178 ICm 3062/2013
č. j. 178 ICm 3062/2013-74 (MSPH 78 INS 29724/2012)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze, pracoviště Slezská 9, Praha 2, rozhodl soudcem JUDr. Pavlom Piknom, v právní věci

žalobce: REALITY 21, s.r.o., Praha 1, Nové Město, Na Poříčí 1071/17, IČ: 261 30 742 zastoupen: Mgr. Petr Sedlatý, advokát, Vinohradská 2828/151, 130 00, Praha 3 a

žalovaného: JUDr. Ing. Lucie Kovářová, IČ: 012 61 657, Korunní 2569/108, 101 00 Praha 10 insolvenční správce dlužníka Mgr. Miloše Vlasáka zastoupen: JUDr. Ing. Ondřej Kubát, advokát, Korunní 2569 101 00, Praha 10 o určení pravosti pohledávek

t a k t o:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému, k rukám JUDr. Ing. Ondře je Kubáta, na náhradu nákladů řízení částku 24 684 Kč, ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. (MSPH 78 INS 29724/2012)

Odůvodnění

Žalobou ze dne 12. 9. 2014 se společnost REALITY 21, s.r.o. (dále jen žalobce), domáhala vydání rozhodnutí, kterým bude soudem určeno, že její pohledávky za dlužníkem Mgr. Milošem Vlasákem, advokátem, (dále jen dlužník ), přihlášené jako podmíněné do insolvenčního řízení sp. zn. MSPH 78 INS 29724/2012, jmenovitě: -pohledávka č. 58 v celkové výši 150.000,-Kč, -pohledávka č. 59 v celkové výši 110.000,-Kč, -pohledávka č. 60 v celkové výši 3.663.200,-Kč, -pohledávka č. 62 v celkové výši 420.000,-Kč, -pohledávka č. 64 v celkové výši 365.000,-Kč, -pohledávka č. 66 v celkové výši 990.000,-Kč -pohledávka č. 67 v celkové výši 1.000.000,-Kč, -pohledávka č. 68 v celkové výši 686.000,-Kč, -pohledávka č. 69 v celkové výši 750.261,-Kč, -pohledávka č. 70 v celkové výši 1.084.8000,-Kč,

(dále společně jen Pohledávky ), jsou po právu platné.

Žalobce tvrdil, že p. David Doležal a Nela Doležalová, Pavel Kalina, Ing. Michal Cifra, Jiří Musil a Andrea Musilová, Vojtěch Levora a Dana Levorová, Veronika Kapušanská, David Vachulka, Iva Sadílková, Safety Real, Uzavřený investiční fond, Ludmila Kubínová a Martin Görg, Sean Michael Cafmeyer a Monika Cafmeyer, Anna Jará a Martin Vonka, složili do advokátní úschovy u dlužníka, mimo jiné, též shora uvedené částky. Předmětné částky byly složeny do advokátní úschovy v souvislosti s realizací zájmu těchto osob o prodeji nebo koupi nemovitostí, kterou zprostředkovával jako předmět svého podnikání, žalobce. Protože předmětné prostředky nebyly z advokátní úschovy oprávněným osobám vydány, žalobce tvrdí, že shora uvedené osoby se nyní domáhají jejich vydání nejen po dlužníkovi v insolvenčním řízení, ale z důvodu odpovědnosti za způsobenou újmu též po žalobci. Přesto, že zatím nedošlo k žádnému pravomocnému rozhodnutí, které by žalobce zavazovalo hradit shora uvedeným osobám vzniklou škodu, přihlásil se žalobce do insolvenčního řízení dlužníka s Pohledávkami za ním, jako Pohledávkami podmíněnými.

Při přezkumném jednání, které proběhlo dne 13. 8. 2013 insolvenční správkyně JUDr. Ing. Lucie Kovářová, (dále jen žalovaný), přihlášené Pohledávky žalobce popřela. Pohledávky byly popřeny co do pravosti, s odůvodněním, že žalobce neprokázal existenci přihlášeného nároku.

