178 ICm 1600/2013
č. j. MSPH 178 ICm 1600/2013-35

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze, pracoviště Slezská 9, Praha 2, rozhodl soudcem JUDr. Pavlom Piknom, v právní věci

žalobce: Mgr. Michal Čáp, PhD., bytem Varšavská 345/40, Praha 2 zastoupen: Mgr. Petra Feniková, advokátka, Praha 10, Baškirská 1404/1 a žalovaného: JUDr. Lucie Marešová, Praha 1, Vodičkova 32 insolvenční správce dlužníka S W STEEL s.r.o. o určení pravosti a pořadí popřené pohledávky

t a k t o:

I. Určuje se, že pohledávka žalobce přihlášená do insolvenčního řízení dlužníka S W STEEL s.r.o. ve výši 85 000 Kč, je po právu a platná jako pohledávka zajištěná.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Žalobou ze dne 6. 5. 2013 se Mgr. Michal Čáp, PhD. (dále jen žalobce), domáhal vydání rozhodnutí, kterým bude soudem určeno, že jeho pohledávka přihlášená do insolvenčního řízení dlužníka S W STEEL s.r.o. (dále jen dlužník) v celkové výši 85 000 Kč, je po právu a platná jako pohledávka zajištěná. Žalobce do insolvenčního řízení sp. zn. MSPH 78 INS 8077/2012, shora zmiňovaného dlužníka přihlásil svoji zajištěnou pohledávku za dlužníkem v celkové výši 85 000 Kč. Žalobce tvrdil, že dne 21. 1. 2010 uzavřel s dlužníkem smlouvu o půjčce, na základě které poskytl dlužníkovi finanční prostředky ve výši 85 000 Kč. Současně též žalobce tvrdil, že placení jeho pohledávky za dlužníkem je zajištěno zástavním právem k movitým věcem dlužníka. Protože se dlužník dostal do stavu úpadku a vypůjčené prostředky mu nevrátil, přihlásil se žalobce do insolvenčního řízení dlužníka s předmětnou pohledávkou. Insolvenční správce JUDr. Lucie Marešová (dále jen žalovaný) přihlášenou pohledávku žalobce při přezkumném jednání popřela v celém rozsahu. Přihlášená pohledávka byla popřena pro pravost, protože podle žalovaného smlouva o půjčce platně nevznikla a co do pořadí, protože nevzniklo ani žalobcem deklarované zajištění této pohledávky.

Žalovaný ve svém vyjádření uvedl, že žalobcem uváděná smlouva o půjčce platně nevznikla. Důvodem je skutečnost, že v rozporu s právní úpravou ust. § 196a obch. zák. nebyla tato smlouva odsouhlasena valnou hromadou dlužníka, když žalobce je osobou blízkou dlužníkovi. Jedná se o manžele dcery společníka a jednatele dlužníka. K možnosti zajištění plnění pohledávky žalovaný namítal, že mu nebyla žádná zástavní smlouva předložena. Žalovaný též namítal pro případ, že soud neshledá smlouvu o půjčce neplatnou, že na předmětnou smlouvu o půjčce byla žalobcem poskytnuta půjčka pouze ve výši 35 000 Kč a to dne 21. 1. 2010. Částka 50 000 byla dle dokladů žalobce zaplacena až 4. 2. 2010. Z toho žalovaný dovozoval, že pokud má předmětná smlouva ujednání o tom, že v den jejího uzavření t.j. dne 21. 1. 2010 byly půjčené prostředky dlužníkem převzaty, nemůže platba žalobce ve výši 50 000 Kč ze dne 4. 2. 2010 souviset se smlouvou o půjčce.

Soud na základě provedených důkazů předložených v řízení zjistil: -ze smlouvy o půjčce, že ke dni podpisu této smlouvy dne 21. 1. 2010 byla již celá předmětná částka ve výši 85 000 Kč dlužníkovi uhrazena, -ze smlouvy o půjčce, že cena kterou se za poskytnutou půjčku zavázal dlužník zaplatit, představuje 1 % p.a. z dlužné částky, -z výpisu z účtů dlužníka soud jistil, že dne 20. 1. 2010 byla žalobcem zaplacena dlužníkovi částka 35 000 Kč a dne 4. 2. 2010 částka 50 000 Kč, -ze zástavní smlouvy ze dne 21. 1. 2010, že povinnost vrátit žalobci poskytnutou půjčku ve výši 85 000 Kč byla zajištěna zřízením zástavního práva k movitým věcem v zástavní smlouvě konkretizovaným, -že mu nebyl účastníky řízení předložen žádný důkaz o tom, že povinnost vrátit žalobci poskytnuté prostředky byla dlužníkem splněna, nebo že tato povinnost zanikla jiným způsobem.

