16 VSOL 466/2017-52
č. j. 44 ICm 2740/2017 16 VSOL 466/2017-52 (KSOS 40 INS 29474/2016)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Vladimíry Strakové a soudkyň JUDr. Marty Coufalové a JUDr. Eustasie Rutarové ve věci

žalobce: JUDr. Petr Kocián, IČO 60531355 sídlem Veveří 125, 602 00 Brno proti žalovanému: Ing. Peter Režnický, IČO 61455121 bytem Bohumínská 788/61, 710 00 Ostrava insolvenční správce dlužníka Petra anonymizovano , anonymizovano bytem U Rybníka 8, 792 01 Bruntál zastoupený advokátem Mgr. Milanem Kvasnicou sídlem Na Úvoze 392, 735 52 Bohumín

o určení pravosti přihlášené pohledávky

k odvolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě-pobočka v Olomouci ze dne 20. 9. 2017 č. j. 44 ICm 2740/2017-32 (KSOS 40 INS 29474/2016)

takto:

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I. potvrzuje.

II. Ve výroku II. se rozsudek soudu prvního stupně mění tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Shodu s prvopisem potvrzuje Petra Šlajsová. isir.justi ce.cz (KSOS 40 INS 29474/2016)

Odůvodnění:

1. Shora označeným rozsudkem Krajský soud v Ostravě-pobočka v Olomouci vyhověl žalobě, jíž se žalobce domáhal určení, že žalobcem přihlášená pohledávka ve výši 7.865 Kč z titulu nákladů exekuce v exekučním řízení sp. zn. 137 EX 28540/16 je pravá (výrok I.). Dále rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 5.870 Kč (výrok II.). Dle odůvodnění soud prvního stupně rozhodoval o žalobě žalobce podané dne 8. 6. 2017 na určení pravosti ve výroku specifikované pohledávky přihlášené v insolvenčním řízení u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 40 INS 29474/2016 ve výši 7.865 Kč z titulu nákladů exekuce v exekučním řízení vedeném pod sp. zn. 137 EX 28540/16 za situace, kdy při přezkumném jednání dne 4. 5. 2017 žalovaný přihlášenou pohledávku v celé výši 7.865 Kč popřel co do pravosti, přičemž dlužník tuto pohledávku uznal. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění učiněného z nesporných tvrzení účastníků a jimi doložených listin a konstatoval, že dne 28. 12. 2016 byla v insolvenčním rejstříku zveřejněna vyhláška o zahájení insolvenčního řízení proti dlužníku Petru Červeňano anonymizovano . V insolvenčním řízení, které probíhá u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn 40 INS 29474/2016, bylo mimo jiné rozhodnuto tak, že se zjišťuje úpadek dlužníka, insolvenčním správcem byl ustanoven Ing. Peter Režnický, IČO 61455121, bylo povoleno řešení úpadku oddlužením a přezkumné jednání nařízeno na den 4. 5. 2017. Žalobce přihlásil svoji pohledávku za dlužníkem do předmětného insolvenčního řízení, přičemž pohledávka je evidována pod P5 a byla přihlášena jako nezajištěná ve výši jistiny 7.865 Kč s označením důvodu vzniku-neuhrazené náklady exekuce vedené žalobcem na základě pověření Okresního soudu v Bruntále č. j. 60 EXE 98/2016-11 ze dne 16. 11. 2016, podle vykonatelného exekučního titulu, který vydal Okresní soud v Bruntále dne 5. 9. 2016 č. j. EPR 157952/2016-5. U přezkumného jednání dne 4. 5. 2017 dlužník přihlášenou pohledávku ve výši 7.865 Kč nepopřel, insolvenční správce popřel pohledávku zcela, a to z důvodu, že v předmětné exekuci nebylo ničeho vymoženo a soudnímu exekutorovi vzniká právo na náhradu nákladů exekuce až v okamžiku, kdy vymohl při provádění exekuce pohledávku nebo její část a dále namítl promlčení. Vyrozuměním o zahájení exekuce ze dne 24. 11. 2016 č. j. 137 EX 28540/16-9, které nabylo právní moci 3. 1. 2017, žalobce v souladu s ustanovením § 44 z. č. 120/2001 Sb. vyrozuměl účastníky o zahájení exekuce. Tato zjištění soud prvního stupně právně posoudil dle ustanovení § 198 odst. 1, 2, 3 zákona č. 182/2006 Sb. a uzavřel, že žalobce jako osoba k tomu oprávněná podal žalobu u procesního soudu včas a řádně za situace, kdy v žalobě uplatnil právě a pouze ty skutečnosti, které jako důvod vzniku uplatněné a přihlášené pohledávky uplatnil nejpozději do skončení přezkumného jednání. Soud prvního stupně, pokud jde o popěrný důvod promlčení, dovodil včasné uplatnění pohledávky, když k vedení exekuce byl žalobce pověřen dne 16. 11. 2016, vyrozumění o zahájení exekuce vydal dne 24. 11. 2016, insolvenční řízení proti dlužníku bylo zahájeno 28. 12. 2016 a přihlášku pohledávky do něj žalobce zaslal 8. 2. 2017. Pokud jde o druhý důvod popření pohledávky, konstatoval, že pohledávka uplatněná přihláškou žalobce představuje odměnu a náhradu hotových výdajů exekutora a to v minimální částce dle vyhlášky č. 330/2010 Sb. Nárok na tuto minimální odměnu a náhradu hotových výdajů exekutorovi vznikl již dnem nabytí právní moci vyrozumění o zahájení exekuce. V konkrétním případě, kdy po nařízení exekuce bylo proti povinnému zahájeno insolvenční řízení, v důsledku čehož ze zákona došlo k přerušení exekučního řízení a to aniž by soudní exekutor vymohl jakékoli plnění, přesto, že již učinil úkony směřující k provedení exekuce, má exekutor právo uplatněné přihláškou. Při rozhodování o nákladech řízení soud prvního stupně dovodil, že jsou dány podmínky pro postup podle ustanovení § 202 odst. 2 insolvenčního zákona, když popření pohledávky bylo zcela nedůvodné, v rozporu se závěry Ústavního soudu v nálezu sp. zn. IV. ÚS 3250/2014,

