178 ICm 2649/2013
č. j 178 ICm 2649/2013-71 (MSPH 78 INS 5152/2012)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze, pracoviště Slezská 9, Praha 2, rozhodl soudcem JUDr. Pavlom Piknom, v právní věci žalobce JUINVEST, s.r.o., Praha 1, Opletalova 4/1535, IČ: 27118622, zastoupen JUDr. Jiřím Voršilkou, advokátem, Praha 1, Opletalova 4 a žalovaného 1. Správcovská a konkursní, v.o.s., Pardubice, tř. Míru 67, zastoupen Mgr. Martinem Razímem, advokátem, Hradec Králové, Pavla Hanuše 252, v postavení insolvenčního správce dlužníka Úvěrní družstvo PDW, Praha v likvidaci, o určení existence popřené pohledávky

t a k t o:

I. Určuje se, že pohledávka žalobce za insolvenčním dlužníkem Úvěrní družstvo PDW Praha v likvidaci ve výši 3 840 402,54 Kč je po právu tak, jak byla přihlášena do insolvenčního řízení sp.zn.: MSPH 78 INS 5152/2012.

II. V rozsahu částky 2 618 682,92 Kč, představující smluvní pokutu, kterou dlužník zatížil žalobce, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobou ze dne 29. 7. 2013 se společnost JUINVEST, s.r.o. (dále jen žalobce), domáhala vydání rozhodnutí, kterým bude soudem určeno, že její pohledávka přihlášená do insolvenčního řízení sp.zn. MSPH 78 INS 5152/2012, dlužníka Úvěrní družstvo PDW, Praha v likvidaci (dále jen dlužník), v celkové výši 6 459 085,50 Kč, je po právu. Žalobce do uvedeného insolvenčního řízení přihlásil tuto pohledávku za dlužníkem a tvrdil, že má svůj

