178 ICm 1373/2014
č. j 178 ICm 1373/2014-128 (MSPH 78 INS 5162/2012)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze, pracoviště Slezská 9, Praha 2, rozhodl soudcem JUDr. Pavlom Piknom, v právní věci žalobce Martin anonymizovano , anonymizovano , bytem Pecínov 1, Struhařov zastoupen Mgr. Zuzanou Kratěnovou, advokátkou, Praha 10, Baškirská 1404/1, a žalovaného Mgr. Šárka Mixová, Praha 1, Štěpánská 39, IČ: 71332278, insolvenční správce dlužníka Pecínov s.r.o., o vyloučení majetku sepsaného do majetkové podstaty dlužníka

t a k t o:

I. Z majetkové podstaty dlužníka společnosti Pecínov s.r.o., se vylučuje položka 60009-traktor 5320.

II. V rozsahu položek 50050, 50051, 50052, 50053 vše koně fríské a položky 60001-fekální nádrž, přívěs, položky 60002-balička balíků, položky 60003- rotační obracečka sena, položky 60004-sekačka, položky 60005-lisovač balíků slámy, položky 60006-brány luční, položky 60007-valník, a položky 60008-traktor 7245, se žaloba z a m í t á .

III. V rozsahu položky 40330-trezor, se řízení zastavuje.

IV. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému, k rukám Mgr. Huberta Müllera, advokáta, se sídlem Znojmo, Pražská 3546/46, na náhradu nákladů řízení částku 31.582 Kč, ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. isir.justi ce.cz (MSPH 78 INS 5162/2012)

Odůvodnění

Žalobou ze dne 17. 4. 2014 se p. Martin anonymizovano (dále jen žalobce), domáhal vydání rozhodnutí, kterým bude soudem rozhodnuto o vyloučení majetku žalobce, sepsaného do majetkové podstaty insolvenčního dlužníka společnosti Pecínov s.r.o. (dále jen dlužník). Žalobce tvrdil, že insolvenční správce Ing. Vladimíra Jechová Vápeníková a po jejím odvolání z funkce nyní Mgr. Šárka Mixová (dále jen žalovaný) sepsala do majetkové podstaty dlužníka majetek, v rozsahu: koně fríské černé položka č. 50050-Dafne von Pecinov, položka č. 50051-Hvězda von Pecinov, položka soupisu č. 50052-Jelle van de Lindenhoff a položka soupisu č. 50053-Zorro von Pecinov, položka soupisu č. 60001-fekální nádrž-přívěs, položka soupisu č. 60002-balička balíků do igelitu, položka soupisu č. 60003-rotační obracečka sena, položka soupisu č. 60004-sekačka-přívěs, položka soupisu č. 60005-lisovač balíků slámy, položka soupisu č. 60006-brány luční, položka soupisu č. 60007-valník, položka soupisu č. 60009-traktor 5320, položka soupisu č. 60008-traktor 7245 a položka soupisu č. 40330-trezor, přesto, že tento majetek je ve výlučném vlastnictví žalobce.

Žalovaný k žalobě namítal, že předmětný majetek byl do majetkové podstaty zahrnut oprávněně jako vlastnictví dlužníka. Ohledně koní černých fríských žalovaný tvrdil, že jsou Ministerstvem zemědělství ČR evidovány na dlužníka společnost Pecínov s.r.o., zemědělské stroje byly používány k obhospodařování majetku dlužníka a též položka 60008 traktor, je prokazatelně v majetku dlužníka. Žalovaný opakovaně vyzýval žalobce, aby mu předložil doklady prokazující jeho vlastnictví k předmětným věcem, ale žalobce tak neučinil.

Dříve nežli mohl soud rozhodnout o oprávněnosti soupisu, položky č. 40330-trezor, do majetkové podstaty dlužníka, vzal žalobce v této části svoji žalobu zpět. Soud proto v této části řízení postupem podle § 96 o.s.ř. zastavil.

