řízení ve výši 9.600,-Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalobce je povinen zaplatit vedlejšímu účastníkovi žalovaného k rukám jeho advokáta náklady odvolacího řízení ve výši 17.747,40 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

Rozsudkem označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal, aby soud vyloučil z majetkové podstaty dlužníka zde specifikované nemovitosti (výrok I.) a žalobci uložil povinnost zaplatit žalovanému náklady řízení ve výši 13.320,-Kč (výrok II.) a vedlejšímu účastníkovi ve výši 32.260,80 Kč (výrok III.). Podle odůvodnění dospěl soud prvního stupně ke skutkovému a právnímu závěru, že kupní smlouva ze dne 20.12.2001 uzavřená mezi žalobcem jako prodávajícím a společností RODS Brno, a.s., IČ:25513133 jako kupujícím, která následně zanikla sloučením s pozdějším dlužníkem, sice byla uzavřena mezi osobami vyjmenovanými v ust. § 196a odst. 3 ObchZ a sjednaná kupní cena ve výši 7.600.000,-Kč nebyla stanovena na základě posudku znalce jmenovaného soudem, přesto se ale nejedná o neplatnou smlouvu dle ust. § 39 ObčZ pro rozpor s ust. § 196a odst. 3 ObchZ, neboť k převodu předmětných nemovitostí došlo za obvyklou cenu, jejíž výše nebyla v řízení nikým zpochybněna. Prodej byl realizován za cenu dokonce vyšší (o 10.000,-Kč) než stanovil Ing. Petr Sychra v ocenění nemovitostí č. 12/2001 ze dne 20.12.2001, takže nebyla způsobena žádná škoda nebo jiná újma, a proto soud z porušení povinnosti, aby posudek vypracoval znalec jmenovaný soudem (§ 196a odst. 3 věta první ObchZ) nevyvodil závěr o neplatnosti kupní smlouvy.

Proti tomuto rozsudku podal žalobce odvolání z důvodu, že soud prvního stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním a jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Odkazoval zejména na stávající judikaturu Nejvyššího soudu k výkladu ust. § 196a odst. 3 ObchZ, v níž je formulován a odůvodněn závěr, že nedodržení požadavku ust. § 196a odst. 3 ObchZ na to, aby cenu převáděného majetku stanovil znalec jmenovaný k tomu soudem, způsobuje absolutní neplatnost smlouvy o takovém převodu ve smyslu ust. § 39 ObčZ. Dále soudu prvního stupně vytýkal, že se dostatečně nevypořádal se zjištěním, že v kupní smlouvě nebyla stanovena cena ani na základě ocenění nemovitostí č. 12/2001 ze dne 20.12.2001 vypracovaného Ing. Petrem Sychrou a k tomuto ocenění navíc uvedl, že je na první pohled nevěrohodné a skutečnosti zjištěné v rámci řízení vzbuzují pochybnosti o jeho správnosti a nezaujatosti. Považuje totiž prazvláštní, že ocenění bylo zpracováno ve stejný den, kdy byla podepsána předmětná kupní smlouva, takže se lze domnívat, že znalci již v té době bylo známo, jaká cena byla mezi stranami dohodnuta a svoje ocenění tomu v rámci možností přizpůsobil. Na závěry, kterými se velký senát občanskoprávního a obchodního Nejvyššího soudu v rozsudku ze dne 8.2.2012, sp. zn. 31 Cdo 3986/2009 odchýlil od ustálené judikatury (která, že důsledkem porušení povinnosti stanovit hodnotu převáděného majetku na základě posudku znalce jmenovaného soudem, kladené v ust. § 196a odst.3 ObchZ na smlouvy v něm vypočtené, je neplatnost smlouvy o převodu majetku) odvolatel reagoval uplatněním nových skutečností. Nově začal v odvolacím řízení tvrdit, že v posuzované věci nebyla sjednána tzv. fér cena, o níž se ve shora citovaném průlomovém rozhodnutí hovoří, a k tomuto tvrzení navrhoval doplnit dokazování znaleckým posudkem na stanovení obvyklé ceny v daném místě a čase. Přípustnosti uplatňování nových skutečností a důkazů se dovolával s odkazem na ust. § 205a odst. 1, písm. f) a c) o.s.ř. Navrhoval, aby odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Žalovaný ve vyjádření k odvolání žalobce navrhoval, aby odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil, neboť je vydáno v intencích shora citovaného rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního Nejvyššího soudu, přičemž v odvolacím řízení nejsou splněny podmínky pro uplatňování nových skutečností a nových důkazů. Velký senát pouze vyslovil svůj právní názor, takže se v intencích ust. § 205 odst. 1 písm. f) os.ř. nejedná o žádnou novou skutečnost, která vznikla po vyhlášení rozhodnutí soudu prvního stupně. Pokud se týká případného zpochybnění věrohodnosti důkazu ocenění nemovitostí zpracovaného Ing. Pavlem Sychrou, zde upozornil, že žalobce v řízení před soudem prvního stupně k pravosti a pravdivosti tohoto důkazu ničeho nenamítal a měl výhrady pouze v tom směru, že se nejedná o znalecký posudek znalce jmenovaného soudem v intencích ust. § 196a odst. 3 o.s.ř.

