178 ICM 1363/2013
Č. j. MSPH 178 ICM 1363/2013-16

Městský soud v Praze rozhodl samosoudcem JUDr. Pavlom Piknom ve věci žalobce Ing. Františka Červenky, sídlem Krásného 8/351, Praha 6, insolvenční správce Jany Janečkové, proti žalované ABEWY EXE GROUP, s.r.o., sídlem Praha 3-Žižkov, Táboritská 1000/23, PSČ 130 87, IČO 279 44 514, zastoupené JUDr. Pavlem Bergerem, advokátem, sídlem Bělocerkevská 1037/38, Praha 10, o určení pravosti vykonatelné pohledávky ve výši 269.100 Kč,

takto:

I. Určuje se, že pohledávka žalované přihlášená do insolvenčního řízení sp. zn. MSPH 78 INS 29384/2012, pod pořadovým číslem 4, ve výši 269.100 Kč, není po právu.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodně ní :

Žalobou ze dne 16. 04. 2013 se žalobce, domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud určil, že vykonatelná pohledávka žalované přihlášená do insolvenčního řízení s dlužnicí Janou Janečkovou sp. zn. MSPH 78 INS 29384/2012 pod pořadovým číslem 4 ve výši 269.100 Kč (dále jen předmětná pohledávka) není po právu. Žalovaná (věřitel č. 4) přihlásila do insolvenčního řízení pohledávku v celkové výši 341.077 Kč. Předmětná pohledávka vznikla z titulu smlouvy o půjčce č. 281943 ze dne 04. 12. 2008. Tato pohledávka se skládá z pohledávky č. 1 ve výši 142.277 Kč představující jistinu ve výši 100.424 Kč a jejího příslušenství ve výši 41.853 Kč, tj. nákladů řízení, nákladů zastoupení a nákladů exekuce, a z pohledávky č. 2 ve výši 198.800 Kč, která je uplatněnou smluvní pokutou dle smlouvy o půjčce č. 281943 ze dne 04. 12. 2008. Předmětná pohledávka byla postoupena žalovanému původním věřitelem TOMMY STACHI s. r. o. smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 15. 09. 2009, přičemž dlužná částka ke dni postoupení činila 32.124 Kč. Předmětná pohledávka byla přihlášena do insolvenčního řízení jako vykonatelná na základě rozhodčího nálezu R/225/2010 rozhodce Mgr. Aleny Léblové, Osadní 716/37A, Praha 7.

Žalobce popřel dílčí pohledávku č. 1 žalované co do pravosti a výše 70.300 Kč, a to z důvodu, že pohledávka existuje pouze ve výši 32.124 Kč. Půjčka byla poskytnuta ve výši 27.000 Kč a dlužnice se zavázala zaplatit souhrnný poplatek 25.649 Kč. Celkem tedy částku ve výši 52.649 Kč v 18 měsíčních splátkách po 2.925 Kč. Ke dni vydání rozhodčího nálezu R/225/2010 dlužnice zaplatila z této celkové částky částku 22.525 Kč. Jistina proto činí pouze částku 30.124 Kč a v částce 70.300 Kč neexistuje. Žalobce uznal jistinu ve výši 30.124 Kč a celé příslušenství ve výši 41.853 Kč. Žalobce dále popřel dílčí pohledávku č. 2 žalované co do pravosti a výše 198.800 Kč, a to z důvodu, že pohledávka spočívající v uplatněné smluvní pokutě dle smlouvy o půjčce č. 281943 ze dne 04. 12. 2008 je v rozporu s ustanovením § 55 odst. 1 a § 56 odst. 1 občanského zákoníku a je tudíž neplatná, neboť představuje nepřípustné odchýlení od zákona v neprospěch spotřebitele a je dále v rozporu s dobrými mravy dle ustanovení 39 občanského zákoníku.

