178 ICm 1919/2014
č. j 178 ICm 1919 /2014-39 (MSPH 78 INS 29724/2012)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze, pracoviště Slezská 9, Praha 2, rozhodl soudcem JUDr. Pavlom Piknom, v právní věci žalobce JUDr. Ing. Lucie Kovářová, IČ: 01261657, Korunní 2569/108, Praha 10, zastoupena JUDr. Ing. Ondřejem Kubátem, advokátem, Praha 10, Korunní 2569/108, a žalovaného František anonymizovano , anonymizovano , bytem Praha 4, Jordana Jovkova 3427/20, zastoupen Mgr. Janou Slintákovou, advokátkou, Praha 5- Stodůlky, Kopanina 464/10, o určení neplatnosti a neúčinnosti právního úkonu a vydání prostředků do majetkové podstaty

takto:

I. Určuje se, že právní úkony dlužníka Mgr. Miloše Vlasáka, kterými zaplatil žalovanému dne 16. 12. 2011 částku ve výši 46 000 Kč a dne 6. 1. 2012 částku ve výši 40 000 Kč, jsou absolutně neplatné.

II. Žaloba o uložení povinnosti žalovanému, zaplatit do majetkové podstaty dlužníka částku 86 000 Kč s přísl., s e z a m í t á .

III. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému, k rukám Mgr. Jany Slintákové, na náhradu nákladů řízení částku 10 200 Kč, ve lhůtě do 3 dnů od právní moci rozsudku

Odůvodnění

Podáním ze dne 6. 6. 2014 se JUDr. Ing. Lucie Kovářová (dále jen žalobce), insolvenční správce dlužníka Mgr. Miloše Vlasáka (dále jen dlužník), domáhala vydání rozhodnutí, kterým bude určeno, že právní úkony dlužníka, kterými převedl ve prospěch p. Františka Maška (dále jen žalovaný) dne 16. 12. 2011 částku ve výši 46 000 Kč a dne 6. 1. isir.justi ce.cz

2012 částku ve výši 40 000 Kč, jsou neplatnými, případně neúčinnými právními úkony. Žalobce současně požadoval, aby soud rozhodl též o tom, že žalovaný je povinen zaplatit do majetkové podstaty dlužníka částku 86 000 Kč, která představuje součet jednotlivých částek placených dlužníkem žalovanému. Vedle zaplacení jistiny ve výši 86 000 Kč požadoval žalobce též zaplacení příslušenství pohledávek v rozsahu 8,05% ročně počínaje dnem 6. 6. 2014 do zaplacení. Požadavek zaplacení částky 86 000 Kč byl odůvodňován právě neplatností nebo neúčinností právních úkonů dlužníka a tím, že z těchto plateb dlužníka měl prospěch právě žalovaný. Žalobce tvrdil, že dlužník ze svého účtu č. 1002075596/2700 zaplatil žalovanému, dne 16. 12. 2011 částku ve výši 46 000 Kč a dne 6. 1. 2012 částku 40 000 Kč. Žalobce v řízení napadal platby, které dlužník realizoval ze svého účtu, ale z prostředků, které mu nepatřily, protože pocházely dle názoru žalobce z účtu, který si dlužník v postavení advokáta, zřídil k tzv. advokátní úschově peněz. K uvedenému žalobce tvrdil, že jakékoliv platby, které dlužník v rozhodném období realizoval, byly z prostředků klientů, které měly být uloženy na účtu advokátní úschovy a dlužník s nimi nemohl volně nakládat ani tak, že je převáděl na svůj osobní účet. K nemožnosti volného pohybu prostředků z účtu advokátní úschovy, žalobce též poukazoval na tu skutečnost, že v době, kdy dlužník realizoval předmětné platby ve prospěch žalovaného, se již nacházel ve stavu úpadku. Tuto skutečnost považoval žalobce za rozhodnou pro určení neúčinnosti právních úkonů podle § 240 IZ. Dlužník byl podle názoru žalobce předlužen, protože měl v rozhodné době závazky ve výši přes 40 000 000 Kč, ale takovým majetkem nedisponoval.