Vedlejší účastník žalovaného ve vyjádření k odvolání žalobce ve shodě s žalovaným navrhoval, aby odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil.

Po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobu k tomuto úkonu oprávněnou, která v odvolání použila způsobilý odvolací důvod podřaditelný pod ust. § 205 odst. 2, písm. e), g) o.s.ř., přezkoumal odvolací soud odvoláním napadené rozhodnutí soudu prvního stupně dle ust. § 212, 212a o.s.ř. a po jednání ve věci dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Z obsahu předloženého spisu vyplývá, že žalobou ze dne 2.11.2009, doručenou soudu téhož dne, se žalobce proti insolvenčnímu správci dlužníka Průmyslové stavitelství Brno, a.s., IČ: 25533088 domáhal vyloučení v žalobě označených nemovitostí ze soupisu majetkové podstaty dlužníka, a to s odůvodněním, že měly být převedeny na základě kupní smlouvy ze dne 20.12.2001, tedy v době, kdy žalobce, dlužník a společnost RODS Brno, a.s. byli ovládáni jednou a toutéž osobou, jíž byl Ing. Petr Smysl, takže se ve smyslu ust. § 66a odst. 7 ObchZ jednalo o koncernové podniky. Žalobce měl v té době zapsaný základní kapitál ve výši 10.710.000,-Kč, kupní cena byla sjednána ve výši 7.600.000,-Kč, přičemž hodnota tohoto převáděného majetku nebyla stanovena na základě posudku znalce jmenovaného soudem, a proto je tato kupní smlouva ve smyslu ust. § 39 ObčZ pro rozpor s ust. § 196a odst. 3 ObchZ absolutně neplatná. Žalovaný založil svoji obranu proti žalobě na tvrzení, že kupní smlouva nebyla uzavřena mezi osobami vyjmenovanými v ust. § 196a odst. 3 ObchZ, takže nepodléhala režimu tohoto ustanovení a nebylo ani nutné stanovit kupní cenu na základě posudku znalce jmenovaného soudem. Kupní cena byla sjednána na základě znaleckého posudku Ing. Pavla Sychry z 20.12.2001 a je cenou v daném místě a čase obvyklou. Do řízení posléze jako vedlejší účastník na straně žalovaného přistoupila společnost Frenn Trading B.V. Mezi účastníky nebyla spornou otázka, zda v předmětné smlouvě byla či nebyla sjednána tržní (tj. v daném místě a čase obvyklá) cena, ale pouze otázka, zda absence stanovení kupní ceny na základě posudku znalce jmenovaného soudem způsobila absolutní neplatnost kupní smlouvy z 20.12.2001 a zda je tudíž žalobce nadále vlastníkem předmětných nemovitostí. Soud prvního stupně k projednání žaloby nařídil jednání, a již v předvolání k tomuto jednání (v souladu s ust. § 118b odst. 2 o.s.ř.) poučil účastníky (v souladu s ust. § 118b odst. 1 o.s.ř.), že mohou uvést rozhodné skutečnosti o věci samé a označit důkazy k jejich prokázání jen do skončení prvního jednání, popř. do uplynutí lhůty, která byla účastníkům poskytnuta k doplnění tvrzení o skutečnostech významných pro věc, k podání návrhů na provedení důkazů nebo ke splnění dalších procesních povinností. Jakož i poučení, že k později uvedeným skutečnostem a označeným důkazům smí soud přihlédnout, jen jde-li o skutečnosti nebo důkazy, jimiž má být zpochybněna věrohodnost provedených důkazních prostředků, které nastaly po přípravném jednání nebo které účastník nemohl bez své viny včas uvést, jakož i ke skutečnostem a důkazům, které účastníci uvedli poté, co byl některý z nich vyzván k doplnění rozhodujících skutečností podle § 118a odst. 2 o.s.ř. Toto poučení pak bylo účastníkům připomenuto ještě v úvodu prvního jednání. Do protokolu o jednání před soudem prvního stupně pak žalobce k výslovnému dotazu uvedl, že výši uzavřené kupní ceny uvedené v kupní smlouvě nezpochybňuje a proti znaleckému posudku Ing. Pavla Sychry vznáší jednu podstatnou námitku a sice, že soudní znalec nebyl v daném případě ustanoven soudem, jiné námitky vůči znaleckému posudku nevznáší. Soud prvního stupně provedl listinné důkazy ke včasnosti podané vylučovací žaloby, dále důkaz kupní smlouvou ze dne 20.12.2001, výpisy z obchodního rejstříku žalobce, dlužníka jakož i kupujícího RODS Brno, a.s., IČ: 25513133, dále listinami, kterými žalovaný brojil proti namítanému personálnímu propojení žalobce, dlužníka a kupujícího, a to prostřednictvím Ing. Petra Smysla, oceněním nemovitostí č. 12/2001 ze dne 20.12.2012 vypracovaného Ing. Pavlem