Žalobce vyslovil s popřením svých přihlášených Pohledávek nesouhlas, když tvrdil, že jako zprostředkovatel prodeje a pronájmu nemovitostí spolupracoval v zájmu kvality a komplexnosti poskytovaných služeb s dlužníkem jako advokátem, který zajišťoval pro klienty v rámci realitních obchodů, vlastním jménem a na vlastní odpovědnost, advokátní úschovu finančních prostředků. Žalobce je přitom přesvědčen o absenci své odpovědnosti za vzniklou škodu a Pohledávky přihlásil do insolvenčního řízení jako podmíněné pro případ, že by bylo vydáno pravomocné soudní rozhodnutí, na jehož základě by žalobce byl povinen škodu klientům dlužníka nahradit. (MSPH 78 INS 29724/2012)

Žalovaný setrvával na svém popření přihlášených pohledávek, protože podle jeho názoru nevznikne pravomocným rozhodnutím soudu o povinnosti žalobce a insolvenčního dlužníka uhradit společně a nerozdílně věřitelům insolvenčního dlužníka škodu, pohledávka žalobce za insolvenčním dlužníkem. Tato pohledávka by vznikla až v případě splnění řady dalších i nahodilých podmínek, a to pokud by-věřitel podal žalobu,-soud rozhodl o povinnosti dlužníka a žalobce solidárně škodu věřiteli,-toto rozhodnutí by nabylo právní moci,-věřitelé by o uhrazení celé škody požádali žalobce a-tuto škodu by žalobce celou sám nahradil. Podle názoru žalovaného takové řetězení podmínek není možné. Žalovaný též tvrdil, že ani v případě splnění všech výše uvedených podmínek by žalobci nevznikla pohledávka proti dlužníkovi na úhradu 100% nahrazené škody, neboť by určitá míra zavinění musela existovat i na straně žalobce. Žalovaný se domnívá, že žalobcem definovaná odkládací podmínka je odkládací podmínkou nemožnou, neboť neexistuje solidární závazek, na jehož základě by mohl být žalobce povinen platit jakoukoliv jeho část za dlužníka.

Žalobce setrvával na svém názoru, že je podle ust. § 173 odst. 3 IZ oprávněn přihlásit do insolvenčního řízení pohledávku, za niž ze zákona odpovídá společně a nerozdílně spolu s dlužníkem, přičemž přihlášená pohledávka může být vázaná na jakoukoliv podmínku dle § 36 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, tedy i podmínku nejistou.

Soud konstatuje, že o věci již bylo zdejším soudem pod č.j. MSPH 178 ICm 3062/2013-30, dne 2. 9. 2014 rozhodnuto. K odvolání žalobce bylo toto rozhodnutí Vrchním soudem v Praze dne 9. 3. 2015, pod sp. zn. 103 VSPH 631/2013 zrušeno a věc byla přikázána zdejšímu soudu k dalšímu řízení. Soud prvního stupně je přitom názory soudu odvolacího vázán.

Soud provedl v řízení všechny účastníky řízení navržené listinné důkazy a mimo takto zjištěných skutečností vzal za svá skutková zjištění též ty skutečnosti, které učinili účastníci řízení nesporným postupem podle § 120 odst. 3 o.s.ř. :

--že p. David Doležal a Nela Doležalová, Pavel Kalina, Ing. Michal Cifra, Jiří Musil a Andrea Musilová, Vojtěch Levora a Dana Levorová, Veronika Kapušanská, David Vachulka, Iva Sadílková, Safety Real, uzavřený investiční fond, Ludmila Kubínová a Martin Görg, Sean Michael Cafmeyer, Monika Cafmeyer, Anna Jará a Martin Vonka složili do advokátní úschovy u insolvenčního dlužníka mimo jiné též částky ve výši 150.000,-Kč, ve výši 110.000,-Kč, ve výši 3.663.200 Kč, ve výši 420.000,-Kč, ve výši 365.000,-Kč, ve výši 990.000,-Kč, ve výši 1.000.000,-Kč, ve výši 686.000,-Kč, ve výši 750.261,-Kč a ve výši 1.084.8000,-Kč, -že shora uvedené osoby tak učinili při realizaci svého zájmu o prodeji nebo koupi nemovitostí, které zprostředkovával žalobce, -že žalobce ve svých smlouvách nebo jiných ujednáních, které s těmito osobami uzavíral, si realizaci koupě nebo prodeje nemovitostí, nepodmiňoval složením předmětných částek u insolvenčního dlužníka, ani takový postup těmto osobám nedoporučoval, pouze je informoval, že ve stejné budově, ve které sídlí žalobce, sídlí rovněž advokát Mgr. Vlasák a je tedy možné využít u něj institutu advokátní úschovy, -že konkrétní částky složené uvedenými osobami do advokátní úschovy u insolvenčního dlužníka, přihlásil žalobce do insolvenčního řízení dlužníka sp. zn. MSPH 78 INS 29724/2012, -že všechny přihlášené pohledávky byly při přezkumném jednání dne 13. 8. 2013 insolvenčním správcem popřeny pro pravost v celém jejich přihlášeném rozsahu. (MSPH 78 INS 29724/2012)