Soud se se závěry žalovaného neztotožnil.

V projednávané věci přicházejí do úvahy dle zjištění soudu, tři způsoby plnění půjčky žalobcem dlužníkovi. Předně je to způsob deklarovaný ve smlouvě o půjčce ze dne 21. 1. 2010, podle kterého v den uzavření smlouvy o půjčce, byla již celá částka 85 000 Kč žalobcem dlužníkovi poskytnuta. Druhý způsob placení by vyplýval z výpisu z účtu žalobce, podle kterého dne 21. 1. 2010 zaplatil dlužníkovi částku 35 000 Kč a dne 4. 2. 2010 částku 50 000 Kč. Třetí možností je, že ke dni 21. 1. 2010 byla již celá půjčka ve výši 85 000 Kč dlužníkovi poskytnuta (jak je deklarováno ve smlouvě o půjčce) a žalobce ještě nad to zaplatil dle výpisu z jeho účtu dne 4. 2. 2010 částku 50 000 Kč. Žalobce by tak při akceptaci těchto plateb zaplatil dlužníkovi celkem 135 000 Kč. Pro úplnost soud na tomto místě připomíná, že žalobce přihlásil do insolvenčního řízení pohledávku za dlužníkem pouze ve výši 85 000 Kč.

Soud tedy v řízení zjistil, že žalobce poskytl dlužníkovi půjčku ve výši 85 000 Kč a že žalobce je ke dni rozhodování soudu nositelem pohledávky za žalobcem v této výši. Není přitom rozhodné, zda byla celá částka 85 000 Kč poskytnuta v den uzavření smlouvy o půjčce nebo pouze část ve výši 35 000 Kč v den uzavření smlouvy a část ve výši 50 000 Kč později dne 4. 2. 2010. Další šetření, které by konkretizovalo den poskytnutí půjčky žalobcem, např. výslechem svědků nebo účastníků řízení, by bylo neekonomické a zbytečně by zatěžovalo soudní řízení. To vše v situaci, kdy určení konkrétního dne či dnů poskytnutí půjčky není pro rozhodnutí soudu nezbytné a nemůže ovlivnit závěr soudu o tom, že částka 85 000 Kč byla dlužníkovi poskytnuta. V řízení bylo žalobcem prokázáno, že půjčka dlužníkovi mohla být poskytnuta oběma způsoby.

Co se týče ceny, kterou dlužník měl za poskytnutou půjčku zaplatit, byla ve smlouvě dohodnuta cena 1% p.a. z dlužné částky. Jedná se o cenu nižší, než byla v té době obvyklá úroková sazba za srovnatelné půjčky. K uvedenému soud odkazuje na závěry velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR, který konstatoval, že je-li sjednána ve smlouvě cena, která je tržní v daném místě a čase, nebo je to cena dokonce pro společnost výhodnější, není taková smlouva neplatná jen proto, že s uzavřením smlouvy nevyslovila souhlas valná hromada společnosti-196a obch. zák. S ohledem na uvedené soud uzavřel, že předmětná smlouva o půjčce není smlouvou neplatnou pro rozpor s právní úpravou § 196a obch. zák.

S ohledem na uvedené, soud uzavřel, -že smlouva o půjčce uzavřená mezi žalobcem a dlužníkem dne 21. 1. 2010 je platná, -že žalobcem byla dlužníkovi poskytnuta půjčka ve výši 85 000 Kč, -poskytnutá půjčka nebyla dlužníkem žalobci vrácena, -žalobce je nositelem pohledávky za dlužníkem, která byla do insolvenčního řízení dlužníka řádně přihlášena, -že pohledávka žalobce za dlužníkem ve výši 85 000 Kč, je pohledávkou zajištěnou a žalobce je ve vztahu ke dlužníkovi zajištěným věřitelem.

Na základě těchto zjištění, daných do souvislostí s platnou právní úpravou, soud žalobě o určení existence pohledávky žalobce za insolvenčním dlužníkem v celém rozsahu vyhověl.

O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto s ohledem na skutečnost, že žalobce, který byl v řízení v celém rozsahu úspěšný (§ 142 občanského soudního řádu), náhradu nákladů nepožadoval.

P o u č e n í: Proti tomuto rozsudku l z e podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího.

V Praze dne 14. 10. 2014

JUDr. Pavol P i k n a, v.r. soudce

Za správnost vyhotovení: Vojtěch Tristan Kundert