16 VSOL 499/2017-31
č. j. 1 ICm 1177/2017 16 VSOL 499/2017-31 (KSOS 34 INS 23372/2016)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Vladimíry Strakové a soudkyň JUDr. Marty Coufalové a JUDr. Eustasie Rutarové ve věci

žalobce: Mgr. Ing. Josef Cingroš, soudní exekutor, IČO 63386461 sídlem Bohunická 728/24a, 619 00 Brno proti žalovanému: Ing. Peter Režnický, IČO 61455121 bytem Bohumínská 788/61, 710 00 Ostrava insolvenční správce dlužnice Soni anonymizovano , anonymizovano bytem Julia Fučíka 139/23, 795 01 Rýmařov zastoupený advokátem Mgr. Milanem Kvasnicou sídlem Na Úvoze 392, 735 52 Bohumín

o určení pravosti přihlášené pohledávky

k odvolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě-pobočka v Olomouci ze dne 4. 10. 2017 č. j. 11 Cm 1177/2017-15 (KSOS 34 INS 23372/2016)

takto:

I. Rozsudek soudu prvního stupně se mění takto:

Určuje se, že pohledávka Mgr. Ing. Josefa Cingroše, soudního exekutora, Exekutorský úřad Brno-město, se sídlem Bohunická 728/24a, 619 00 Brno ve výši 8.651,50 Kč z titulu nákladů exekuce v exekučním řízení vedeném pod sp. zn. 009 EX 499/10 je po právu.

Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Shodu s prvopisem potvrzuje Petra Šlajsová. isir.justi ce.cz (KSOS 34 INS 23372/2016)

Odůvodnění:

1. Shora označeným rozsudkem Krajský soud v Ostravě-pobočka v Olomouci zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal určení, že pohledávka Mgr. Ing. Cingroše, soudního exekutora, Exekutorský úřad Brno-město, se sídlem Bohunická 728/24a, 619 00 Brno ve výši 8.651,50 Kč z titulu nákladů exekuce v exekučním řízení pod sp. zn. 009 EX 499/10 je po právu (výrok I.). Dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.). Dle odůvodnění soud prvního stupně rozhodoval o žalobě žalobce podané dne 21. 2. 2017 na určení pravosti ve výroku specifikované pohledávky přihlášené v insolvenčním řízení u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 34 INS 23372/2016 ve výši 8.651,50 Kč z titulu nákladů exekuce v exekučním řízení vedeném pod sp. zn. 009 EX 499/10 za situace, kdy při přezkumném jednání dne 24. 1. 2017 žalovaný přihlášenou pohledávku v celé výši 8.651,50 Kč popřel co do pravosti, přičemž dlužnice tuto pohledávku uznala. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění učiněného ze spisu Krajského soudu v Ostravě sp. zn. KSOS 34 INS 23372/2016 ve věci dlužnice Soni anonymizovano , anonymizovano a konstatoval, že usnesením ze dne 3. 11. 2016, č. j. KSOS 34 INS 23372/2016-A-6 bylo mimo jiné rozhodnuto tak, že se zjišťuje úpadek dlužnice, insolvenčním správcem byl ustanoven Ing. Peter Režnický, IČO 61455121, bylo povoleno řešení úpadku oddlužením a přezkumné jednání nařízeno na den 24. 1. 2017 v 10.30 hodin. Žalobce přihlásil svoji pohledávku za dlužnicí do předmětného insolvenčního řízení, přičemž pohledávka je evidována pod P7 od 27. 12. 2016 a byla přihlášena jako nezajištěná ve výši jistiny 8.651,50 Kč s označením důvodu vzniku dosud neuhrazené náklady exekuce nařízené usnesením Okresního soudu v Klatovech č. j. 15 Nc 3313/2006-4 ze dne 4. 4. 2006 , které nabylo právní moci dne 2. 2. 2008. U přezkumného jednání dne 24. 1. 2017 dlužník přihlášenou pohledávku ve výši 8.651,50 Kč nepopřel, insolvenční správce popřel pohledávku zcela, a to z důvodu, že v předmětné exekuci nebylo ničeho vymoženo a soudnímu exekutorovi vzniká právo na náhradu nákladů exekuce až v okamžiku, kdy vymohl při provádění exekuce pohledávku nebo její část. Z úředního záznamu č. j. 009 EX 499/10-52 Exekutorského úřadu Brno soud dále zjistil, že soudní exekutor Mgr. Ing. Josef Cingroš v exekučním řízení proti povinné Soni anonymizovano zanechal dne 22. 4. 2014 povinné výzvu s telefonním kontaktem s tím, že povinná na adrese Julia Fučíka 139/23, Rýmařov nebyla zastižena. Tato zjištění soud prvního stupně právně posoudil dle ustanovení § 198 odst. 1, 2, 3 zákona č. 182/2006 Sb. a uzavřel, že žalobce jako osoba k tomu oprávněná podal žalobu u procesního soudu včas a řádně za situace, kdy v žalobě uplatnil právě a pouze ty skutečnosti, které jako důvod vzniku uplatněné a přihlášené pohledávky uplatnil nejpozději do skončení přezkumného jednání. Soud prvního stupně dále uvedl, že žalobce jako věřitel dlužnice v insolvenčním řízení uplatnil předmětnou pohledávku a jako titul pro uplatněnou a přihlášenou pohledávku označil usnesení Okresního soudu v Klatovech ze dne 4. 4. 2006, č. j. 15 Nc 3313/2006-4 o nařízení exekuce na majetek povinné. Žalobce však netvrdil, tím méně prokázal jakoukoliv aktivní činnost spočívající především ve vydání konkrétního exekučního příkazu, když se omezil pouze na úřední záznam o výjezdu v jediném případě. Soud prvního stupně z uvedeného důvodu s odkazem na závěry, které Ústavní soud vyjádřil v nálezu sp. zn. IV. ÚS 3250/14, dovodil, že popření pohledávky insolvenčním správcem v konkrétním případě je důvodné, neboť žalobce neprokázal, že v exekučním řízení aktivně konal, a tudíž bylo důvodně namítáno, že pohledávka nevznikla.

