178 ICm 4556/2014
178 ICm 4556/2014-101 (MSPH 78 INS 8504/2014)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze, pracoviště Slezská 9, Praha 2, rozhodl soudcem JUDr. Pavlom Piknom, v právní věci žalobce JUDr. Sylva Rychtalíková, Praha-Vršovice, Kodaňská 521/57, IČO: 66224161, insolvenční správkyně dlužníka společnosti ECO-SUN, s.r.o., zastoupena Mgr. Petrem Opletalem, advokátem, Praha 1, Vodičkova 791/39, a žalovaného PT-SERVIS Velkoobchod s.r.o., Praha 9, Horní Počernice, Náchodská 708/79, IČO: 01502239, zastoupen Mgr. Ing. Václavem Králem, advokátem, Hradec Králové, Mánesova 808, o určení neúčinnosti právního úkonu dlužníka

t a k t o:

I. Určuje se, že právní úkony, kterými dlužník společnost ECO-SUN, s.r.o., převáděl na společnost PT-SERVIS Velkoobchod s.r.o., osobní automobil Range Rover Sport 3.0, TDW6HSE, RZ 1AM 9834, VIN: SALLSAAG4AA216978, jsou vůči žalobci právně neúčinné.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci, k rukám Mgr. Pera Opletala, na náhradu nákladů řízení částku 28 798 Kč, ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

Podáním ze dne 19. 12. 2014 se JUDr. Sylva Rychtalíková (dále jen žalobce), insolvenční správce dlužníka společnosti ECO-SUN, s.r.o., (dále jen dlužník), domáhala vydání rozhodnutí, kterým bude soudem určeno, že právní úkony, kterými dlužník převáděl na společnost PT-Servis velkoobchod, s.r.o., (dále jen žalovaný), osobní automobil Range Rover Sport 3.0, TDW6HSE, RZ 1AM 9834, VIN: SALLSAAG4AA216978, (dále jen předmětný

Shodu s prvopisem potvrzuje Michaela Kápičková isir.justi ce.cz (MSPH 78 INS 8504/2014) automobil), jsou vůči žalobci právně neúčinné. Žalobce tvrdil, že kupní smlouva uzavřená dne 24. 3. 2014 mezi insolvenčním dlužníkem jako prodávajícím a žalovaným jako kupujícím, o prodeji předmětného automobilu, je právně neúčinným úkonem dlužníka. Uvedenou kupní smlouvou měl insolvenční dlužník převést na žalovaného předmětný automobil za cenu 453 750 Kč. Důvod neúčinnosti kupní smlouvy ze dne 24. 3. 2014 shledával žalobce v naplnění právní úpravy §§ 235 a 240 insolvenčního zákona (dále jen IZ) v tom, že automobil byl prodán za cenu, která byla podstatně nižší, než byla v té době obvyklá cena automobilu. Podle názoru žalobce je kupní smlouva ze dne 24. 3. 2014 zkracujícím právním úkonem dlužníka bez přiměřeného protiplnění. Cena ve výši 453 750 Kč, která byla stanovena na základě znaleckého posudku Ing. Kešnera, připadala žalobci hrubě podhodnocená. Žalobce vyslovil přesvědčení, že se znalec při stanovování této ceny dopustil několika nepřesností, které ve své žalobě podrobně popsal a výsledkem kterých bylo zkreslení a snížení ceny prodávaného automobilu oproti ceně obvyklé. Dlužník se přitom v den prodeje automobilu nacházel ve stavu úpadku, o čem svědčí údaje z přihlášek insolvenčních věřitelů do insolvenčního řízení, když již pohledávky insolvenčního navrhovatele byly splatné od 20. 12. 2012. Pouhé tři dny po prodeji automobilu byl na majetek dlužníka podán insolvenční návrh, který vedl ke zjištění jeho úpadku a řešení úpadku konkursem. Vzhledem k uvedeným nesrovnalostem v ceně automobilu si žalobce nechal vypracovat svůj znalecký posudek Ing. Vlastimilem Srbou, který stanovil výši ceny automobilu na částku 715 680 Kč.

Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě s názory žalobce zásadně nesouhlasil. Namítal, že cena, kterou za předmětný automobil zaplatil, byla přiměřená a stanovená na základě znaleckého posudku Ing. Kešnera. Dále žalovaný namítal, že prodej předmětného automobilu nemůže být považován za neúčinný právní úkon, protože spadá pod právní úpravu § 240 odst. 4 písm. d) IZ a dlužník předpokládal, že bude mít z prodeje automobilu přiměřený prospěch. Protože byl k ceně automobilu vypracován znalecký posudek, dlužník nemohl předpokládat, že z jeho prodeje přiměřený prospěch mít nebude. Žalovaný přitom nevěděl a ani nemohl rozpoznat, že se dlužník v den prodeje automobilů již nachází ve stavu úpadku.

