16 ICm 746/2010
Jednací číslo: 16ICm 746/2010-33 Sp.zn. ins. řízení: KSOL 16 INS 3663/2010

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, rozhodl samosoudcem Mgr. Martinem Šulákem ve věci žalobkyně: Mgr. Kateřina Širhalová LL.M., se sídlem Palackého 641/11, 772 00 Olomouc, insolveční správce dlužníka Aleš anonymizovano , anonymizovano , bytem Riegrova 372/4, 772 00 Olomouc, proti žalovanému: SMART Capital, a.s., IČ 26865297, Hněvotínská 241/52, 779 00 Olomouc, o určení pravosti a výše popřené vykonatelné pohledávky, takto:

I. U r č u j e s e , že žalovaný nemá za dlužníkem Alešem anonymizovano , anonymizovano , bytem Riegrova 372/4, 772 00 Olomouc v řízení KSOL 16 INS 3663/2010 pohledávku ve výši 33.185,-Kč evidovanou pod pořadovým číslem přihlášky P2

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobou doručenou soudu dne 7. 7. 2010 se žalobce domáhal určení, že žalovaný nemá za dlužníkem Alešem anonymizovano pohledávku ve výši 33.185 Kč, a to z titulu neplatnosti rozhodčí doložky, kdy je :

a) neplatný rozhodčí nález a nelze přiznat náklady rozhodčího řízení ve výši 2.975 Kč, b) neplatné náklady právního zastoupení ve výši 17.940 Kč, c) neplatné náklady právního zastoupení v exekučním řízení ve výši 9.270 Kč.

Taktéž dle žalobce nelze uznat paušální náhradu nákladů spojených s vymáháním dlužné částky 3.000 Kč, když její stanovení je v rozporu s § 545 odst. 2 občanského zákoníku.

Stran neplatnosti rozhodčího nálezu žalobce odkazuje na usnesení Vrchního soudu v Praze, č. j. 12Cmo 496/2008-28 z 28. 5. 2010 a dovozuje se, že taková rozhodčí smlouva je neplatná dle § 39 občanského zákoníku pro obcházení zákona. Dále se uvádí, že dle § 56 odst. 1 občanského zákoníku včetně odstavce III. téhož zákonného ustanovení jde o značnou nerovnost v právech a povinného stran k újmě spotřebitele a odkazuje se též na směrnici rady č. 93/13/EHS z 5. 4. 1993. Žalobce tak dovozuje, že rozhodčí doložka je absolutně neplatná, nebyla dána pravomoc rozhodce rozhodovat předmětný spor. Rozhodčí nález je neplatný, a proto exekuce vedena na základě tohoto neplatného exekučního titulu byla vedena v rozporu se zákonem. Z těchto důvodů nelze přiznat náklady rozhodčího řízení ve výši 2.975 Kč, náklady právního zastoupení ve výši 17.940 Kč a náklady právního zastoupení v exekučním řízení ve výši 9.270 Kč. Hodně důvodů popření paušální náhrady nákladů spojených s vymáháním dlužné částky žalobkyně odkazuje na ustanovení § 545 odst. 2 občanského zákoníku dle níž je smluvní pokuta paušalizována náhrada škody. Žalobce má zato, že z dikce článku III. obchodních podmínek žalovaného nevyplývá výslovná dohoda mezi účastníky o náhradě škody přesahující výši sjednané pokuty. Ustanovení o úhradě paušalizované náhrady škody zakotvené v článku III. obchodních podmínek žalované je pak v rozporu se zákonem, protože tento nárok dubluje nárok na smluvní pokutu, která už sama o sobě plní funkci paušalizované náhrady škody. Je proto nepochybné, že obě náhrady zajišťují škodu vzniklou v případě, že dlužník nebude hradit dluh řádně a včas, postihují tedy jednoho specifické porušení povinnosti dlužníka a nárok žalovaného je tak v rozporu s dobrými mravy zdvojován. Z těchto důvodů se popírá částka 3.000 Kč.

Žalovaný ve vyjádření k žalobě z 2. 8. 2010 navrhuje, aby byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta a žalobce byl povinen žalovanému nahradit náklady řízení. Žalovaný dovozuje, že rozhodčí doložka je platně uzavřena, přičemž argumentuje nesprávností závěru žalobkyně stran evropské judikatury a zejména ESDC-40/08 a C 168/05. S ohledem na rozsáhlost argumentace žalovaného se odkazuje na článek V. jeho vyjádření. Další argumentace žalovaného spočívá v nesouhlasu žalobkyní výše citovaným usnesením Vrchního soudu v Olomouci, který byl přejat do Sbírky soudních stanovisek a rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky s tím, že jde o nesouladnost rozhodnutí Vrchního soudu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu a přitom se odkazuje na rozhodnutí sp. zn. 32Odo 2282/2008,