2. Proti tomuto rozsudku podal žalobce včasné odvolání. Namítal nesprávnost úvahy soudu prvního stupně, že posouzení skutečnosti, kdy exekutor aktivně v řízení konal, závisí na vydání konkrétního exekučního příkazu. Dle žalobce právě z nálezu Ústavního soudu, na nějž soud prvního stupně odkázal, vyplývá, že okamžik, kdy základem pro výpočet odměny soudního

Shodu s prvopisem potvrzuje Petra Šlajsová. (KSOS 34 INS 23372/2016)

exekutora je částka nulová nebo vzniká exekutorovi nárok na minimální náklady exekuce, je situace, kdy se povinný o nařízení exekuce dověděl. Pakliže žalobce ke své přihlášce doložil usnesení Okresního soudu v Klatovech o nařízení exekuce č. j. 15 Nc 3313/2006-4 ze dne 4. 4. 2006 s vyznačenou doložkou právní moci, je dle žalobce nezpochybnitelné, že povinné bylo takové usnesení exekutorem doručeno a exekutor tedy v řízení aktivně konal a má nárok na minimální odměnu a hotové výdaje s náhradami. Domáhal se změny napadeného rozsudku tak, že jeho žalobě bude vyhověno.

3. Žalovaný v podaném vyjádření k odvolání poukazoval na rozhodnutí Nejvyššího soudu č. j. 29 ICdo 56/2015-94, z nějž se podává, že exekutorovi vzniká nárok na odměnu (3.000 Kč bez DPH) pouze tehdy, pokud vymohl pohledávku či její část. Z téhož rozhodnutí dovozuje, že exekutorovi vzniká nárok na paušální náhradu nákladů (3.500 Kč bez DPH) pouze tehdy, pokud činil úkony směřující k provedení exekuce. Jestliže však soudní exekutor ničeho nevymohl, nevznikla žalobci vůči dlužnici pohledávka ve výši 3.630 Kč. Vzhledem k tomu, že žalobce provedl výjezd, dá se jeho činnost chápat jako aktivní konání při provádění exekuce a žalobci tak přísluší náklady exekuce v částce 5.021,50 Kč. Navrhoval, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že se určuje, že žalobce má vůči dlužníkovi pohledávku ve výši 5.021,50 Kč a ve zbytku byla žaloba zamítnuta.

4. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání, a dospěl k závěru, že odvolání žalobce je důvodné.

5. Z obsahu předloženého spisu odvolací soud zjistil, že žalobou podanou u soudu prvního stupně dne 22. 2. 2017 se žalobce domáhal určení, že jeho pohledávka ve výši 8.651,50 Kč z titulu nákladů exekuce v exekučním řízení vedeném pod sp. zn. 009 EX 499/10 je po právu. Tvrdil, že uvedenou pohledávku přihlásil jako nezajištěnou a nevykonatelnou přihláškou ze dne 14. 11. 2016 v insolvenčním řízení vedeném Krajským soudem v Ostravě pod sp. zn. KSOS 34 INS 23372/2016 z titulu nákladů exekuce, které vznikly v průběhu exekučního řízení, avšak nebyly uspokojeny ani zčásti. Tato přihlášená pohledávka se skládá z nákladů exekuce a to minimální odměny dle ust. § 6 odst. 3 vyhl. č. 330/2001 Sb. a paušální náhrady hotových výdajů dle ust. § 13 odst. 1 vyhl. č. 330/2001 Sb., zvýšené o částku 650 Kč jako náhradu za ztrátu času z důvodu výjezdu ze dne 22. 4. 2014 v délce trvání 3 a čtvrt hodiny dle ust. § 14 stejné vyhlášky (o čemž svědčí úřední záznam č. j. 009 EX 499/10-52), to vše pak zvýšeno o příslušné DPH. Uvedl, že při přezkumném jednání konaném dne 24. ledna 2017 u insolvenčního soudu byla tato přihlášená pohledávka popřena žalovaným co do pravosti a uznána úpadcem. Pohledávka byla popřena zcela s tím, že v předmětném exekučním řízení nebylo ničeho vymoženo a soudnímu exekutorovi vzniká právo na náhradu nákladů exekuce až v okamžiku, kdy vymohl při provádění exekuce pohledávku nebo její část. Tvrdil, že s výsledkem přezkumného jednání byl žalobce seznámen přípisem ze dne 30. 1. 2017 doručeným mu 31. 1. 2017, kdy byl zároveň vyzván k podání žaloby na určení pravosti, výše nebo pořadí přihlášené pohledávky. Žalobce má za to, že dodržel veškeré formální náležitosti pro uplatnění své pohledávky a v otázce vzniku nároku na úhradu nákladů exekuce v případě nulové vymožené částky v exekučním řízení se dovolával nálezu Ústavního soudu ČR sp. zn. IV. ÚS 3250/2014 ze dne 1. 7. 2016. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil a k nařízenému ústnímu jednání se nedostavil.

6. Soud prvního stupně provedl zjištění z obsahu spisu Krajského soudu v Ostravě KSOS 34 INS 23372/2016 a poté již rozhodl nyní napadeným rozsudkem.

Shodu s prvopisem potvrzuje Petra Šlajsová. (KSOS 34 INS 23372/2016)

7. Odvolací soud přejímá jako správná zásadní skutková zjištění učiněná soudem prvního stupně z obsahu spisu Krajského soudu v Ostravě sp. zn. KSOS 34 INS 23372/2016 a z hlediska právního posouzení souhlasí se závěry soudu prvního stupně, že žalobce jako osoba oprávněná podal žalobu u procesního soudu včas a řádně, kdy v žalobě uplatnil pouze ty skutečnosti, které jako důvod vzniku uplatněné a přihlášené pohledávky uplatnil nejpozději do skončení přezkumného jednání.