K popřené části pohledávky č. 1 ve výši 70.300 Kč žalovaná na svoji obranu uvedla, že na základě smluvních podmínek, které byly nedílnou součástí smlouvy o půjčce č. 281943 ze dne 04. 12. 2008, se dlužnice Jana Janečková zavázala uhradit smluvní pokutu, která mohla být účtována za období od prodlení dlužnice, tj. od 29. 12. 2008, do podání návrhu na vydání rozhodčího nálezu tj. do 7. 5. 2010, celkem tedy 353 dní v celkové výši 70.600 Kč. Částka 70.300 Kč představuje smluvní pokutu, nikoliv jistinu tak, jak je nesprávně uvedeno v přihlášce pohledávky žalované.

K popřené části pohledávky č. 2 ve výši 198.800 Kč žalovaná uvedla, že výše smluvní pokuty byla uzavřena za podmínek, kdy byla poskytována půjčka osobě nacházející se v obtížné finanční situaci a kdy smlouva o půjčce nebyla zajištěna žádným zajišťovacím institutem, a proto byla míra návratnosti pro věřitele poskytnuté půjčky včetně úroků zatížena podstatně vyšší rizikovostí. Žalovaná dále uvedla, že vyměřená smluvní pokuta je vzhledem k výši poskytnuté půjčky a době její splatnosti 18 měsíců zcela přiměřená a že nevykazuje žádný rozpor s dobrými mravy.

Žalovaná závěrem shrnula, že dlužnice byla před uzavřením smlouvy o půjčce včas a úplně informována o všech podmínkách předmětné smlouvy, a je tedy zřejmé, že smlouva o půjčce nebyla uzavřena v rozporu s dobrými mravy. Dlužnice dle žalované nebyla k podpisu smlouvy o půjčce nikterak nucena, dlužnice nepodepisovala smlouvu v tísni. Skutečnost, že celková výše několikrát přesáhla výši samotné jistiny, byla způsobena pouze důvody spočívající na straně dlužnice. Žalovaná uzavřela, že při uplatňování přihlášky pohledávky do insolvenčního řízení s dlužnicí vycházela z pravomocného a vykonatelného rozhodčího nálezu R/225/2010 rozhodce Mgr. Aleny Léblové, smlouvy o půjčce a jejích smluvních podmínek.

Soud konstatuje, že usnesením č. j. MSPH 78 INS 29384/2011-A-12 byl zjištěn úpadek dlužnice a povoleno její oddlužení. Stejným usnesením byl žalobce ustanoven insolvenčním správcem. Žaloba o určení popřené vykonatelné pohledávky celkem ve výši 269.100 Kč byla ve smyslu ust. § 198 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., zákona o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen IZ) podána včas. Přezkumné jednání v insolvenčním řízení s dlužnicí Janou Janečkovou sp. zn. MSPH 78 INS 29384/2012 se konalo dne 20. 3. 2013 a žaloba, č. j. MSPH-1, byla žalobcem podána soudu osobně dne 16. 4. 2013.

Do insolvenčního řízení sp. zn. MSPH 78 INS 29384/2012 s dlužnicí Janou Janečkovou přihlásila podáním ze dne 8. 2. 2013 žalovaná předmětnou pohledávku za dlužnicí v celkové výši 341.077 Kč, přičemž jako právní důvod vzniku dílčí pohledávky č. 1 ve výši 142.277 Kč uvedla smlouvu o půjčce č. 281943 ze dne 04. 12. 2008 (částka 100.424 Kč-výše jistiny a částka 41.853 výše příslušenství). Jako důvod vzniku dílčí pohledávky č. 2 ve výši 198.800 Kč uvedla smluvní pokutu pro porušení smluvních podmínek článku 11 smlouvy o půjčce č. 281943 ze dne 04. 12. 2008. Tuto smluvní pokutu vyčíslila celkem za 994 dní prodlení dlužnice po 200 Kč denně od 7. 5. 2010 do 24. 1. 2013 (ke dni prohlášení úpadku dlužnice).

Žalobce při přezkumném jednání dne 20. 3. 2013 částečně popřel pohledávku žalované co do pravosti a výše. Žalobce částečně popřel jistinu ve výši 70.300 Kč z celkem přihlášené jistiny ve výši 100.424 Kč (pohledávka č. 1) a částku ve výši 198.800 Kč (pohledávka č. 2 představující smluvní pokutu).

