16 ICm 4348/2014
Jednací číslo: 16 ICm 4348/2014-41 Sp.zn. ins. řízení: KSOL 16 INS 7482/2014

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEMREPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, rozhodl samosoudkyní JUDr. Vlastimilou Potoczkovou ve věci žalobce: Česká republika-Úřad práce České republiky, IČO 72496991, Dobrovského 1278/25, 170 00 Praha 7, proti žalovanému: JUDr. Miroslav Kyprý, IČO 62086677, Palackého 294, 664 61 Holasice, insolvenční správce dlužníka anonymizovano anonymizovano , anonymizovano , Bezuchov 67, 753 54, o určení pořadí uplatněné pohledávky,

takto:

I. Zjišťuje se, že pohledávka žalobce ve výši 190.000 Kč uplatněná dne 2.10.2014 vůči dlužníkovi anonymizovano anonymizovano , anonymizovano , v insolvenčním řízení vedeném u Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, sp.zn. KSOL 16 INS 7482/2014, je pohledávkou za majetkovou podstatou dle ust. § 168 IZ.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobou ze dne 27. 11. 2014 došlou procesnímu soudu dne 1. 12. 2014 se žalobce domáhá vydání rozhodnutí, kterým by bylo určeno, že pohledávka žalobce uplatněná u osoby s dispozičním oprávnění v rámci insolvenčního řízení sp.zn. KSOL 16 INS 7 482/2014 vedeného u Krajského soudu v Ostravě pobočky v Olomouci ve věci dlužníka anonymizovano anonymizovano , anonymizovano , bytem Bezuchov 67 se zjišťuje jako pohledávka za majetkovou podstatou podle ust. § 168 IZ a není pohledávkou dle ust. § 170 IZ, která se v insolvenčním řízení neuspokojuje.

Svou žalobu zdůvodnil takto:

-Žalobce rozhodnutím ze dne 5. 6. 2013, č.j. SZ/30826/2013/AIS-ZDP, přiznal dlužníkovi anonymizovano anonymizovano , anonymizovano příspěvek na zvláštní pomůcku- motorové vozidlo ve výši 190.000,-Kč. Po nabytí právní moci rozhodnutí byl tento příspěvek vyplacen dne 3. 7. 2013. -Dne 19. 3. 2014 bylo zahájeno insolvenční řízení ve věci návrhu na povolení oddlužení dlužníka anonymizovano vybírala anonymizovano , vedeného pod sp.zn. KSOL 16 INS 74 82/2014. -Dne 16. 6. 2014 bylo vydáno usnesením, které byl zjištěn úpadek dlužníka a insolvenční správce nebyl ustanoven JUDr. Miroslav kyprý, IČ 62086677 se sídlem Palackého 908/119, (dále jen žalovaný). -Dne 4. 3. 2014 žalobce obdržel telefonické oznámení paní Šárky Táborské, že dlužník za příspěvek na zvláštní pomůcku motorové vozidlo nepořídil, protože peněžní prostředky zpronevěřil jeho otec. Tato ústní informace byla potvrzena i emailem dne 10. 3. 2014, jehož součástí je příloha, jejímž obsahem je vyjádření dlužníka, který uvedl, že vzhledem k tíživé osobní i rodinné situaci nebylo možno z tohoto příspěvku motorové vozidlo pořídit. -Podle ust. § 12 odst. 1 písm. a) zákona č. 329/2011 Sb. o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením a o změně souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů je oprávněná osoba povinna tento příspěvek nebo jeho poměrnou část vrátit, jestliže nepoužila tento příspěvek do 3 (tří) měsíců ode dne jeho vyplacení nebo ve lhůtě stanovené krajskou pobočkou Úřadu práce na pořízení zvláštní pomůcky. Podle ust. § 28 zákona č. 329/2011 oprávněná osoba nebo jiný příjemce, dávky, který přijal dávku, ačkoliv musel z okolností předpokládat, že byla vyplacena neprávem nebo ve vyšší částce, než náležela, nebo jinak způsobil, že dávka byla vyplacena neprávem nebo v nesprávné výši, je povinen tento přeplatek vrátit. -Žalobce zahájil dne 13. 3. 2014 správní řízení ve věci vrácení přeplatku příspěvku na zvláštní pomůcku-motorové vozidlo. Po provedeném správním řízení bylo dne

ICM R

5. 8. 2014 žalobcem vydáno rozhodnutí č.j. 271024/14/PM, kterým byla dlužníkovi uložena povinnost vrátit přeplatek na dávce-příspěvek na zvláštní pomůcku-do dne 30. 9. 2014. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 10. 9. 2014 a stalo se vykonatelným dne 1. 10. 2014. -Dne 2. 10. 2014 uplatnil žalobce přípisem adresovaným dlužníkovi svou pohledávku vzniklou dne 10. 9. 2014 (den nabytí právní moci rozhodnutí o přeplatku) u osoby s dispozičními oprávněními v souladu s ust. § 168 odst. 2 písm.e) a § 203 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ) jako pohledávku za majetkovou podstatou. Současně bylo téhož dne žalovanému zasláno vyrozumění o uplatnění pohledávky za majetkovou podstatou. Pohledávka byla uplatněna jako peněžitá, splatná, vykonatelná a nepodmíněná. -Dne 5. 11. 2014 bylo žalobci doručeno Krajským soudem v Ostravě-pobočka v Olomouci usnesení ze dne 3. 11. 2014, č.j. KSOL16 INS 7482/2014-B 4, kterým insolvenční soud ukládá žalobci, aby do 30 dnů ode doručení výzvy podal žalobu na určení pořadí uplatněné pohledávky ve výši 190.000,-Kč. Spolu s usnesením byl žalobci doručen návrh žalovaného ze dne 16. 10. 2014, ve kterém žalovaný namítá, že pohledávka žalobce nesplňuje požadavky kladené na pohledávky za majetkovou podstatou podle ust. § 168 odst. 2 IZ.