Soud v řízení dále zjistil, že: -žaloba o určení popřené pohledávky byla ve smyslu ustanovení § 198 odst. 1 IZ podána včas v zákonem stanovené 30 denní lhůtě, když přezkumné jednání proběhlo dne 13. 8. 2013 a žaloba byla podána dne 12. 9. 2013 a nedodržení zákonem stanovené lhůty nebylo v řízení napadáno, -žalobce je ve věci aktivně věcně legitimován, když tvrdí, že je nositelem nevykonatelných podmíněných pohledávek za dlužníkem, tyto pohledávky přihlásil do insolvenčního řízení dlužníka, přihlášené pohledávky mu byly při přezkumném jednání popřeny insolvenčním správcem a právní úprava § 198 odst. 1 IZ, mu umožňuje uplatnit své právo žalobou, -žalovaný je ve věci pasivně věcně legitimován, protože právní úprava § 198 odst. 1 IZ předepisuje, že incidenční žaloba se podává vždy proti insolvenčnímu správci,

Soud též zkoumal, zda je tu soulad důvodů pohledávek, které žalobce uvedl v přihláškách do insolvenčního řízení a důvodů uváděných žalobcem v incidenční žalobě, protože žalovaný namítal, že v přihláškách žalobce do insolvenčního řízení, konkrétně v řádku 06 uvedl důvod-dohoda o úschově finančních prostředků a listin, zatímco incidenční žaloba pracuje s důvodem, že žalobce by mohl být stíhán případnou náhradou škody vedle insolvenčního dlužníka a proto podmíněně přihlásil předmětné pohledávky. Žalobce naproti tomu tvrdil, že tu není rozpor mezi údaji v přihláškách a žalobou, protože se jedná o eventuální možnost náhrady škody, kterou uvedl již v přihláškách, že se jeho klienti domůžou náhrady škody, kterou bude stíhán i žalobce a měl by mít tedy možnost požadovat náhradu škody po insolvenčním dlužníkovi, který ji způsobil.

Podle § 198 odst. 2 IZ může žalobce uplatnit v incidenční žalobě jako důvod vzniku popřené pohledávky pouze skutečnosti, které jako důvod vzniku pohledávky uplatnil nejpozději do skončení přezkumného jednání nebo skutečnosti o kterých se dověděl ze zákonem stanovených důvodů později.

Soud ohledně důvodů přihlášených pohledávek a důvodů uvedených v žalobě, ze žaloby a přihlášek žalobce do insolvenčního řízení zjistil, že podmínka totožnosti důvodů podání přihlášek insolvenčního věřitele, stanovená v § 198 odst. 2 IZ je v projednávané věci splněna. Je tomu tak proto, že nelze brát jako důvod vzniku přihlašované pohledávky pouze ten údaj, který musí být uveden na jednom předepsaném řádku 06 formuláře přihlášky pohledávky. Žalobce v řádcích 07 a 11, které jsou nadepsány jako další okolnosti , poměrně podrobně uvedl důvody podání svých přihlášek do insolvenčního řízení, které se prakticky neliší od důvodů uvedených v incidenční žalobě ze dne 12. 9. 2013.

Na základě provedeného dokazování a skutečností které učinili účastníci řízení nespornými a soud je vzal za svá skutková zjištění, zjistil soud tento skutkový stav.

