178 ICm 3276/2013
č. j MSPH 178 ICm 3276 /2013-39

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze, pracoviště Slezská 9, Praha 2, rozhodl soudcem JUDr. Pavlom Piknom, v právní věci

žalobce: JUDr. Ing. Lucie Kovářová, IČ: 01261657, Korunní 2569/108, Praha 10 zastoupen : JUDr. Ing. Ondřej Kubát, advokát, Korunní 2569/108, 101 00, Praha 10

žalovaný: PRORA Stav s.r.o., IČ: 24219177, U Rajské zahrady 639/16, Praha 3-Žižkov zastoupen : Mgr. Vít Brožek, advokát, advokát, Praha 10, Na Kovárně 472/8 o určení neúčinnosti právního úkonu

t a k t o:

I. Žaloba se z a m í t á.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Podáním ze dne 29. 9. 2013 se JUDr. Ing. Lucie Kovářová, v pozici insolvenčního správce, (dále jen žalobce), insolvenčního dlužníka Mgr. Miloše Vlasáka, (dále jen dlužník), domáhala určení, že převod osobního automobilu Volkswagen Passat 3C z osoby dlužníka na společnost PRORA Stav, s.r.o., (dále jen žalovaný), je neúčinným právním úkonem. V souvislosti s tímto navrhovaným rozhodnutím žalobce též požadoval, aby bylo žalovanému uloženo, vydat do majetkové podstaty dlužníka automobil Volkswagen Passat 3C, který byl předmětem převodu neúčinné kupní smlouvy.

Žalobce tvrdil, že kupní smlouvou ze dne 14. 5. 2012 převedl insolvenční dlužník Mgr. Miloš Vlasák na žalovanou společnost osobní automobil Volkswagen Passat 3C. Žalobce z titulu insolvenčního správce dlužníka využil svého oprávnění a postupem podle § 235 a násl. IZ namítl neúčinnost tohoto převodu. Žalobce uváděl, že prodejem předmětného vozidla žalovanému dlužník zkrátil uspokojení svých věřitelů. Tento závěr žalobce odvíjel od skutečnosti, že insolvenční správce nedohledal v účetnictví dlužníka žádný doklad o tom, že za předmětné vozidlo bylo žalovaným zaplaceno. Žalobce též upozornil soud na tu skutečnost, že jednatel žalované společnosti je bratrem insolvenčního dlužníka a jedná se tedy o osobu blízkou dlužníkovi ve smyslu § 235 a násl. IZ.

Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě nezpochybňoval realizaci převodu předmětného vozidla z insolvenčního dlužníka na žalovanou společnost na základě kupní smlouvy ze dne 14. 5. 2012. Odmítal ale závěr žalobce, že za předmětné vozidlo nebyla zaplacena kupní cena, protože v této souvislosti zaplatil dlužníkovi částku 220 800,-Kč. Žalovaný k tomu též uváděl, že se jednalo o cenu za převáděné vozidlo zcela obvyklou. S ohledem na tuto skutečnost proto žalovaný namítal, že převodem předmětného vozidla mohlo dojít ke zkrácení věřitelů dlužníka. Žalovaný též namítl nedostatek své pasivní věcné legitimace v řízení, protože již není vlastníkem předmětného vozidla a nemůže být proto proti němu uplatňováno právo na vydání vozidla do majetkové podstaty dlužníka.

Soud v řízení zjistil, že: -dne 14. 5. 2012 byla mezi Mgr. Milošem Vlasákem a společností PRORA Stav, s.r.o., uzavřena kupní smlouva o prodeji vozidla Volkswagen Passat 3C, barva černá, rok výroby 2006, -za předmětné vozidlo zaplatil žalovaný dlužníkovi dne 1. 6. 2012 částku 220 800,-Kč, -cena obdobných vozidel se v době realizace prodeje pohybovala v rozmezí od 159 000,-Kč po 169 000,-Kč, -kupní smlouvu ze dne 8. 8. 2013 uzavřenou mezi žalovaným jako prodávajícím a panem Martinem Kloučkem, bylo prodáno předmětné vozidlo p. Kloučkovi za částku 170 000,-Kč,

Soud též z moci úřední zkoumal případnou absolutní neplatnost kupní smlouvy ze dne 14. 5. 2012. Absolutní neplatnost právního úkonu působí přímo ze zákona a od počátku, a soud k absolutní neplatnosti právního úkonu přihlíží i bez návrhu. Soud v řízení nezjistil splnění podmínek pro konstatování absolutní neplatnosti kupní smlouvy ze dne 14. 5. 2012 a ani ze strany účastníků řízení nebylo v tomto směru ničeho namítáno.

