178 ICm 1914/2014
č. j 178 ICm 1914 /2014-65 (MSPH 78 INS 29724/2012)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze, pracoviště Slezská 9, Praha 2, rozhodl soudcem JUDr. Pavlom Piknom, v právní věci žalobce JUDr. Ing. Lucie Kovářová, IČ: 01261657, Korunní 2569/108, Praha 10, zastoupena JUDr. Ing. Ondřejem Kubátem, advokátem, Praha 10, Korunní 2569/108, a žalovaného Jedlová, s.r.o., Tolštýnská 307, Jiřetín pod Jedlovou, IČ: 24770728, zastoupen Mgr. Janou Slintákovou, advokátkou, Praha 5-Stodůlky, Kopanina 464/10, o určení neplatnosti a neúčinnosti právního úkonu a vydání prostředků do majetkové podstaty

takto:

I. Určuje se, že právní úkony dlužníka Mgr. Miloše Vlasáka, kterými převedl na společnost Jedlová s.r.o., případně za tuto společnost platil částky 50 000 Kč, 30 000 Kč, 55 000 Kč, 330 000 Kč, 330 000 Kč, 200 000 Kč, 24 902,40 Kč a vybral z účtu č. 2105790255/ 2700 částku 250 000 Kč, jsou absolutně neplatné.

II. Žalovaný je povinen zaplatit do majetkové podstaty dlužníka Mgr. Miloše Vlasáka částku 24 902,40 Kč ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba o zaplacení částek 50 000 Kč, 30 000 Kč, 55 000 Kč, 330 000 Kč, 330 000 Kč 200 000 Kč a 250 000 Kč do majetkové podstaty dlužníka Mgr. Vlasáka, se zamítá.

IV. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému k rukám Mgr. Jany Slintákové, na náhradu nákladů řízení částku 17 000 Kč, ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. isir.justi ce.cz

Odůvodnění

Podáním ze dne 6. 6. 2014 se JUDr. Ing. Lucie Kovářová (dále jen žalobce), insolvenční správce dlužníka Mgr. Miloše Vlasáka (dále jen dlužník), domáhala vydání rozhodnutí, kterým bude určeno, že právní úkony dlužníka jsou neplatné případně neúčinné. Jedná se o úkony dlužníka, kterými převedl ze svého účtu č. 1002075596/2700 ve prospěch společnosti Jedlová, s.r.o. (dále jen žalovaný) dne 14. 10. 2011 částku 50 000 Kč a dále z účtu č. 2106561171/2700 dne 27. 4. 2012 částku 30 000 Kč, dne 11. 5. 2012 částku 55 000 Kč, 14. 5. 2012 částku 330 000 Kč a dne 15. 5. 2012 částku 330 000 Kč. Dlužník též převedl dne 18. 7. 2011 ze svého bankovního účtu č. 1002075596/2700 ve prospěch žalovaného částku 200 000 Kč a dne 23. 12. 2011 uhradil dlužník za žalovaného na účet společnosti PREGIE RADIO MUSIC, s.r.o. částku 24 902,40 Kč. Dne 27. 10. 2011 dlužník též vybral v hotovosti z úschovného účtu č. 2105790255/2700 částku 250 000 Kč a žalobce tvrdil, že tuto částku dlužník předal žalovanému v hotovosti. Žalobce v řízení napadal platby, které dlužník realizoval jednak ze svého účtu, ale též z účtu, který si dlužník v postavení advokáta, zřídil k tzv. advokátní úschově peněz. Podle tvrzení žalobce se na obou účtech nacházeli uschované prostředky klientů dlužníka, protože tyto prostředky dlužník opakovaně přeposílal mezi svými účty a úschovnými účty. K uvedenému žalobce tvrdil, že jakékoliv platby, které dlužník v rozhodném období realizoval, byly z prostředků klientů a tyto měly být uloženy na účtu advokátní úschovy. Dlužník s nimi nemohl volně nakládat ani tak, že je převáděl na svůj osobní účet. K nemožnosti volného pohybu prostředků z účtu advokátní úschovy, žalobce též poukazoval na tu skutečnost, že v době, kdy dlužník realizoval předmětné platby ve prospěch žalovaného, se již nacházel ve stavu úpadku. Tuto skutečnost považoval žalobce za rozhodnou pro určení neúčinnosti právních úkonů podle § 240 IZ. Dlužník byl podle názoru žalobce předlužen, protože měl v rozhodné době závazky ve výši přes 23 000 000 Kč, ale majetkem v tomu odpovídající výši nedisponoval.