Soud před rozhodnutím ve věci samé nenařizoval ústní jednání, a to v souladu s ustanovením § 115a občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), protože je možné v této věci rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a protože žalobce sdělil soudu v žalobě ze dne 16. 4. 2013, že souhlasí, aby ve věci nebylo nařizováno jednání a žalovaná takto učinila také na výzvu soudu, č. j. MSPH-5 ze dne 24. 4. 2013, podáním ze dne 23. 5. 2013.

Soud při svém rozhodování vycházel z nesporných skutečností tvrzených účastníky o tom, že dne 04. 12. 2008 byla uzavřena smlouva o půjčce č. 281943, jejíž součástí byly i smluvní podmínky, že smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 15. 9. 2009 došlo k postoupení předmětné pohledávky na žalovanou, a že ve věci byl vydán rozhodčí nález č. R/225/2010 rozhodce Mgr. Aleny Léblové ze dne 28. 6. 2010.

Mezi účastníky řízení je sporná přihlášená výše jistiny a výše smluvní pokuty respektive to, zda je uplatňovaná výše smluvní pokuty v rozporu s platnou právní úpravou.

Podle ustanovení § 192 IZ dlužník a insolvenční správce mohou popírat pravost, výši a pořadí všech přihlášených pohledávek; jednotliví věřitelé toto právo nemají. Stanovisko, které insolvenční správce zaujal k jednotlivým pohledávkám v seznamu přihlášených pohledávek, může při přezkumném jednání změnit. Dle odstavce 2 uvedeného ustanovení může věřitel až do přezkoumání jím přihlášené pohledávky, dokud jeho pohledávka není zjištěna nebo účinně popřena, měnit důvod vzniku přihlašované pohledávky, její výši nebo pořadí. Jestliže v důsledku této změny není možné přezkoumat přihlášenou pohledávku při nařízeném přezkumném jednání, nařídí insolvenční soud zvláštní přezkumné jednání. Věřitel je však povinen uhradit ostatním věřitelům na jejich žádost náklady, které jim vznikly v souvislosti s jejich účastí na zvláštním přezkumném jednání.

V posuzovaném případě uzavřeli účastníci smlouvu o půjčce podléhající režimu spotřebitelských smluv podle ustanovení § 51a a násl. občanského zákoníku. Původní věřitel dlužnice TOMMY STACHI s.r.o. je obchodní společností, která má v předmětu svého podnikání mimo jiné i poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru. Dlužnice Jana Janečková je v uvedeném vztahu spotřebitelkou.

Zákon definuje spotřebitelské smlouvy jako smlouvy kupní, smlouvy o dílo, případně jiné smlouvy, pokud jsou smluvními stranami na jedné straně spotřebitel a na druhé straně dodavatel (srov. ustanovení § 52 občanského zákoníku).

Dle ustanovení § 55 odst. 1 občanského zákoníku smluvní ujednání se spotřebitelských smluv nemohou odchýlit od zákona v neprospěch spotřebitele. Spotřebitel se zejména nemůže vzdát práv, které mu zákon poskytuje, nebo jinak zhoršit své smluvní postavení. Ujednání ve spotřebitelských smlouvách podle ustanovení § 56 občanského zákoníku jsou neplatná. (ustanovení § 55 odst. 2 občanského zákoníku)

Dle ustanovení § 56 odst. 1 občanského zákoníku nesmějí spotřebitelské smlouvy obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran.