Podle ustanovení § 235 insolvenčního zákona je neúčinným takový právní úkon dlužníka, kterým zkracuje možnost uspokojení věřitelů nebo zvýhodňuje některé věřitele na úkor jiných. Podle § 237 insolvenčního zákona se do majetkové podstaty dlužníka vrací plnění z neúčinných právních úkonů. Podle § 236 odst. 2 insolvenčního zákona není-li možné vydat do majetkové podstaty původní dlužníkovo plnění, musí být poskytnuta rovnocenná náhrada. Podle § 241 insolvenčního zákona je zvýhodňujícím právním úkonem pouze úkon, který dlužník učinil v době úpadku, nebo úkon, který vedl k jeho úpadku. Podle § 242 insolvenčního zákona je možné odporovat právnímu úkonu dlužníka, kterým tento úmyslně zkrátil uspokojení věřitelů, byl-li tento úmysl druhé straně znám, nebo jí musel být znám.

Právní úprava § 235 a následující insolvenčního zákona o neúčinnosti právních úkonů dlužníka má ochránit věřitele dlužníka před úbytkem jeho majetku tak, aby bylo možné uvnitř insolvenčního řízení prověřit dlužníkovi právní úkony učiněné v úpadku či vedoucí k úpadku. Součástí právní úpravy je i postup nápravy důsledků neúčinných právních úkonů, navrácením do podstaty původního dlužníkova plnění nebo náhrady za něj.

Skutečnosti zjištěné soudem na základě dokazování provedeného v řízení nenasvědčují závěru, že kupní smlouva ze dne 14. 5. 2012 je právním úkonem neúčinným. Soud se tu neztotožnil s názorem žalobce o tom, že převodem automobilu Volkswagen Passat 3C z dlužníka na žalovaného došlo ke zkrácení věřitelů ve smyslu právní úpravy § 242 IZ.

Základem pro tento závěr soudu bylo konstatování, že dlužník mohl předmětnou smlouvu uzavřít, že práva a povinnosti vzniklé z této smlouvy byly účastníky smlouvy splněny, zejména že žalovaný za předmětný automobil zaplatil cenu obvyklou. Uvedené znamená, že dlužník se sice zbavil části svého majetku, vozidla Volkswagen Passat 3C, ale za tento majetek dostal zaplacenou cenu, výše které odpovídala obvyklé hodnotě převáděného vozidla. Majetek dlužníka se tedy nezmenšil a věřitelé dlužníka nemohli být prodejem automobilu zkráceni.

Na uvedeném závěru nic nemění ani skutečnost tvrzená žalobcem, že v účetnictví insolvenčního dlužníka nedohledal doklad o zaplacení seny převáděného vozidla žalovaným, a proto byl nucen, jako správce postupující s péčí řádného hospodáře, podat odpůrčí žalobu.

S ohledem na shora vedený závěr soudu bylo již soud považoval za nadbytečné zabývat se otázkou pasivní věcné legitimace žalovaného, od kterého bylo požadováno vydání předmětného automobilu do majetkové podstaty dlužníka. V obou případech, i kdyby byl nebo nebyl žalovaný pasivně věcně legitimován ve věci, musela být žaloba zamítnuta pro nenaplnění podmínek pro konstataci neúčinnosti napadeného právního úkonu.

O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto s ohledem na skutečnost, že žádný z účastníků řízení náhradu nákladů řízení nepožadoval.

P o u č e n í: Proti tomuto rozsudku l z e podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího.

V Praze dne 9. 9. 2014

JUDr. Pavol P i k n a, v.r. soudce

Za správnost vyhotovení: Kateřina Šetinová