Žalobce jako právnická osoba zabývající se obchodem s realitami zprostředkovával koupi a prodej realit a v souvislosti s touto činnosti vešel v jednání mimo jiné též s osobami p. David Doležal a Nela Doležalová, Pavel Kalina, Ing. Michal Cifra, Jiří Musil a Andrea Musilová, Vojtěch Levora a Dana Levorová, Veronika Kapušanská, David Vachulka, Iva Sadílková, Safety Real, uzavřený investiční fond, Ludmila Kubínová a Martin Görg, Sean Michael Cafmeyer, Monika Cafmeyer, Anna Jará a Martin Vonka. Tyto osoby, v souvislostí s realizací svého zájmu o prodej nebo koupi nemovitosti, kterou zprostředkovával žalobce, (MSPH 78 INS 29724/2012) složili do advokátní úschovy u insolvenčního dlužníka mimo jiné též částky, které žalobce přihlásil do insolvenčního řízení dlužníka-pohledávka č. 58 v celkové výši 150.000,-Kč, pohledávka č. 59 v celkové výši 110.000,-Kč, pohledávka č. 60 v celkové výši 3.663.200,-Kč, pohledávka č. 62 v celkové výši 420.000,-Kč, pohledávka č. 64 v celkové výši 365.000,-Kč, pohledávka č. 66 v celkové výši 990.000,-Kč, pohledávka č. 67 v celkové výši 1.000.000,-Kč, pohledávka č. 68 v celkové výši 686.000,-Kč, pohledávka č. 69 v celkové výši 750.261,-Kč, pohledávka č. 70 v celkové výši 1.084.8000,-Kč. Tyto peněžní prostředky byly složené do úschovy u insolvenčního dlužníka. Žalobce tyto částky přihlásil jako své podmíněné pohledávky za dlužníkem do jeho insolvenčního řízení sp. zn. MSPH 78 INS 29724/2012. Učinil tak proto, že tyto prostředky nebyly oprávněným osobám z advokátní úschovy u dlužníka vydány a jeví se být jistým, že ani v plné výši oprávněným osobám vydány nebudou. Z obavy, že jako osoba, která zprostředkovávala pro osoby shora uvedené prodej a koupi nemovitostí, by mohl být žalobce v budoucnu stíhán povinností náhrady škody z titulu nevrácených advokátních úschov, přihlásil žalobce podmíněně předmětné Pohledávky za dlužníkem do insolvenčního řízení dlužníka, který advokátní úschovy konkrétně realizoval. Důležitým závěrem zjištěného skutkového stavu je, že všechny přihlášené pohledávky byly při přezkumném jednání dne 13. 8. 2013 insolvenčním správcem (žalovaným) popřeny co do pravosti v celém jejich rozsahu.

V řízení nebylo ani tvrzeno, ani dokazováno, že žalobce ve svých smlouvách příp. jiných dokumentech souvisejících s realizací prodeje nemovitostí, ve vztahu k osobám shora uvedeným, podmiňoval další spolupráci s nimi složením předmětných částek do advokátní úschovy u insolvenčního dlužníka, případně že takový postup těmto osobám doporučoval. Soud v řízení ze souhlasných tvrzení účastníků řízení ohledně této věci zjistil opačnou skutečnost, že žalobce tak nečinil, ale pouze tyto osoby informoval, že ve stejné budově, ve které sám sídlí, je též sídlo advokáta Mgr. Vlasáka (dlužníka) a je tedy možné využít tu institut advokátní úschovy.

