16 VSOL 279/2017-50
č. j. 38 ICm 1377/2015 16 VSOL 279/2017-50 (KSOS 40 INS 29380/2014)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Roberta Grygy a soudkyň JUDr. Vladimíry Strakové a JUDr. Marty Coufalové ve věci

žalobce: Mgr. Martin Michalský, IČO 73733687 sídlem Jurečkova 643/20, 702 00 Moravská Ostrava insolvenční správce dlužníka Patrika anonymizovano , anonymizovano bytem Radniční 1148, 738 01 Frýdek-Místek proti žalované: Zita anonymizovano , anonymizovano bytem Josefa Skupy 2928, 738 01 Frýdek-Místek zastoupená advokátem Mgr. Zbyňkem Vašinkou sídlem T. G. Masaryka 1129, 738 01 Frýdek-Místek

o určení výše přihlášené pohledávky, o odvolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 3. 2017, č. j. 38 ICm 1377/2015-27 (KSOS 40 INS 29380/2014)

takto:

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění:

1. Shora označeným rozsudkem soud prvního stupně určil, že žalovaná nemá za dlužníkem Patrikem Šimkem v insolvenčním řízení vedeném u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn.

Shodu s prvopisem potvrzuje Petra Šlajsová. isir.justi ce.cz (KSOS 40 INS 29380/2014)

38 INS 29380/2014 pohledávku ve výši 213.238,32 Kč na základě exekutorského zápisu č. EZ 00008/12 sepsaného dne 13. 4. 2012 Mgr. Jaroslavem Kocincem, LL.M. (odstavec I. výroku), rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (odstavec II. výroku) a žalované uložil povinnost zaplatit České republice-Krajskému soudu v Ostravě na soudním poplatku 5.000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (odstavec III. výroku). Své rozhodnutí odůvodnil především tím, že žalovaná přihlásila do insolvenčního řízení vykonatelné pohledávky z titulu exekutorského zápisu č. EZ 00008/12 sepsaného dne 13 .4. 2012 Mgr. Jaroslavem Kocincem, LL.M., mj. příslušenství ve formě zákonného úroku z prodlení ve výši 69.279,32 Kč jdoucího od 1. 3. 2012 do 9. 12. 2014 a pohledávku č. 2 představující smluvní pokutu ve výši 163.150,51 Kč jdoucí od 1. 3. 2012 do 9. 12. 2014. Na přezkumném jednání konaném dne 11. 3. 2015 insolvenční správce pohledávku č. 1 popřel do výše 63.499,16 Kč a pohledávku č. 2 popřel do výše 149.739,16 Kč s odůvodněním, že uvedené pohledávky nevznikly. Ve věci nebylo sporu o tom, že dne 13. 4. 2012 byl sepsán exekutorský zápis č. EZ 00008/12, nesporný je jeho obsah i pravost. Mezi účastníky dále nebylo sporu o tom, že dlužník uhradil žalované poslední splátku ve výši 2.000 Kč v září 2014, v říjnu 2014 však již nezaplatil a z tohoto důvodu se ocitl od 1. 11. 2014 v prodlení. Soud prvního stupně uzavřel, že dlužník se se žalovanou dohodl, že již splatný dluh bude hradit ve splátkách ve výši 2.000 Kč měsíčně počínaje měsícem květnem 2012, nejpozději do posledního dne v měsíci s tím, že pokud se dlužník dostane do prodlení byť i jen s částí splátky, stane se jeho celý dluh splatným najednou. Došlo tedy k dodatečnému posunutí splatnosti dlužníkova závazku, neboť se strany dohodly na tom, že již splatný dluh bude plněn ve splátkách s novými daty splatnosti. Sjednáním splátkového kalendáře došlo k tomu, že dlužník přestal být v prodlení, ze zákona ho tedy již nestíhají důsledky prodlení a není povinen platit úrok z prodlení. Pokud by věřitel trval na zaplacení úroků z prodlení i za dobu od účinnosti dohody do splatnosti sjednaných splátek, musel by v této dohodě výslovně takové ujednání sjednat. Žalovaná si však s dlužníkem v exekutorském zápise výslovně nesjednala, že požaduje úrok z prodlení za dobu od účinnosti exekutorského zápisu do splatnosti nově sjednaných splátek, nárok na tento úrok z prodlení jí tak nevznikl. Tím, že se dlužník dostal do prodlení nově stanovené splatnosti, vznikla mu opět povinnost platit úroky z prodlení, tato povinnost je však novým nárokem, který na dřívějším prodlení nezávisí. Věřiteli tak náleží pouze dospělý úrok z prodlení do účinnosti exekutorského zápisu a úrok z prodlení po splatnosti splátek, tj. od 1. 11. 2014, které však insolvenční správce nepopřel. U pohledávky č. 2 představující smluvní pokutu soud uzavřel, že smluvní pokuta musí být spočitatelná v době sepisu exekutorského zápisu se svolením k vykonatelnosti na základě údajů v něm uvedených, popřípadě za použití obecně závazného právního předpisu. Sjednání smluvní pokuty v případě budoucího prodlení dlužníka s úhradou dluhu 350.531 Kč ve výši 0,05% denně z celkové dlužné částky za každý den prodlení až do úplného zaplacení dlužné částky ve výši 350.531 Kč, počítané od 14. 4. 2012 do zaplacení, požadavku stanovení přesného předmětu plnění neobstojí, neboť denní výši smluvní pokuty nelze jednoznačně určit. Smluvní pokuta v daném případě věřitelce nenáleží, neboť není v den sepisu exekutorského zápisu možno dovodit, že kdy a zda dlužník poruší svou právní povinnost, pro kterou byla smluvní pokuta mezi účastníky sjednána. Insolvenční správce proto postupoval správně, pokud smluvní pokutu ve výši 0,05% denně za období od 13. 4. 2012 do 1. 11. 2014 popřel, neboť nárok věřitelce nevznikl. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. a zcela úspěšný žalobce by měl právo na náhradu nákladů řízení, ty mu však v řízení před soudem prvního stupně nevznikly. O povinnosti žalované uhradit soudní poplatek bylo rozhodnuto dle ustanovení § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., neboť žalobce je dle § 11 odst. 2 zákona č. 549/1991 Sb. od poplatku osvobozen.