OL ICM B které nastavilo zcela odlišný právní názor, než který zaujal Vrchní soud v Praze. Poukazuje se dále na základní zásady rozhodčího řízení a zásady smluvního práva, co není zakázáno, je dovoleno a žalovaný činí tak závěr o výše uvedeném rozhodnutí Vrchního soudu jako o značně kontroverzním a v právní hierarchii za osamocené (opět v podrobnostech srov. článek VI. vyjádření žalovaného k žalobě). Stran paušálních náhrad nákladů spojených s vymáháním dlužné částky ve výši 3.000 Kč provedl žalovaný ve vyjádření k žalobě pouze výpočet této částky a uvedl, že vynaložil náklady v souvislosti s vymáháním dlužné částky.

Spisem Krajského soudu v Ostravě-pobočka v Olomouci, sp. zn. KSOL 16INS 3663/2010 bylo prokázáno, že:

1. dne 26. 4. 2010 byl zjištěn dlužníkům úpadek a současně bylo povoleno jeho oddlužení, 2. žalobce přihlásil z úvěrové smlouvy č. 62008-2201 z 28. 3. 2008 pohledávku v celkové výši 73.059 Kč, z toho jistina 20.756 Kč, příslušenství 52.303 Kč, které spočívá v úroku z prodlení ve výši 3.806 Kč, smluvní pokuta ve výši 15.312 Kč, paušální náhrada nákladů spojených s vymáháním dlužné částky 3.000 Kč, náklady rozhodčího řízení 2.975 Kč, náklady právního zastoupení 17.940 Kč, náklady právního zastoupení v exekučním řízení 9.270 Kč, 3. u přezkumného jednání dne 24. 6. 2010 insolvenční správkyně popřela dílčí pohledávky ve výši 33.185 Kč, 4. insolvenční řízení dosud nebylo skončeno.

Smlouvou o úvěru č. 62008-2201 ze dne 28. 3. 2008 bylo prokázáno, že:

1. žalobce a dlužník se dohodli, že žalobce poskytne dlužníkovi částku 15.000 Kč, kterou se dlužník zavázal splatit v 12ti měsíčních splátkách po 7.656 Kč (RPSN 154,78 %), 2. pro případ prodlení byla pro každý započatý měsíc v prodlení smluvená smluvní pokuta ve výši 1.888 Kč, 3. dále byla smluvena paušální náhrada nákladů vynaložených věřitelem v souvislosti s vymáháním dlužné částky ve výši 20 % z poskytnutého úvěru, nejméně však 2.000 Kč. 4. byla smluvena rozhodčí smlouva, že spor bude rozhodovat rozhodce (rozhodci) zásadně jmenované rozhodčí a správní společností, a. s., procesní pravidla řízení provádění dokazování, forma rozhodnutí a náklady rozhodčího řízení jsou upraveny v jednacím řízení pro rozhodčí řízení vydané Rozhodčí a správní společností, a. s. s tím, že rozhodce může spor rozhodnout i podle zásad spravedlnosti.

Z rozhodčího nálezu rozhodce Bc. Ivany Vymazalové z 20. 3. 2009, který nabyl právní moci dne 24. 4. 2009 soud zjistil, že dlužník byl zavázán zaplatit věřiteli jistinu 20.756 Kč se zákonným úrokem z prodlení tam uvedeným, dále smluvní pokutu ve výši 638 Kč za každý započatý měsíc prodlení počínaje květnem 2008 až do úplného zaplacení jistiny 20.756 Kč, dále zaplatit částku 3.000 Kč a náklady rozhodčího řízení ve výši 17.940 Kč.

OL ICM B

Z usnesení Okresního soudu v Olomouci, č. j. 48Nc 5368/2009-6 ze dne 24. 7. 2009, soud zjistil, že byla podle výše uvedeného vykonatelného rozhodčího nálezu nařízena exekuce a soud pověřil provedením exekuce Mgr. Libora Cinka, soudního exekutora, Exekutorský úřad Břeclav.

Z příkazu k úhradě nákladů exekuce vydaného Exekutorským úřadem v Břeclavi, Mgr. Liborem Cinkem ve spojení s doplněním přihlášky pohledávky věřitele z 5. 5. 2010 soud zjistil, že tento exekutor žádá v souvislosti s vedením exekuce náklady exekuce ve výši 9.270 Kč.

Na základě provedeného dokazování soud žalobě v celém rozsahu vyhověl a určil, že žalovaný nemá za dlužníkem Alešem anonymizovano pohledávku ve výši 33.185 Kč.