Sychrou, výslechem tohoto znalce, a na tomto základě rozhodl odvoláním napadeným rozsudkem.

Odvolací soud přezkoumal především skutkové závěry, které učinil soud prvního stupně z důkazů provedených v řízení, které bylo v souladu s ust. § 118b odst. 1, 2 o.s.ř. koncentrováno, a ve shodě se soudem prvního stupně konstatuje, že žalobce namítanou neplatnost kupní smlouvy ze dne 20.12.2001 založil na skutečnosti, že v této smlouvě-podléhající režimu ust. § 196a odst.3 ObchZ-nebyla kupní cena stanovena na základě posudku znalce jmenovaného soudem, a nikoliv na námitce, že kupní cena nebyla sjednána ve výši ceny trží, tj. v daném místě a čase obvyklé. Tuto skutečnost žalobce nově namítl až v odvolacím řízení (po rozhodnutí velkého senátu občanskoprávního a obchodního Nejvyššího soudu). Přípustnost této nové skutečnosti opíral o ust. § 205a odst. 1, písm. f) o.s.ř., tj. že se jedná o skutečnost, která nastala po vyhlášení rozhodnutí soudu prvního stupně, když za tuto skutečnost považoval právě níže citované průlomové rozhodnutí velkého senátu občanskoprávního a obchodního Nejvyššího soudu hovořící o tržní ceně, a přípustnost nového důkazu znaleckým posudkem na stanovení tržní ceny opíral o ust. § 205a odst. 1, písm. c), tj., že jím má být zpochybněna věrohodnost důkazního prostředku, na němž spočívá rozhodnutí soudu prvního stupně, tj. věrohodnost ocenění nemovitosti č. 12/2001 vypracovaného Ing. Pavlem Sychrou ze dne 20.12.2001, proti němuž v řízení před soudem prvního stupně nebylo nic namítáno. Navržením tohoto nového důkazu ovšem žalobce nezpochybňuje věrohodnost ocenění, ale nabízí soudu další důkaz, pomocí něhož lze zjistit skutkový stav, tentokrát již dle jeho názoru úplně a správně. Takový postup nepředstavuje však případ uvedený v ust. § 205a odst. 1, písm. c) o.s.ř.

Zbývá tedy přezkoumat právní závěr soudu prvního stupně o tom, že byla-li sjednána kupní cena ve výši ceny tržní, proti jejíž výši nebylo v řízení před soudem prvního stupně nic namítáno, není tato smlouva neplatná dle ust. § 39 ObčZ pro rozpor s ust. § 196a odst. 3 ObchZ jen proto, že tato cena nebyla stanovena na základě posudku znalce jmenovaného. V této souvislosti odvolací soud konstatuje, že tyto závěry soudu prvního stupně jsou zcela v intencích rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního Nejvyššího soudu ze dne 8.2.2012, č. j. 31 Cdo 3986/2009, který formuloval a odůvodnil závěr, že byla-li ve smlouvě podléhající ust. § 196a odst. 3 ObchZ sjednána cena trží (tj. cena v daném místě a čase obvyklá), ačkoliv cena, za níž byl majetek převeden, nebyla stanovena na základě posudku znalce jmenovaného soudem, bylo účelu sledovaného uvedeným zákonným příkazem dosaženo, byť nikoliv postupem předpokládaným v ust. § 196a odst. 3 ObchZ (potažmo čl. 11 Druhé směrnice Rady ze dne 13.12.1976 o koordinaci ochranných opatření, která jsou na ochranu zájmů společníků a třetích osob vyžadována v členských státech od společnosti ve smyslu čl. 58 druhého pododstavce Smlouvy při zakládání akciových společností a při udržování a změně jejich základního kapitálu, za účelem dosažení rovnocennosti těchto opatření (77 /91/EHS). V takovém případě však není žádného důvodu dovozovat absolutní neplatnost uzavřené smlouvy jen proto, že nebyl dodržen mechanismus zabezpečující, aby cena za převod majetku nebyla sjednána na úkor společnosti.

