178 ICM 1915/2014
č. j 178 ICM 1915 /2014-44 (MSPH 78 INS 29724/2012)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze, pracoviště Slezská 9, Praha 2, rozhodl soudcem JUDr. Pavlom Piknom, v právní věci žalobce JUDr. Ing. Lucie Kovářová, IČ: 01261657, Korunní 2569/108, Praha 10, zastoupena JUDr. Ing. Ondřejem Kubátem, advokátem, Praha 10, Korunní 2569/108, a žalovaného Jakub anonymizovano , anonymizovano , bytem Seifertova 353/69, Praha-Žižkov, zastoupen Mgr. Janou Slintákovou, advokátkou, Praha 5-Stodůlky, Kopanina 464/10, o určení neplatnosti a neúčinnosti právního úkonu a vydání prostředků do majetkové podstaty

t a k t o:

I. Určuje se, že právní úkony dlužníka Mgr. Miloše Vlasáka, kterými byly provedeny platby dne 1. 2. 2012 v částce 140 727 Kč, dne 15. 5. 2012 ve výši 10 561 Kč a dne 17. 7. 2012 ve výši 16 321 Kč, jsou absolutně n e p l a t n é .

II. V rozsahu požadavku žalobce na určení neúčinnosti právních úkonů dlužníka Mgr. Miloše Vlasáka, kterými byly provedeny platby dne 1. 2. 2012 v částce 140 727 Kč, dne 15. 5. 2012 ve výši 10 561 Kč a dne 17. 7. 2012 ve výši 16 321 Kč, se žaloba z a m í t á .

III. V rozsahu požadavku žalobce na zaplacení částky 167 609 Kč s příslušenstvím žalovaným, se žaloba z a m í t á .

IV. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému, k rukám Mgr. Jany Slintákové, na náhradu nákladů řízení částku 17 000 Kč, ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

Podáním ze dne 6. 6. 2014 se JUDr. Ing. Lucie Kovářová (dále jen žalobce), insolvenční správce dlužníka Mgr. Miloše Vlasáka (dále jen dlužník), domáhala vydání isir.justi ce.cz rozhodnutí, kterým bude určeno, že právní úkony dlužníka, kterými prováděl platby dne 1. 2. 2012 v částce 140 727 Kč, dne 15. 5. 2012 v částce 10 561 Kč a dne 17. 7. 2012 v částce 16 321 Kč, jsou neplatnými, případně neúčinnými právními úkony. Žalobce současně požadoval, aby soud rozhodl též o tom, že p. Jakub anonymizovano (dále jen žalovaný), je povinen zaplatit do majetkové podstaty dlužníka částku 167 609 Kč, která představuje součet jednotlivých částek placených dlužníkem dne 1. 2. 2012 ve výši 140 727 Kč, dne 15. 5. 2012 ve výši 10 561 Kč a dne 17. 7. 2012 ve výši 16 321 Kč. Požadavek zaplacení částky 167 609 Kč byl odůvodňován právě neplatností nebo neúčinností právních úkonů dlužníka a tím, že z těchto plateb dlužníka měl prospěch právě žalovaný. Žalobce tvrdil, že ze svého účtu č. 1002075596/2700 zaplatil dlužník Městské části Praha 3, dne 1. 2. 2012 v částku 140 727 Kč, dne 15. 5. 2012 částku 10 561 Kč a dne 17. 7. 2012 částku 16 321 Kč. Všechny platby souvisely se směnou bytu č. 5, v ulici Radhošťská 22/1623A, Praha 3, který obýval žalovaný, za byt č. 6, v Seifertově 69/353, Praha 3, který obýval p. Libor Vlasák, bratr dlužníka. Podle tvrzení žalobce došlo, se souhlasem Městské části Praha 3, k výměně těchto bytů tak, že žalovaný přenechal byt v Radhošťské ulici p. Liboru Vlasákovi a dostal od něj k dispozici byt v Seifertově ulici a opačně, p. Libor Vlasák přenechal žalovanému byt v Seifertově ulici a dostal za něj k dispozici byt v Radhošťské ulici. V řízení byly napadeny platby, které dlužník realizoval ze svého účtu, ale z prostředků, které mu nepatřily, protože pocházely dle názoru žalobce z účtu, který si dlužník v postavení advokáta, zřídil k tzv. advokátní úschově peněz. Dlužník totiž z účtu advokátní úschovy převedl v předmětném období na svůj účet č. 1002075596/2700, částky 6 455 020 Kč, 2 797 400 Kč a 5 140 300 Kč. K uvedenému žalobce tvrdil, že jakékoliv platby, které dlužník v rozhodném období realizoval, byly z prostředků klientů, které měly být uloženy na účtu advokátní úschovy a dlužník s nimi nemohl volně nakládat ani tak, že je převáděl na svůj osobní účet. K nemožnosti volného pohybu prostředků z účtu advokátní úschovy, žalobce též poukazoval na tu skutečnost, že v době, kdy dlužník realizoval předmětné platby ve prospěch městské části Praha 3, se již nacházel ve stavu úpadku. Tuto skutečnost považoval žalobce za rozhodnou pro určení neúčinnosti právních úkonů podle § 240 IZ. Dlužník byl podle žalobce předlužen, protože dle znaleckého posudku měl mít na účtu advokátních úschov prostředky ve výši kolem 50 000 000 Kč, ale ve skutečnosti byly na tomto účtu pouze prostředky ve výši 10 000 000 Kč.