Shodu s prvopisem potvrzuje Petra Šlajsová. (KSOS 40 INS 29380/2014)

2. Proti tomuto rozsudku podala odvolání žalovaná a namítala, že soud prvního stupně nesprávně právně posoudil nárok žalované na zaplacení úroků z prodlení a smluvní pokuty dle dohody, kterou s dlužníkem uzavřela formou exekutorského zápisu. Žalovaná má za to, že úroky z prodlení i smluvní pokuta byly sjednány řádně a určitě, přičemž skutečnost, že byly účtovány od 14. 4. 2012, představuje toliko způsob jejich výpočtu. Pokud žalobce namítá, že výše přihlášených úroků z prodlení a smluvní pokuty odporuje dobrým mravům, uvedla, že smyslem exekutorského zápisu bylo poskytnout dlužníkovi poslední možnost úhrady jeho dluhu ve výši 350.351 Kč, s jehož zaplacením byl v prodlení již od 1. 3. 2012, přičemž zdůrazňuje, že byla v postavení ručitele za dlužníkovy závazky, kdy od dlužníka k těmto jeho závazkům neměla žádné informace, aby se mohla vůči jeho věřitelům účinně bránit. Navrhovala, aby odvolací soud napadené rozhodnutí změnil tak, že žalobu zamítne.

3. Žalobce se k podanému odvolání žalované nevyjádřil.

4. Odvolací soud poté, co dospěl k závěru, že odvolání je podáno včas, osobou oprávněnou, má náležitosti stanovené ustanovením § 205 odst. 1 o.s.ř. a odvolací důvod podle ustanovení § 205 odst. 2 písm. g) o.s.ř., to je nesprávné právní posouzení věci, přezkoumal napadený rozsudek, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a o.s.ř.) a dospěl k závěru, že odvolání důvodné není.