Účastníci učinili ve smyslu § 120 o.s.ř. nesporným a soud vzal za svá skutková zjištění tato nesporná tvrzení účastníků řízení: -že ke dni 24. 3. 2014 se insolvenční dlužník nacházel ve stavu úpadku, -že dne 15. 1. 2010 byla uzavřena mezi dlužníkem a společností ČSOB Leasing, a.s., leasingová smlouva č. 1002827, na pronájem předmětného osobního automobilu Range Rover Sport 3.0., TDW6HSE, RZ 1AM 9834, VIN: SALLSAAG4AA216978, -že dne 24. 3. 2014 byla uzavřena kupní smlouva na prodej předmětného automobilu, -že před prodejem automobilu byl vypracován znalecký posudek Ing. Kešnerem, který stanovil cenu prodávaného automobilu na částku 453 000 Kč, -že cena předmětného automobilu stanovená znaleckým posudkem Ing. Srby byla stanovena na částku 715 680 Kč.

Skutečnost, že žalovaný zaplatil dlužníkovi za předmětný automobil částku 453 750 Kč, nebyla v řízení zpochybněna.

Soud na tomto místě konstatuje, že účastníci řízení se, s výjimkou výše obvyklé ceny předmětného automobilu ke dni jeho prodeje, shodli na všech skutečnostech, které prodeji automobilu dne 24. 3. 2014 předcházely. Soud proto konstatuje skutkový stav, kdy dlužník uzavřel dne 15. 1. 2010 se společností ČSOB Leasing, a.s., leasingovou smlouvu, na základě které mu byl pronajat předmětný automobil. Cena nového automobilu byla 1 838 788,80 Kč a

Shodu s prvopisem potvrzuje Michaela Kápičková (MSPH 78 INS 8504/2014) na splátkách měl dlužník uhradit celkem 2 414 934 Kč. Po skončení leasingu si mohl dlužník automobil odkoupit za cenu 1 210 Kč. Dlužník 18. 3. 2014 leasing vozidla předčasně ukončil tak, že jej odkoupil od leasingové společnosti za cenu 333 441 Kč. Cena představovala nedoplatek leasingových splátek a dlužník se tím stal majitelem vozidla. Předmětný automobil následně dne 24. 3. 2014 dlužník prodal žalovanému za částku 453 750 Kč. S ohledem na zásadní nesouhlas žalobce s výší kupní ceny stanovené znaleckým posudkem Ing. Kešnera, s přihlédnutím k závěrům znaleckého posudku vypracovaného Ing. Srbou, který se co do výše obvyklé ceny automobilu ke dni prodeje, zásadně lišil od závěrů Ing. Kešnera, soud vyhověl návrhu žalobce a zadal vypracování nového znaleckého posudku. Ten dne 27. 9. 2017, pod č. C 1628, vypracovalo Vysoké učení technické, Ústav soudního inženýrství. Tento posudek stanovil cenu předmětného automobilu ke dni 14. 3. 2014 na částku 761 000 Kč včetně DPH. Soud v této části nevyhověl návrhu žalovaného, aby byla skutečná cena předmětného automobilu zjišťována výslechem znalců Ing. Kešnera a Ing. Srby. Podle názoru soudu nelze předpokládat, i s ohledem na již uplynulý čas od vypracování posudku Ing. Kešnerem, že některý ze znalců změní zásadně svůj názor na použité znalecké postupy či výpočty a zásadně změní výsledky svého znaleckého zkoumání. V takovém případě by nezbylo, než zadat vypracování nového znaleckého posudku. Z důvodu procesní ekonomie soud proto přistoupil k zadání nového znaleckého posudku rovnou, i bez předchozí konfrontace znalců Kešnera a Srby.