Žalovaný ve své obraně proti žalobě nezpochybnil tu skutečnost, že dlužník skutečně ve prospěch Městské části Praha 3 realizoval žalobcem označené platby. Tvrdil ale, že z těchto plateb neměl žalovaný žádný prospěch, protože ten svědčí druhému účastníkovi směny bytů p. Liboru Vlasákovi. Je tomu tak proto, že součástí jejich dohody o směně bytů bylo též ujednání o tom, že jako kompenzaci za získání lepšího bytu v Radhošťské ulici, zaplatí p. Libor Vlasák Městské části Praha 3, již existující dluh žalovaného na nájemném za byt Radhošťské ulici ve výši 140 727 Kč. Dále bylo v rámci kompenzace též dohodnuto, že za žalovaného zaplatí p. Libor Vlasák též nájemné bytu v Seifertově ulici za 6 měsíců v období, kdy jej již bude mít k dispozici žalovaný. Důvod platby ve výši 16 321 Kč shledával žalovaný právě v této části dohody o směně bytů. Též platba dlužníka ve výši 10 561 Kč měla být v souladu s podmínkami dohody o směně bytů, protože jejím důvodem bylo zaplacení dlužného nájemného za žalovaného, za měsíc duben 2012, za byt v Radhošťské ulici. Žalovaný tvrdil, že neměl žádnou vědomost o tom, kdo plní podmínky jeho dohody s p. Liborem Vlasákem o směně bytů, protože jej p. Libor Vlasák ústně ujišťoval o tom, že k úhradám dochází a žalovaný neměl ponětí o tom, že za p. Libora Vlasáka realizuje platby někdo jiný-jeho bratr. S ohledem na uvedené se žalovaný necítil být ve věci pasivně věcně legitimován, protože není osobou, které měla z plateb dlužníka prospěch

Soud ve smyslu právní úpravy § 120 o.s.ř. ze skutečností, které účastníci řízení označili za nesporné zjistil, že mezi žalovaným a p. Liborem Vlasákem došlo, se souhlasem Městské části Praha 3, ke směně bytů v Radhošťské a Seifertově ulici. Soud též tímto způsobem zjistil, že dlužník skutečně zaplatil Městské části Praha 3, dne 1. 2. 2012 v částku 140 727 Kč, dne 15. 5. 2012 částku 10 561 Kč a dne 17. 7. 2012 částku 16 321 Kč.

V řízení nebylo účastníky ani tvrzeno, ani nijak prokazováno, že -dohoda o směně bytů byla mezi žalovaným a p. Liborem Vlasákem uzavřena písemně, -dlužník byl s Městkou částí Praha 3 v nějakém vztahu, ze kterého by mu vyvstala povinnost realizovat ve prospěch této městské části předmětné platby.

Z výpovědi svědků p. Františka Maška a p. Libora Vlasáka soud zjistil, že součástí směny bytů byla též dohoda žalovaného s p. Liborem Vlasákem o kompenzaci, podle které měl p. Libor Vlasák zaplatit Městské části Praha 3 dluh žalovaného na nájemném bytu v Radhošťské ulici, který představoval nájem za šest měsíců. Pokud svědek p. Libor Vlasák vypovídal, že poskytl v hotovosti dlužníkovi částku 150 000 Kč, ale nepamatoval si za jakým účelem a nepamatoval si, kdo byl předání prostředků přítomen, soud z uvedeného nemohl konstatovat, že k předání částky 150 000 Kč skutečně došlo, když takový příjem nebyl žalobcem z účetnictví dlužníka potvrzen, a pokud k předání prostředků ve výši 150 000 Kč došlo a tyto nebyly zavedeny do účetnictví dlužníka, nebylo v řízení prokázáno, že byl dán p. Liborem Vlasákem dlužníkovi pokyn, aby prostředky použil ke splnění jeho povinností vyplývajících z dohody o směně bytů.

Z výpovědi svědka Františka Maška soud zjistil, -že součástí dohody o směně bytů nebyl požadavek na písemnou formu této dohody, -že p. Libor Vlasák měl za dlužníka v rámci kompenzace zaplatit nejen dlužné nájemné za byt v Radhošťské ulici, ale měl za žalovaného též šest měsíčních nájmů za byt v Seifertově ulici.

