178 ICm 4557/2014
č. j 178 ICm 4557/2014-145 (MSPH 78 INS 8504/2014)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze, pracoviště Slezská 9, Praha 2, rozhodl soudcem JUDr. Pavlom Piknom, v právní věci žalobce JUDr. Sylva Rychtalíková, Praha-Vršovice, Kodaňská 521/57, IČO: 66224161, insolvenční správkyně dlužníka společnosti ECO-SUN, s.r.o., zastoupena Mgr. Petrem Opletalem, advokátem, Praha 1, Vodičkova 791/39, a žalovaného PT servis konzervárna spol. s r.o., Tábor, Purkyňova 1000, IČO: 46352481, zastoupen Mgr. Ing. Václavem Králem, advokátem, Hradec Králové, Mánesova 808, o určení neúčinnosti právního úkonu dlužníka

t a k t o:

I. Určuje se, že právní úkony, kterými dlužník ECO-SUN s.r.o. převáděl na společnost PT servis konzervárna spol. s r.o. užitkový automobil Mercedes Benz Vito CDI Kawa, SZ 1AT 5417, VIN: WDF63960113548683, jsou vůči žalobci právně neúčinné.

II. Žaloba o určení neúčinnosti právního úkonu dlužníka ECO-SUN s.r.o., který převáděl na společnost PT servis konzervárna spol. s r.o. nákladní automobil Mercedes Benz Axor 2640L/6x2/7,5, RZ 1AV 0989, VIN: VDB9402051K974593, se zamítá.

Odůvodnění

Podáním ze dne 19. 12. 2014 se JUDr. Sylva Rychtalíková (dále jen žalobce), insolvenční správce dlužníka společnosti ECO-SUN, s.r.o., (dále jen dlužník), domáhala vydání rozhodnutí, kterým bude určeno, že právní úkony, kterými dlužník převáděl užitkový

Shodu s prvopisem potvrzuje Michaela Kápičková isir.justi ce.cz (MSPH 78 INS 8504/2014) automobil Mercedes Benz Vito CDI Kawa, SZ 1AT 5417, VIN: WDF63960113548683, (dále jen automobil Vito) a nákladní automobil Mercedes Benz Axor 2640L/6x2/7,5, RZ 1AV 0989, VIN: VDB9402051K974593, (dále jen automobil Axor) na společnost PT-Servis konzervárna, spol. s s.r.o., (dále jen žalovaný), jsou vůči žalobci právně neúčinné. Žalobce tvrdil, že kupní smlouva uzavřená dne 24. 3. 2014 mezi insolvenčním dlužníkem jako prodávajícím a žalovaným jako kupujícím, o prodeji obou předmětných automobilů, je právně neúčinným úkonem dlužníka. Uvedenou kupní smlouvou měl insolvenční dlužník převést na žalovaného automobil Vito za cenu 163 350 Kč a automobil Axor za cenu 539 660 Kč. Důvod neúčinnosti kupní smlouvy ze dne 24. 3. 2014 shledával žalobce v naplnění právní úpravy §§ 235 a 240, insolvenčního zákona v tom, že oba automobily byly prodány za cenu, která byla podstatně nižší, než byla v té době obvyklá cena těchto automobilů. Podle názoru žalobce je kupní smlouva ze dne 24. 3. 2014 na automobil Axor, zkracujícím právním úkonem dlužníka, protože se mu za tento automobil nedostalo přiměřeného protiplnění. Cena ve výši 539 660 Kč, která byla stanovena na základě znaleckého posudku Ing. Kešnera, byla podle žalobce hrubě podhodnocená. Žalobce vyslovil přesvědčení, že se znalec při stanovování této ceny dopustil několika nepřesností, které žalobce ve své žalobě podrobně popsal. Výsledkem bylo zkreslení a snížení obvyklé ceny prodávaného automobilu Axor. Dlužník se přitom v den prodeje tohoto automobilu žalovanému nacházel ve stavu úpadku. Pouhé tři dny po prodeji automobilu byl na majetek dlužníka podán insolvenční návrh, který vedl ke zjištění úpadku dlužníka a jeho řešení konkursem. O úpadu dlužníka v den prodeje obou automobilů svědčí údaje z přihlášek insolvenčních věřitelů do insolvenčního řízení, když pohledávky insolvenčního navrhovatele byly splatné již od 20. 12. 2012. Vzhledem k uvedeným nesrovnalostem v ceně automobilu Axor si žalobce nechal vypracovat svůj znalecký posudek Ing. Vlastimilem Srbou, který stanovil výši ceny automobilu Axor v den jeho prodeje žalovanému na částku 888 097 Kč bez DPH.