Podle ustanovení § 55 odst. 2 občanského zákoníku, ujednání ve spotřebitelských smlouvách ve smyslu jeho ustanovení § 56 se považují za platná, pokud se spotřebitel nedovolá jejich neplatnosti (§ 40a občanského zákoníku). Shora citovaná ustanovení představují obecnou úpravu spotřebitelské smlouvy, kterou je třeba bez dalšího aplikovat na právní režim všech spotřebitelských smluv. Představují transpozici směrnice Rady 93/13/EHS z 5. 4. 1993, o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách do českého práva. Ochrana poskytovaná spotřebitelům zmíněnou směrnicí vyžaduje, aby mohl vnitrostátní soud přezkoumat z moci úřední, zda je podmínka obsažená v předložené smlouvě nepřiměřená; vnitrostátní soud je pak povinen při použití vnitrostátního práva, ať jde o ustanovení předcházející směrnici nebo ji následující, toto právo vyložit co možná nejvíce ve světle znění a účelu směrnice. Co se týče přílohy uvedené v čl. 3 odst. 3 směrnice, obsahuje informativní a nevyčerpávající seznam podmínek, které mohou být pokládány za nepřiměřené. Podmínka uvedená v tomto seznamu nemusí být nezbytně považována za nepřiměřenou a naopak, podmínka, která není v tomto seznamu uvedena, může být za nepřiměřenou prohlášena. Ustanovení § 56 odst. 1 občanského zákoníku obsahuje generální klauzuli, která obecně vymezuje nepřiměřená ujednání ve spotřebitelských smlouvách, ve třetím odstavci tohoto ustanovení je pak uveden demonstrativní výčet typově nepřiměřených ujednání. (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 33 Cdo 4601/2008)

Podle ustanovení § 544 odst. 1 občanského zákoníku, sjednají-li strany pro případ porušení smluvní povinnosti smluvní pokutu, je účastník, který tuto povinnost poruší, zavázán pokutu zaplatit, i když oprávněnému účastníku porušením povinnosti nevznikne škoda. Podle odst. 2 téhož ustanovení lze smluvní pokutu sjednat jen písemně a v ujednání musí být určena výše pokuty nebo stanoven způsob jejího určení.

Ze smlouvy o půjčce č. 281943 ze dne 04. 12. 2008 soud zjistil, že dlužnice a společnost TOMMY STACHI s. r. o. uzavřely smlouvu, na jejímž základě společnost TOMMY STACHI s.r.o. poskytla dlužnici Janě Janečkové půjčku ve výši 27.000 Kč. Dlužnice se ve smlouvě zavázala uhradit i souhrnný poplatek ve výši 25.649 Kč, vše v 18 měsíčních splátkách po 2.925 Kč. Nedílnou součástí smlouvy o půjčce byly i smluvní podmínky, které dlužnice rovněž podepsala a kde je v článku 11 uvedeno, že v případě nedodržení podmínek smlouvy o půjčce zákazník zaplatí TOMMY STACHI s. r. o. smluvní pokutu ve výši 200 Kč za každý den, který bude následovat po dni, kdy dojde k porušení podmínek smlouvy.

Ze smlouvy o postoupení pohledávek mezi společnostmi TOMMY STACHI s. r. o. a ABEWY EXEKUTOR GROUP s. r. o. ze dne 15. 9. 2009 včetně její přílohy č. 1 soud zjistil, že na základě této smlouvy původní věřitel TOMMY STACHI s. r. o. postoupil pohledávku za dlužnicí Janou Janečkovou společnosti ABEWY EXEKUTOR GROUP s. r. o. (nyní žalovaná) za kupní cenu 19.274 Kč, přitom zbývající dlužná suma byla 32.124 Kč (netto).

Soud v dané věci zkoumal právní důvod popřené části 70.300 Kč dílčí pohledávky žalované č. 1, která byla přihlášena jako jistina, zejména to, zda nedošlo v průběhu insolvenčního řízení ze strany žalované ke změně údajů uvedených v přihlášce pohledávky žalované, a to ještě před přezkumným jednáním dne 20. 3. 2013. Soud zjistil, že k takové změně nedošlo. Soudem bylo z výše uváděných listin dále zjištěno, že jistina předmětné pohledávky činí pouze částku 30.124 Kč. Žalovaná v podání ze dne 23. 5. 2013 uvedla, že částka 70.300 Kč je smluvní pokutou za 353 dní prodlení dlužnice, tj. od 29. 12. 2008 do 7. 5. 2010. Soud však zkonstatoval, že není možné v daném případě již měnit důvod vzniku pohledávky, takový postup by byl v rozporu s ustanovením § 192 IZ.