Podle ustanovení § 235 IZ je neúčinným takový právní úkon dlužníka, kterým zkracuje možnost uspokojení věřitelů nebo zvýhodňuje některé věřitele na úkor jiných. Podle § 237 insolvenčního zákona se do majetkové podstaty dlužníka vrací plnění z neúčinných právních úkonů. podle § 236 odst. 2 IZ, není-li možné vydat do majetkové podstaty původní dlužníkovo plnění, musí být poskytnuta rovnocenná náhrada. Podle § 240 IZ je neúčinným právním úkonem z důvodu nepřiměřeného protiplnění takový úkon, kterým se dlužník zavázal bezplatně nebo za cenu podstatně nižší než je cena obvyklá poskytnout třetí osobě plnění. Právní úprava § 235 a následující IZ o neúčinnosti právních úkonů dlužníka má ochránit věřitele dlužníka před úbytkem jeho majetku tak, aby bylo možné uvnitř insolvenčního řízení prověřit dlužníkovi právní úkony učiněné v úpadku či vedoucí k úpadku. Součástí právní úpravy je i postup nápravy důsledků neúčinných právních úkonů, navrácením do podstaty původního dlužníkova plnění nebo náhrady za něj. V projednávané věci soud zjistil, že v právní úkon prodeje osobního automobilu Range Rover Sport 3.0, učinil dlužník v době, kdy byl v úpadku. V důsledku tohoto právního úkonu se podle § 240 IZ žalovanému dostalo plnění za cenu podstatně nižší, než byla v době uzavírání kupní smlouvy cena obvyklá. Vycházejíce ze závěrů znaleckého posudku, který vypracovalo Vysoké učení technické, Ústav soudního inženýrství, představoval rozdíl v ceně, o kterou byl žalovaný zvýhodněn, částku 307 250 Kč. Kdyby k neúčinností napadeného právnímu úkonu dlužníka nedošlo, byla majetková podstatu dlužníka bohatší právě o tuto částku. Lze konstatovat, že vůči žalovanému dlužník splnil vše, k čemu se v předmětné kupní smlouvě zavázal. Na základě shora uvedeného soud uzavřel, že dlužník se zbavením se předmětného osobního automobilu za cenu 453 750 Kč, zbavil bez přiměřeného protiplnění hodnoty svého majetku ve výši 307 250 Kč. Dlužníkův napadený právní úkon je proto úkonem neúčinným-§ 240 IZ z toho důvodu, že za poskytnutý osobní automobil se dlužníkovi od žalovaného nedostalo přiměřeného protiplnění. Přiměřeným protiplněním za automobil v hodnotě 761 000 Kč nemůže být zaplacení kupní ceny ve výši 453 750 Kč.

Shodu s prvopisem potvrzuje Michaela Kápičková (MSPH 78 INS 8504/2014)

Na základě popsaných zjištění a z nich učiněných závěrů, soud žalobě v celém rozsahu vyhověl a určil, právní úkon, kterým byl převeden předmětný automobil dlužníka na žalovaného za částku 453 750 Kč, je právně neúčinný. Soud přitom nepřisvědčil žalovanému v jeho konstrukci, že podle § 240 odst. 4 písm. d) IZ, mohl dlužník, s přihlédnutím ke všem okolnostem předpokládat, že bude mít z prodeje automobilu přiměřený prospěch. V situaci, kdy dlužník prodával automobil o 307 250 Kč levněji, než byla jeho hodnota v den prodeje a činí tak ve stavu úpadku, nelze ani uvažovat o tom, že snad mohl předpokládat, že z takového prodeje bude mít prospěch. Každý podnikatel musí mít alespoň minimální přehled o hodnotách svého majetku a nemůže ani s odkazem na znalecký posudek prodávat majetek, v době kdy se již nachází v úpadku, se ztrátou přesahující 300 000 Kč. Uvedeným soud nijak nerozporuje tvrzení žalovaného, že o úpadku dlužníka v době kdy automobil kupoval, vůbec nevěděl a sám postupoval v dobré víře. Ani postavení kupujícího v dobré víře nezpůsobuje nemožnost vyslovení neúčinnosti právního úkonu dlužníka, kterým se zbavoval majetku bez přiměřeného protiplnění. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle úspěchu ve věci podle § 142 občanského soudního řádu, když žalobce byl vůči žalovanému v celém rozsahu věci úspěšný. Žalovaný proto dle právní úpravy § 9 odst. 4 písm. c) a § 7 bod 5, vyhl. č. 177/1966 Sb. žalobci nahradí náklady vynaložené na řízení, ve kterém byl zastoupen advokátem, v členění 7 úkonů právní služby po 3100 Kč a 7x režijní paušál po 300 Kč, to vše zvýšeno o 21 % DPH. V této souvislosti soud uvádí, že žalobce se v průběhu ústního jednání dne 7. 2. 2018 zavázal vyčíslit své náklady v řízení ve lhůtě do tří dnů. Protože tak bez vysvětlení neučinil, soud rozhodl o jeho nákladech tak, že mu přiznal náhradu nákladů v rozsahu takových úkonů právní služby, které byly v souladu se zásadou přiměřené nutnosti úkonů k uplatnění práva. Pro úplnost soud uvádí, že o nákladech státu vynaložených státem na vypracování znaleckého posudku a o povinnosti platit soudní poplatek soud rozhodne samostatným usnesením.

P o u č e n í: Proti tomuto rozsudku l z e podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího.

V Praze dne 7. 2. 2018

JUDr. Pavol P i k n a, v. r. soudce

Shodu s prvopisem potvrzuje Michaela Kápičková