K tomu žalobce uvedl, že dle zákona č. 280/2009 Sb. daňového řádu, ve znění pozdějších předpisů postupuje žalobce při vymáhání pohledávky právě v souladu s tímto citovaným právním předpisem a vystupuje při vymáhání pohledávky jako správce daně. Jedná se o obdobné peněžité plnění na roveň postavené dani.

Pohledávka žalobce vznikla na základě rozhodnutí žalobce ze dne 5. 8. 2014 s nabytím právní moci dne 10. 9. 2014 (tedy po rozhodnutí o úpadku dne 16.6.2014). Do data 10. 9. 2014 nebyl dlužník povinen přeplatek na dávce žalobci vrátit. Dlužníkovi byla v tomto rozhodnutí stanovena lhůta pro zaplacení do dne 30. 9. 2014, ve které žalobce též nemohl přeplatek na dávce vymáhat před jejím uplynutím lhůty. .

S ohledem na skutečnost, že pohledávka vznikla teprve dne 10. 9. 2014 považuje pohledávku za vzniklou po rozhodnutí o úpadku a jedná se tedy o pohledávku za majetkovou podstatou podle ustanovení paragrafu 168 IZ.

-Následně žalobce polemizuje s názorem žalovaného, že přiznáním pohledávky žalobce jako pohledávky za majetkovou podstatou by byla porušena zásada insolvenčního řízení ust. § 5 písm. a) IZ, a má za to, že by uspokojením jeho pohledávky za majetkovou podstatou v rámci insolvenčního řízení nebyly nespravedlivě poškozeni nebo nedovoleně znevýhodněni ostatní účastníci insolvenčního řízení.

Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby a své procesní stanovisko zdůvodnil následovně:

1) Činí nesporná tvrzení žalobce, že:

ICM R

a) 19. 3. 2014 bylo zahájeno insolvenční ve věci návrhu na povolení oddlužení dlužníka anonymizovano anonymizovano anonymizovano , vedeného pod sp.zn. KSOL 16 INS 7482/2014; b) dne 16. 6. 2014 bylo vydáno usnesení, kterým byl zjištěn úpadek dlužníka anonymizovano anonymizovano , bylo mu povoleno řešení úpadku oddlužením a žalovaný byl ustanoven insolvenčním správcem; c) posledním dnem lhůty pro podání přihlášky pohledávek byl den 16. 7. 2014; d) žalobce svoji pohledávku ve výši 190.000,-Kč ve lhůtě do 16. 7. 2014 do insolvenčního řízení vůbec nepřihlásil.

Dále pak uvedl, že: 2) Dle ust. § 102 IZ, je insolvenční soud povinen neprodleně vyrozumět Úřad práce ČR- krajskou pobočku, v jejímž obvodu má dlužník bydliště, o zahájeném insolvenčním řízení, z čehož žalovaný dovozuje, že žalobce byl takto o zahájeném insolvenčním řízení vyrozuměn již v průběhu měsíce března roku 2014. 3) Žalovaný však Vyrozumění žalobce, kterým uplatňuje dne dle ust. § 168 odst.2 písm. e) a ust. § 203 odst. 1 IZ pohledávku za majetkovou podstatou ve výši 190.000Kč obdržel až dne 15. 10. 2014. Tato pohledávka měla vzniknout na základě rozhodnutí č.j. 271024/14/PR ze dne 5. 8. 2014, které nabylo právní moci dne 10. 9. 2014 jako přeplatek. 4) Pohledávka žalobce z titulu poskytnutého příspěvku ve výši 190.000,-Kč dlužníků na pořízení zvláštní pomůcky-motorové vozidlo vznikla na základě rozhodnutí žalobce, č.j. MPSV-ÚP/621784/13AIS-ZDP ze dne 25. 6. 2013 o přiznání příspěvku. Příspěvek na motorové vozidlo vyplatil žalobce dlužníku dne 3. 7. 2013. 5) Dne 7. 3. 2014 sdělil anonymizovano Vybíral Úřadu práce ČR, že příspěvek nevyužil a motorové vozidlo nepořídil, což žalobce v žalobním návrhu potvrzuje a navíc uvádí, že obdržel e-mailovou zprávu dne 10. 3. 2014 od právní zástupkyně dlužníka paní Šárky Táborské, dle které dlužník za poskytnutý příspěvek na zvláštní pomůcku- motorové vozidlo nepořídil. 6) Cituje ust. § 12 odst. 1 písm. f) společně s ustanovením § 27 odst. 2 zákona č. 329/2011 Sb., o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením a o změně souvisejících zákonů (jen cit.zákon ) ,dle kterého vzniká oprávněné osobě povinnost písemně ohlásit příslušné krajské pobočce úřadu práce do 8 dnů od skutečnosti rozhodné pro stanovení povinnosti vrátit příspěvek na zvláštní pomůcku a to z důvodu použití příspěvku v rozporu s rozhodnutím o jeho přiznání. Úřad práce tak měl zákonem stanovenou povinnost rozhodnout o povinnosti vrátit poskytnutý příspěvek. Dovozuje, že pokud bylo žalobci známo v březnu 2014, že anonymizovano Vybíral použil příspěvek v rozporu s rozhodnutím o jeho přiznání, pak pohledávka žalobce vznikla nejpozději již dne 8. 3. 2014, tedy ještě před rozhodnutím o úpadku (16. 6. 2014). Žalovaný tedy uzavírá, že žalobce měl vydat vedle ust. § 5 zákona č. 73/2011 Sb. rozhodnutí, kterým by uložil dle ust. § 12 odst. 1, písm. f) ve spojení s ust. § 27 odst. 2 zákona anonymizovano anonymizovano povinnost vrátit poskytnutý příspěvek a následně pohledávku přihlásit ve lhůtě do 16. 7. 2014 do insolvenčního řízení. Pokud tuto