Ze znaleckého posudku č. 06-09-2013/168, ze dne 6. 9. 2013, vypracovaného pro potřeby trestní věci obviněného Mgr. Miloše Vlasáka (dlužníka), část 3-17, Výdaje Úschovného účtu 255 v letech 2011 a 2012, soud zjistil, že v rozporu s účelem pro který byl účet advokátní úschovy zřízen, převedl dlužník na svůj účet č. 1002075596/2700 v roce 2011 částku 11 911 568 Kč a v roce 2012 částku 20 437 670 Kč a dále v hotovosti vybral v roce 2011 částku 13 480 482 Kč a v roce 2012 částku 13 868 500 Kč. V znaleckém posudku část 3.2.8. se konstatuje, že prostředky na účtu advokátní úschovy nenáleží advokátovi, ten s nimi nesmí nakládat v rozporu se smlouvou o úschově, ani s nimi nemůže volně disponovat. Zůstatek na účtu advokátní úschovy nesmí klesnout pod hodnotu závazků advokáta. Soud se těmito závěry znaleckého posudky plně ztotožnil. Ze znaleckého posudku též vyplývá závěr, tabulka 3-32 a 3-33, že dlužník neměl na úschovných účtech v roce 2011 dostatek prostředků pro plné vyplacení realizovaných úschov. Na základě analýzy roku 2011 znalecký posudek pro rok 2012 konstatoval, že ani v tomto roce neměl dlužník na úschovných účtech dostatek peněžních prostředků k plnému vyplacení závazků dlužníka. Z uvedeného soud učinil závěr, že prostředky, které dlužník použil k realizaci předmětných plateb, byly prostředky klientů z advokátní úschovy a dlužník je k napadeným platbám použít nemohl. Na uvedeném nic nemění ani skutečnost, že si dlužník nejdřív převedl prostředky z účtu advokátních úschov na svůj vlastní účet.

Bez ohledu na shora uvedené soud předně zkoumal, zda právní úkony dlužníka, kterými platil Městské části Praha 3 v žalobě uplatněné částky, nejsou z důvodů na straně dlužníka, tak jak to připomínal žalobce, úkony absolutně neplatnými. Absolutní neplatnost právního úkonu působí přímo ze zákona a od počátku, a soud k absolutní neplatnosti právního úkonu přihlíží i bez návrhu. Z absolutně neplatného právního úkonu nevzniknou žádná práva a žádné povinnosti. Právní úprava absolutní neplatnosti právního úkonu stanovuje, že: -podle § 37 občanského zákoníku je neplatný takový právní úkon, který nebyl učiněn svobodně, vážně, určitě a srozumitelně, -podle § 38 občanského zákoníku je neplatný takový právní úkon, který byl učiněn někým, kdo nemá způsobilost k právním úkonům, nebo úkon učiněný v duševní poruše, -podle § 39 občanského zákoníku je neplatný takový právní úkon, který svým obsahem odporuje zákonu, obchází jej nebo se příčí dobrým mravům.

Skutečnosti zjištěné v řízení vedly soud k závěru, že právní úkony dlužníka, kterými ve dnech 1. 2. 2012, 15. 5. 2012 a 17. 7. 2012 převedl ze svého účtu č. 1002075596/2700, na účet Městské části Praha 3 peněžní prostředky ve výši 140 717 Kč, 10 561 Kč a 16 321 jsou úkony absolutně neplatné pro rozpor s ustanovením § 39 zák. č. 40/1964(občanský zákoník). Dlužník těmito právními úkony odporoval zákonu, případně jej obcházel a postupoval též v rozporu s dobrými mravy, protože s prostředky svých klientů na účtu advokátní úschovy, nakládal v rozporu se svými povinnostmi, které mu z vedení těchto účtů vyvstávaly. Rozpor se zákonem a rozpor s dobrými mravy shledává soud v tom, že dlužník použil pro své záměry finanční prostředky, které mu nepatřily, prostředky osob, které mu je jako osobě v postavení advokáta, svěřily do úschovy. Obcházení zákona shledává soud v tom, že dlužník se pokusil převodem prostředků z účtu úschov na svůj vlastní účet, vyvolat zdání, že dále již nakládá se svými vlastními prostředky. Dlužník též skutečně s finančními prostředky klientů, které si svévolně převedl na svůj účet, nakládal v rozporu s účelem úschov, jako se svými vlastními. Bylo již zmíněno, že na uvedeném závěru nic nemění ani skutečnost, že realizoval předmětné platby již ze svého účtu, protože se jednalo prostředky klientů a nikoli jeho vlastní. S ohledem na uvedený závěr soudu bylo rozhodnuto tak, jak je ve výroku rozsudku ad. I. uvedeno. V situaci, kdy soud rozhodl o tom, že právní úkony dlužníka jsou absolutně neplatné pro rozpor se zákonem, jeho obcházení a rozpor s dobrými mravy, nezbylo, než návrh žalobce na vyslovení neúčinnosti těchto úkonů zamítnout. Bylo již zmíněno, že z absolutně neplatného právního úkonu nevzniknou žádná práva a žádné povinnosti a absolutně neplatný právní úkon nemůže být úkonem neúčinným.