Podle názoru soudu je rozhodčí smlouva uvedená v článku XI. obchodních podmínek ke smlouvě o úvěru č. 62008-2201 ze dne 28. 3. 2008, která byla uzavřena mezi dlužníkem a žalovaným, absolutně neplatná pro obcházení zákona podle § 39, když oním obcházeným zákonem je § 13 zákona č. 216/1999 Sb. V rozhodčí doložce je totiž odkazováno na právnickou osobu, která není stálým rozhodčím soudem a nebyla oprávněna vydat rozhodčí řád a sazebník rozhodčích poplatků a náhrad, což má za důsledek právě výše uvedenou absolutní neplatnost. K tomu srov. R 45/2010 a nejnověji rozsudek Nejvyššího soudu České republiky, sp. zn. 23Cdo 4112/2009 ze dne 23. 2. 2011. Jak soud zjistil, Rozhodčí a správní společnost, a. s. skutečně není stálým rozhodčím soudem a není tedy oprávněna vydat rozhodčí řád a sazebník rozhodčích poplatků a náhrad. Nadto je tedy i zřejmé, že Nejvyšší soud České republiky považuje i nadále za součást již konstantní judikatury Nejvyššího soudu ČR žalovaným kritizované rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci (R 45/2010).

Insolvenční soud tak považuje rozhodčí smlouvu za absolutně neplatnou, jak je uvedeno výše. V návaznosti na to je rozhodčí nález, který je na základě této rozhodčí smlouvy vydán, nicotným rozhodnutím. Je zřejmé, že z takového nicotného rozhodnutí nemohou vznikat práva a povinnosti žádnému z účastníků takového rozhodnutí. Je proto vyloučeno přiznání nákladů rozhodčího řízení ve výši 2.975 Kč a nákladů právního zastoupení ve výši 17.940 Kč.

Za takové situace je pohledávka žalobce nevykonatelná, a neexistuje tedy exekuční titul k uplatnění dlužné pohledávky před exekučním soudem. Z těchto důvodů není možné přiznat náklady právního zastoupení v exekučním řízení ve výši 9.270 Kč.

Podle názoru insolvenčního soudu paušální náhrada nákladů spojená s vymáháním dlužné částky ve výši 3.000 Kč je v rozporu se zákonem. Podle článku III. obchodních podmínek je dohodnuta smluvní pokuta ve výši měsíčního poplatku za správu úvěru za každý započatý kalendářní měsíc prodlení, tj. ve výši 1.888 Kč. Vedle toho však je dohodnuta paušální náhrada nákladů vynaložených věřitelem v souvislosti s vymáháním dlužné částky ve výši 20 % z poskytnutého úvěru, nejméně však 2.000 Kč, v projednávané věci jde o 3.000 Kč Nárok na náhradu škody je tedy dublován. Účelem smluvní pokuty je totiž zajistit věřiteli paušalizovanou náhradu škody. Věřitel tak učinil ve větě první, článku III. obchodního podmínek. Další nárok věřitele spočívající v paušalizované náhradě na vymáhání pohledávky

OL ICM B soud považuje za rozporný s ustanovením § 545 odst. 2 občanského zákoníku podle § 39 občanského zákoníku. Je totiž zřejmé, že jde o částku, která má dále zvýšit příjem věřitele nad dohodnutou smluvní pokutu. Soud tuto paušalizovanou náhradu považuje za náklady spojené s uplatněním pohledávky podle § 121 odst. 3 občanského zákoníku. Jde tak o příslušenství pohledávky. Je zřejmé, že tato částka musí být přesně vyčíslena a jde o skutečnou škodu, která by dlužníkovi vznikla a která je pokryta smluvní pokutou, jakožto paušalizovanou náhradou škody. Její oddělené uplatnění nad rámec smluvní pokuty je proto z výše uvedených důvodů v rozporu se zákonem. Žalovanému navíc takové náklady ve výši 3.000 Kč ani v jiné výši zjevně nevznikly, když soudu vůbec nezodpověděl dotaz, jaké konkrétní částky žalovaný vynaložil v souvislosti s vymáháním pohledávky dlužníka. Žalovaný pouze v podání ze dne 25.1.2011 uvedl výpočet této částky, jakožto paušálu, žádnou konkrétní částku, která by odůvodňovala částku 3.000 Kč neuvedl a pouze konstatoval, že došlo k dohodě smluvních stran, což žalovaný i dlužník stvrdili svými podpisy na smlouvě o úvěru.

Ze všech těchto důvodů soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

O nákladech řízení soud rozhodl podle § 202 odst. 1 insolvenčního zákona, když ve věci byla žalobkyně zcela úspěšná, náklady řízení nežádala. Z obsahu soudního spisu však soud nezjistil, že by jí vznikly náklady řízení.

Poučení: Proti tomuto rozsudku l z e podat odvolání ve lhůtě do 15 dnů od jeho doručení k Vrchnímu soudu v Olomouci, prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci.

V Olomouci dne 29. března 2011

Za správnost vyhotovení: Mgr. Martin Šulák, v.r. Kamila Machalíková samosoudce

OL ICM B