Obdobně a se stejnou argumentací žalobce tvrdil, že neúčinná je též kupní smlouva ze dne 24. 3. 2014, kterou dlužník prodal žalovanému za částku 163 350 Kč užitkový automobil Vito. Uvedená cena byla podle žalobce podstatně nižší než cena obvyklá v době prodeje tohoto automobilu. Rovněž tato cena, která byla stanovena na základě znaleckého posudku Ing. Kešnera, byla podle žalobce podhodnocená. Žalobce vyslovil přesvědčení, že se znalec při stanovování této ceny dopustil nepřesností, které žalobce ve své žalobě podrobně popsal. Výsledkem poté bylo zkreslení a snížení obvyklé ceny prodávaného automobilu Vito. Vzhledem k uvedeným nesrovnalostem v ceně automobilu Vito, si žalobce nechal vypracovat svůj znalecký posudek Ing. Vlastimilem Srbou. Ten stanovil výši ceny automobilu Vito v den jeho prodeje žalovanému na částku 326 514 Kč bez DPH. Dlužník se přitom v den prodeje automobilu Vito již nacházel ve stavu úpadku z důvodů popsaných výše.

Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě s názory žalobce zásadně nesouhlasil. Namítal, že cena, kterou za oba předmětné automobily dlužníkovi zaplatil, byla odvozena od znaleckých posudků Ing. Kešnera a byla cenou přiměřenou. Nad uvedené žalovaný namítal, že prodej automobilů nemůže být považován za neúčinný právní úkon, protože spadá pod právní úpravu § 240 odst. 4 písm. d) IZ. Protože byl vypracován znalecký posudek, dlužník mohl předpokládat, že z prodeje automobilů bude mít přiměřený prospěch. Žalovaný přitom nevěděl a ani nemohl poznat, že se dlužník v den prodeje automobilů již nachází ve stavu úpadku.

Účastníci učinili ve smyslu § 120 o.s.ř. nesporným a soud vzal za svá skutková zjištění, tato nesporná tvrzení účastníků řízení:

Shodu s prvopisem potvrzuje Michaela Kápičková (MSPH 78 INS 8504/2014)

-že dne 24. 3. 2014 se insolvenční dlužník nacházel ve stavu úpadku, -že dlužník si u společnosti Mercedes Benz Financial Services ČR s.r.o. pronajal automobily Mercedes Benz Vito CDI Kawa, SZ 1AT 5417, VIN: WDF63960113548683 a Mercedes Benz Axor 2640L/6x2/7,5, RZ 1AV 0989, VIN: VDB9402051K974593, -že ke dni 24. 3. 2014 byl dlužník majitelem obou automobilů, -že cenu automobilu Axor stanovil znalec Ing. Kešner částkou 446 000 Kč bez DPH a automobilu Vito částkou 135 000 Kč bez DPH, -cenu automobilu Axor stanovil znalec Ing. Srba částkou 827 430 Kč a automobilu Vito částkou 228 480 Kč.

Skutečnost, že žalovaný zaplatil dlužníkovi za předmětné automobily částky 539 660 Kč včetně DPH za automobil Axor a 163 350 Kč včetně DPH za automobil Vito, nebyla v řízení zpochybněna.

Soud na tomto místě konstatuje, že účastníci řízení se, s výjimkou výše obvyklé ceny předmětných automobilů ke dni jejich prodeje, shodli na všech skutečnostech, které prodeji automobilů dne 24. 3. 2014 předcházely. Soud proto konstatuje, že dlužník uzavřel se společností Mercedes-Benz Financial Services Česká republika, s.r.o., leasingovou smlouvu, na základě které mu byl pronajat automobil Axor. Dlužník 11. 3. 2014 leasing vozidla předčasně ukončil tak, že odkoupil od leasingové společnosti automobil Axor za cenu 249 117,91 Kč. Cena představovala nedoplatek leasingových splátek a dlužník se stal majitelem vozidla. Předmětný automobil následně dne 24. 3. 2014 dlužník prodal žalovanému za částku 539 660 Kč. Soud dále konstatuje, že obdobně byl dlužník též vlastníkem užitkového automobilu Vito, který převedl na žalovaného kupní smlouvou ze dne 24. 3. 2014, za částku 163 350 Kč.