Podle § 217 a násl. pořizuje insolvenční správce soupis majetkové podstaty dlužníka, když do majetkové podstaty náleží položky uvedené zejména v § 206 IZ. Podle § 225 IZ osoby, které tvrdí, že označený majetek neměl být do soupisu zahrnut proto, že to vylučuje jejich právo k tomuto majetku, nebo je tu jiný důvod, pro který neměl být majetek do podstaty zahrnut, mají právo domáhat se žalobou rozhodnutí, o vyloučení takového majetku z majetkové podstaty. Žaloba musí být podána proti insolvenčnímu správci ve lhůtě do 30 dnů od doručení vyrozumění o soupisu majetku osobě, která k majetku uplatňuje své právo. Žalobce uváděl, že přesto, že mu vyrozumění o soupisu předmětného majetku do majetkové podstaty zasláno nebylo, podal vylučovací žalobu. Soud ke včasnosti vylučovací žaloby uvádí, že nebylo-li vyrozumění o zápisu majetku do podstaty, osobě uplatňující k své právo k sepsanému majetku zasláno, a byla-li přesto vylučovací žaloba podána, nemůže být taková žaloba podána opožděně, protože ještě ani nezačala plynout lhůta k podání žaloby. V souvislosti s uvedeným nelze podanou vylučovací žalobu hodnotit jako předčasnou, protože pro její podání již byly splněny podmínky, t.j. dotčený majetek byl sepsán do majetkové podstaty a oprávněné osobě zákon nestanovuje počátek lhůty k podání žaloby, ale toliko její konec. Soud je toho názoru, že žalobci nic nebránilo vylučovací žalobu i bez vyrozumění podat. Pro úplnost soud uvádí, že dle vyjádření žalovaného ze dne 13. 2. 2015, č.l. 36, byl již existující soupis majetkové podstaty doplněn dne 16. 12. 2013 právě o koně fríské černé položka č. 50050-Dafne von Pecinov, položka č. 50051-Hvězda von Pecinov, položka soupisu č. 50052-Jelle van de Lindenhoff, položka soupisu č. 50053-Zorro von Pecinov, (MSPH 78 INS 5162/2012) položka soupisu č. 60001-fekální nádrž-přívěs, položka soupisu č. 60002-balička balíků do igelitu, položka soupisu č. 60003-rotační obracečka sena, položka soupisu č. 60004-sekačka-přívěs, položka soupisu č. 60005-lisovač balíků slámy, položka soupisu č. 60006 -brány luční, položka soupisu č. 60007-valník, položka soupisu č. 60009-traktor 5320, položka soupisu č. 60008-traktor 7245 a položka soupisu č. 40330-trezor. Jediné vyrozumění žalobce o soupisu majetku do podstaty, které je založené v soudním spise, je datováno dnem 18. 5. 2012, tedy se musí jednat o vyrozumění týkající se jiného, než nyní projednávaného majetku podstaty. Jinými slovy řečeno, žalovaný sice předmětné položky majetku do majetkové podstaty dne 16. 12. 2013 sepsal, ale žalobce o tom nevyrozuměl. S ohledem na shora uvedené soud uzavřel, že vylučovací žaloba byla podána žalobcem včas.

Shora popsaná právní úprava soupisu majetku do majetkové podstaty zjednodušeně řečeno znamená, že na straně insolvenčního správce-žalovaného, je právo a současně i povinnost sepsat do majetkové podstaty dlužníka takový majetek, o kterém se domnívá, že patří dlužníkovi. Správce též má vyrozumět o soupisu osobu, o které se při své činnosti dozví, že proti sepsání majetku do podstaty brojí. Naproti tomu taková osoba, pokud chce dosáhnout vyloučení sepsaného majetku z podstaty, musí se obrátit na soud se žalobou, aby byl majetek z majetkové podstaty vyloučen, a to právě proto, že soupisu brání její konkrétní právo. Uvedené znamená, že důkazní břemeno v řízení o vyloučení věci z majetkové podstaty tíží žalobce, který musí prokázat, že je osobou, která je vlastníkem majetku, do podstaty sepsaného, nebo je tu jiný důvod, pro který nemůže majetek zůstat sepsaný v majetkové podstatě dlužníka. Opět jinými slovy řečeno, v řízení o vyloučení majetku z majetkové podstaty insolvenční správce neprokazuje oprávněnost sepsání majetku do podstaty, ale žalobce prokazuje důvody způsobující nemožnost sepsání dotčeného majetku do majetkové podstaty.

