16 VSOL 213/2017-93
71/45 ICm 3963/2014 16 VSOL 213/2017-93 (KSBR 45 INS 21092/2014)

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Vladimíry Strakové a soudců JUDr. Eustasie Rutarové a JUDr. Marty Coufalové v právní věci žalobkyně Mgr. Karolíny Černé, se sídlem Doudlebská 1699/5, 140 00 Praha 4, insolvenční správkyně dlužníka Tomáše anonymizovano , anonymizovano , bytem Pod Strážnicí 416, 679 63 Velké Opatovice, zastoupené Mgr. Jiřím Zrůstkem, advokátem v Praze 4, Doudlebská 1699/5, proti žalovanému PROFI CREDIT Czech a.s., IČ 61860069, se sídlem Klimentská 1216/46, 110 00 Praha 1, zastoupenému JUDr. Ervínem Perthenem, advokátem v Hradci Králové, Velké náměstí 135/19, o určení neexistence vykonatelné pohledávky, k odvolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 4.5.2017, č.j. 71/45 ICm 3963/2014-57 (KSBR 45 INS 21092/2014),

takto:

Rozsudek soudu prvního stupně se z r u š u j e a věc se v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Shora označeným rozsudkem Krajský soud v Brně určil, že žalovaný nemá v insolvenčním řízení na majetek dlužníka Tomáše anonymizovano , anonymizovano vedeném u Krajského soudu v Brně pod sp.zn. KSBR 45 INS 21092/2014 dílčí pohledávky č. 1 a 2 přihlášené přihláškou č. 4 jako vykonatelné pohledávky z titulu nedoplatku směnečné sumy ze zajišťovací směnky ze smlouvy o revolvingovém isir.justi ce.cz (KSBR 45 INS 21092/2014)

úvěru č. 9100191414 a nedoplatku na směnečné sumě smluvních pokut ze zajišťovací směnky ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. 9100191414 v celkové výši 139.552 Kč (výrok I.). Žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 12.342 Kč na účet jejího zástupce a dále povinnost zaplatit České republice na účet Krajského soudu v Brně z titulu soudního poplatku částku 5.000 Kč (výroky II. a III.). Dle odůvodnění vzal soud prvního stupně za prokázaná tvrzení žalobce, že v insolvenčním řízení vedeném na majetek Tomáše anonymizovano , anonymizovano u Krajského soudu v Brně pod sp.zn. KSBR 45 INS 21092/2014 přihlásil žalovaný přihláškou č. 4 doručenou soudu dne 5.9.2014 pohledávku sestávající ze tří dílčích pohledávek, přičemž dílčí pohledávky č. 1 a 2 jsou vykonatelné. Žalobkyně popřela tyto dílčí pohledávky u přezkumného jednání dne 17.10.2014, přičemž žaloba pak byla podána dne 13.11.2014. Předmětem přihlášky P4 byla pohledávka ze směnky vlastní vystavené dne 14.2.2008 dlužníkem na řad žalovaného ve formě blankosměnky k zajištění pohledávky žalovaného ze smlouvy o revolvingovém úvěru uzavřené dne 14.2.2008 mezi žalovaným jako věřitelem a dlužníkem. Pohledávka byla žalovaným uplatněna v rozhodčím řízení, v němž dne 31.12.2009 vydal rozhodce Mgr. Marek Landsman rozhodčí nález č.j. La 10658/09-14, který se stal vykonatelným dne 12. ledna 2010, jímž zavázal dlužníka k zaplacení částky 114.319 Kč s příslušenstvím a náhradě nákladů rozhodčího řízení. Soud prvního stupně s odkazem na ust. § 18 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru, jakož i s odkazem na rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 29.4.2013 sp.zn. 9 Cm 122/2013 a ze dne 17.2.2014 sp.zn. 104 VSPH 26/2014 uzavřel, že směnečná dohoda obsažená ve smlouvě o revolvingovém úvěru byla absolutně neplatná, neboť tím, že nevyloučila převoditelnost směnky rubopisem, způsobila k újmě dlužníka coby spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že již z tohoto důvodu nemá dlužník povinnost zaplatit žalovanému směnku, a proto považoval za nadbytečné zabývat se vykonatelností či nevykonatelností přihlášené pohledávky.