ICM R

pohledávku žalobce nepřihlásil, nemůže se nyní domáhá jejího přiznání k z titulu pohledávky za majetkovou podstatou dle ust. § 168 odst. 2 písm. e) IZ. 7) V daném případě Úřad práce vydal dne 5. 8. 2014 rozhodnutí, č.j. 271024/14/dle ust. § 28 cit. zákona a který rozhodl o vzniku přeplatku a o povinnosti vrátit uvedený přeplatek do dne 30. 9. 2014 na jeho účet. Předmětné rozhodnutí žalovaný považuje za rozhodnutí vydané v rozporu se zákonem a za účelové, neboť ust. § 128 zákona dopadá na případy, kdy oprávněná osoba za i) přijala dávku, ačkoliv musela z okolnosti předpokládat, že byla vyplacena neprávem nebo ve vyšší částce, než náležela; ii) způsobila, že dávka byla vyplacena neprávem nebo v nesprávné výši a a je povinna tento přeplatek vrátit. Z odůvodnění předmětného rozhodnutí žalobce se však žádné takovéto okolnosti nepodávají. 8) Dle ust. § 5 zákona č. 73/2011 Sb. rozhoduje Úřad práce ve správním řízení v prvním stupni prostřednictvím krajských poboček generálního ředitelství. Dle ust. § 71 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, i správní orgán povinen vydat rozhodnutí bez zbytečného odkladu a pokud nelze vydat rozhodnutí bezodkladně, je povinen vydat rozhodnutí nejpozději do 30 dnů od zahájení řízení. 9) Žalobcem vydané rozhodnutí ze dne 5. 8. 2014 bylo vydáno téměř po pěti měsících od doby, kdy jej dlužník informoval o povinnosti vrátit příspěvek a požadavek žalobce na uznání jeho pohledávky jako pohledávky za majetkovou podstatou je ,dle žalovaného, porušením jedné ze základních zásad insolvenčního řízení, stanovené v ust. § 5 písm. a) IZ, že žádný z účastníků nesmí být nespravedlivě poškozen nebo nedovoleně zvýhodněn. 10) V této souvislosti žalovaný odkazuje na přihlášené pohledávky jiných správních úřadů, například ze strany Finančních úřadů, kdy tyto vyměří daňovou povinnost vůči dlužníkům, která vznikla před zjištěním jejich úpadku. V těchto případech se pohledávky ve stanovené lhůtě přihlásí do insolvenčního řízení. 11) Žalovaný je toho názoru, že úřad práce ČR není z tohoto hlediska v tomto konkrétním případě žádnou výjimkou. 12) Vyslovuje názor, že v případě přiznání pohledávky žalobce jako pohledávky za majetkovou podstatou by mohlo dojít k tomu, že všechny orgány veřejné správy by měly možnost vydávat rozhodnutí o pohledávkách, vzniklých před úpadkem, až po zjištění úpadku, následně pak tuto pohledávku uplatnit jako pohledávku za majetkovou podstatou a mít tak výhodnější postavení než ostatní věřitelé . 13) Žalovaný má pochybnost o tom, zda pohledávka žalobce je pohledávkou za majetkovou podstatou, a proto požádal Krajský soud v Ostravě pobočka v Olomouci o uložení povinnosti věřiteli podat u insolvenčního soudu žalobu na určení pořadí pohledávky. 14) Z uvedených důvodů tak má žalovaný za to, že žalobcem uplatněna pohledávka nemá výhodnější pořadí pohledávky a není pohledávkou za majetkovou podstatou.

K obraně žalovaného žalobce, doplnil svá skutková tvrzení podáním ze dne 26. 3. 2015 tak, že:

ICM R

-Popřel premisu žalovaného, že byl o zahájení insolvenčního řízení soudem vyrozuměn, když povinnost dle ust. § 102 odst. 1 písm. c) IZ stíhá soud pouze za předpokladu, že dlužník je zaměstnavatelem. Proto vyhláška o zahájení insolvenčního řízení nebyla žalobci Krajským soudem zaslána, neboť dlužník není zaměstnavatelem, nýbrž příjemce dávky osoby zdravotně postižené. Povinnosti insolvenčního soudu vyrozumět úřad práce, nejedná-li se o insolvenci zaměstnavatele, neboť tato povinnost je stanovena pouze v souvislosti se zákonem č. 118/2000 Sb., o ochraně zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele a o změně některých nároků některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, dle, kterého Úřad práce ČR uspokojuje mzdové nároky zaměstnanců zaměstnavatele v platební neschopnosti. -Podle ust. § 12 odst. 1 písm. a) zákona č. 329/2001 Sb., o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením a o změně souvisejících zákonů v platném znění, je oprávněná osoba povinna tento příspěvek nebo jeho poměrnou část vrátit, jestliže nepoužila tento příspěvek do tří měsíců ode dne jeho vyplacení nebo ve lhůtě stanovené Krajskou pobočkou Úřadu práce na pořízení zvláštní pomůcky. -Podle ust. § 28 zákona č. 329/2011 Sb. pak oprávněná osoba nebo jiný příjemce dávky, který přijal dávku, ačkoliv musel z okolností předpokládat, že byla vyplacena neprávem nebo ve vyšší částce, než náležela nebo jinak způsobil, že dávka byla vyplacena neprávem nebo v nesprávné výši, je povinen tento přeplatek vrátí. Dlužník nepoužil příspěvek na pořízení motorového vozidla, čímž způsobil, že dávka byla vyplacena neprávem. -Žalobce správní řízení ve věci vrácení přeplatku příspěvku na zvláštní pomůckou- motorové vozidlo zahájil dne 13. 3. 2014 . Dlužník byl vyzván, aby se k zahájenému správnímu řízení vyjádřil a seznámil se s podklady pro vydání rozhodnutí. Svých procesních právní nevyužil a k věci se nijak nevyjádřil, další důkazy rovněž nenavrhl. Po provedeném správním řízení bylo žalobcem dne 5. 8. 2014 vydáno rozhodnutí č.j. 271024/14/, kterým dlužníkovi uložil povinnost vrátit přeplatek na dávce příspěvek na zvláštní pomůcku ve výši 190.000,-Kč ve lhůtě do 30. 9. 2014. Dlužník proti tomuto rozhodnutí neuplatnil právo na opravné prostředky. Rozhodnutí tedy nabylo právní moci dne 10. 9. 2014 a stalo se vykonatelným dne 1. 10. 2014. -Rozhodnutí žalobce o přeplatku je dle ust. § 567 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů veřejnou listinou, to je listinou vydanou orgánem veřejné moci v mezích jeho pravomoci. Pravomoc žalobce je dána ust. § 5 odst. 1 zákona č. 73/2011 Sb., o Úřadu práce České republiky a o změně souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů ve spojení s ust. § 5 odst. 1 zákona. -Podle ust. § 73 odst. 2 správního řádu je pravomocné rozhodnutí závazné pro účastníky a pro všechny správní orgány. -Rozhodnutí žalobce nebylo napadeno odvoláním, proto je pro dlužníka závazné. Žalovanému dle názorů žalobce nepřísluší napadat správnost tohoto rozhodnutí v řízení o žalobě na určení pořadí pohledávky zejména proto, že toto není předmětem řízení.

ICM R

-Pro úplnost žalobce uvádí, že dozví-li se správní orgán o tom, že dávka byla vyplacena neprávem, je povinen zahájit správní řízení o povinnosti vrátit přeplatek. V rámci správního řízení zjišťuje skutkový stav a zkoumá, zda došlo k zavinění příjemce dávky. Pokud není ve správním řízení prokázáno, že příjemce dávky, byť z nedbalosti, zavinil neoprávněnou výplatu dávky a vydáno pravomocné rozhodnutí, příjemci povinnost vrátit přeplatek nevznikne. Příjemce dávky má až do vydání rozhodnutí právo se v řízení vyjádřit, uvést další skutečnosti, navrhovat důkazy. V této fázi řízení správní orgán není oprávněn pohledávku do insolvenčního řízení přihlásit. Žalobce proto trvá na tom, že povinnost vrátit přeplatek na příspěvku na zvláštní pomůcku vznikla teprve dnem 10. 9. 2014, to je až po rozhodnutí o úpadku. Žalobce kategoricky odmítá, že by vydal rozhodnutí účelově. -K námitce žalovaného, že by uspokojením pohledávky žalobce byla porušena jedna ze zásad insolvenčního řízení, a to ust. § 5 písm. a) IZ, pak žalobce uvádí, že dle zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, ve znění pozdějších předpisů postupuje žalobce při vymáhání pohledávky dle uvedeného právního předpisu vystupuje při vymáhání jako správce daně. Nelze srovnávat generální finanční ředitelství a jemu podřízené organizační útvary jakožto orgán vymáhající daňové povinnosti stanovené daňovými zákony a Úřad práce ČR, jež působí jako sociální úřad a finanční prostředky naopak vyplácí sociálně potřebným. Pakliže vznikne na některé ze sociálních dávek přeplatek, jedná se sice o obdobné peněžité plnění jakožto daň, jež je nutné vrátit zpět do státního rozpočtu, je však třeba přihlížet k funkci institutu vrácení přeplatku jako plnění, které bylo ze státního rozpočtu neoprávněně odčerpáno. Naproti tomu Daň je jednoznačně, včetně způsobu jejího výpočtu, stanovená zákonem a o této povinnosti není finančními úřady vydávána rozhodnutí, proto pohledávka vzniká ze zákona. Nedomnívá se proto, že by uspokojením jeho pohledávky za majetkovou podstatou v rámci insolvenčního řízení byli nespravedlivě poškození nebo nedovoleně znevýhodněni ostatní účastníci insolvenčního řízení.

Ze skutkových tvrzení účastníků vyplývá, že základním spornou otázkou mezi účastníky v daném případě jsou 3 otázky: a) zda předmětná pohledávka vznikla před rozhodnutím o úpadku dlužníka; b) zda jde o pohledávku vymezenou v odstavci v § 168 IZ či; c) zda se jedná o pohledávky neuspokojovanou v insolvenčním řízení dle ust. § 170 IZ.