Soud konstatuje, že v projednávané věci již bylo dne 12. 1. 2016 vydáno rozhodnutí ve věci samé, které ale bylo k odvolání Vrchním soudem v Praze pod sp.zn. 102 VSPH 413/2016, zrušeno. Vrchní soud v Praze ve svém rozhodnutí vyslovil závazný právní názor, týkající se vyloučení koní fríských z majetkové podstaty dlužníka Pecínov, s.r.o. Ve svém rozhodnutí uvedl, že závěr o vlastnictví koní žalobcem, vyslovený v rozhodnutí Okresního soudu v Benešově, ze dne 3. 10. 2014, č.j. 214C 50/2013-227, ze kterého soud prvního stupně při svém rozhodování vycházel, nelze pro jiné řízení převzít bez dalšího. Vrchní soud konkretizoval, že účastníkem tohoto řízení nebyl žalovaný, protože tu bylo rozhodováno o žalobě společnosti OB SERVIS, s.r.o., proti Martinu Horovi (nyní žalobce) o zaplacení částky 478 094 Kč, jako nákladů vzniklých za ustájení koní. Z uvedeného důvodu měl být dán nyní žalovanému v řízení sp.zn.prostor, aby se k dokazování před Okresním soudem v Benešově vyjádřil. Až poté, co bude insolvenčnímu soudu známé stanovisko žalovaného na průběh řízení sp. zn. 214C 50/2013, může tento soud závěry Okresního soudu v Benešově posoudit z hlediska prokázaných tvrzení žalovaného. Okresní soud v Benešově v označeném řízení rozhodoval o zaplacení nákladů vzniklých za ustájení fríských koní. V řízení předně řešil prejudiciální otázku, spočívající v tom, kdo je vlastníkem těchto fríských koní. O tom, že tímto vlastníkem je p. Martin anonymizovano (žalobce), rozhodl na základě shodných tvrzení účastníků řízení a na základě listinných důkazů-plemenná kniha koní, registrace koní, připouštěcí lístek, čestné prohlášení žalovaného a potvrzení Národního hřebčína Kladruby.

S ohledem na závěry rozhodnutí Vrchního soudu v Praze insolvenční soud vyzval žalovaného, aby se k dokazování, které proběhlo před Okresním soudem v Benešově, (MSPH 78 INS 5162/2012) vyjádřil. Žalovaný nerozporoval, že před Okresním soudem v Benešově bylo předmětem řízení rozhodování o tom, kdo je povinen platit náklady vzniklé s ustájením fríských koní. Otázku vlastnictví koní ale Okresní soud v Benešově řešil pouze jako otázku prejudiciální a odvíjel jí pouze od záznamů z ústřední evidence koní a od shodného prohlášení účastníků řízení o vlastnictví koní. Žalovaný proto vyslovil názor, že závěry Okresního soudu v Benešově, o vlastnictví fríských koní p. Horou, nemohou pro potřeby vylučovací žaloby obstát. Podle názoru žalobce doklad o evidenci koně není dokladem o vlastnictví koně a bylo jistě v zájmu žalobce, společnosti OB Servis s.r.o., vyslovit souhlas s tvrzením p. Hory, že je vlastníkem fríských koní, protože po p. Horovi bylo požadováno zaplacení nákladů za jejich ustájení. Podle názoru žalovaného žádná plemenná kniha koní, ani fríských koní, není důkazem o vlastnictví koně. U plemenné knihy fríských koní se jedná o celosvětovou evidenci koní daného druhu, která může sloužit pouze k evidenci koní, např. kde se které zvíře a z jakých předků narodilo, ale nelze takové knize připisovat význam určující vlastnictví konkrétního koně.