Proti tomuto rozsudku podal žalovaný včasné odvolání. Vytkl soudu prvního stupně, že jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dle názoru žalovaného je soudem prvního stupně mylně vykládána otázka platnosti směnečné dohody ve spotřebitelském vztahu a tedy i relevantnosti kauzální námitky proti povinnosti zaplatit směnku. Žalovaný přitom odkázal na závěry, k nimž dospěl Nejvyšší soud ČR sp.zn. 29 Cdo 562/2014 ze dne 31.5.2016 a ze dne 17.12.2015 sp.zn. 29 Cdo 1155/2014. Z uvedených rozhodnutí resultuje závěr, že ujednání účastníků (směnečná smlouva o zajištění pohledávek ze spotřebitelské smlouvy) směnkou) není neplatné pro rozpor se zákonem podle ust. § 39 ObčZák jen proto, že zajišťovací směnka byla vystavena ve formě na řad. Žalovaný se domáhal změny napadeného rozsudku tak, že žaloba bude v celém rozsahu zamítnuta.

Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání, a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného je důvodné. (KSBR 45 INS 21092/2014)

Z obsahu předloženého spisu odvolací soud zjistil, že žalobou podanou u Krajského soudu v Brně dne 13.11.2014 se žalobkyně domáhala určení, že dílčí pohledávky č. 1 a č. 2 věřitele č. 4 z přihlášky č. P4 v insolvenčním řízení vedeném Krajským soudem v Brně pod sp.zn. KSBR 45 INS 21092/2014 v insolvenční věci dlužníka Tomáše anonymizovano anonymizovano v souhrnné výši 139.552 Kč nejsou po právu. Tvrdil, že usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 21. srpna 2014, č.j. KSBR 45 INS 21092/2014-A-8 byl zjištěn úpadek a povoleno oddlužení dlužníka Tomáše anonymizovano a insolvenční správkyní byla ustanovena žalobkyně. Na přezkumném jednání konaném dne 17.10.2004 byla insolvenční správkyní zcela popřena žalovaným přihlášená vykonatelná pohledávka ve výši 168.549 Kč co do pravosti a výše. Pohledávka přihlášená přihláškou č. P4 se skládá z nedoplatku na směnečné sumě jistiny ve výši 59.246 Kč ze zajišťovací směnky ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. 9100191414 a příslušenství, jež tvoří směnečný úrok a náklady rozhodčího řízení ve výši 19.232 Kč. Pohledávka č. 2 ve výši 61.074 Kč představuje nedoplatek na směnečné sumě smluvních pokut ze zajišťovací směnky ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. 9100191414 ve výši 47.225 Kč a směnečný úrok ve výši 13.849 Kč. Důvodem popření bylo tvrzení o tom, že ustanovení o směnečném vyplňovacím právu jakož i směnka samotná jsou neplatné, když věřitel uplatňuje pohledávku ze zajišťovací blankosměnky, kdy ujednání o směnečném vyplňovacím právu je obsaženo ve všeobecných obchodních podmínkách, které jsou mimo samotnou smlouvu o úvěru, to je až za podpisy smluvních stran, z čehož je dovozován rozpor s ust. § 39 ObčZák a ust. § 56 odst. 1 ObčZák. Směnka navíc zajišťovala neexistující nárok, neboť ujednání o smluvní odměně ze spotřebitelského úvěru bylo neplatné rovněž pro rozpor s dobrými mravy, když smluvní odměna činila 163,17% jistiny, to je skutečně půjčené částky. Jelikož dlužník již uhradil částku 32.866 Kč, zbývá uhradit pouze 2.134 Kč. Zároveň je namítáno, že tato částka již byla promlčena. Ze stejných důvodů byla popřena i pohledávka č. 2. Soud prvního stupně při ústním jednání provedl důkaz přihláškou č. 4 ze spisu KSBR 45 INS 21092/2014, smlouvou o revolvingovém úvěru č. 9100191414 ze dne 14.2.2008, oznámením ze dne 20.9.2009 směnkou č. 9100191414 vystavenou dne 14.2.2008, návrhem na zahájením rozhodčího řízení a rozhodčím nálezem rozhodce Mgr. Marka Landsmana ze dne 31.12.2009, č.j. La 10658/09-14. Poté již rozhodl nyní napadeným rozsudkem.