Pro úplnost soud uvádí, že z výpovědi p. Libora Vlasáka nebylo možné zjistit, že skutečně někdy dlužníkovi poskytl částku 150 000 Kč v hotovosti a ani to, že se tak stalo za účelem úhrady jeho závazků vůči Městské části Prha 3, které na sebe vzal dohodou o směně bytů. Je tomu tak proto, že p. Libor Vlasák si na rozhodné skutečnosti dohody se žalovaným o směně bytů nepamatoval. Ani jeden z účastníků řízení ale nepovažoval k této věci za prospěšné provádět výslech Mgr. Miloše Vlasáka. Protože se částka 150 000 Kč, od p. Libora Vlasáka dlužníkovi, ani neobjevila na účtu dlužníka, nemohl ani dlužník z těchto konkrétních prostředků realizovat platby ve prospěch Městské části Praha 3, protože tyto vyly placeny právě z účtu dlužníka.

Opět pro úplnost soud uvádí, že pro jeho závěr o absolutní neplatnosti úkonů dlužníka není rozhodné, zda se dlužník v době realizace napadených plateb nacházel ve stavu úpadku či nikoli. Soud se proto zjišťováním stavu úpadku v období od 1. 2. 2012 do 17. 7. 2012 pro nadbytečnost nezabýval. Zjišťování stavu úpadku dlužníka v době realizace napadených plateb, by bylo nutné při rozhodování, zda se jednalo ne o neplatné, ale o neúčinné právní úkony dlužníka-§ 235 a násl. IZ. Protože žalobce se ve své žalobě domáhal rozhodnutí o neúčinnosti právních úkonů proto, že za ně nabylo poskytnuto přiměřené protiplnění-240 IZ, soud odkazuje na ust. § 240 odst. 2 IZ. Úkony dlužníka byly učiněny ve prospěch osoby blízké, bratra dlužníka p. Libora Vlasáka a proto by byla na místě zákonná domněnka, že je dlužník učinil v době, kdy byl v úpadku.

Na základě popsaných zjištění a z nich učiněných závěrů, soud zamítl návrh žalobce, aby mu žalovaný, postupem podle § 237 IZ prostředky, které dlužník, dle názoru žalobce, k prospěchu žalovaného a za něj, zaplatil Městské části Praha 3, vydal. Soud se ztotožňuje s návrhem žalobce v části jeho požadavku, že ten kdo měl prospěch z neplatného právního úkonu, příp. komu tak vzniklo bezdůvodné obohacení, je povinen vydat do majetkové podstaty získané prostředky či obohacení. V projednávané věci soud zjistil, že takovou osobou není žalovaný. Žalobce proto nemohl být v této části vůči žalovanému úspěšný a soud požadavek na vydání prostředků do majetkové podstaty žalovaným zamítl. V řízení totiž bylo zjištěno, že součástí dohody o směně bytů, došlo též, v rámci kompenzace, k dohodě o platebních povinnostech p. Libora Vlasáka vůči Městské části Praha 3, za žalovaného. S ohledem na uvedené, soud uzavírá, že majetkový prospěch z předmětných plateb dlužníka Městské části Praha 3 neměl žalovaný, ale p. Libor Vlasák. Žalovaný tedy není tou osobou, která by měla vydat do majetkové podstaty dlužníka požadované prostředky, není k tomu v soudním sporu pasivně věcně legitimován. Pan Libor Vlasák přitom nebyl účastníkem řízení na straně žalované a o jakýchkoli povinnostech majících svůj základ ve směně bytů proto nemohlo být vůči němu soudem rozhodnuto.

O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle úspěchu ve věci-§ 142 o.s.ř., když žalovaný byl vůči žalobci v celém rozsahu věci úspěšný. Žalobce proto žalovanému nahradí náklady vynaložené v řízení, ve kterém byl zastoupen advokátem, v členění odměnu ve výši 5x 3100 Kč a paušální náhradu hotových výdajů5 x 300 Kč, celkem 17 000 Kč, když Mgr. Slintáková není plátcem DPH.

P o u č e n í: Proti tomuto rozsudku l z e podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího.

V Praze dne 24. 5. 2016

JUDr. Pavol P i k n a, v.r. soudce

Za správnost: Baštová DiS.