Soud souhlasí s námitkou žalovaného ohledně toho, že z listinných důkazů provedených ke zjištění vlastnictví předmětných fríských koní před Okresním soudem v Benešově, nelze bez dalšího konstatovat, že jejich vlastníkem je žalobce. Rovněž tak ani jeden z důkazů prováděných ve věci sp.zn., na návrh žalobce, nevede k závěrům, že žalobce je vlastníkem shora označených fríských koní. Takovým důkazem nemůže být při námitkách žalovaného ani čestné prohlášení žalobce o vlastnictví koně. Rovněž tak není takovým důkazem ani kupní smlouva, na základě které žalobce koně prodával, když tu není důkaz o tom, že žalobce byl vlastníkem prodávaného koně. Soud nepovažuje za důkaz o vlastnictví koně žalobcem ani důkaz o tom, že se kůň narodil konkrétní klisně, když tu není důkaz o tom, že tato klisna byla v době narození hříběte ve vlastnictví žalobce. Soud je dále též toho názoru, že údaj o vlastníkovi koně uvedený v potvrzení o registraci koně v ústřední evidenci, též nelze považovat za doklad o vlastnictví koně. To samé platí o deklaraci Národního hřebčína Kladruby o tom, že žalobce je vlastníkem koně. Soud při absenci důkazů jednoznačně určujících, že vlastníkem fríských koní, sepsaných do majetkové podstaty dlužníka jako položky č. 50050, 50051, 50052, 50053 je žalobce, nemohl v řízení na základě provedeného dokazování takovou skutečnost zjistit. Nepřímé důkazy zejména různé registrace koní ať již v plemenní knize, v národním hřebčíně, a pod., které jako jeden z údajů registrace uvádějí též majitele registrovaného koně, závěr o vlastnictví koně neumožňují. Relevantní důkaz o vlastnictví koně ve formě kupní smlouvy, kterou žalobce koně nabyl, nebo důkaz o tom, že se kůň narodil z matky, která je ve vlastnictví žalobce, nebo že žalobce nabyl koně např. darováním, a pod., soudu předložen nebyl. Soud proto žalobu na vyloučení koní fríských, položka soupisu majetkové podstaty č. 50050, 50051, 50052, 50053 z majetkové podstaty dlužníka zamítl, když žalobce soudu neprokázal naplnění právní úpravy § 225 IZ, t.j., že je vlastníkem předmětných koní a jiný důvod bránící sepsání předmětných koní do majetkové podstaty dlužníka žalobcem ani tvrzen nebyl.

Ohledně dalších položek soupisu majetkové podstaty žalobce se žalobce rovněž pokusil doložit, že je jejich vlastníkem, když jiný důvod bránící sepsání do majetkové podstaty neuváděl.

Ohledně položky č. 60001-fekální nádrž-přívěs, dokládal žalobce své vlastnictví čestným prohlášením p. Václava Vejsady, ze dne 16. 12. 2015 o tom, že v roce 2008 od něj (MSPH 78 INS 5162/2012)

žalobce předmětnou nádrž zakoupil za částku 12 000 Kč. Příslušnou kupní smlouvu žalobce soudu nepředložil a výslech p. Vejsady k této věci žalobce nejdříve navrhoval, později od provedení důkazu výslechem p. Vejsady ustoupil.

Ohledně položek č. 60002-balička balíků do igelitu, č. 60003-rotační obracečka sena, položka č. 60004-sekačka-přívěs, č. 60005-lisovač balíků slámy, č. 60007-valník, žalobce samostatnými kupními smlouvami ze dne 28. 3. 2011 dokládal, že tyto zemědělské stroje od dlužníka odkoupil. Soud tu jako skutečnost důležitou pro rozhodnutí uvádí, že tyto smlouvy byly k důkazu žalobce předloženy soudu v ověřených kopiích a jsou podepsány jak na straně prodávajícího společnosti Pecínov s.r.o., a tak i na straně kupujícího p. Martinem Horou.

Žalovaný v řízení upřesnil své tvrzení ze dne 12. 1.2016 o tom, že má dojem, že některé důkazy předložené žalobcem byly vytvořeny dodatečně. Uvedl, že má pochybnosti o důkazech žalobce, dokládajících zakoupení položek č. 60001, 60002, 60003, 60004, 60005, 60006, 60007 soupisu majetkové podstaty. Podle jeho názoru byly kupní smlouvy k těmto položkám vyhotoveny až v souvislosti s probíhajícím soudním řízením sp.zn. 178 ICm 1373/2014. Žalovaný rozváděl, že nezná jiný způsob k prokázání nebo vyloučení svých pochybností o čase uzavření těchto smluv, než jejich znalecké zkoumání. Současně ale žalovaný uváděl, že si je vědom toho, že smlouvy byly soudu předloženy pouze v kopiích a z kopie smlouvy nelze ani znalecky určit čas, kdy byl originál smlouvy podepsán. Soud se k požadavku žalovaného na předložení originálů předmětných kupních smluv připojil a vyzval žalobce k jejich předložení. Žalobce, který uvedl, že si je vědom, že z kopií smluv nelze určit tak specifickou věc, jako je přesná doba podepsání originálu smlouvy, soudu oznámil, že originály smluv nemá k dispozici.