Z tohoto zjištění soudu učinil soud závěr, že žalobce shora uvedené osoby do uschovávaní prostředků u dlužníka nijak nenutil, další spolupráci s nimi nepodmiňoval touto úschovou, v tomto smyslu s nimi žádnou dohodu či smlouvu neuzavřel ani si takovou podmínku další spolupráce nestanovil. Uvedené znamená že shora uvedené osoby měly možnost, na základě své svobodné vůle, deponovat prostředky u kteréhokoli jiného advokáta, nebo mohly využít např. institut notářské úschovy apod. Uvedené je pro rozhodnutí soudu důležité z toho důvodu, že nebyla zjištěna žádná smlouva, ručení, či jiné obdobné ujednání mezi žalobcem a shora uvedenými osobami, které by zakládalo žalobcovu spoluodpovědnost vedle dlužníka, za případnou dlužníkem způsobenou škodu, vzniklou nevydáním prostředků které byly složeny do advokátní úschovy, oprávněným osobám. Z uvedeného je zřejmé, že z popsaných důvodů nemohla vzniknout solidární odpovědnost žalobce s dlužníkem tak, jak to předpokládá právní úprava § 438 odst. obč. zák. V projednávané věci tedy soud neshledal solidární odpovědnost žalobce s dlužníkem za způsobenou škodu v důsledku smluvního ujednání. Účastníci řízení ani netvrdili, ani nijak neprokazovali vznik solidární odpovědnosti na straně žalobce, která by byla založena právními předpisy, Protože taková odpovědnost by musela být pro obdobné případy právním předpisem stanovena, ale podle názoru soudu tomu tak není, soud uzavřel, že žalovaný není solidárně odpovědný za způsobenou škodu vedle dlužníka ani na základě právního předpisu. Z tohoto důvodu a též proto, že o tom že škoda vznikla a o tom kdo za ní odpovídá, ještě rozhodnuto nebylo, nemohlo dojít ani k naplnění možnosti regresu ze strany žalobce vůči dlužníkovi podle § 439 a § 440 obč. zák. Pouze ten, (MSPH 78 INS 29724/2012) kdo odpovídá za škodu společně a nerozdílně s jinými, vypořádá se s nimi podle účasti na způsobení vzniklé škody a ten kdo odpovídá za škodu způsobenou zaviněním jiného, má proti němu právo postihu. Nelze ani přisvědčit úvahám žalobce o tom, tu je příčinná souvislost mezi porušením právní povinnosti (z advokátní úschovy) dlužníkem a případnou škodou, protože by ji nezpůsobil dlužník společně se žalobcem, a to ani společným ani souběžným působením. Protože zatím nebylo v řízení ani tvrzeno ani prokazováno žalobcem, že jakákoli škoda vůbec vznikla a jak bylo uvedeno, žalobce není osobou spoluodpovědnou za vznik případné škody, soud konstatoval, že ke dni rozhodování soudu není žalobce věřitelem dlužníka a nemá za ním žádné pohledávky.

S ohledem na závěr, že žalobce není věřitelem dlužníka a nemá za ním žádné pohledávky, musel soud zkoumat dále, zda žalobce není potencionálním věřitelem dlužníka. Žalobce sám označil své pohledávky za dlužníkem za podmíněné, tedy vážoucí se ke splnění určité podmínky. Je nesporné, že právní úprava § 173 IZ připouští, aby byly do insolvenčního řízení přihlášeny pohledávky vázané na podmínku.

K této částí řízení žalobce odůvodňoval oprávněnost podmíněnosti svých přihlášených pohledávek tím, že pokud bude někdy v budoucnu soudem rozhodnuto o tom, že oprávněným osobám byla způsobena škoda a to škoda, za kterou on sám byť jen částečně odpovídá, bude žalobce nucen takovou škodu uhradit. Považoval tedy za nutné, přestože je toho názoru, že ke dni rozhodování soudu žádnou škodu nezpůsobil, aby mu byla, přihlášením se do insolvenčního řízení, zachována možnost požadoval regresní nárok po insolvenčním dlužníkovi.

Naproti tomu žalovaný vyslovil zcela je opačný názor a tvrdil, že žalobcem popsané podmínky nejsou vůbec podmínkami ve smyslu právní úpravy § 173 IZ, ve spojení s § 36 obč. zák. Žalovaný považoval skutečnosti uváděné žalobcem za souhrn předpokladů k tomu, aby nastaly určité právní skutečnosti, nikoliv za jasnou podmínku existence přihlášené pohledávky.

Vrchní soud v Olomouci se pod sp. zn. 10 Cmo 15/2008 zabýval otázkou, zda může být přihlášená pohledávka podmíněna vydáním určitého rozhodnutí, v uvedeném případě zda žalobci jako oprávněnému poté, co mu bude soudem uložena povinnost k náhradě nákladů exekuce a on tuto povinnost splní, vznikne z tohoto důvodu pohledávka za úpadcem. Vrchní soud uzavřel, že možnost vázat pohledávku na vydání určitého rozhodnutí není vyloučena. Zároveň však Vrchní soud uvedl, že je třeba vždy hodnotit, zda splněním podmínky pohledávka věřitele za úpadcem vznikne. Jakkoliv Vrchní soud vycházel z právní úpravy § 20 odst. 4 zákona o konkurzu a vyrovnání, jeho závěry jsou použitelné i pro vztahy, které se řídí insolvenčním zákonem a od zásad vyslovených zmiňovaným rozhodnutím Vrchního soudu v Olomouci neměl rozhodující soud důvod se odchýlit.