Shodu s prvopisem potvrzuje Michaela Kápičková isir.justi ce.cz (MSPH 78 INS 5152/2012) původ ve smlouvách o zajišťovacím depozitu ze dne 18. 1. 2008, č. ZD-2213.05030, ze dne 1. 10. 2007, č. ZD-2213.05048 a konečně ze dne 23. 8. 2007, č. ZD-2213.05021. Na základě těchto smluv poskytoval žalobce zajištění závazku p. Iryny Pysmichenko vůči dlužníkovi, který jí vznikl na základě smluv o úvěru č. U-2853.05020, č. U-2853.05029 a č. U2853.05047. Žalobce deponoval u dlužníka na zajištění závazků p. Pysmichenko částky 620 000 Euro, 120 000 Euro a 1 388 000 Euro. Protože p. Iryna Pysmichenko svůj závazek z poskytnutých úvěrů nesplnila, dlužník celý její dluh zesplatnil a žalobcovi tím vznikly povinnosti ze smluv o zajišťovacím depozitu. Žalobce uváděl, že dne 7. 10. 2008 započetl svoji pohledávku za dlužníkem na svoji povinnost vůči dlužníkovi z depozitního zajištění v rozsahu částky 620 000 Euro, čím zanikla pohledávka dlužníka ze smlouvy o úvěru č. U-2853.05020, dále započetl svoji pohledávku za dlužníkem na svoji povinnost vůči dlužníkovi z depozitního zajištění v rozsahu částky 120 000 Euro, čím zanikla pohledávka dlužníka ze smlouvy o úvěru č.U-2853.05029 a konečně v tento den započetl též svoji pohledávku za dlužníkem na svoji povinnost vůči dlužníkovi z depozitního zajištění v rozsahu částky 1 262 000 Euro, čím zanikla pohledávka dlužníka ze smlouvy o úvěru č.U-2853.05047. Započtením těchto pohledávek zanikly dle žalobce pohledávky dlužníka na uvedených jistinách, ale též na úrocích v rozsahu částek 2 303,01 Euro, 2 303,01 Euro a 33 814,68 Euro. Pokud se žalovaný pokusil započíst na pohledávky žalobce své pohledávky ze směnky, vystavené žalobcem dne 9. 1. 2008, na částku 2 260 000 Euro, tak žalobce namítal neplatnost tohoto započtení. Důvod neplatnosti shledával žalobce v tom, že pohledávka dlužníka z důvodu směnky nikdy neexistovala. Navíc dlužník se v jiném řízení u Městského soudu v Praze sp.zn. 23Cm 9/2011, domáhal zaplacení této směnky, čímž popřel existenci svého započtení pohledávky ze směnky. Svoji pohledávku přihlášenou do insolvenčního řízení dlužníka v celkové výši 6 459 085,50 Kč žalobce rozčlenil takto: -jistina ve výši 1 142 146,55 Kč, ohledně které již dlužník sám uznal, že má být žalobci vrácena, ale přes uvedené vrácena nebyla, -pohledávky žalobce za dlužníkem představující 3,03% úrok z částky, která byla deponována ve prospěch dlužníka, u smlouvy č. ZD-2213.05021, za období od 23. 8. 2007 do 1. 7. 2008, úrok ve výši 432 767,77 Kč, u smlouvy č. ZD-2213.05030, za období od 1. 10. 2007 do 1. 7. 2008, úrok ve výši 73 291,22 Kč a u smlouvy č. ZD- 2213.05048, za období od 17. 1. 2008 do 30. 6. 2008, úrok ve výši 470 446,99 Kč. Celková výše pohledávky žalobce za dlužníkem, z titulu úroku z celkové částky, která byla u dlužníka deponována, představuje částku 976 505,99 Kč, -úroku z prodlení ve výši 1 721 750 Kč za období od 11. 10. 2008 do 4. 4. 2013, z titulu nevrácení dlužné částky poté, co byla žalobcem požadována. -smluvní pokuta ve výši 2 618 682,92 Kč, kterou dlužník zatížil p. Irynu Pysmichenko z důvodu neplacení úvěru a ve stejném rozsahu zatížil dlužník žalobce. Žalobce ale zatížení smluvní pokutou neuznává, protože byla domluvena ve výši 0,5% za každý den prodlení s placením dlužné částky. Takovou výši smluvní pokuty považoval žalobce za nemravnou a tvrdil, že jeho pohledávka za dlužníkem nemůže být snížena o uvedenou smluvní pokutu.

Při přezkumném jednání konaném dne 2. 7. 2013 žalovaný pohledávku žalobce v celém rozsahu 6 459 085,50 Kč popřel pro pravost s odůvodněním, že pohledávka neexistuje a žalobce její vznik neprokázal.

Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě ze dne 2. 1. 2014 uvedl, že nárok žalobce neuznává. Z jednání nařízeného na 24. 1. 2018 se omluvil. Žalovaný potvrdil skutečnosti uváděné

Shodu s prvopisem potvrzuje Michaela Kápičková (MSPH 78 INS 5152/2012)