Co se týče dílčí popřené pohledávky č. 2 ve výši 198.800 Kč, která je smluvní pokutou a která byla uzavírajícími stranami smlouvy o půjčce dohodnuta v článku 11 smluvních podmínek, soud uzavřel, že v tomto případě je článek 11 smluvních podmínek neplatný, a to pro rozpor s pravidly na ochranu spotřebitele.

Dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR platí, že institut smluvní pokuty je jedním z právních prostředků zajištění závazků. Jejím smyslem je zajištění splnění povinností, jež jsou obsahem závazků. Účelem smluvní pokuty je donutit dlužníka pohrůžkou majetkové sankce k řádnému splnění závazku. Zároveň má sankční charakter, neboť účastníka, který poruší smluvní povinnost, stíhá nepříznivým následkem v podobě vzniku další povinnosti zaplatit peněžitou částku ve sjednané výši. Sjednání pokuty a její výše je zásadně věcí vzájemné dohody stran. Neznamená to však, že by v každém jednotlivém případě mohla být pokuta sjednána v neomezené výši. Zákon výslovně neupravuje omezení při jednání o výši smluvní pokuty, avšak při posuzování platnosti ujednání o smluvní pokutě z hlediska souladu s dobrými mravy je výše smluvní pokuty jedním z rozhodujících hledisek (ust. § 39 ObčZ). Při zkoumání platnosti ujednání o smluvní pokutě z hlediska dobrých mravů je nutno uvážit nejen funkce smluvní pokuty (výše smluvní pokuty by měla odpovídat škodě, kterou lze rozumně v daném vztahu s porušením určité povinnosti očekávat, smluvní pokuta musí mít dostatečnou, nikoliv však přemrštěnou pobídkovou výši). V úvahu je třeba rovněž vzít výši zajištěné částky, z níž lze také usoudit na nepřiměřenost smluvní pokuty s ohledem na vzájemný poměr původní a sankční povinnosti. Rozhodovací praxe Nejvyššího soudu České republiky se v otázce úměry sankční povinnosti již ustálila a ujednání o smluvní pokutě ve výši 1 % denně z dlužné částky je zpravidla považováno za neplatný právní úkon, který se příčí dobrým mravům (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. března 2011 sp. zn. 33 Cdo 2248/2009). Vzhledem k tomu, že v posuzované věci nedosahuje výše smluvní pokuty 1% denně z poskytnuté částky, není samo ustanovení o smluvní pokutě (respektive její výše) v souladu s výše uvedenou judikaturou bez dalšího neplatné ve smyslu ustanovení § 39 občanského zákoníku pro rozpor s dobrými mravy.

Ujednání o smluvní pokutě ve výši 200 Kč za každý den, který následuje po dni, kdy došlo k porušení podmínek smlouvy o půjčce, je však nutno v daném případě posuzovat v kontextu s ostatními ujednáními smlouvy o půjčce. Smlouva o půjčce, která byla na předtištěném formuláři, jako celek (tj. jednotlivá smluvní ujednání ve svém souhrnu) vytvářela výrazně nerovnocenný právní vztah. Ve smlouvě byl do budoucna dohodnut způsob řešení případných sporů vzniklých ze smlouvy o půjčce v rozhodčím řízení s určením konkrétního rozhodce, kterého vybral původní věřitel. Dlužnice si půjčila částku 27.000 Kč, zavázala se zaplatit souhrnný poplatek v částce 25.649 Kč, která představovala kapitalizovaný úrok uvedené půjčky (dále srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne 15. prosince 2004). V daném případě sjednaná výše RPSN nebyla v souladu s dobrými mravy, což však není předmětem tohoto řízení. Dlužnice podepsala smlouvu o půjčce, jejíž součástí byly předem dané smluvní podmínky a ve kterých byla výše smluvní pokuty předem zakomponována, a tak o její výši nemohla dlužnice individuálně vyjednávat ani ji případně nějakým způsobem modifikovat. Smluvní pokuta ve výši 200 Kč za každý den byla vyčíslena věřitelem bez ohledu na aktuální výši nesplacené jistiny. Ve vztahu věřitele a dlužníka (spotřebitele) nebylo dohodnuto písemné upozornění dlužníka, např. upomínkou odeslanou do vlastních rukou, o tom, že věřitel začne účtovat smluvní pokutu. Při porovnání celkové výše pokuty a zajišťované povinnosti zaplatit celkem částku 52.649 Kč považoval soud takové ujednání o smluvní pokutě v konci za nepřiměřenou podmínku ve spotřebitelské smlouvě. V dané situaci smluvní pokuta ve výši 198.800 Kč více než 3,5x převyšuje hodnotu zajištěného práva. Pravdou je, že dlužnice tím, že přestala splácet půjčku, zapříčinila, že byla účtována smluvní pokuta po 200 Kč denně, a to za 994 dní prodlení dlužnice od 7. 5. 2010 do 24. 1. 2013 (ke dni prohlášení úpadku dlužnice). Na druhou stranu původní věřitel a ani žalovaná dlužnici neměla dle uzavřené smlouvy povinnost upozornit na vznik a neustálé narůstání smluvní pokuty. Původním věřitelem TOMMI STACHI s. r. o. koncipovaná smlouva v jejím celku vytvářela značnou nerovnováhu v právech a povinnostech smluvních stran k újmě spotřebitele.