Žalovaný nesouhlasil se žalobou a tvrdil, že je pravdou, že převzal od dlužníka jako půjčku částky 50 000 Kč, 30 000 Kč, 55 000 Kč, 330 000 Kč a 330 000 Kč. Tyto prostředky již byly podle tvrzení žalovaného dlužníkovi vráceny. Žalovaný též nezpochybňoval tu skutečnost, že jako půjčka žalovanému byla dlužníkem uhrazena částka 24 902,40 Kč společnosti PREGIE RADIO MUSIC, s.r.o. Tuto platbu považoval žalovaný za sponzorský dar od dlužníka, a proto ji dlužníkovi nevrátil. Žalovaný nerozporoval ani tu skutečnost, že mu dlužník půjčil částku 200 000 Kč tím, že za něj tuto částku zaplatil společnosti Project Outdoor, s.r.o. Žalovaný k tomu ale tvrdil, že prostředky ve výši 200 000 Kč již dlužníkovi vrátil dne 16. 5. 2012 v částce 100 000 Kč a dne 18. 5. 2012 rovněž v částce 100 000 Kč. Platbu dlužníka ve výši 250 000 Kč žalovaný nepotvrdil, když uvedl, že mu o této platbě není ničeho známo a žalobce ani realizaci platby ve prospěch žalovaného nijak nedoložil.

Účastníci řízení učinili postupem podle § 120 o.s.ř. nesporným, že ve prospěch žalovaného byly dlužníkem poskytnuty půjčky ve výši 50 000 Kč, 30 000 Kč, 55 000 Kč, 330 000 Kč, 330 000 Kč, 24 902,40 Kč a 200 000 Kč a dále tu skutečnost, že vrácení prostředků-platby žalovaného ve prospěch Mgr. Vlasáka ze dne 16. 5. 2012 a 18. 5. 2012, obě v částkách 100 000 Kč, byly skutečně připsány na účet Mgr. Vlasáka ke dni 17. 5. 2012 a 21. 5. 2012.

Přes poučení soudu podle § 118a o.s.ř. žalobce své tvrzení o tom, že dlužník předal žalovanému částku 250 000 Kč, tuto skutečnost nijak neprokázal. Žalobce sám uvedl, že se ocitnul v důkazní nouzi a uvedl, že kromě již předloženého dokladu o výběru hotovosti, s poznámkou Mašek Jedlová, nemá ohledně této platby další návrhy na dokazování. Žalobce současně již v této souvislosti upustil od navrhovaného výslechu dlužníka Mgr. Vlasáka.

S ohledem na shora uvedená zjištění, že žalovaný již vrátil dlužníkovi částky 100 000 Kč a 100 000 Kč a žalobce neprokázal v řízení, že dlužník skutečně poskytnul žalovanému částku 250 000 Kč, nezbylo, než žalobu ohledně vydání těchto prostředků do majetkové podstaty dlužníka zamítnout.

Soud dále z moci úřední zkoumal, zda právní úkony dlužníka, kterými platil žalovanému, případně za žalovaného nebo v souvislosti se žalovaným, v žalobě uplatněné částky, nejsou z důvodů na straně dlužníka, tak jak to připomínal žalobce, úkony absolutně neplatnými. Absolutní neplatnost právního úkonu působí přímo ze zákona a od počátku, a soud k absolutní neplatnosti právního úkonu přihlíží i bez návrhu. Z absolutně neplatného právního úkonu nevzniknou žádná práva a žádné povinnosti. Právní úprava absolutní neplatnosti právního úkonu stanovuje, že: -podle § 37 občanského zákoníku je neplatný takový právní úkon, který nebyl učiněn svobodně, vážně, určitě a srozumitelně, -podle § 38 občanského zákoníku je neplatný takový právní úkon, který byl učiněn někým, kdo nemá způsobilost k právním úkonům, nebo úkon učiněný v duševní poruše, -podle § 39 občanského zákoníku je neplatný takový právní úkon, který svým obsahem odporuje zákonu, obchází jej nebo se příčí dobrým mravům.