žalobcem o uzavření smluv o úvěru č. U-2853.05020, č. U-2853.05029 a č. U2853.05047, mezi dlužníkem a p. Irynou Pysmichenko. Potvrzoval též existenci závazků žalobce ze smluv o zajišťovacím depozitu ze dne 18. 1. 2008, č. ZD-2213.05030, ze dne 1. 10. 2007, č. ZD-2213.05048 a ze dne 23. 8. 2007, č. ZD-2213.05021. Žalovaný k žalobě namítal, že zůstatky ze všech tří zajišťovacích depozit nepředstavovaly sumu 191 446,17 Euro, ale pouze 46 156,66 Euro. Částku 46 156,66 Euro dlužník sám, v souladu se zněním smluv o zajišťovacím depozitu, převedl na účet žalobce č. 221300009. Žalovaný připomínal, že žalobce převzal na sebe ručitelský závazek za splnění smluv o úvěru č. U-2853.05020, č. U-2853.05029 a č. U2853.05047 paní Irynou Pysmichenko. Žalobce v Prohlášení ručitele souhlasil bezpodmínečně se všemi podmínkami smluv o úvěru, včetně úroků, smluvní pokuty a účelně vynaloženými náklady dlužníka. Žalobce též uzavřením smluv o zajišťovacím depozitu vyslovil souhlas s používáním složených prostředků dlužníkem pro případ, kdy nebude dluh uhrazen paní Pysmichenko. Žalovaný též uváděl, že ve prospěch žalobce již byla převedena částka v propočtu 1 142 146,55 Kč. Tato byla dlužníkem převedena na eurový účet žalobce a následně byla tato částka vypořádána jednostranným započtením dlužníkem. Žalovaný též vyslovil nesouhlas s výkladem a hodnocením okolností, týkajících se žalobcem tvrzené neexistence pohledávky dlužníka za žalobcem ze směnky ze dne 9. 1. 2008. Uvedl, že k započtení pohledávek na základě jednostranného započtení žalobcem ze dne 7. 10. 2008 nedošlo. Toto stanovisko odůvodňoval skutečností, že tu neexistovaly žádné pohledávky žalobce způsobilé k zápočtu, dlužníkovi nebylo doručeno oznámení žalobce o zápočtu a zápočet by byl v rozporu se všemi dohodami ze smluv o zajišťovacím depozitu. Namítal též, že dne 2. 2. 2009 jednostranně započetl svoji pohledávku za žalobcem ze směnky ze dne 9. 1. 2008, vystavené na směnečnou sumu 2 260 000 Euro. Tímto zápočtem zanikla podle žalovaného dne 11. 10. 2008 pohledávka žalobce za dlužníkem z běžného účtu žalobce č. 221100009, ve výši 11 700 000 Kč, dle žalobcova příkazu k úhradě ze dne 10. 10. 2008 a ke dni 2. 2. 2009 též pohledávka žalobce za dlužníkem z titulu nevráceného zůstatku na účtu žalobce č. 221100009 ve výši 100 595,74 Kč. S ohledem uvedené skutečnosti považoval žalovaný své popření pohledávek žalobce za oprávněné.

Soud konstatuje, že žaloba o určení popřené pohledávky byla ve smyslu ustanovení § 198 odst. 1 insolvenčního zákona podána včas. Přezkumné jednání, k přezkoumání přihlášených pohledávek věřitelů dlužníka, proběhlo dne 2. 7. 2013 a incidenční žaloba byla žalobcem podána dne 29. 7. 2013, tedy uvnitř 30-ti denní lhůty stanovené zákonem.

Na základě nesporných tvrzení účastníků řízení, na základě v řízení provedených důkazů a též dle závěrů rozhodnutí Městského soudu v Praze sp.zn. 23Cm 9/2011, vyčkání rozhodnutí kterého bylo důvodem k přerušení řízení sp.zn. MSPH 178 ICm 2647/2013, a rozhodnutí Vrchního soudu v Praze, sp.zn. 101 VSPH 850/2016, zjistil soud následující skutkový stav. Na základě smluv o úvěru č. U-2853.05020, č. U-2853.05029 a č. U2853.05047 poskytl dlužník úvěr paní Iryně Pysmichenko v částkách 620 000 Euro, 120 000 Euro a 1 262 000 Euro. Žalobce zajistil plnění povinností ze smluv o úvěrech p. Pysmichenko převzetím ručení. Na základě smluv o zajišťovacím depozitu č. ZD-2213.05021, č. ZD-2213.05030 a č. ZD2213.05048, složil žalobce do depozitu dlužníka částky 620 000 Euro, 132 000 Euro a 1 388 000 Euro. Protože p. Pysmichenko svůj dluh neplatila, v souladu se smlouvami o úvěru se stal splatným celý její dluh vůči dlužníkovi. Jednostranným započtením, učiněným žalobcem dne 7. 10. 2008, započetl žalobce svoji pohledávku za dlužníkem na vrácení depozitu ve výši 1 388 000 Euro proti zajištěné pohledávce dlužníka ve výši 1 262 000 Euro. Po tomto započtení zůstaly žalobci dlužníkem nevráceny tyto částky-z depozitu smlouvy č.

