16 VSOL 448/2017-54
č. j. 44 ICm 3217/2017 16 VSOL 448/2017-54 (KSOS 33 INS 5775/2017)

USNESENÍ Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Roberta Grygy a soudkyň JUDr. Vladimíry Strakové a JUDr. Eustasie Rutarové ve věci

žalobkyně: JUDr. Tamara Kropáčová sídlem Šantova 2, 779 00 Olomouc insolvenční správkyně dlužníků Venduly anonymizovano , anonymizovano , a Mateje anonymizovano , anonymizovano zastoupená advokátem Mgr. Romanem Peškem sídlem Šantova 2, 779 00 Olomouc proti žalovanému: PROFI CREDIT Czech, a.s., IČO 61860069 sídlem Klimentská 1216/46, Nové Město, 110 00 Praha 1 zastoupený advokátem JUDr. Ervínem Perthenem, MBA sídlem Velké náměstí 135/19, 500 03 Hradec Králové

o popření vykonatelné pohledávky

o odvolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne 11. 9. 2017, č.j. 44 ICm 3217/2017-22 (KSOS 33 INS 5775/2017)

takto:

Rozsudek soudu prvního stupně se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

1. Shora označeným rozsudkem Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala určení, že pohledávky žalovaného přihlášené do insolvenčního řízení dlužníků Matej Fencl, RČ 770320/7391, bytem Nový Jičín, Gregorova 1367/19 a Vendula anonymizovano , RČ 865602/5741, bytem Nový Jičín, Masarykovo nám. 1/1, které byly na přezkumném jednání dne 3. 7. 2017 popřeny žalobkyní, a to pohledávka č. 2 ve výši 12.199 Kč, pohledávka č. 2.1 ve výši 2.664 Kč, pohledávka č. 4 ve výši 68.915 Kč, pohledávka č. 4.1. ve výši 15.047 Kč, pohledávka č. 6 ve výši 21.123 Kč, pohledávka č. 6.1. ve výši 3.047 Kč, pohledávka č. 7 ve výši 3.047 Kč, pohledávka č. 7 ve výši 137.325 Kč, pohledávka č. 10 ve výši 9.364 Kč, pohledávka č. 10.1. ve výši 1.278 Kč, nejsou po právu (výrok I.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.). Dle odůvodnění soud dospěl k závěru, že popěrný úkon žalobkyně je nedůvodný, neboť uplatněné pohledávky jsou pohledávky vykonatelnými a žalobkyni jako insolvenční správkyni nepřísluší namítat jiné právní posouzení uplatněného nároku, tedy že ujednání o smluvních pokutách bylo neplatné, když nebylo součástí smlouvy o revolvingovém úvěru, ale toliko součástí smluvních ujednání o revolvingovém úvěru. Argumentace žalobkyně navíc není správná, neboť v rámci uzavřené smlouvy o revolvingovém úvěru, jejíž součástí byly i smluvní ujednání smlouvy o revolvingovém úvěru, které obsahovaly ujednání o sjednaných sankcích, jsou dlužníky vždy podepsány. Soud uzavřel, že rozhodčí nálezy právní posouzení

Shodu s prvopisem potvrzuje Petra Šlajsová. isir.justi ce.cz (KSOS 33 INS 5775/2017)

věci obsahují, rozhodce se zabýval pravostí a platností listin, na základě kterých v této věci žalobce uplatnil nárok proti dlužníku. Dlužníci v rámci rozhodčího řízení zcela rezignovali na svoji obranu, a pokud se nevyjádřili k výzvě, nárok uplatněný v rozhodčím řízení uznali. Pokud za této situace rozhodce po vyhodnocení listin, které posoudil jako platné, posoudil nárok žalobce jako důvodný, prováděl právní hodnocení uplatněného nároku. O náhradě nákladů řízení rozhodl dle § 142 odst. 1 o.s.ř. za použití § 202 odst. 1 IZ s přihlédnutím k tomu, že úspěšný žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení proti insolvenční správkyni.

2. Proti tomuto rozsudku podala včasné odvolání žalobkyně a namítala nesprávné právní posouzení věci soudem prvního stupně. Námitka neplatnosti smluvní pokuty v tomto případě nepředstavuje nepřípustný důvod popření, přičemž odkazovala na rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci 11 VSOL 241/2015-78, ve kterém soud rovněž posuzoval pravost vykonatelné pohledávky (smluvní pokuty) a konstatoval, že v řízení, které předcházelo vydání rozsudku, dlužník neuplatnil žádné skutkové námitky, přičemž námitka týkající se neplatnosti smlouvy v části týkající se ujednání o smluvní pokutě obsažená v popěrném úkonu insolvenčního správce, je námitkou skutkovou, která může vést k následnému jinému právnímu posouzení věci. Nesprávný je dle žalobkyně názor soudu, že žaloba je nepřípustná a smluvní pokuta nebyla sjednána neplatně. Tento závěr je v rozporu s nálezem Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3512/11, z něhož vyplývá, že v rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu zásadně nemohou být součástí všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné, tj. listiny, na kterou spotřebitel připojí svůj podpis. Navrhovala, aby odvolací soud změnil rozhodnutí soudu prvního stupně tak, že žalobě vyhoví.

3. Žalovaný v podaném vyjádření navrhoval potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného. Poukázal na skutečnost, že u přihlášené vykonatelné pohledávky, přiznané pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu, lze uplatnit jako důvod popření její pravosti nebo výše jen skutkové námitky, konkrétně jen skutečnosti, které dlužník neuplatnil v řízení, které předcházelo vydání tohoto rozhodnutí. Je přitom lhostejné, zda takové skutečnosti dlužník neuplatnil vlastní vinou, například proto, že rezignoval na svou procesní obranu v příslušném řízení, čímž přivodil vznik exekučního titulu. V dané věci jde však o posouzení právní otázky, nikoli skutkové. Podstatou sporu vedeného u příslušných rozhodců bylo posouzení právní otázky, zda smlouvy o revolvingovém úvěru založily nárok žalovaného na úhradu uplatněného nároku. Rozhodci v průběhu vedeného dokazování přezkoumali listiny předložené jim žalovaným a i s ohledem na absenci námitek dlužníka pohledávku žalovaného v plném rozsahu přiznali. Z odůvodnění rozhodčího nálezu je přitom zjevné, že rozhodci shledali nárok žalovaného oprávněným. Ačkoli měl rozhodce možnost s ohledem na fikci uznání závazku dlužníkem přiznat žalovanému uplatněnou pohledávku bez dalšího, zabýval se jednotlivými nároky žalovaného a tyto právně posuzoval. Nesprávná je i argumentace žalobkyně spočívající v odkazu na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3512/11, neboť se v dané věci jednalo o zcela odlišnou skutkovou situaci, kdy součástí spotřebitelské smlouvy o poskytování služeb byl odkaz na všeobecné obchodní podmínky obsahující ujednání o smluvní pokutě, které nebyly spotřebiteli před podpisem smlouvy předány, a nebyl s nimi seznámen.

4. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání, a dospěl k závěru, že odvolání žalobce je důvodné.

Shodu s prvopisem potvrzuje Petra Šlajsová. (KSOS 33 INS 5775/2017)

5. Z obsahu předloženého spisu bylo zjištěno, že žalobou podanou u Krajského soudu v Ostravě dne 4. 7. 2017 se žalobkyně domáhala určení, že pohledávky žalovaného specifikované ve výroku napadeného rozsudku, které žalobkyně popřela, nejsou po právu. Žalobkyně uvedla, že žalovaný přihlásil do insolvenčního řízení dlužníků své vykonatelné pohledávky, kdy vykonatelnost pohledávek č. 2 a 2.1. žalovaný doložil rozhodčím nálezem vydaným rozhodcem Mgr. Janem Fišerem č.j. 103 Rozh 5707/2014-7, vykonatelnost pohledávek č. 4 a 4.1. žalovaný doložil rozhodčím nálezem vydaným rozhodcem Mgr. Janem Fišerem č.j. 103 Rozh 5706/2014-7, vykonatelnost pohledávek č. 6, 6.1. a 7 rozhodčím nálezem vydaným rozhodcem Mgr. Radkem Lubinou č.j. 104 Rozh 4878/2015-7, vykonatelnost pohledávek č. 10 a 10.1. rozhodčím nálezem vydaným rozhodcem Mgr. Radkem Lubinou č.j. 104 Rozh 5820/2015-7. Na přezkumném jednání, které se konalo dne 3. 7. 2017, popřela žalobkyně žalovaným přihlášené pohledávky č. 2, 2.1., 4, 4.1., 6, 6.1., 7, 10 a 10.1. co do pravosti a v celé výši 270.962 Kč. Žalobkyně popřela přihlášené pohledávky představující smluvní pokuty včetně příslušenství z důvodu, že v rámci spotřebitelských smluv zásadně nemohou být ujednání zakládající smluvní pokutu součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko součástí spotřebitelské smlouvy samotné. Žalovaný s dlužníky uzavřel smlouvy o revolvingovém úvěru č. 9100436523, č. 9100465892, č. 9100869623, č. 9100902569, nedílnou součástí všech smluv byly smluvní ujednání smlouvy o revolvingovém úvěru, ve všech smluvních ujednáních je upravena smluvní pokuta. Dlužníci při uzavírání a plnění smluv vystupovali v postavení spotřebitele, neboť nejednali v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti. Smluvní pokuty tak, jak byly sjednány ve smluvních podmínkách, nepožívají právní ochrany. Ze stejných důvodů jako smluvní pokuty popřela žalobkyně i úrok z prodlení z těchto popřených smluvních pokut. Dle žalobkyně rozhodčí nálezy neobsahují právní posouzení věci co do smyslu týkající se otázky, zda byla mezi dlužníky a žalovaným uzavřena smlouva spotřebitelská, ani právní posouzení týkající se oprávněnosti, případně platnosti či neplatnosti žalovaným požadovaných smluvních pokut. Žalovaný ve své obraně poukazoval na ustanovení § 199 odst. 2 IZ s tím, že důvodem popření nemůže být jiné právní posouzení věci. Soud se v řízení nemůže zabývat předmětnými smlouvami o úvěru a jejich jednotlivými ujednáními a platností jejich uzavření. Rozhodčí nálezy posuzované v tomto sporu, obsahují právní hodnocení, a proto není možné vycházet z jiného právního posouzení, přičemž skutkové závěry žádný z účastníků nezpochybnil. Soud prvního stupně ve věci provedl zjištění ze seznamu přihlášených pohledávek, ze smluv o revolvingovém úvěru č. 9100436523, č. 9100465892, č. 9100869623, č. 9100902569, z rozhodčích smluv ke smlouvě o revolvingovém úvěru č. 9100436523, č. 9100465892, č. 9100869623 č. 9100902569, z rozhodčího nálezu č.j. 103 Rozh 5707/2014-7, z rozhodčího nálezu č.j. 103 Rozh 5706/2014-7, z rozhodčího nálezu č.j. 104 ROZH 4878/2015-7, z rozhodčího nálezu č.j. 5820/2015-7 a poté již rozhodl nyní napadeným rozsudkem.

6. Odvolací soud především přejímá jako správná skutková zjištění učiněná soudem prvního stupně a v tomto rozsahu odkazuje na odůvodnění napadeného rozsudku.

7. Odvolací soud rovněž souhlasí se závěry soudu prvního stupně, že insolvenční správkyně podala předmětnou žalobu o popření pravosti vykonatelných pohledávek u příslušného soudu včas, správný je i závěr soudu prvního stupně o platnosti uzavřených rozhodčích smluv.

8. Odvolací soud však nesdílí závěry soudu prvního stupně, pokud jde o posouzení samotných rozhodčích nálezů. Soud prvního stupně dovodil, že rozhodce v dané věci rozhodl rozhodnutím obdobným rozsudku pro uznání a tedy, že lze na toto rozhodnutí aplikovat

Shodu s prvopisem potvrzuje Petra Šlajsová. (KSOS 33 INS 5775/2017)

závěry, které vyslovil NS ČR ve svém rozsudku sp. zn. 29 ICdo 7/2013 uveřejněném pod č. R 106/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a tedy dovodit, že vydání předmětného rozhodčího nálezu pro uznání v sobě zahrnuje též úsudek, že uplatněná pohledávka neodporuje právním předpisům a jedná se tak o rozhodčí nález obsahující právní posouzení věci. V daném případě, byť dle odůvodnění rozhodčího nálezu rozhodce z procesní pasivity dlužníka dovodil, že nárok, který je proti dlužníku uplatněn, dlužník uznává, rozhodl na základě provedeného dokazování a s ohledem na výsledky provedeného dokazování shledal návrh na zahájení rozhodčího řízení podaný společností PROFI CREDIT Czech, a.s. důvodným. Za této situace se o rozhodnutí pro uznání, na nějž by bylo lze aplikovat ustanovení § 153a o.s.ř., nejednalo. Specifickým znakem rozhodování rozsudkem pro uznání je totiž skutečnost, že při takovém způsobu rozhodování se k výsledku dokazování nepřihlíží (srovnej rozhodnutí NS ČR 20 Cdo 1053/2000). Z odůvodnění vydaného rozhodčího nálezu ani z návrhu na zahájení rozhodčího řízení přitom nevyplývá, že rozhodce věděl, že dlužník je v postavení spotřebitele a že tuto skutečnost bral v úvahu. Za této situace, kdy se rozhodce touto skutečností vůbec nezabýval, je třeba dovodit, že tvrzení o tom, že dlužník předmětnou úvěrovou smlouvu, z níž žalovaný dovozuje nárok přihlášený do insolvenčního řízení, uzavíral jako spotřebitel, je námitkou skutkovou. Závěr soudu prvního stupně, že žalobcem vznesené výhrady týkající se neplatnosti smluvních ujednání z důvodu porušení práva na ochranu spotřebitele jsou pouze jiným právním posouzením věci, proto není správný.

9. S ohledem na shora uvedené proto odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V něm soud prvního stupně věcně přezkoumá přihlášené pohledávky a v novém rozhodnutí se vypořádá se všemi námitkami žalobkyně, jak byly vymezeny v popěrných úkonech včetně posouzení otázky, zda se jedná o spotřebitelské smlouvy včetně důsledku z toho vyplývajících.

Poučení:

Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné (§ 238 odst. 1 písm. k/ o.s.ř.).

Olomouc 27. dubna 2018

JUDr. Robert Gryga v. r. předseda senátu

Shodu s prvopisem potvrzuje Petra Šlajsová.