Soud ke shora popsanému problému předně uvádí, že nejsou-li v řízení vzneseny účastníkem řízení námitky k pravosti a správnosti listiny předložené k důkazu soudu v kopii, mohou soudy provést důkaz a učinit závěr též z kopie listiny. S ohledem na námitku žalovaného ohledně možného antidatování předložených kupních smluv, která je umocněna tím, že jak za prodávajícího, tak za kupujícího je podepisoval žalobce, soud z listinných důkazů provedených kopiemi kupních smluv ze dne 28. 3. 2011, kterými žalobce dokládal své vlastnictví položek č. 60002-balička balíků do igelitu, č. 60003-rotační obracečka sena, položka č. 60004-sekačka-přívěs, č. 60005-lisovač balíků slámy a č. 60007-valník, neučinil žádný závěr. Originály těchto smluv žalobce soudu nepředložil a ani žádným jiným způsobem se nepokusil své tvrzení o vlastnictví těchto položek soupisu majetkové podstaty v řízení prokázat. Za těchto okolností soud žalobu ohledně položek č. 60002, č. 60003, č. 60004, č. 60005 a č. 60007 zamítl. Žalobce v řízení neprokázal naplnění právní úpravy § 225 IZ, t.j., že je vlastníkem předmětných zemědělských strojů. Jiný důvod bránící sepsání strojů do majetkové podstaty dlužníka žalobcem ani tvrzen nebyl.

Soud nevyhověl žalobci v jeho požadavku na vyloučení položky č. 60006 soupisu podstaty, brány luční, z majetkové podstaty dlužníka. Tento závěr je odůvodněn tím, že žalobce se ohledně této položky omezil pouze na tvrzení, že je jejím vlastníkem. Žádný důkaz k prokázání takového tvrzení ale soudu nenabídl. Rovněž v tomto případě žalobce tedy v řízení neprokázal naplnění právní úpravy § 225 IZ, t.j., že je vlastníkem bran lučních a jiný důvod bránící jejich sepsání do majetkové podstaty dlužníka ani tvrzen nebyl. (MSPH 78 INS 5162/2012)

Ohledně položky soupisu č. 60008-traktor 7245, soud z technického průkazu motorového přípojného vozidla zjistil, že tu není používán termín vlastník vozidla, ale pouze držitel vozidla. Jako držitel je tu od 22. 4. 2002 jako třetí a poslední držitel uvedena společnost dlužníka Pecínov, s.r.o. Pro úplnost soud připomíná, že pro úspěch žalobce v řízení o vylučovací žalobě je nezbytné, aby žalobce buď prokázal, že je vlastníkem věci sepsané do majetkové podstaty dlužníka pod položkou č. 60008, nebo prokázal jiné důvody, které brání sepsání této věci do majetkové podstaty. Při absenci důkazů dokládajících vlastnictví položky č. 60008 žalobcem a absenci tvrzení žalobce, že tu je jiný důvod vylučující sepsání položky č. 60008 do majetkové podstaty, soud konstatoval, že od prokázání skutečnosti, že je žalobce držitelem vozidla nelze učinit závěr, že je žalobce též vlastníkem vozidla. Držení vozidla není ani jiným důvodem, pro který by nemělo být vozidlo sepsáno do majetkové podstaty dlužníka. S ohledem na uvedené, soud konstatoval, že položka soupisu č. 60008-traktor 7245 je v majetkové podstatě sepsána oprávněně a žalobu v této části zamítl. Žalobce v řízení neprokázal, že je vlastníkem tohoto majetku, nebo že tu jsou jiné důvody, které brání sepsání položky soupisu č. 60008-traktor 7245 do majetkové podstaty.