S ohledem na shora uvedené a zásadní nesouhlas účastníků řízení s výší kupních cen, stanovených znaleckým posudkem Ing. Kešnera a s přihlédnutím k závěrům znaleckého posudku vypracovaného Ing. Srbou, soud vyhověl návrhu žalobce a zadal vypracování nového znaleckého posudku. Ten dne 2. 10. 2017, pod č. C1629 vypracovalo Vysoké učení technické, Ústav soudního inženýrství. Tento posudek stanovil obvyklou cenu automobilu Axor ke dni 14. 3. 2014 na částku 584 000 Kč včetně DPH a automobilu Vito částkou 263 000 Kč včetně DPH. Soud v této souvislosti uvádí, že nevyhověl návrhu žalovaného, aby byla obvyklá cena předmětných automobilu zjišťována výslechem znalců Ing. Kešnera a Ing. Srby. Podle názoru soudu nelze předpokládat, i s ohledem na již uplynulý čas od vypracování posudku Ing. Kešnerem, že některý ze znalců změní zásadně svůj názor na použité znalecké postupy či výpočty a zásadně změní výsledky svého znaleckého posudku. V takovém případě by nezbylo, než zadat vypracování nového znaleckého posudku. Z důvodu procesní ekonomie soud proto přistoupil rovnou k zadání nového znaleckého posudku i bez předchozí konfrontace znalců Ing. Kešnera a Ing. Srby. Soud rovněž z důvodů procesní ekonomie neprovedl navrhovaný důkaz výslechem jednatele dlužníka. Takový postup byl zvolen proto, že skutkový stav byl soudem zjištěn v celém rozsahu a nebylo nutné v tomto směru cokoli zjišťovat. Pro rozhodnutí ve věci samé nebylo nutné zjišťovat, co vedlo dlužníka k prodeji automobilu Vito za cenu za jakou byl prodán, protože tyto důvody nepovažuje právní úprava insolvenčního zákona za schopné zvrátit závěry o neúčinnosti právních úkonů dlužníka, kterými prodával svůj majetek bez přiměřeného protiplnění. Výslech jednatele by byl proto pro rozhodnutí soudu nadbytečný.

Shodu s prvopisem potvrzuje Michaela Kápičková (MSPH 78 INS 8504/2014)

Podle ustanovení § 235 insolvenčního zákona je neúčinným takový právní úkon dlužníka, kterým zkracuje možnost uspokojení věřitelů nebo zvýhodňuje některé věřitele na úkor jiných. Podle § 237 insolvenčního zákona se do majetkové podstaty dlužníka vrací plnění z neúčinných právních úkonů. Podle § 236 odst. 2 insolvenčního zákona není-li možné vydat do majetkové podstaty původní dlužníkovo plnění, musí být poskytnuta rovnocenná náhrada. Podle § 240 je neúčinným právním úkonem z důvodu nepřiměřeného protiplnění takový úkon, kterým se dlužník zavázal bezplatně nebo za cenu podstatně nižší než je cena obvyklá poskytnout třetí osobě plnění. Právní úprava § 235 a následující insolvenčního zákona o neúčinnosti právních úkonů dlužníka má ochránit věřitele dlužníka před úbytkem jeho majetku tak, aby bylo možné uvnitř insolvenčního řízení prověřit dlužníkovi právní úkony učiněné v úpadku či vedoucí k úpadku. Součástí právní úpravy je i postup nápravy důsledků neúčinných právních úkonů, navrácením do podstaty původního dlužníkova plnění nebo náhrady za něj.