Shodu s prvopisem potvrzuje Michaela Kápičková (MSPH 78 INS 5152/2012)

ZD-2213.05021, ve výši 67 590,20 Euro, z depozitu smlouvy č. ZD-2213.05030, ve výši 12 658,85 Euro a z depozitu smlouvy č. ZD 2213.05048, ve výši 111 197,12 Euro.

Soud v řízení zjistil, že součástí smluv o zajišťovacím depozitu byla též ujednání o sazbě pro úročení depozitu a ujednání o smluvní pokutě.

S ohledem na shora uvedená tvrzení účastníků řízení a na zjištěný skutkový stav soud konstatuje, že pro rozhodnutí ve věci bylo zásadním učinění závěru o tom, -zda byl dlužník nositelem pohledávky za žalobcem ze směnky ze dne 9. 1. 2008, vystavené na směnečnou sumu 2 260 000 Euro, -v kladném případě zda došlo nebo nedošlo k započtení vzájemných pohledávek žalobce a dlužníka na základě projevu vůle dlužníka ze dne 2. 2. 2009.

Z pravomocného rozhodnutí Městského soudu v Praze sp.zn. 23 Cm 9/2011, ze dne 6. 5. 2016, se podává, že žaloba, kterou se společnost 1. správcovská a konkursní, v.o.s., (nyní žalovaný) domáhala po společnosti JUINVEST, s.r.o., (nyní žalobce) zaplacení směnečné sumy ve výši 2 260 000 Euro s přísl., ze směnky vystavené dne 9. 1. 2008, byla pravomocně zamítnuta. Uvedené znamená, že dlužník není nositelem pohledávky za žalobcem v rozsahu částky 2 260 000 Euro ze směny ze dne 9. 1. 2008.

I kdyby byl dlužník nositelem pohledávky za dlužníkem v rozsahu částky 2 260 000 Euro, ze směnky ze dne 9. 1. 2008, nemohl nastat účinek jeho projevu vůle ze dne 2. 2. 2009 směřujícího k jednostrannému započtení vzájemných pohledávek. Z rozhodnutí Vrchního soudu v Praze, sp. zn. 101 VSPH 850/2016, které řešilo obdobnou situaci mezi účastníky řízení, a proto se zaobíralo existencí a právními následky zápočtů dlužníka vůči žalobci ze dne 2. 2. 2009, a od závěrů kterého neměl soud nyní důvod se odchýlit, se totiž podává že v době, kdy insolvenční dlužník učinil vůči žalobci jednostranný projev vůle spočívající v jeho zápočtu směnečné pohledávky vůči sporné pohledávce žalobce, nebyla jeho pohledávka splatnou a jde tudíž o zápočet neplatný ve smyslu§ 359 obch. zák., ve znění platném v r. 2009, podle něhož jednostranným zápočtem nelze započítávat proti splatné pohledávce pohledávku dosud nesplatnou. Jednostranný zápočet dlužníka z 2. 2. 2009 je dále neplatný i podle § 361 stejného obch. zák., podle něhož strana, jenž vede na základě smlouvy pro druhou stranu běžný nebo vkladový účet, může použít peněžních prostředků na těchto účtech pouze k započtení své vzájemné pohledávky, kterou má vůči majiteli účtu podle smlouvy o vedení těchto účtů. Ze znění zmíněného ustanovení obchodního zákoníku tak vyplývá, že k započtení by insolvenční dlužník mohl použít jen svou pohledávku podle smlouvy o vedení účtu žalobce, nikoliv však pohledávku směnečnou .

S ohledem na shora uvedené závěry o neexistenci pohledávky dlužníka za žalobcem ze směnky na částku 2 260 000 Euro, ze dne 9. 1. 2008 a o neplatnosti zápočtu dlužníka ze dne 2. 2. 2009, soud žalobě částečně vyhověl.