Skutečnosti zjištěné v řízení vedly soud k závěru, že právní úkony dlužníka, kterými -převedl ze svého účtu č. 1002075596/2700 ve prospěch žalovaného dne 14. 10. 2011 částku 50 000 Kč, -z účtu č. 2106561171/2700 dne 27. 4. 2012 převedl ve prospěch žalovaného částku 30 000 Kč, -dne 11. 5. 2012 částku 55 000 Kč, -dne 14. 5. 2012 částku 330 000 Kč, -dne 15. 5. 2012 částku 330 000 Kč, -dne 18. 7. 2011 ze svého bankovního účtu č. 1002075596/2700 převedl ve prospěch žalovaného částku 200 000 Kč, -dne 23. 12. 2011 uhradil za žalovaného částku 24 902,40 Kč, -dne 27. 10. 2011 dlužník vybral v hotovosti z úschovného účtu č. 2105790255/2700 částku 250 000 Kč, jsou úkony absolutně neplatné pro rozpor s ustanovením § 39 zák. č. 40/1964 (občanský zákoník). Dlužník těmito právními úkony odporoval zákonu, případně jej obcházel a postupoval též v rozporu s dobrými mravy, protože s prostředky svých klientů na účtu advokátní úschovy, nakládal v rozporu se svými povinnostmi, které mu z vedení těchto účtů vyvstávaly. Rozpor se zákonem a rozpor s dobrými mravy shledává soud v tom, že dlužník použil pro své záměry finanční prostředky, které mu nepatřily, prostředky osob, které mu je jako osobě v postavení advokáta, svěřily v dobré víře do úschovy. Obcházení zákona shledává soud v tom, že dlužník se pokusil převodem prostředků z účtu úschov na svůj vlastní účet, vyvolat zdání, že dále již nakládá se svými vlastními prostředky. Dlužník též skutečně s finančními prostředky klientů, které si svévolně převedl na svůj účet, nakládal v rozporu s účelem úschov, jako se svými vlastními. Bylo již zmíněno, že na uvedeném závěru nic nemění ani skutečnost, že některé platby realizoval dlužník již ze svého účtu, protože se jednalo prostředky klientů a nikoli jeho vlastní. S ohledem na uvedený závěr soudu bylo rozhodnuto tak, jak je ve výroku rozsudku ad. I. uvedeno. Bylo již zmíněno, že z absolutně neplatného právního úkonu nevzniknou žádná práva a žádné povinnosti a absolutně neplatný právní úkon nemůže být ani úkonem neúčinným. Pro úplnost soud uvádí, že z rozhodovací činnosti mu je známo, že dlužník v rozhodujícím období byl ve stavu úpadku, neměl prakticky žádné své prostředky, protože pro účely trestního řízení vedeného proti dlužníkovi bylo znalecky konstatováno, že dlužník byl předlužen v rozsahu 23 mil. Kč. Obdobně jako v projednávané věci, nakládal dlužník s prostředky klientů též v jiných případech a soud k těmto postupům již zaujal stanovisko např. ve věci zdejšího soudu sp.zn. 178 ICm1915/2014 nebo 178 ICm 1919/2014. Pro úplnost soud uvádí, že dlužník byl již za tuto činnost v samostatném trestním soudním řízení odsouzen za zpronevěru.

Pro závěr soudu o absolutní neplatnosti úkonů dlužníka není rozhodné, zda se dlužník v době realizace napadených plateb nacházel ve stavu úpadku či nikoli. Soud se proto zjišťováním stavu úpadku v konce roku 2011 a začátku roku 2012 pro nadbytečnost nezabýval. Zjišťování stavu úpadku dlužníka v době realizace napadených plateb, by bylo nutné při rozhodování, zda se jednalo o platné, ale neúčinné právní úkony dlužníka-§ 235 a násl. IZ. Soud pro úplnost uvádí, že závěry soudu o absolutní neplatnosti právních úkonů dlužníka by se vztahovaly též na případnou půjčku částky 250 000 Kč žalovanému v případě, kdyby byl žalobce schopen soudu doložit, že tyto prostředky byly žalovanému dlužníkem skutečně poskytnuty.