Shodu s prvopisem potvrzuje Petra Šlajsová. (KSOS 40 INS 29474/2016)

jímž argumentoval žalobce a žalovaný jako insolvenční správce neučinil zpětvzetí popěrného úkonu.

2. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný včasné odvolání. Namítal nesprávné právní posouzení věci soudem prvního stupně. Nesouhlasí s názorem soudu prvního stupně, že vyrozumění o zahájení exekuce je rozhodnutím, které nabývá právní moci, když tento závěr nemá v platném právu oporu. Dle žalovaného soud prvního stupně nevzal v potaz ust. § 87 odst. 4 EŘ, dle něhož náklady exekuce a náklady oprávněného vymůže exekutor na základě příkazu k úhradě nákladů exekuce a to některým ze způsobů určených v exekučním příkazu k provedení exekuce ukládající zaplacení peněžité částky. Argumentoval ust. § 88 odst. 1 exekučního řádu, dle nějž náklady exekuce a náklady oprávněného určuje exekutor v příkazu k úhradě nákladů exekuce, což se však v souzeném případě nestalo. Dovozoval, že žalobce jako soudní exekutor žádnou činnost nevykonal a nemůže tedy mít vůči dlužníkovi pohledávku, jaká mu byla přisouzena soudem prvního stupně. Podaným odvoláním zároveň výslovně brojil i proti výroku o nákladech řízení, kdy nesouhlasí s názorem, že zavinil náklady řízení, když v popření pohledávky vyjádřil názor odlišný od názoru vyjádřeného v žalobcem zmiňovaném nálezu Ústavního soudu. Domáhal se změny napadené rozsudku tak, že žaloba bude zamítnuta

3. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání a dospěl k závěru, že odvolání žalobce je důvodné pouze, pokud směřuje proti výroku II. Ve věci samé však důvodné není.

4. Z obsahu předloženého spisu odvolací soud zjistil, že žalobou podanou u soudu prvního stupně dne 12. 6. 2017 se žalobce domáhal určení, že jeho pohledávka ve výši 7.865 Kč z titulu nákladů exekuce v exekučním řízení vedeném pod sp. zn. 137 EX 28540/16 je po právu. Tvrdil, že uvedenou pohledávku přihlásil jako nezajištěnou a nevykonatelnou přihláškou v insolvenčním řízení vedeném Krajským soudem v Ostravě z titulu nákladů exekuce, které vznikly v průběhu exekučního řízení, avšak nebyly uspokojeny ani zčásti. Přihlášená pohledávka představuje minimální náklady exekuce a to minimální odměnu dle ust. § 6 odst. 3 vyhl. č. 330/2001 Sb. a paušální náhrady hotových výdajů dle ust. § 13 odst. 1 vyhl. č. 330/2001 Sb. Uvedl, že při přezkumném jednání konaném dne 4. 5. 2017 u insolvenčního soudu byla tato přihlášená pohledávka popřena žalovaným co do pravosti a uznána úpadcem. Pohledávka byla popřena zcela s tím, že v předmětném exekučním řízení nebylo ničeho vymoženo a soudnímu exekutorovi vzniká právo na náhradu nákladů exekuce až v okamžiku, kdy vymohl při provádění exekuce pohledávku nebo její část. Tvrdil, že s výsledkem přezkumného jednání byl žalobce seznámen přípisem doručeným mu 24. 5. 2017, kdy byl zároveň vyzván k podání žaloby na určení pravosti, výše nebo pořadí přihlášené pohledávky. Žalobce má za to, že dodržel veškeré formální náležitosti pro uplatnění své pohledávky a v otázce vzniku nároku na úhradu nákladů exekuce v případě nulové vymožené částky v exekučním řízení se dovolával nálezu Ústavního soudu ČR sp. zn. IV. ÚS 3250/2014 ze dne 1. 7. 2016. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil a k nařízenému ústnímu jednání se nedostavil.

5. Soud prvního stupně provedl zjištění z listin a shodných tvrzení účastníků a poté již rozhodl nyní napadeným rozsudkem.

6. Odvolací soud přejímá jako správná zásadní skutková zjištění učiněná soudem prvního stupně a z hlediska právního posouzení souhlasí i s tím, jak soud prvního stupně zjištěné skutečnosti právně posoudil. Soud prvního stupně především správně uzavřel, že žalobce jako osoba oprávněná podal žalobu u procesního soudu včas a řádně, kdy v žalobě uplatnil pouze

Shodu s prvopisem potvrzuje Petra Šlajsová. (KSOS 40 INS 29474/2016)

ty skutečnosti, které jako důvod vzniku uplatněné a přihlášené pohledávky uplatnil nejpozději do skončení přezkumného jednání. V zásadě správně soud prvního stupně posoudil i důvody, pro něž žalovaný přihlášenou pohledávku popřel.

7. Pro posouzení důvodnosti popření pohledávky je určující obsah popěrného úkonu insolvenčního správce při přezkumném jednání (do skončení přezkumného jednání). Insolvenční správce je vázán důvody svého popření jen při popření vykonatelné pohledávky, tedy podává-li následně sám žalobu. Důvody popření pravosti nebo výše nevykonatelné pohledávky stejně jako důvody popření pořadí pohledávky, může insolvenční správce jako žalovaný v mezích obrany proti incidenční žalobě věřitele popřené pohledávky doplňovat nebo měnit po dobu, po kterou tomu v incidenčním sporu nebrání účinky koncentrace řízení (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 716/2012 ze dne 30. 9. 2014).

8. V nyní projednávané věci byla jediným důvodem popření pohledávky insolvenčním správcem namítaná skutečnost, že žalobce v exekučním řízení ničeho nevymohl. Insolvenční správce takto vymezený důvod popření pohledávky v průběhu řízení před soudem prvního stupně nedoplnil ani nezměnil. Teprve v podaném odvolání žalovaný tvrdí skutečnosti významné pro posouzení otázky aktivního konání exekutora ve smyslu nálezu Ústavního soudu ČR sp. zn. IV. ÚS 3250/14. Takovémuto rozšíření popěrného úkonu však brání účinky koncentrace řízení, o nichž byl v předvolání k jednání žalovaný soudem prvního stupně poučen. Žalovaný popřel u přezkumného jednání pohledávku žalobce z jediného důvodu, a to z důvodu, že nebylo ničeho vymoženo. Skutečnost, že v exekučním řízení nebylo ničeho vymoženo, však neznamená, že exekutorovi nevznikl nárok na úhradu nákladů exekuce. Otázka, zda má soudní exekutor, který byl ještě před zahájením insolvenčního řízení exekučním soudem pověřen k provedení exekuce, nárok na to, aby mu povinný uhradil náklady exekuce a to za situace, kdy po nařízení exekuce bylo proti povinnému zahájeno insolvenční řízení, v důsledku čehož došlo ze zákona k přerušení exekučního řízení, a to aniž by soudní exekutor stihl vymoci jakékoli plnění, byla kladně zodpovězena již ve zdůvodnění nálezu Ústavního soudu České republiky ze dne 1. 7. 2016 č. sp. zn. IV. ÚS 3250/14, v němž pro takový případ Ústavní soud dovodil, že soudní exekutor má nárok na úhradu nákladů exekuce povinným již od okamžiku nařízení exekuce za předpokladu, že v řízení učinil úkony směřující k provedení exekuce. V poměrech souzené věci žalovaný nepopřel přihlášenou pohledávku žalobce z důvodu nedostatku aktivního konání žalobce směřujícího k provedení exekuce. Za této situace je odvolací argumentace žalovaného týkající se věci samé právně bezvýznamná.

9. S ohledem na shora uvedené proto odvolací soud napadený rozsudek ve výroku I. postupem podle ust. § 219 o.s.ř. potvrdil.

10. Žalovanému je však třeba přisvědčit, že soud prvního stupně pochybil při rozhodování o nákladech řízení. Důvod, pro který žalovaný popřel žalobcem přihlášenou pohledávku, byť by byl založen na nesprávném právním názoru žalovaného, neumožňuje učinit závěr, že žalovaný jakkoli zavinil vznik nákladů řízení. V tomto rozsahu proto odvolací soud napadený rozsudek změnil a podle ust. § 202 odst. 1 insolvenčního zákona rozhodl tak, jak je ve výroku uvedeno (§ 220 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.).

Shodu s prvopisem potvrzuje Petra Šlajsová. (KSOS 40 INS 29474/2016)

Poučení:

Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.

Olomouc 22. února 2018

JUDr. Vladimíra Straková předsedkyně senátu

Shodu s prvopisem potvrzuje Petra Šlajsová.