Žalovaný nesouhlasil se žalobou a tvrdil, že sice nepopírá převzetí prostředků v celkové výši 86 000 Kč od dlužníka tak, jak je v žalobě uváděno, ale současně tvrdil, že dne 18. 2. 2012 tyto prostředky dlužníkovi v celém rozsahu vrátil.

Soud ve smyslu právní úpravy § 120 o.s.ř. ze skutečností, které účastníci řízení označili za nesporné zjistil, že dlužník skutečně poukázal na účet žalovaného dne 16. 2. 2011 částku 46 000 Kč a dne 6. 1. 2012 částku 40 000 Kč. Tvrzení žalobce, že se tak stalo z prostředků klientů dlužníka, které měl mít dlužník na účtu advokátní úschovy peněz, nebylo v řízení nikým zpochybněno.

Z výpovědi svědka Mgr. Miloše Vlasáka (dlužník) soud zjistil, že tato osoba, které měl žalovaný půjčené částky 40 000 Kč a 46 000 Kč vrátit, vrácení prostředků nijak nezpochybňuje. Skutkový stav tvrzený žalovaným, že si skutečně od Mgr. Vlasáka půjčil prostředky ve výši 40 000 Kč a 46 000 Kč a že tyto prostředky v celém rozsahu jednorázově dne 18. 2. 2012 vrátil, považuje soud za zjištěný. Soud též zjistil, že dlužník v této souvislosti podepsal v tento den též příjmový doklad na částku 86 000 Kč, označený účelem platby-vrácená půjčka.

Soud v první řadě z moci úřední zkoumal, zda právní úkony dlužníka, kterými platil žalovanému v žalobě uplatněné částky, nejsou z důvodů na straně dlužníka, tak jak to připomínal žalobce, úkony absolutně neplatnými. Absolutní neplatnost právního úkonu působí přímo ze zákona a od počátku, a soud k absolutní neplatnosti právního úkonu přihlíží i bez návrhu. Z absolutně neplatného právního úkonu nevzniknou žádná práva a žádné povinnosti. Právní úprava absolutní neplatnosti právního úkonu stanovuje, že: -podle § 37 občanského zákoníku je neplatný takový právní úkon, který nebyl učiněn svobodně, vážně, určitě a srozumitelně, -podle § 38 občanského zákoníku je neplatný takový právní úkon, který byl učiněn někým, kdo nemá způsobilost k právním úkonům, nebo úkon učiněný v duševní poruše,

-podle § 39 občanského zákoníku je neplatný takový právní úkon, který svým obsahem odporuje zákonu, obchází jej nebo se příčí dobrým mravům.