K pochybnostem, které žalobce vznesl ke tvrzení žalovaného, že vypůjčené prostředky již dlužníkovi vrátil, soud vedle provedení listinných důkazů předložených žalovaným, vyslechl účastníka řízení p. Maška a svědky p. Kubátovou a p. Krejčího. Soud z výslechů zjistil, že žalovaná společnost vedla řádně účetnictví a předmětné platby lze dohledat v peněžním deníku žalované a že na konci roku 2012 již neměla žalovaná společnost vůči dlužníkovi žádné závazky. Z výslechu svědka svědek Krejčího soud zjistil obdobné, že při rozhovoru, kterého byl svědek přítomen, a který se týkal vzájemných pohledávek a závazků dlužníka a žalovaného uvedl jednatel žalovaného p. Mašek, a též dlužník Mgr. Vlasák že jejich vzájemné platby jsou již mezi nimi vyrovnané.

Na základě popsaných svědeckých souvislostí, daných do souvislostí s listinnými důkazy, soud návrh žalobce, aby byly prostředky ve výši 50 000 Kč, 30 000 Kč, 55 000 Kč, 330 000 Kč, 330 000 Kč, 200 000 Kč a 250 000 Kč, vydány žalovaným do majetkové podstaty dlužníka, zamítl. Soud se sice ztotožňuje s názorem žalobce, že ten kdo měl prospěch z neplatného právního úkonu, neúčinného právního úkonu příp. komu tím vzniklo bezdůvodné obohacení, je povinen vydat do majetkové podstaty získané prostředky či obohacení. V projednávané věci ale soud zjistil, že žalovaný není osobou, která by měla ke dni rozhodování soudu jakýkoli prospěch z plateb uvedených pod bodem ad III. výroku tohoto rozhodnutí. Je tomu tak proto, že v řízení bylo zjištěno, že částky 50 000 Kč, 30 000 Kč, 55 000 Kč, 330 000 Kč, 330 000 Kč, 200 000 Kč žalovaný dlužníkovi v hotovosti v celém rozsahu vrátil. Žalobce proto nemohl být v této části vůči žalovanému úspěšný a soud požadavek na vydání prostředků do majetkové podstaty žalovaným zamítl. Žalovaný tedy není osobou, která by měla vydat do majetkové podstaty dlužníka požadované prostředky a není k tomu v soudním sporu pasivně věcně legitimován. Uvedené platí též ohledně výběru hotovosti z úschovného účtu č. 2105790255/2700 dne 27. 10. 2011 dlužníkem ve výši 250 000 Kč protože žalobce vůbec neprokázal, že tyto prostředky byly předány žalovanému.

Od shora uvedených závěrů se liší zjištění soudu týkající se půjčky žalovanému, která mu byla poskytnuta tím, že dlužník za něj uhradil částku 24 902,40 Kč společnosti PREGIE

RADIO MUSIC, s.r.o. Rovněž v tomto případě se jednalo o absolutně neplatný právní úkon z důvodů tak, jak bylo shora rozvedeno. V tomto případě ale soud zjistil, že částka 24 902,40 Kč nabyla žalovaným dlužníkovi vrácena, žalovaný měl ke dni rozhodování soudu z tohoto neplatného právního úkonu prospěch a soud proto rozhodl o tom, že žalovaný částku 24 902,40 Kč zaplatí do majetkové podstaty dlužníka.

O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle úspěchu ve věci-§ 142 odst. 3 o.s.ř., když žalovaný byl vůči žalobci prakticky v celém rozsahu věci úspěšný. Žalobce požadoval vydání do majetkové podstaty celkem 1 269 902,40 Kč, ale úspěšný byl pouze v rozsahu částky 24 902,40 Kč. Žalovaný též nijak nezpůsobil absolutní neplatnost napadených právních úkonů dlužníka, neplatnost kterých nastala v důsledku okolností na straně dlužníka. Žalobce proto žalovanému nahradí náklady vynaložené v řízení, ve kterém byl zastoupen advokátem, v členění odměnu ve výši 5x 3100 Kč a paušální náhradu hotových výdajů 5 x 300 Kč, celkem 17 000 Kč, když Mgr. Slintáková není plátcem DPH.

P o u č e n í: Proti tomuto rozsudku l z e podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího.

V Praze dne 15. 11. 2016

JUDr. Pavol P i k n a, v. r. soudce

Za správnost vyhotovení: Michaela Kápičková