Lze proto uzavřít, že ujednání o smluvní pokutě obsažené ve smlouvě o půjčce č. 281943 ze dne 04. 12. 2008 tedy v jejích smluvních podmínkách je neplatné, neboť v kontextu s jejími ostatními ujednáními představuje k újmě dlužnice jako spotřebitelky značnou nerovnováhu v právech a povinnostech smluvních stran, a to v souladu s ustanovením § 56 odst. 1 občanského zákoníku.

Dlužnice se prostřednictvím insolvenčního správce (žalobce) dovolala neplatnosti v souladu s ustanovením § 55 odst. 2 občanského zákoníku. Právo dovolat se relativní neplatnosti právního

úkonu se obecně promlčuje v obecné promlčecí lhůtě 3 let běžící v zásadě od uzavření spotřebitelské smlouvy. Obecně jde o podmíněnou platnost právního úkonu v tom smyslu, že se ponechává na úvaze spotřebitele, zda se chce neplatnosti právního úkonu dovolat či nikoliv. Zde je však nutné přihlédnout k závěrům, které zaujal Evropský soudní dvůr při výkladu čl. 6 odst. 1 výše uvedené směrnice, a posuzovat nepřiměřenost ujednání bez ohledu na to, zda se jí spotřebitel dovolává či nikoliv, a bez ohledu na promlčecí dobu. (srovnej Občanský zákoník, Velký komentář, Švestka, Spáčil, Škárová, Hulmák a kol., 2. vydání, str. 524 dole) Pouhé odchýlení od dispozitivního ustanovení v neprospěch spotřebitele není důvodem neplatnosti celé smlouvy. Uvedené pravidlo lze však použít pro případ odchýlení od ustanovení přijatých specificky na ochranu spotřebitele. Pokud jde o neplatnost, jde v daném případě o neplatnost absolutní, a to s odkazem na gramatický výklad, judikaturu Evropského soudního dvora a tendence posuzovat i neplatnost dle ust. § 55 odst. 2 občanského zákoníku (ustanovení § 56 občanského zákoníku) se znaky absolutní neplatnosti. (srovnej Občanský zákoník, Velký komentář, Švestka, Spáčil, Škárová, Hulmák a kol., 2. vydání, str. 530)

Soud proto pro výše uvedené žalobě vyhověl a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle úspěchu ve věci (ustanovení § 142 o. s. ř.), kdy žalobce byl v celém rozsahu věci vůči žalované úspěšný. Žalobci však v tomto řízení žádné náklady nevznikly. Soud proto rozhodl ve výroku II. tak, jak je výše uvedeno.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku je možné podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím soudu podepsaného.

Praha 10. října 2013

JUDr. Pavol P i k n a, v.r. samosoudce

Za správnost vyhotovení: Vojtěch Tristan Kundert