5. Z obsahu předloženého spisu bylo zjištěno, že žalobou doručenou Krajskému soudu v Ostravě se žalobce domáhal určení, že žalovaná nemá za dlužníkem Patrikem Šimkem vykonatelnou pohledávku na základě exekutorského zápisu č. EZ 00008/12 sepsaného dne 13. 4. 2012 Mgr. Jaroslavem Kocincem, konkrétně, že nemá pohledávku z titulu úroku z prodlení ve výši 63.499,16 Kč a z titulu smluvní pokuty ve výši 149.739,16 Kč. Žaloba byla odůvodněna tvrzením, že žalovaná přihlásila do insolvenčního řízení vykonatelné pohledávky z titulu exekutorského zápisu č. EZ 00008/12 sepsaného dne 13. 4. 2012 Mgr. Jaroslavem Kocincem, LL.M., mj. příslušenství ve formě zákonného úroku z prodlení ve výši 69.279,32 Kč jdoucího od 1. 3. 2012 do 9. 12. 2014 a pohledávku č. 2 představující smluvní pokutu ve výši 163.150,51 Kč jdoucí od 1. 3. 2012 do 9. 2. 2014. Na přezkumném jednání konaném dne 11. 3. 2015 insolvenční správce pohledávku č. 1 popřel do výše 63.499,16 Kč a pohledávku č. 2 popřel do výše 149.739,16 Kč. Důvodem popření pohledávky č. 1 byla skutečnost, že nárok žalované na zaplacení popřené části pohledávky č. 1 ve výši 63.499,16 Kč, která představuje úroky z prodlení ve výši 7,75% z dlužných částek za období od 14. 4. 2012 do 1. 11. 2014, nevznikl. Žalovaná se s dlužníkem dohodla na plnění dluhu v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2.000 Kč počínaje měsícem květen 2012, dlužník se ocitl v prodlení s plněním sjednaných splátek až od 1. 11. 2014, žalované tedy nevznikl nárok na zaplacení úroků z prodlení ve výši 7,75% ročně z dlužných částek za období od 14. 4. 2012 do 1. 11. 2014, případně je nutno uplatnění tohoto nároku považovat za výkon práva v rozporu s dobrými mravy, který nepožívá právní ochrany a neměl by být z tohoto důvodu žalované přiznán. Důvodem popření pohledávky 2 byla skutečnost, že nárok žalované na zaplacení popřené části pohledávky 2, která představuje smluvní pokutu za období od 14. 4. 2012 do 1. 11. 2014 ve výši 149.739,16 Kč, nevznikl. Žalovaná se s dlužníkem dohodla na plnění dluhu v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2.000 Kč počínaje měsícem květen 2012, dlužník se ocitl v prodlení s plněním sjednaných splátek až od 1. 11. 2014, žalované tedy nevznikl nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,05% denně z dlužných částek za období od 14. 4. 2012 do 1. 11. 2014, případně je nutno uplatnění této smluvní pokuty považovat za výkon práva v rozporu s dobrými mravy, který nepožívá právní ochrany a neměl by být z tohoto důvodu žalované přiznán. Dlužník řádně plnil splátkový kalendář sjednaný v exekutorském zápise po dobu 2 a půl roku a splátky přestal hradit

Shodu s prvopisem potvrzuje Petra Šlajsová. (KSOS 40 INS 29380/2014)

až z důvodu zahájeného insolvenčního řízení, ke kterému došlo dne 30. 10. 2014. Žalovaná žalobou uplatněný návrh neuznala. Tvrdila, že uplatnila úrok z prodlení i smluvní pokutu na základě dohody s dlužníkem sepsané formou exekutorského zápisu. Svůj nárok na zaplacení smluvní pokuty opírala o článek III. odst. 4 bodu IV. tohoto exekutorského zápisu, dle kterého plyne dlužníkovi povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,05% denně z celkové dlužné částky za každý den prodlení až do úplného zaplacení celkové dlužné částky ve výši 350.531 Kč, počítané od 14. 4. 2012. Obdobně u úroku z prodlení svůj nárok opírala o článek II. odst. 4 bodu V., dle kterého v případě prodlení s úhradou dluhu, tedy částky 350.531 Kč, je dlužník povinen zaplatit úrok z prodlení počítaný od 14. 4. 2012. Dle žalované smyslem dohody bylo poskytnout dlužníkovi poslední možnost úhrady jeho dluhu, když byl s jeho zaplacením v prodlení od 1. 3. 2012. Pokud dlužník tohoto vstřícného kroku nevyužil a dostal se do prodlení byť i jen s částí splátky, pak se celý jeho dluh stane splatným najednou a dlužník ztratí výhodu splátek a žalovaná je oprávněna požadovat úroky z prodlení po dobu plnění splátkového kalendáře a sjednanou smluvní pokutu. Po provedeném dokazování soud prvního stupně rozhodl napadeným rozsudkem s odůvodněním, jak je uvedeno shora.

6. S účinností od 1. 7. 2017 byl zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), novelizován zákonem č. 64/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. Podle ustanovení čl. II. bodu 1. přechodných ustanovení tohoto zákona, zákon č. 182/2006 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, se použije i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány.

7. Na odvolací řízení odvolací soud aplikoval ustanovení insolvenčního zákona ve znění účinném do 30. 6. 2017 (dále jen IZ ).

8. Podle § 7 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ) týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

9. Podle ustanovení § 521 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013, dojde-li k dohodě, že dluh již splatný bude plněn ve splátkách, a chce-li věřitel, aby dlužník ve splátkách platil i úroky z prodlení, musí to být výslovně uvedeno.

10. Dle § 79 odst. 2 exekučního řádu musí dohoda účastníků podle § 78 písm. a) téhož zákona obsahovat přesně individualizovanou osobu povinnou, osobu oprávněnou, musí být vyznačen právní důvod plnění, předmět plnění, doba plnění a prohlášení povinné osoby o svolení k vykonatelnosti zápisu.