Soud vyhověl návrhu žalobce na vyloučení z majetkové podstaty dlužníka položky č. 60009-traktor 5320. Soud na základě dokazování zjistil z malého technického průkazu vozidla, že je tu jako provozovatel vozidla uveden žalobce a z velkého technického průkazu, že je tu jako vlastník uveden žalobce. Soud jednající v důvěře ve státem vedenou registraci motorových vozidel uzavřel, že je-li ve velkém technickém průkazu, vydaném k traktoru ZETOR 5320 uveden jako vlastník vozidla žalobce, při absenci námitky žalovaného zpochybňující tuto důkazní listinu, je žalobce vlastníkem tohoto vozidla. Žalobce tak soudu prokázal, že je u něj splněna podmínka § 225 odst. 1 IZ, o vlastnictví věci sepsané do majetkové podstaty dlužníka. Soud proto v této části žalobě vyhověl.

S ohledem na shora uvedené závěry učiněné z provedeného dokazování považoval soud za nadbytečné zjišťovat, kdo za předmětné věci položky č. 60001, 60002, 60003, 60004, 60005, 60006, 60007 soupisu majetkové podstaty zaplatil, tak jak to žalobce navrhoval. Jinými slovy řečeno, pokud za některou z položek soupisu majetkové podstaty zaplatil p. Martin anonymizovano , není to samo o osobě dokladem o jeho vlastnictví věci. Pokud žalobce za předmětné věci zaplatil, v situaci kdy není schopen doložit uzavření kupních smluv, nelze vyloučit, že došlo k bezesmluvnímu plnění a na straně dlužníka mohlo přijetím plateb vzniknout bezdůvodné obohacení. Řešení tohoto problému ale není předmětem této vylučovací žaloby. V řízení žalobce prokázal to, co pro úspěch vylučovací žaloby vyžaduje právní úprava § 225 IZ, t.j., že tyto zemědělské stroje jsou v jeho vlastnictví a je tu tedy důvod, pro který se neměly octnout v soupisu majetkové podstaty dlužníka.

Všeobecně je soud toho názoru, že žalobce, který je současně též většinovým společníkem a jednatelem dlužníka, zřejmě po delší dobu při podnikání dlužníka dostatečně nerozlišoval rozdíl mezi svým osobním majetkem a majetkem právnické osoby-dlužníka. Žalobce byl zřejmě vnitřně přesvědčen o tom, že je vlastníkem i takového majetku včetně zvířat, ohledně kterého nemůže vznik svého vlastnického práva prokázat, a který byl žalovaným sepsán do majetkové podstaty právě proto, že tu nebyl relevantní důkaz o tom, že majetek patří žalobci.

O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle právní úpravy § 142 odst. 3 o.s.ř. Žalovaný byl vůči žalobci v podstatné části předmětu řízení úspěšný. Neúspěch žalovaného byl pouze v nepatrné části jedné položky soupisu majetkové podstaty ze všech v žalobě (MSPH 78 INS 5162/2012) uplatněných. Žalobce proto zaplatí žalovanému, který byl v části řízení zastoupen advokátem, k rukám Mgr. Huberta Müllera, na náhradu nákladů právního zastoupení a cestovného celkem 31 582 Kč. Tato částka se člení na 6 úkonů právní služby po 3100 Kč a 6x režijní paušál po 300 Kč. Vše dle právní úpravy § 9 odst. 4 písm. c) a § 7 bod 5, vyhl. č. 177/1966 Sb. Dále budou k rukám Mgr. Huberta Müllera hrazeny náklady jeho cestovného 4x na trase Znojmo -Praha-Znojmo, celkem v délce 406 km, pro osobní automobil Fabia, SPZ 2B08033, dle vyhlášky č. 435/2013 Sb., v částce 3,70 Kč za 1 km, při ceně benzinu automobilového 95 oktanů ve výši 35,70 Kč a při průměrné spotřebě na 100 km 7,2 litru a nákladech na 1 km ve výši 6,27 Kč. Cestovné celkem 6,27 x 406 km x 4 jízda ve výši 10.182 Kč. Dále bude Mgr. Müllerovi hrazena náhrada za ztrátu času v rozsahu 10 x 0,5 hod. při taxe 100 Kč za 0,5 hod. celkem 1.000 Kč.

P o u č e n í: Proti tomuto rozsudku l z e podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího.

V Praze dne 19. 10. 2016

JUDr. Pavol P i k n a, v. r. soudce

Za správnost vyhotovení: Michaela Kápičková