Ke sporné pohledávce ke sporné otázce ad a) soud provedl následující zjištění:

Z rozhodnutí Úřadu práce České republiky-krajská pobočka v Olomouci, kontaktní pracoviště Přerov ze dne 25. 6. 2013, sp.zn. SZ/30826/2013/AIS-ZDP; č.j. MPSV-ÚP/621784/13/AIS bylo zjištěno, že Úřad práce České republiky, krajská pobočka v Olomouci, kontaktní pracoviště Přerov přiznal dlužníkovi anonymizovano anonymizovano , anonymizovano . příspěvek na zvláštní pomůcku-motorové vozidlo ve výši 190.000,-Kč na základě jeho žádosti č.j. MPSV-ÚP/ 303848/13/AIS-ZDP. Rozhodnutí bylo vypraveno dne 1. 7. 2013 a dlužník je osobně převzal, jak ze záznamu na této listině učiněného vyplývá dne 1. 7. 2013. Po řádném poučení se svobodně a ze své vůle vzdal opravného prostředku a téhož

ICM R dne , t.j 1. 7. 2013 nabylo rozhodnutí právní moci a k témuž dni se stalo i vykonatelné. Je nesporné mezi účastníky , že příspěvek v uvedené výši byl dlužníkovi vyplacen.

Ze Záznamu žalobcem sepsaného dne 4. 3. 2014 bylo zjištěno, že uvedeného dne bylo telefonicky nahlášeno paní Táborskou Šárkou, že pan Vybíral anonymizovano , anonymizovano , kterému byl přiznán příspěvek na zvláštní pomůcku-zakoupení motorového vozidla ve výši 190.000,-Kč tuto pomůcku nepořídil a zároveň přišel o finance na svém účtě, které zpronevěřil jeho otec. Dle sdělení paní Táborské Šárky (právního zástupce) jmenovaný je ochotný vzniklý dluh nahradit do pěti let. Bude žádat o insolvenci.

Z emailové zprávy ze dne 10. 3. 2014 od Šárky Táborské adresované paní Martině Hanákové, sociální pracovnici žalobce, bylo zjištěno , že žalobci byl zaslán dopis pana anonymizovano ze dne 7. 3. 2014, jehož obsahem je žádost o souhlas věřitele následujícího obsahu: Na základě rozhodnutí ze dne 25. 6. 2013 číslo 1 z její žádostí MPSV-ÚP/303848/13/a jí ES-oprávněná osoba anonymizovano vybírala, datum anonymizovano in byl přiznán příspěvek na zvláštní pomůcku-motorové vozidlo ve výši 190.000,-Kč. Vzhledem k velmi tíživé osobní a rodinné situaci nebylo možno z tohoto příspěvku motorové vozidlo pořídit. Žádám tímto úřad práce-kontaktní pracoviště Přerov, aby jí bylo umožněno celkovou částku 190.000,-Kč uhradit za pomoci platebního kalendáře v průběhu pěti let, a to v rámci insolvenčního řízení, do kterého se chystám vstoupit . Listina obsahuje podpis dlužníka pouze vytištěným bez vlastnoručního podpisu této zprávy a nelze zjistit, že by jej dlužník podepsal.

Z Listiny vyhotovené žalobcem s označením Oznámení č.j. 103876/14/ PR ze dne 7. 3. 2014 bylo zjištěno, že žalobce, Úřad práce ČR-Krajská pobočka v Olomouci, kontaktní pracoviště Přerov příslušný k rozhodování podle ust. § 5 odst. 1 zákona č. 73/2011 Sb., o Úřadu práce ČR a o změně souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, § 12 a § 28 zákona č. 329/2011 Sb., o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením a o změně souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů v souladu s ust. § 46 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád ve znění pozdějších předpisů zahájil správní řízení ve věci přeplatku příspěvku na zvláštní pomůcku-motorové vozidlo sp.zn. SZ/30826/2013/AIS-ZDP; oprávněná osoba anonymizovano Vybíral, datum anonymizovano .

Z odůvodnění se podává, že na základě telefonického oznámení, právního zástupce, že ke koupi auta, na něž byl poskytnut příspěvek ve výši 190.000,-Kč přiznaný dne 3. 7. 2013 a vyplácen na účet, nedošlo. Současně byl uvědoměn, že dle ust. § 36 zákona č. 500/2004 Sb. správní řád, ve znění pozdějších předpisů má možnost navrhovat důkazy a činit jiné návrhy po celou dobu řízení až do vydání rozhodnutí. V této době má právo vyjádřit v řízení své stanovisko a před vydáním rozhodnutí má možnost se vyjádřit k podkladům rozhodnutí. Byl poučen o tom, že rozhodnutí o přeplatku bude vydáno po uplynutí osmidenní lhůtu k převzetí tohoto oznámení k doručen provázející tuto listinu vyplynul poznatek, že dlužník předmětnou zásilku za převzal dne 13. 3. 2014.