Skutečnosti zjištěné v řízení vedly soud k závěru, že právní úkony dlužníka, kterými převedl ze svého účtu č. 1002075596/2700, na účet žalovaného ve dnech 16. 12. 2011 částku ve výši 46 000 Kč a dne 6. 1. 2012 částku ve výši 40 000 Kč, jsou úkony absolutně neplatné pro rozpor s ustanovením § 39 zák. č. 40/1964 (občanský zákoník). Dlužník těmito právními úkony odporoval zákonu, případně jej obcházel a postupoval též v rozporu s dobrými mravy, protože s prostředky svých klientů na účtu advokátní úschovy, nakládal v rozporu se svými povinnostmi, které mu z vedení těchto účtů vyvstávaly. Rozpor se zákonem a rozpor s dobrými mravy shledává soud v tom, že dlužník použil pro své záměry finanční prostředky, které mu nepatřily, prostředky osob, které mu je jako osobě v postavení advokáta, svěřily do úschovy. Obcházení zákona shledává soud v tom, že dlužník se pokusil převodem prostředků z účtu úschov na svůj vlastní účet, vyvolat zdání, že dále již nakládá se svými vlastními prostředky. Dlužník též skutečně s finančními prostředky klientů, které si svévolně převedl na svůj účet, nakládal v rozporu s účelem úschov, jako se svými vlastními. Bylo již zmíněno, že na uvedeném závěru nic nemění ani skutečnost, že realizoval předmětné platby již ze svého účtu, protože se jednalo prostředky klientů a nikoli jeho vlastní. S ohledem na uvedený závěr soudu bylo rozhodnuto tak, jak je ve výroku rozsudku ad. I. uvedeno. Bylo již zmíněno, že z absolutně neplatného právního úkonu nevzniknou žádná práva a žádné povinnosti a absolutně neplatný právní úkon nemůže být ani úkonem neúčinným. Pro úplnost soud uvádí, že z rozhodovací činnosti mu je známo, že dlužník v rozhodujícím období byl ve stavu úpadku, neměl prakticky žádné své prostředky, protože pro účely trestního řízení vedeného proti dlužníkovi bylo znalecky konstatováno, že byl předlužen v rozsahu 40 mil. Kč. Obdobně jako v projednávané věci nakládal dlužník též v jiných případech a soud k jeho postupům již zaujal stanovisko např. ve věci zdejšího soudu sp.zn. 178 ICm1915/2014.

Pro závěr soudu o absolutní neplatnosti úkonů dlužníka není rozhodné, zda se dlužník v době realizace napadených plateb nacházel ve stavu úpadku či nikoli. Soud se proto zjišťováním stavu úpadku v konce roku 2011 a začátku roku 2012 pro nadbytečnost nezabýval. Zjišťování stavu úpadku dlužníka v době realizace napadených plateb, by bylo nutné při rozhodování, zda se jednalo o platné, ale neúčinné právní úkony dlužníka-§ 235 a násl. IZ.

Na základě popsaných zjištění a z nich učiněných závěrů, soud návrh žalobce, aby byly prostředky ve výši 40 000 Kč a 46 000 Kč vydány žalovaným do majetkové podstaty dlužníka, zamítl. Soud se ztotožňuje s návrhem žalobce v té části jeho požadavku, že ten kdo měl prospěch z neplatného právního úkonu, neúčinného právního úkonu příp. komu tím vzniklo bezdůvodné obohacení, je povinen vydat do majetkové podstaty získané prostředky či obohacení. V projednávané věci soud zjistil, že žalovaný není osobou, která by měla ke dni rozhodování soudu jakýkoli prospěch z předmětných plateb dlužníka. Je tomu tak proto, že v řízení bylo zjištěno, že již dne 18. 2. 2012 žalovaný prostředky dlužníkovi v hotovosti v celém rozsahu vrátil. Žalobce proto nemohl být v této části vůči žalovanému úspěšný a soud požadavek na vydání prostředků do majetkové podstaty žalovaným zamítl. Žalovaný tedy není osobou, která by měla vydat do majetkové podstaty dlužníka požadované prostředky a není k tomu v soudním sporu pasivně věcně legitimován.

O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle úspěchu ve věci-§ 142 o.s.ř., když žalovaný byl vůči žalobci v celém rozsahu věci úspěšný. Žalovaný nijak nezpůsobil absolutní neplatnost napadených právních úkonů dlužníka, neplatnost kterých nastala v důsledku okolností na straně dlužníka. Žalobce nebyl v řízení úspěšný ani ohledně svého požadavku na vydání částky 86 000 Kč do majetkové podstaty dlužníka. Žalobce proto žalovanému nahradí náklady vynaložené v řízení, ve kterém byl zastoupen advokátem, v členění odměnu ve výši 3x 3100 Kč a paušální náhradu hotových výdajů 3 x 300 Kč, celkem 10 200 Kč, když Mgr. Slintáková není plátcem DPH.

P o u č e n í: Proti tomuto rozsudku l z e podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího.

V Praze dne 15. 11. 2016

JUDr. Pavol P i k n a, v. r. soudce

Za správnost vyhotovení: Michaela Kápičková