8. Odvolací soud však nesouhlasí se závěry soudu prvního stupně, že popření pohledávky bylo důvodné, když žalobce neprokázal, že v exekučním řízení aktivně konal. Pro posouzení důvodnosti popření pohledávky je určující obsah popěrného úkonu insolvenčního správce při přezkumném jednání (do skončení přezkumného jednání). Insolvenční správce je vázán důvody svého popření jen při popření vykonatelné pohledávky, tedy podává-li následně sám žalobu. Důvody popření pravosti nebo výše nevykonatelné pohledávky stejně jako důvody popření pořadí pohledávky, může insolvenční správce jako žalovaný v mezích obrany proti incidenční žalobě věřitele popřené pohledávky doplňovat nebo měnit po dobu, po kterou tomu v incidenčním sporu nebrání účinky koncentrace řízení (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 716/2012 ze dne 30. 9. 2014).

9. V nyní projednávané věci byla jediným důvodem popření pohledávky insolvenčním správcem namítaná skutečnost, že žalobce v exekučním řízení ničeho nevymohl. Insolvenční správce takto vymezený důvod popření pohledávky v průběhu řízení před soudem prvního stupně nedoplnil ani nezměnil. Teprve v podaném vyjádření k odvolání žalovaný tvrdí skutečnosti významné pro posouzení otázky aktivního konání exekutora ve smyslu nálezu Ústavního soudu ČR sp. zn. IV. ÚS 3250/14. Ve vyjádření k podanému odvolání žalovaný připouští aktivní chování žalobce při provádění exekuce a zpochybňuje pouze výši přihláškou uplatněné pohledávky. Takovémuto rozšíření popěrného úkonu však brání účinky koncentrace řízení, o nichž byl v předvolání k jednání žalovaný soudem prvního stupně poučen. Žalovaný popřel u přezkumného jednání pohledávku žalobce z jediného důvodu, a to z důvodu, že nebylo ničeho vymoženo. Skutečnost, že v exekučním řízení nebylo ničeho vymoženo, však neznamená, že exekutorovi nevznikl nárok na úhradu nákladů exekuce. Otázka, zda má soudní exekutor, který byl ještě před zahájením insolvenčního řízení exekučním soudem pověřen k provedení exekuce, nárok na to, aby mu povinný uhradil náklady exekuce a to za situace, kdy po nařízení exekuce bylo proti povinnému zahájeno insolvenční řízení, v důsledku čehož došlo ze zákona k přerušení exekučního řízení, a to aniž by soudní exekutor stihl vymoci jakékoli plnění, byla kladně zodpovězena již ve zdůvodnění nálezu Ústavního soudu České republiky ze dne 1. 7. 2016 č. sp. zn. IV. ÚS 3250/14, v němž pro takový případ Ústavní soud dovodil, že soudní exekutor má nárok na úhradu nákladů exekuce povinným již od okamžiku nařízení exekuce za předpokladu, že v řízení učinil úkony směřující k provedení exekuce. V poměrech souzené věci žalovaný nepopřel přihlášenou pohledávku žalobce z důvodu nedostatku aktivního konání žalobce směřujícího k provedení exekuce. Soudu prvního stupně proto nepříslušelo zabývat se otázkou, zda v exekučním řízení exekutor aktivně konal či nikoli.

10. S ohledem na shora uvedené proto odvolací soud napadený rozsudek postupem podle ust. § 220 odst. 1 o.s.ř. změnil tak, jak je ve výroku uvedeno.

11. O nákladech odvolacího řízení odvolací soud rozhodl podle ust. § 202 odst. 1 z.č. 182/2006 Sb. tak, jak je ve výroku uvedeno.

Shodu s prvopisem potvrzuje Petra Šlajsová. (KSOS 34 INS 23372/2016)

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není dovolání přípustné (§ 238 odst. 1 písm. c/ a § 238 odst. 3 o.s.ř.).

Olomouc 8. února 2018

JUDr. Vladimíra Straková v. r. předsedkyně senátu

Shodu s prvopisem potvrzuje Petra Šlajsová.