Soud zjistil, že žalobce má za insolvenčním dlužníkem pohledávku z titulu nevrácené jistiny ve výši 1 142 146,55 Kč, dále z titulu úroků z celkové částky, která byla u dlužníka deponována, a která představuje celkem částku 976 505,99 Kč a konečně též pohledávku ve výši 1 721 750 Kč, co představuje úrok z prodlení za období od 11. 10. 2008 do 4. 4. 2013, z titulu nevrácení dlužné částky poté, co o vrácení žalobce požádal. Uvedené částky představují pohledávky žalobce za dlužníkem tak, jak je přihlásil do insolvenčního řízení sp.zn. MSPH 78 INS 5152/2012. Rozhodnutí vychází ze skutečností, že žalobce měl za

Shodu s prvopisem potvrzuje Michaela Kápičková (MSPH 78 INS 5152/2012) dlužníkem předmětné pohledávky, že dlužník neměl za žalobcem pohledávku ze směnky ve výši 2 560 000 Euro a přesto se pokusil neplatným jednostranným zápočtem ze dne 2. 2. 2009 způsobit zánik pohledávek žalobce započtením. Pohledávky žalobce za dlužníkem v částkách 1 142 146,55 Kč, 976 505,99 Kč a 1 721 750 Kč zápočtem nezanikly.

Soud neakceptoval obranu žalobce ohledně části jeho pohledávky, přihlášené do insolvenčního řízení sp.zn. MSPH 78 INS 5152/2012, v rozsahu částky 2 618 682,92 Kč v tom smyslu, že se o smluvní pokutu v nemravní výši. Soud zjistil, že se jedná o smluvní pokutu dohodnutou ve výši 0,5% za každý den prodlení s placením dlužné částky. Dlužník pokutou zatížil p. Irynu Pysmichenko z důvodu neplacení poskytnutého úvěru. Toto zatížení v uvedené částce přenesl dlužník na žalobce jako svoji pohledávku za ním. Žalobce zatížení smluvní pokutou z důvodů nemravnosti její výše odmítl. Soud se neztotožnil s názorem žalobce o nemravnosti výše smluví pokuty. Soud si je vědom toho, že výše smluvní pokuty 0,5% denně je na horním rozpětí obecně domlouvaných smluvních pokut. Zavedená soudní praxe ale nepovažuje smluvní pokutu ve výši 0,5% denně z dlužné částky za jednoznačně nemravnou. Soud proto uzavřel, že smluvní pokuta ve výši 2 618 682,92 Kč je přípustná, a a její výše není nemravná. Uvedený závěr znamená, že právo na zaplacení smluvní pokuty dlužníkovi vůči žalobci vzniklo. Protože v řízení nebyl ani tvrzen ani dokladován zánik tohoto práva dlužníka, bylo na místě snížit výši přihlášených pohledávek do insolvenčního řízení právě o smluvní pokuty ve výši 2 618 682,92 Kč.

O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle úspěchu ve věci § 142 o.s.ř., kdy žalobce byl ve věci částečně vůči žalovanému úspěšný. Podle ustanovení § 202 odst. 1 insolvenčního zákona ve sporech o pravost, výši a pořadí přihlášených pohledávek nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení proti insolvenčnímu správci. Soud proto žalobci náhradu nákladů nepřiznal. Rovněž žalovaný byl vůči žalobci částečně úspěšný. Úspěch žalovaného v řízení byl ale menší než jeho neúspěch, a protože se od úspěchu v řízení odečítá neúspěch účastníka řízení, soud rozhodl o tom, že ani žalovaný nemá právo mna náhradu nákladů řízení.

P o u č e n í: Proti tomuto rozsudku l z e podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího.

V Praze dne 24. 1. 2018

JUDr. Pavol P i k n a, v. r. soudce

Shodu s prvopisem potvrzuje Michaela Kápičková