11. Skutková zjištění učiněná soudem prvního stupně jsou správná a odvolací soud ze skutkového stavu soudem prvního stupně zjištěného vychází; ostatně žalovaná v podaném odvolání skutková zjištění nikterak nezpochybňuje.

12. Odvolací soud se ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že dlužník se s žalovanou v exekutorském zápise dohodl, že již splatný dluh bude hradit ve splátkách ve výši 2.000 Kč

Shodu s prvopisem potvrzuje Petra Šlajsová. (KSOS 40 INS 29380/2014)

měsíčně počínaje měsícem květnem 2012, a tím došlo k dodatečnému posunutí splatnosti dlužníkova závazku. Dlužník tedy přestal být v prodlení a není povinen úrok z prodlení za období od 14. 4. 2012 do 1. 11. 2014 platit. Pokud by věřitel trval na zaplacení úroků z prodlení i za dobu od účinnosti dohody do splatnosti sjednaných splátek, musela by být dohoda o úhradě úroků z prodlení po změně splatnosti učiněna výslovně, strany však v projednávané věci výslovně takovou dohodu nesjednaly. Tím, že se dlužník dostal do prodlení nově stanovené splatnosti, vznikla mu opět povinnost platit úroky z prodlení, jde však o nový nárok, který na dřívějším prodlení nezávisí. Námitka žalované, že se jedná pouze o způsob výpočtu úroku z prodlení pro případ, že se dlužník dostane do prodlení s jednotlivými splátkami, neobstojí, neboť odporuje smyslu citovaného ustanovení § 521 občanského zákoníku.

13. Ke správnému závěru dospěl soud prvního stupně, i pokud jde o nárok na zaplacení smluvní pokuty. Jak vyplývá z ustanovení § 79 odst. 2 exekučního řádu, dohoda účastníků musí též obsahovat předmět plnění a dobu plnění, přičemž předmět plnění se v exekutorském zápisu se svolením k vykonatelnosti vymezuje přesným obsahem a rozsahem plnění, tedy přesným určením toho, jaké plnění a v jakém množství má povinná osoba podle údajů obsažených v tomto zápisu se svolením k vykonatelnosti poskytnout oprávněné osobě. Doba plnění uvedená v tomto zápisu musí přesně a určitě stanovit dobu, do které je povinná osoba povinna předmět plnění poskytnout oprávněné osobě. Sjednání smluvní pokuty v případě budoucího prodlení dlužníka s úhradou dluhu 350.351 Kč ve výši 0,05% denně z celkové dlužné částky za každý den prodlení až do úplného zaplacení dlužné částky ve výši 350.531 Kč, počítané od 14. 4. 2012 do zaplacení, však požadavku stanovení přesného předmětu plnění neodpovídá, neboť denní výši smluvní pokuty nelze jednoznačně určit. Jak vyplývá i ze závěrů usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 10. 2008, sp. zn. 20 Cdo 477/2007 platí, že smluvní pokuta musí být spočitatelná v době sepisu exekutorského zápisu se svolením k vykonatelnosti na základě údajů v něm uvedených, popřípadě za použití obecně závazného právního předpisu. Tomuto požadavku neodpovídá sjednání smluvní pokuty ve výši 0,05% denně od 14. 4. 2012 do zaplacení, neboť v den sepisu exekutorského zápisu není možno dovodit, zda a kdy dlužník poruší svou právní povinnost, pro kterou byla smluvní pokuta mezi účastníky sjednána. Smluvní pokuta v daném případě věřitelce nenáleží, a pokud insolvenční správce smluvní pokutu ve výši 0,05% denně za období od 13. 4. 2012 do 1. 11. 2014 popřel, postupoval správně, neboť nárok věřitelce nevznikl.

14. S ohledem na všechny shora uvedené skutečnosti proto odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně podle ustanovení § 219 o.s.ř. jako věcně správný potvrdil, a to včetně správného výroku o náhradě nákladů řízení a povinnosti žalované k úhradě soudního poplatku.

15. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud dle ustanovení § 224 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků právo na jejich náhradu nemá, neboť žalovaná s odvoláním úspěch neměla a úspěšnému žalobci žádné náklady řízení nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je možno podat dovolání do dvou měsíců od doručení tohoto rozsudku k Nejvyššímu soudu ČR v Brně, prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována

Shodu s prvopisem potvrzuje Petra Šlajsová. (KSOS 40 INS 29380/2014) rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 237 o.s.ř. a § 239 o.s.ř.).

Olomouc 25. ledna 2018

JUDr. Robert Gryga v. r. předseda senátu

Shodu s prvopisem potvrzuje Petra Šlajsová.