Pokud žalobce tvrdil, že již v případě vydání pravomocného rozsudku soudu o povinnosti žalobce uhradit klientům dlužníka náhradu škody by vznikl žalobci regresní nárok vůči dlužníkovi, soud se s takovými závěry neztotožnil. Vydání rozhodnutí na plnění nemusí ještě znamenat, že tu je solidární odpovědnost žalobce a dlužníka za způsobenou škodu. Bylo již zmíněno, že soud v řízení neshledal naplnění podmínek, které by zakládaly solidární odpovědnost žalobce za případnou škodu způsobenou oprávněným osobám. (MSPH 78 INS 29724/2012)

O případné povinnosti žalobce nahrazovat společně a nerozdílně s dlužníkem škodu, by musel, na základě žaloby podané oprávněnou osobou rozhodnout soud, toto rozhodnutí by muselo nabýt právní moci a žalobce by též musel škodu sám oprávněné osobě nahradit. Až poté by se mohl žalobce, postupem podle § 440 obč. zák., domáhat regresem konkrétního plnění po dlužníkovi. Soud je toho názoru, že se v projednávaném případě jedná o řetězení podmínek, když až naplnění jedné z nich dává vůbec možnost začít naplňovat další a další. Dle tvrzení žalobce klienti dlužníka dovozují odpovědnost žalobce za škody z porušení povinností žalobce vyplývajících ze zprostředkovatelských smluv uzavřených žalobcem s klienty, tedy zejména z povinnosti informovat klienty o všech skutečnostech rozhodných pro uzavření smluv o prodeji nemovitostí. Dle názoru soudu ani v případě splnění odkládací podmínky spočívající ve vydání pravomocného rozhodnutí, jímž soud uloží žalobci nahradit škodu klientům dlužníka a žalobce tuto povinnost splní, nevznikne žalobci pohledávka za dlužníkem z titulu solidárního plnění, neboť by případný nárok klientů proti žalobci vyplýval přímo z porušení smluvních povinností žalobce. Rozhodnutí soudu, které žalobce předjímá, ohledně kterého ale nebyla ke dni rozhodování soudu ani podána žaloba, by dle názoru soudu neopravňovalo žalobce bez dalšího požadovat za tato plnění klientům náhradu po dlužníkovi.

Soud proto přisvědčil žalovanému, že podmínka tak, jak je formulovaná v přihláškách Pohledávek do insolvenčního řízení dlužníka a v projednávané žalobě, není podmínkou, na naplnění které by byl vázán vznik přihlášených Pohledávek žalobce za dlužníkem, ale se jedná o řetěz podmínek, které by musely být všechny naplněny jedna po druhé, aby v konečném důsledku bylo možné konstatovat, že žalobce je věřitelem dlužníka. Takto žalobcem pojímanou odkládací podmínku přihlášených pohledávek nelze podřadit pod právní úpravu § 173 IZ ve spojení s § 36 obč. zák. Na základě shora uvedených zjištění, daných do souvislostí s platnou právní úpravou, soud proto žalobu v celém rozsahu zamítl.

O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle právní úpravy § 142 o.s.ř., když žalovaný byl v celém rozsahu věci vůči žalobci úspěšný. S ohledem na uvedené žalobce zaplatí žalovanému dle právní úpravy § 9 odst. 4 písm. c) a § 7 bod 5 vyhl. č. 177/1966 Sb. náklady vynaložené na zastoupení advokátem za řízení v prvním stupni v rozsahu 5 úkonů právní služby po 3100 Kč a 5x režijní paušál po 300 Kč, to vše zvýšeno o 21 % DPH. Ústní jednání před Vrchním soudem v Praze neproběhlo, ale v žalovaný v této souvislosti poskytl právní službu, vyjádření k odvolání v rozsahu 1 úkon ve výši 3100 Kč a 1x paušál 300 Kč, zvýšeno o 21 % DPH.

P o u č e n í: Proti tomuto rozsudku l z e podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího.

V Praze dne 14. 7. 2015 JUDr. Pavol P i k n a, v.r. soudce

Za správnost vyhotovení: Vojtěch Tristan Kundert