Odvolací soud nesdílí právní závěry soudu prvního stupně, že směnečná dohoda, na základě níž dlužník v pozici spotřebitele podepsal ve prospěch podnikatele (žalovaného) směnku na řad k zajištění spotřebitelského úvěru, je absolutně neplatná podle ust. § 39 ObčZák pro rozpor se zákonem o spotřebitelském úvěru č. 145/2010 Sb., a tudíž že dlužník nemá povinnost směnku zaplatit. Soud prvního stupně na podporu tohoto svého závěru odkázal na konkrétně uvedená rozhodnutí Vrchního soudu v Praze, avšak zcela pominul, že tato rozhodnutí byla pozdější judikaturou soudů překonána. Pod pořadovým č. 104/2016 byl ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek uveřejněn rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 17.12.2015 sp.zn. 29 Cdo 1155/2014, v němž Nejvyšší soud České republiky uzavřel, že v případě, kdy indosovaná směnka (KSBR 45 INS 21092/2014) zajišťuje pohledávku remitenta za výstavcem (vlastní směnky ze spotřebitelské smlouvy), náleží výstavci námitky vůči nabyvateli směnky zakládající se na jeho vztazích k remitentovi bez zřetele k tomu, zda nový majitel při nabývání směnky jednal vědomě na škodu výstavce. Se stejným závěrem pak judikoval Nejvyšší soud ČR i ve svém rozhodnutí ze dne 31.5.2016 sp.zn. 29 Cdo 562/2014, z nějž resultuje závěr, že dohoda smluvních stran (tzv. směnečná smlouva) o zajištění pohledávek ze spotřebitelské smlouvy směnkou není neplatná pro rozpor se zákonem podle ust. § 39 ObčZák jen proto, že zajišťovací směnka byla vystavena ve formě na řad. Obdobně rozhodl Nejvyšší soud ČR i ve svém rozhodnutí ze dne 30.11.2016, sp.zn. 29 ICdo 68/2014, v němž uzavřel, že dohoda smluvních stran tzv. směnečná smlouva (o zajištění pohledávek ze spotřebitelské smlouvy směnkou) není neplatná pro rozpor se zákonem podle ust. § 39 ObčZák jen proto, že zajišťovací směnka byla vystavena ve formě na řad, když postavení dlužníka na takové směnce se-co do možnosti uplatnění práv, jež dlužníku jako spotřebiteli přísluší-nebude nijak lišit od postavení dlužníka na směnce vystavené s doložkou nikoli na řad (na rektasměnce).

Jelikož napadené rozhodnutí je založeno na právním názoru, jenž je v rozporu s konstantní judikaturou soudů a pro tento odlišný právní názor se soud prvního stupně nezabýval všemi důvody, pro něž insolvenční správkyně popřela přihlášené pohledávky, nezbylo, než napadený rozsudek zrušit a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení l z e za podmínek ust. § 237 o.s.ř. podat do dvou měsíců od jeho doručení dovolání k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Brně.

Olomouc 23. listopadu 2017

Za správnost vyhotovení: JUDr. Vladimíra Straková v.r. Petra Šlajsová předsedkyně senátu