Z Rozhodnouti žalobce ze dne 5. 8. 2014, sp.zn. SZ/30826/2013/AIS-ZDP; č.j. 271024/14/PR bylo zjištěno, že žalobce příslušný k rozhodování dle ust. § 5 odst. 1

ICM R zákona č. 73/2001 Sb., u úřadu práce ČR a o změně souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů a § 5 odst. 1 zákona č. 329/2011 Sb., o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením a o změně souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů rozhodl podle ust. § 28 zákona č. 329/2011 Sb., o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením a o změně souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů a příslušných ustanovení zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, rozhodl o vzniku přeplatku na dávce pro osoby se zdravotním postižením příspěvek na zvláštní pomůcku, sp.zn. set/30826/2013/a i ES-ZDP, přiznané oprávněné osobě anonymizovano vybíral, anonymizovano ve výši 190.000,-Kč a o povinnosti vrátit uvedený přeplatek do dne 30. 9. 2014 na účet úřadu, který rozhodnutí vydá. Rozhodnutí je opatřeno poučením o odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne jeho oznámení k Ministerstvu práce a sociálních věcí podáním u Úřadu práce České republiky -krajské pobočky v Olomouci, kontaktního pracoviště Přerov, Žerotínovo náměstí 168/2002,1, Přerov I-město, 750 02 Přerov 2, který rozhodnutí vydává. Odvolání má podle ust. § 85 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád ve znění pozdějších předpisů odkladný účinek. Z doručenky provázející toto rozhodnutí pak vyplývá, že citované rozhodnutí bylo dlužníkovi doručeno dne 25. 8. 2014. Z doložky právní moci a vykonatelnosti tohoto rozhodnutí se podává, že rozhodnutí nabylo právní moci dne 10. 9. 2014 a stalo se vykonatelné dne 1. 10. 2014.

Z Vyrozumění žalobce ze dne 2. 10. 2014, č.j. MPSV-ÚP/21380/14/PR adresované insolvenčnímu správci dlužníka JUDr. Miroslavu Kyprému bylo zjištěno, že žalobce uplatnil za dlužníkem předmětnou pohledávku založenou na citovaném rozhodnutím ze dne 5. 8. 2014 o povinnosti vrátit přeplatek na dávce pro osoby se zdravotním postižením na zvláštní pomůcku ve výši 190.000,-Kč ve lhůtě do 30. 9. 2014, a to z toho důvodu, že příspěvek nebyl použit na zakoupení motorového vozidla z důvodu tíživé rodinné a sociální situaci dlužníka (neschopnost dlužníka platit věřitelům splátky dluhu). Rozhodnutí nabylo právní moci dne 10. 9. 2014 a dne 1. 10. 2014 se stalo vykonatelným. Současně Úřad práce podal Policií České republiky v souladu s ust. § 8 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním ve znění pozdějších předpisů oznámení o skutečnostech nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin. Jde o pohledávku peněžitou, splatnou, vykonatelnou a nepodmíněnou. Jako insolvenčnímu správci dlužníka žalobce sdělil, že v souladu s ust. § 168 odst. 2 písm. e), § 203 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (IZ), ve znění pozdějších předpisů ve spojení s ust. § 2 odst. 3 písm. c) zákona č. 280/2009 Sb. daňového řádu, ve znění pozdějších předpisů pohledávku uplatnili u dlužníka, který je dle ust. § 229 odst. 3 písm. e) IZ osobou s dispozičními o právní. Z doručenky tuto listinu do provázející bylo zjištěno, že listina byla doručena insolvenčnímu správci dne 15. 10. 2014.

Z listiny označené Uplatnění pohledávky za majetkovou podstatou s výzvou k úhradě pohledávky ze dne 2. 10. 2014, č.j. MPSV-ÚP/21378/14/velké této v ČR bylo zjištěno, že na základě provedeného správního řízení ze dne 5. 8. 2014 bylo vydáno rozhodnutí č.j. 271024/14/Cr o povinnosti vrátit přeplatek na dávce pro osoby se zdravotním postižením příspěvek na zvláštní pomůckou ve výši 190.000,-Kč ve lhůtě do 30. 9. 2010 14. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 10. 9. 2014 a stalo se vykonatelným dne 1. 10. 2014. Současně Úřad práce podal na Policii České republiky v souladu s ust. § 8 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb.,

ICM R o trestním řízení soudním (trestní řád) ve znění pozdějších předpisů oznámení o skutečnostech nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin.

Odkazem na ust. § 168 odst. 2 písm. e) a § 253 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (IZ) ve znění pozdějších předpisů ve spojení s ust. § 2 odst. 3 písm. c) zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, ve znění pozdějších předpisů uplatnil u osoby s dispozičními oprávněními pohledávku za majetkovou podstatou, a to pohledávku České republiky-Úřadu práce České republiky ve výši 190.000,-Kč z titulu povinnosti vrátit přeplatek na dávce příspěvek na zvláštní pomůcku. Z doručenky provázející tuto listinu vyplynul pro soud závěr, že předmětná listina byla dlužníkovi doručena dne 14. 10. 2014.

Ke sporným otázkám ad b a ad c) soud provedl následující zjištění :

Z Návrhu insolvenčního správce dle ust. § 203a zákona č. 182/2006 Sb., IZ ze dne 16. 10. 2014 bylo zjištěno, že žalovaný požádal Krajský soud v Ostravě včera-pobočka v Olomouci KSOL 16 INS 7482/2014, když má za to, že předmětná pohledávka žalobce 1) nesplňuje požadavky kladené na pohledávky za majetkovou podstatou dle ust. § 168 odst. 2 IZ, 2) je pohledávkou, která se v insolvenčním řízení neuspokojuje dle ust. § 170 IZ, 3) Přiznáním pohledávky Úřadu práce jako pohledávky za majetkovou podstatou, by byla porušena zásada insolvenčního řízení upravená § 5 písm. a) IZ