Opačný závěr, podle něhož to, že cena nebyla stanovena na základě posudku znalce jmenovaného soudem vede bez dalšího k závěru o neplatnosti smlouvy podléhající ust. § 196a odst. 3 ObchZ i tehdy, byla-li sjednána cena tržní, by v krajním případě mohl vést i k poškození společnosti, na jejíž ochranu je ust. § 196a odst. 3 ObchZ konstruováno (např. bude-li ve smlouvě sjednána cena pro společnost výhodnější než cena trží). Proto se velký senát občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu odchýlil od závěrů formulovaných v usneseních NS ČR ze dne 10.9.2008 sp. zn. 29 Cdo 3300/2008 a ze dne 23.6.2010 sp. zn. 23 Cdo 4836/2009 a uzavírá, že byla-li ve smlouvě o převodu majetku podléhající ust. § 196a odst. 3 ObchZ sjednána trží (tj. v daném místě a čase obvyklá) cena, popř. cena pro společnost výhodnější, není tato smlouva neplatná jen proto, že tato cena nebyla stanovena na základě posudku znalce jmenovaného soudem. Za této situace již nebylo potřeba zabývat se další obranou žalovaného o nepoužitelnosti režimu ust. § 196a odst.3 ObchZ na předmětnou smlouvu.

Ze shora uvedených důvodů odvolací soud přihlédl pouze ke skutečnostem a důkazům, které účastníci uplatnili v rámci koncentrovaného řízení před soudem prvního stupně, a konstatuje, že žalobce, který se žalobou dle ust. § 225 IZ domáhal vyloučení nemovitostí ze soupisu majetkové podstaty dlužníka, neprokázal, že mu svědčí právo vylučující jejich zahrnutí do soupisu majetkové podstaty nebo že je tu jiný důvod, pro který neměly byt do soupisu zahrnuty.

Proto odvolací soud odvoláním napadené rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné dle ust. § 219 o.s.ř. potvrdil.

Žalovanému, který byl v odvolacím řízení úspěšný bylo podle ust. § 142 odst. 1, 224 odst. 1 o.s.ř. přiznáno právo na náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 9.600,-Kč, které sestávají z odměny za zastupování advokátem v řízení v jednom stupni ve výši 9.000,-Kč a paušální náhrady výdajů za dva úkony právní služby ve výši 600,-Kč. Výše nákladů byla určena podle ust. § 8 vyhl. č. 484/2000 Sb., ve znění účinném do 29.2.2012, ust.§ 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., v platném znění.

Vedlejšímu účastníkovi na straně žalovaného, který byl v odvolacím řízení úspěšný bylo podle ust. § 142 odst. 1, 224 odst. 1 o.s.ř. přiznáno právo na náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 17.474,40 Kč, které sestávají z odměny za zastupování advokátem v řízení v jednom stupni ve výši 9.000,-Kč, paušální náhrady výdajů za dva úkony právní služby ve výši 600,-Kč, cestovních výdajů ve výši 3.762,-Kč za cestu, kterou vykonal advokát žalovaného osobním autem tovární značky HONDA SPZ 1AM 2717 z Prahy do Olomouce k jednání odvolacího soudu dne 29.2.2012 a zpět, celkem jeto 570 km, při průměrné spotřebě 8,4 litrů benzinu Natural 95 za cenu 34,90 Kč za jeden litr a sazbě základní náhrady 3,70 Kč za jeden ujetý kilometr, náhrady za ztrátu času v souvislosti s touto cestou za 12 započatých půlhodin ve výši 12.000,-Kč a náhrady za 20% DPH ve výši 2.912,40 Kč. Výše nákladů byla určena podle ust. § 8 vyhl. č. 484/2000 Sb., ve znění účinném do 29.2.2012, ust. § 13 odst. 3, 4, § 14 odst. 1, písm. a), odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., v platném znění, podle ust. § 189 odst. 1 zákoníku práce ve spojení s vyhl. č. 429/2011 Sb. a ust. § 137 o.s.ř.

Poučení: Proti výroku I. tohoto rozhodnutí n e n í dovolání přípustné, ledaže dovolací soud na základě dovolání podaného ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce ve věci samé zásadní význam.

Proti výrokům II. a III., n e n í dovolání přípustné.

V Olomouci dne 29. února 2012

Za správnost vyhotovení : JUDr. Karla Trávníčková v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu