16 VSOL 438/2017-66
1 ICm 405/2017 16 VSOL 438/2017-66 (KSOL 31 INS 22616/2016)

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Vladimíry Strakové a soudců JUDr. Eustasie Rutarové a JUDr. Marty Coufalové v právní věci žalobkyně Ing. Libuše anonymizovano , anonymizovano , bytem Brno, Mezírka 741/7, zastoupené JUDr. Filipem Mochnáčem, advokátem v Brně, Heršpická 5, proti žalované JUDr. Tamaře Kropáčové, IČ 72014903, Olomouc, Šantova 719/2, insolvenční správkyni dlužnice Pavly anonymizovano , anonymizovano , bytem Krnov, Čsl. Armády 953/13, zastoupené Mgr. Radimem Janouškem, advokátem v Olomouci, Šantova 719, o určení pravosti pohledávky, k odvolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě-pobočka v Olomouci ze dne 13.9.2017, č.j. 1 ICm 405/2017-59 (KSOL 31 INS 22616/2016),

takto:

I. Usnesení soudu prvního stupně se v napadené části, to je ve výroku II. o nákladech řízení, p o t v r z u j e .

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění:

Shora označeným usnesením soud prvního stupně zastavil řízení (výrok I.) a žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalované náklady řízení částkou 12.342 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám jejího zástupce. Dle odůvodnění bylo isir.justi ce.cz (KSOL 31 INS 22616/2016)

řízení zastaveno v důsledku zpětvzetí žaloby. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 146 odst. 2 věta první o.s.ř. ve prospěch plně procesně úspěšné žalované.

Proti tomuto usnesení výslovně však pouze proti výroku II. podala žalobkyně včasné odvolání. Vytkla soudu prvního stupně, že z hlediska rozhodnutí o nákladech řízení věc nesprávně právně posoudil. Je přesvědčena, že nebyly splněny podmínky pro to, aby některému z účastníků bylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení. Zastoupení žalované advokátem v tomto řízení považuje za neúčelné a nedůvodné, když má za to, že žalovaná v projednávané věci vystupovala jako specifický orgán veřejné moci, pročež je namístě v tomto konkrétním případě aplikovat judikaturu Ústavního soudu představovanou zejména nálezem sp. zn. I ÚS 2929/07, která je postavena na tezi, že je-li stát k hájení svých zájmů vybaven příslušnými organizačními složkami finančně i personálně zajištěnými ze státního rozpočtu, není důvod, aby výkon svých práv a povinností v této oblasti přenášel na soukromý subjekt-advokáta, a pokud tak stát učiní, pak není důvod uznání takto mu vzniklých nákladů jako účelně vynaložených . Odkazovala dále na nález Ústavního soudu Pl. ÚS 14/10 ze dne 13.7.2010, z něhož je dle žalobkyně zřejmé, že účel insolvenčního správce je veřejný a že insolvenční správce má postavení specifického orgánu veřejné moci neboť zejména v některých fázích insolvenčního řízení se projevuje jeho mocenská povaha (stanovisko k přihlášeným pohledávkám). Dále vyjádřila názor, že projednávaná věc týkající se posouzení správnosti rozhodnutí žalované o částečném popření pohledávky žalobkyně je zcela rutinním incidenčním sporem v rámci probíhajícího insolvenčního řízení a že již z obsahu podané žaloby, která byla podána toliko proti insolvenční správkyni a nikoli proti dlužnici, muselo být žalované zřejmé, že v dané věci bude možné očekávat procesní úspěch žalované z důvodů ryze formálních. Žalobkyně se domáhala změny napadeného usnesení ve výroku II. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání, to vše v mezích podaného odvolání, a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.

Z obsahu předloženého spisu odvolací soud zjistil, že žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne 20.1.2017 proti žalované domáhala určení, že její pohledávka ve výši 61.600 Kč přihlášená v insolvenčním řízení vedeném u Krajského soudu v Ostravě pod sp.zn KSOS 31 INS 22616/2016 ve věci dlužníka Pavly anonymizovano , anonymizovano je po právu platná. Žalovaná svým zastoupením v předmětném řízení pověřila advokáta Mgr. Radima Janouška, který zastoupení převzal, podal písemné vyjádření k žalobě a účastnil se jednání ve věci. Dříve, než soud o podané žalobě rozhodl, vzala žalobkyně podanou žalobu zcela zpět. Poté již soud prvního stupně rozhodl usnesením, jehož výrok o nákladech řízení je nyní předmětem odvolacího řízení. (KSOL 31 INS 22616/2016)

Odvolací soud především dospěl k závěru, že při rozhodování o nákladech řízení soud prvního stupně správně aplikoval ust. § 146 odst. 2 věta první o.s.ř., když dovodil, že zpětvzetím podané žaloby žalobkyně z hlediska procesního zavinila, že řízení bylo zastaveno. Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně považuje za účelně vynaložené náklady řízení žalobce náklady zastoupení advokátem, a to odměnu za 3 úkony právní služby a 3 paušální náhrady hotových výloh obojí zvýšené o 21% DPH.

Argumentaci žalobkyně ve prospěch jejího názoru, že takto přiznané náklady řízení nebyly vynaloženy účelně, odvolací soud nesdílí.

Co se týče materiálního a personálního zabezpečení žalované, odvolací soud zastává názor, že na výkon činnosti advokáta a výkon činnosti insolvenčního správce je třeba pohlížet jako na dvě zcela oddělené aktivity. Judikatura Ústavního soudu žalobkyní v odvolání zmíněná se převážně týká orgánů veřejné moci a nemůže být bez dalšího aplikována na insolvenčního správce, který nedisponuje žádným materiálním a personálním zabezpečením, které by se mohlo byť jen přibližovat zabezpečení, které mají k dispozici orgány veřejné moci (státem placený aparát zaměstnanců, finanční prostředky ze státního rozpočtu) tedy obdobnému zabezpečení poskytovaného státem orgánům veřejné moci. V předmětném sporu se pak nijak neprojevovala mocenská povaha insolvenční správkyně, neboť vystupovala jako účastník občanskoprávního řízení ve zcela rovném postavení jako žalobkyně. Ani tvrzení žalobkyně, že v projednávané věci se jedná o rutinní spor, jehož výsledek ostatně s ohledem na označení účastníků mohla žalovaná předvídat, nelze přisvědčit. Žalobkyně podala žalobu, proti níž žalovaná uplatnila procesní obranu, což je ostatně právem každého účastníka řízení. Důvodností žaloby ani důvodností obrany žalované se soud nezabýval, neboť žalobkyně bez uvedení důvodu v rámci svého dispozičního oprávnění vzala žalobu zpět. Domnívá-li se žalobkyně, že žalované muselo být zřejmé, jaký bude výsledek sporu, pak to muselo či mělo být zřejmé i žalobkyni dříve, než žalobu podala.

Soud prvního stupně při rozhodování o nákladech řízení nepochybil, a proto odvolací soud napadené usnesení ve výroku o nákladech řízení jako věcně správné potvrdil (§ 219 o.s.ř.).

Žalobkyně nebyla v odvolacím řízení úspěšná, a byla proto povinna nahradit náklady odvolacího řízení žalované (§ 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř.). Té však dle obsahu spisu žádné prokazatelné náklady odvolacího řízení nevznikly.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Olomouc 5.12.2017 Za správnost vyhotovení: JUDr. Vladimíra Straková v.r. Petra Šlajsová předsedkyně senátu