Z Usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka Olomouc vydaného dne 3. 11. 2014, č.j. KSOL 16 INS 7482/2014-B4 bylo zjištěno, že insolvenční soud uložil žalobci, aby do 30 dnů ode doručení této výzvy podal u insolvenčního soudu žalobu na určení pořadí uplatněné pohledávky ve výši 190.000,-Kč vzniklé na základě rozhodnutí č.j. 271024/14/PR ze dne 5. 8. 2014, které nabylo právní moci dne 10. 9. 2014 jako přeplatek, která byla uplatněna u insolvenčního správce dlužníka anonymizovano anonymizovano , JUDr. Miroslava Kyprého. Usnesení obsahuje poučení, že žaloba musí být podána vždy proti insolvenčnímu správci, nedojde-li žaloba o určení pořadí pohledávky uplatněné jako pohledávka za majetkovou podstatou nebo jako pohledávka postavena naroveň pohledávce za majetkovou podstatou ve stanovené lhůtě insolvenčnímu soudu nebo není-li žalobě vyhověno, považuje se podání, jímž věřitel takovou pohledávku uplatnil, za přihlášku pohledávky a uspokojení pohledávky jako pohledávky za majetkovou podstatou nebo pohledávky postavené jí na roveň, je v insolvenčním řízení vyloučeno. Nedojde-li žaloba o určení pořadí pohledávky, která se v insolvenčním řízení neuspokojuje, ve stanovené lhůtě insolvenčnímu soudu nebo není-li v žalobě vyhověno, je uspokojení takové pohledávky v insolvenčním řízení vyloučeno (§ 203a odst. 1 IZ ). Řízení je incidenčním sporem dle § 159 odst. 1 písm. a) IZ; ustanovení o popření pořadí přihlášené pohledávky platí obdobně (§ 203a odst. 2 IZ).

Na základě shora uvedeného soud především konstatuje že, předmětná žaloba byla žalobcem uplatněna proti žalovanému coby insolvenčnímu správci dlužníka anonymizovano anonymizovano ze anonymizovano v souladu s ust. § 203a odst. 1 IZ ve lhůtě 30ti dnů, když usnesení insolvenčního soudu bylo vydané dne 3. 11. 2014 a žaloba byla podána u soudu 1. 12. 2014.

ICM R

Zjištěný skutkový stav soud posoudil dle ustnanovení § 168, 169 a 170 v souvislosti s ustanovením § 5 a) a b) IZ a dospěl k závěru že žaloba je důvodná.

Insolvenční zákon v § 5 stanoví, že věřitelé, kteří mají podle tohoto zákona zásadně stejné nebo obdobné postavení, mají v insolvenčním řízení rovné možnosti (písm. a) . Tento princip upravuje postavení věřitelů z hlediska jejich roztřídění do jednotlivých skupin podle toho, v jakém pořadí a z čeho bude jejich pohledávka uspokojována. Hlavní skupinou pohledávek v insolvenčním řízení jsou pohledávky uplatňované přihláškou pohledávky. S tím počítá insolvenční zákon, který za účastníky řízení označuje dlužníka a věřitele, kteří uplatňují své právo (nároky) vůči dlužníku v nalézacím řízení přihláškou pohledávky nebo žalobou. Věřitelé podávají přihlášky pohledávek u insolvenčního soudu od zahájení insolvenčního řízení až do uplynutí lhůty stanovené rozhodnutím o úpadku (§ 173 odst. 1).

Insolvenční zákon pak rozeznává ještě případy, kdy je na některé nároky věřitelů pohlíženo jako na přihlášené, aniž by tito řádně podali přihlášku (pohledávka vzniklá druhému manželovi při vypořádání SJM po zániku SJM prohlášením konkursu na majetek jednoho z manželů). Do insolvenčního řízení přihlašují věřitelé nejenom své peněžité splatné i nesplatné pohledávky, pohledávky vázané na podmínku a taktéž pohledávky, o nichž je souběžně vedeno nalézací či vykonávací řízení. Podstatným průlomem je povinnost (a právo) věřitele uspokojujícího se výhradně z majetku dlužníka taktéž svoji pohledávku přihlásit v rámci probíhajícího insolvenčního řízení. V § 15 insolvenčního zákona jsou dále předvídáni jako účastníci jiné osoby, které uplatňují své právo v insolvenčním řízení. Jde o specifickou formu účastenství věřitelů s pohledávkami za majetkovou podstatou a pohledávkami postavenými na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou podle § 168 a § 169 insolvenčního zákona. Jde o specifické pohledávky vzniklé po zahájení insolvenčního řízení a po úpadku a taktéž o pohledávky, u kterých zákonodárce předpokládal vyšší zájem na jejich uspokojení (pracovněprávní pohledávky dlužníkových zaměstnanců, pohledávky věřitelů na náhradu škody způsobené na zdraví, pohledávky věřitelů na výživném, pohledávky státu-Úřadu práce za náhradu mzdy vyplacené zaměstnancům a další pohledávky stanovené v § 169).

Zařazení pohledávky věřitelů je podstatné zejména z hlediska jejich uspokojování: -Věřitelé, kteří své pohledávky uplatňují podáním přihlášky, se uspokojují v závislosti na způsobu řešení úpadku, a to rozvrhem při konkursu, plněním reorganizačního plánu při reorganizaci nebo plněním při oddlužení. -Naopak pohledávky za majetkovou podstatou a pohledávky na roveň jim postavené se uspokojují v plné výši kdykoliv po rozhodnutí o úpadku jako přednostní před pohledávkami přihlašovanými. -Samostatně se pak uspokojují pohledávky zajištěných věřitelů.

