178 ICm 2647/2013
č. j 178 ICm 2647/2013-61 (MSPH 78 INS 5152/2012)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze, pracoviště Slezská 9, Praha 2, rozhodl soudcem JUDr. Pavlom Piknom, v právní věci žalobce JUINVEST, s.r.o., Praha 1, Opletalova 4/1535, IČ: 27118622, zastoupen JUDr. Jiřím Voršilkou, advokátem, Praha 1, Opletalova 4 a žalovaného 1. Správcovská a konkursní, v.o.s., Pardubice, tř. Míru 67, zastoupen Mgr. Martinem Razímem, advokátem, Hradec Králové, Pavla Hanuše 252, v postavení insolvenčního správce dlužníka Úvěrní družstvo PDW, Praha v likvidaci, o určení existence popřené pohledávky

t a k t o:

I. Určuje se, že pohledávka žalobce za insolvenčním dlužníkem Úvěrní družstvo PDW Praha v likvidaci, ve výši 9 757 076,29 Kč, je po právu tak, jak byla přihlášena do insolvenčního řízení sp.zn. MSPH 78 INS 5152/2012.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Žalobou ze dne 29. 7. 2013 se společnost JUINVEST, s.r.o. (dále jen žalobce), domáhala vydání rozhodnutí, kterým bude soudem určeno, že její pohledávka přihlášená do insolvenčního řízení sp.zn. MSPH 78 INS 5152/2012, dlužníka Úvěrní družstvo PDW, Praha v likvidaci (dále jen dlužník), v celkové výši 9 757 076,29 Kč, je po právu. Žalobce do uvedeného insolvenčního řízení přihlásil svoji pohledávku za dlužníkem v celkové výši 9 757 076,29 Kč a tvrdil, že žalovaná částka odpovídá prostředkům ve výši 274 000 Euro, isir.justi ce.cz (MSPH 78 INS 5152/2012) které měl žalobce uložené u insolvenčního dlužníka a které mu insolvenční dlužník nevrátil, ač tak učinit měl. Přihlášenou pohledávku insolvenční správce 1. Správcovská a konkursní, v.o.s., (dále jen žalovaný) při přezkumném jednání dne 2. 7. 2013 v celém rozsahu popřel pro pravost, s odůvodněním, že žalobce neprokázal vznik předmětné pohledávky za dlužníkem. Na základě smlouvy č. PU-064-EUR, ze dne 1. 9. 2005, vedl dlužník pro žalobce účet č. 221300009. Žalobce dne 16. 12. 2008 smlouvu o vedení účtu vypověděl a vztah žalobce a dlužníka založený smlouvou č. PU-064-EUR, byl ukončen ke dni 31 1. 2009. Zůstatek na tomto účtu představoval minimálně právě částku 274 000 Euro.

Žalovaný k žalobě tvrdil, že jeho popření žalobcovi pohledávky přihlášené do insolvenčního řízení dlužníka bylo po právu, protože pohledávka žalobce za dlužníkem neexistuje. Tento závěr vycházel z tvrzení, že -na základě vedení účtů žalobce a v souvislosti s jinými bankovními obchody, které dlužník žalobci poskytoval, měl žalobce dle dohody č. 2213.05039, ze dne 30. 11. 2007, udržovat peněžní prostředky v Ruské federaci ve výši 2 600 000 Euro, -na základě vedení účtů žalobce a v souvislosti s jinými bankovními obchody, které dlužník žalobci poskytoval, měl žalobce dle dohody č. 2213.05040, ze dne 9. 1. 2008 o zřízení inkasa směnek z účtu žalobce udržovat na účtu č. 221300009 prostředky ve výši 2 260 000 Kč, t.j. částku sjednaného inkasního limitu. Protože žalobce dohodnuté smlouvy neplnil, oznámil mu dlužník dne 9. 10. 2008, že jeho pohledávky za žalobcem převyšují pohledávky žalobce za dlužníkem. Současně mu sdělil, že z těchto důvodů nemůže provést žádné platby dle pokynů žalobce, a to až do doby než budou závazky žalobce vůči dlužníkovi splněny. Poté co smlouva o podnikatelském účtu č. PU-064-EUR, dne 31. 1. 2009, zanikla výpovědí žalobce, oznámil dlužník dne 2. 2. 2009 žalobci, že jednostranně započítává svoji pohledávku ze směnky ze dne 9. 1. 2008, znějící na směnečnou sumu ve výši 2 260 000 Euro, která byla vystavena a akceptována žalobcem na řad dlužníka na pohledávky, které má žalobce za dlužníkem. Tímto zápočtem došlo dle dlužníka k zániku pohledávky žalobce za dlužníkem v částce 200 000 Euro, z účtu č. 2213000009, kterou žalobce požadoval vyplatit příkazem k úhradě ze dne 10. 10. 2008 a též k zániku pohledávky žalobce ve výši 120 167,58 Euro, která měla svůj původ v nevráceném zůstatku na účtu č. 221300009. Po uvedeném započtení evidoval dlužník nulový zůstatek na účtu žalobce č. 221300009.