V projednávané věci soud zjistil, že právní úkon prodeje obou osobních automobilů učinil dlužník v době, kdy se nacházel ve stavu úpadku. V důsledku tohoto právního úkonu se podle § 240 insolvenčního zákona dostalo dlužníkovi za automobil Vito, takového plnění, které bylo podstatně nižší než byla v době uzavírání kupní smlouvy obvyklá cena tohoto automobilu. Podle znaleckého posudku Vysokého učení technického, Ústavu soudního inženýrství, byl rozdíl v ceně, o kterou byl žalovaný zvýhodněn 99 650 Kč. Kdyby k neúčinností napadenému právnímu úkonu dlužníka u automobilu Vito nedošlo, byla by majetková podstata dlužníka bohatší právě o tuto částku. Podle závěrů znaleckého posudku Vysokého učení technického, Ústavu soudního inženýrství., se dlužník zbavením se předmětného osobního automobilu ve prospěch žalovaného, zbavil bez protiplnění přiměřené hodnoty svého majetku ve výši 99 650 Kč. Dlužníkův napadený právní úkon je proto úkonem neúčinným-§ 240 IZ z toho důvodu, že za poskytnutý osobní automobil se dlužníkovi od žalovaného nedostalo přiměřeného protiplnění. Přiměřeným protiplněním za automobil v hodnotě 263 000 Kč nemůže být zaplacení kupní ceny ve výši 163 350 Kč, t.j. ceny téměř o 100 000 Kč nižší.. Na základě popsaných zjištění a z nich učiněných závěrů soud částečně žalobě vyhověl a určil, že právní úkon, kterým byl převeden předmětný automobil Vito z dlužníka na žalovaného, je právně neúčinný. Soud přitom nepřisvědčil žalovanému v jeho konstrukci, že podle § 240 odst. 4 písm. d) IZ mohl dlužník s přihlédnutím ke všem okolnostem předpokládat, že bude mít z prodeje automobilů přiměřený prospěch. V situaci, kdy dlužník prodával automobil Vito o 99 650 Kč levněji, než byla jeho obvyklá hodnota v den jeho prodeje, nelze ani uvažovat o tom, že snad mohl předpokládat, že z takového prodeje může mít vůbec nějaký prospěch. Každý podnikatel musí mít alespoň minimální přehled o hodnotách svého majetku a nemůže ani s odkazem na znalecký posudek prodávat majetek, v době kdy se již nachází v úpadku, se ztrátou téměř 100 000 Kč. Uvedeným závěrem soud nijak nerozporuje tvrzení žalovaného, že o stavu úpadku na straně dlužníka v den koupi předmětného automobilu vůbec nevěděl a při koupi vozidla Vito postupoval v dobré víře. Ani postavení kupujícího v dobré víře nezpůsobuje nemožnost vyslovení neúčinnosti právního úkonu dlužníka, kterým se zbavoval majetku bez přiměřeného protiplnění.

Jinou situaci soud zjistil ohledně automobilu Axor. Obvyklá cena tohoto automobilu byla soudem zjištěna ze znaleckého posudku Vysokého učení technického, Ústavu soudního inženýrství v částce 584 000 Kč včetně DPH. Dále soud zjistil, že tento automobil byl

Shodu s prvopisem potvrzuje Michaela Kápičková (MSPH 78 INS 8504/2014)

žalovanému prodán za částku 539 660 Kč. Podle názoru soudu není rozdíl ve výši 44 340 Kč mezi cenou obvyklou a cenou, kterou za automobil dlužník obdržel tak vysoký, aby zakládal neúčinnost právního úkonu dlužníka. Jinými slovy řečeno, považuje soud za přiměřené i takové protiplnění za automobil Axor, kterým se dostalo dlužníkovi o 44 340 Kč méně, než byla obvyklá cena automobilu v den jeho prodeje, zjištěná znaleckým posudkem Vysokého učení technického, Ústavu soudního inženýrství. Soud proto žalobu v rozsahu požadavku žalobce na určení neúčinnosti právního úkonu dlužníka, kterým na žalovaného převáděl automobil Axor, zamítl. Pro úplnost soud uvádí, že o nákladech řízení bude rozhodnuto samostatným usnesením

P o u č e n í: Proti tomuto rozsudku l z e podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího.

V Praze dne 7. 2. 2018

JUDr. Pavol P i k n a, v. r. soudce

Shodu s prvopisem potvrzuje Michaela Kápičková