Soud konstatuje, že žaloba o určení popřené pohledávky byla ve smyslu ustanovení § 198 odst. 1 insolvenčního zákona podána včas. Přezkumné jednání, k přezkoumání přihlášených pohledávek věřitelů dlužníka, proběhlo dne 2. 7. 2013 a incidenční žaloba byla žalobcem podána dne 29. 7. 2013, tedy uvnitř 30-ti denní lhůty stanovené zákonem.

Na základě nesporných tvrzení účastníků řízení zjistil soud následující skutkový stav. Na základě smlouvy č. PU-064-EUR, ze dne 1. 9. 2005 vedl dlužník pro žalobce účet č. 221300009. Žalobce dne 16. 12. 2008 smlouvu o vedení účtu vypověděl a vztah žalobce a dlužníka založený smlouvou č. PU-064-EUR byl ukončen ke dni 31 1. 2009. Žalobce měl za žalovaným pohledávku minimálně ve výši 274 000 Euro, když v tomto rozsahu existenci pohledávky žalobce potvrdil dlužník ve výpisu z účtu žalobce za období 1. 1. 2009 do 31. 12. 2009. O existenci pohledávky žalobce za dlužníkem svědčí též postup dlužníka, který se právě na tuto pohledávku pokusil započíst své pohledávky za žalobcem. S ohledem na uvedené, soud konstatuje, že pro rozhodnutí ve věci bylo zásadním učinění závěru o tom, zda došlo nebo nedošlo k započtení vzájemných pohledávek žalobce a dlužníka na základě projevu vůle dlužníka ze dne 2. 2. 2009.

Shodu s prvopisem potvrzuje Michaela Kápičková (MSPH 78 INS 5152/2012)

Z rozhodnutí Vrchního soudu v Praze, sp. zn. 101 VSPH 850/2016, a od závěrů kterého neměl soud důvod se odchýlit, bylo zjištěno, že v době, kdy insolvenční dlužník učinil vůči žalobci jednostranný projev vůle spočívající v jeho zápočtu směnečné pohledávky vůči sporné pohledávce žalobce, nebyla jeho pohledávka splatnou a jde tudíž o zápočet neplatný ve smyslu§ 359 obch. zák. ve znění platném v r. 2009, podle něhož jednostranným zápočtem nelze započítávat proti splatné pohledávce pohledávku dosud nesplatnou. Jednostranný zápočet dlužníka z 2. 2. 2009 je dále neplatný i podle § 361 stejného obch. zák., podle něhož strana, jenž vede na základě smlouvy pro druhou stranu běžný nebo vkladový účet, může použít peněžních prostředků na těchto účtech pouze k započtení své vzájemné pohledávky, kterou má vůči majiteli účtu podle smlouvy o vedení těchto účtů. Ze znění zmíněného ustanovení obchodního zákoníku tak vyplývá, že k započtení by insolvenční dlužník mohl použít jen svou pohledávku podle smlouvy o vedení účtu žalobce, nikoliv však pohledávku směnečnou .

S ohledem na shora uvedené soud žalobě vyhověl. Soud zjistil, že žalobce má za insolvenčním dlužníkem pohledávku ve výši 9 757 076,29 Kč tak jak ji přihlásil do insolvenčního řízení sp.zn. MSPH 78 INS 5152/2012. Rozhodnutí vychází ze skutečností, že že žalobce měl za dlužníkem předmětnou pohledávku, že dlužník se pokusil jednostranným zápočtem ze dne 2. 2. 2009 způsobit zánik pohledávky započtením, že ale tento zápočet byl pravomocným rozsudkem Vrchního soudu v Praze, sp.zn. 101 VSPH 850/2016, shledán neplatným. Uvedené znamená, že pohledávka žalobce za dlužníkem ve výši 9 757 076,29 Kč nezanikla zápočtem a její zánik jiným způsobem nebyl v řízení ani tvrzen ani dokladován.

O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle úspěchu ve věci § 142 o.s.ř., kdy žalobce byl v celém rozsahu věci vůči žalovanému úspěšný. Podle ustanovení § 202 odst. 1 insolvenčního zákona ve sporech o pravost, výši a pořadí přihlášených pohledávek nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení proti insolvenčnímu správci.

P o u č e n í: Proti tomuto rozsudku l z e podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího.

V Praze dne 24. 1. 2018

JUDr. Pavol P i k n a, v. r. soudce

Shodu s prvopisem potvrzuje Michaela Kápičková