Vedle pohledávek uspokojovaných v insolvenčním řízení existuje skupina pohledávek, které se v insolvenčním řízení neuspokojují vůbec. Jde o skupinu pohledávek

ICM R vymezenou v § 170 insolvenčního zákona, konkrétně příslušenství a sankce vznikající v souvislosti s přihlašovanými předinsolvenčními pohledávkami, mimosmluvní sankce postihující majetek dlužníka a náklady účastníků vzniklé jim v insolvenčním řízení. Tyto pohledávky nejsou uspokojovány při žádném ze způsobů řešení dlužníkova úpadku podle insolvenčního zákona.

Z uvedeného plyne, že insolvenční zákon stanoví poměrně přesná pravidla (pořadí), jakým způsobem budou věřitelé uspokojováni. V daném případě žalobce tvrdí , že při vymáhání předmětné pohledávky postupoval dle zákona č. 280/2009 Sb. daňového řádu, v rozhodném znění a vystupuje při jejím vymáhání jako správce daně. Jedná se o obdobné peněžité plnění naroveň postavené dani. Pohledávka žalobce tudíž vznikla na základě rozhodnutí žalobce ze dne 5. 8. 2014 s nabytím právní moci dne 10. 9. 2014. Citovaným rozhodnutími byla dlužníkovi stanovena lhůta k plnění do 30. 9. 2014. Tvrdí tedy, že pohledávka vznikla teprve dne 10. 9. 2014 a s ohledem na uvedené a na skutečnost, že se jedná o peněžité plnění-pohledávku vzniklou po rozhodnutí o úpadku, jde o pohledávku za majetkovou podstatou dle ust. § 168 IZ.

Z ustanovení § 2 zák. č. 280/2009 Sb., daňového řádu se podává , že předmětem správy daní jsou daně, které jsou příjmem veřejného rozpočtu, nebo snížením příjmu veřejného rozpočtu (dále jen vratka ) ( odst. 1) . Veřejným rozpočtem se pro účely tohoto zákona rozumí a) státní rozpočet, státní finanční aktiva nebo rezervní fond organizační složky státu, b) rozpočet územního samosprávného celku, e) rozpočet, o němž to stanoví zákon. Z důvodové zprávy k citovanému zák ustanovení se podává, že Jedním ze základních pojmů navrženého zákona je pojem daň. Vzhledem k tomu, že obecná procesní úprava obsažená v navrženém zákoně dopadá na širokou škálu hmotněprávních zákonů upravujících různé druhy peněžitých plnění, je nutné pod pojem daň podřadit jednak daň v tradičním slova smyslu (tzn. daň z příjmů, daň z přidané hodnoty, spotřební daň, daň silniční, daň z nemovitostí, daň dědickou, daň darovací a daň z převodu nemovitostí), dále pak clo nebo poplatek, jakož i další peněžitá plnění, jejichž správa se podle zmocnění zvláštního zákona má řídit podle obecného daňového procesu. Zmíněná peněžitá plnění, dále označovaná již pouze jako daně, musí být zároveň příjmem veřejného rozpočtu, kterým se rozumí státní rozpočet, státní finanční aktiva, rezervní fond organizační složky státu, rozpočet územního samosprávného celku, státní fond nebo Národní fond. Vzhledem k tomu, že daně vždy do veřejného rozpočtu jen neplynou, ale naopak někdy je výsledkem daňového řízení nárok na výdaj z příjmové části veřejného rozpočtu (zejména v případě nadměrných odpočtů daně z přidané hodnoty), akceptuje návrh zákona pojem pro takovou platbu z příjmového účtu veřejného rozpočtu, který používají zcela běžně právní předpisy z oboru rozpočtového práva, tj. pojem vratka.

Správa daní je jedním z dílů veřejné správy, kterým se ve společnosti zorganizované ve formu státu obecně rozumí správa veřejných záležitostí, realizovaná jako projev výkonné moci ve státě, přičemž správu daní od jiných dílů veřejné správy odlišuje zejména její předmět, kterým je především daň ve smyslu legislativní zkratky. Správa daní je upravena

ICM R normami, které jsou obsaženy jednak v daňovém řádu a jednak v jednotlivých daňových zákonech.1 Správa daní v sobě zahrnuje postup správců daně, při kterém vznikají práva a povinnosti i dalším subjektům zúčastněným na tomto postupu, jehož účelem je dosažení cíle definovaného v § 1 odst. 2. Jde o pojem širší, než je daňové řízení (srov. § 134 a komentář k § 1 a 134).

Předmětem správy daní jsou daně. Klíčovým je tedy pojem daň. Tento pojem je nutné chápat largo sensu, neboť zahrnuje i poplatky atd. (viz komentář dále).

Daň není v právním řádu České republiky legálně definována a její obsahová náplň ve smyslu legislativní zkratky daň se nacházela pouze v zák. o správě daní a poplatků, konkrétně v jeho § 1, cituji: Tento zákon upravuje správu daní, poplatků, odvodů, záloh na tyto příjmy a odvodů za porušení rozpočtové kázně 1) (dále jen daně ), které jsou příjmem a) státního rozpočtu, státních finančních aktiv nebo rezervních fondů organizačních složek státu (dále jen státní rozpočet ), b) rozpočtů územních samosprávných celků (dále jen územní rozpočet ), nebo c) státních fondů nebo Národního fondu (dále jen fond ) .

Pro potřeby procesních právních předpisů upravujících správu daní tak bylo a je nutné předmět správy daní rozšířit i na jiná peněžitá plnění, která nesplňují výše uvedené definiční znaky daní v pravém slova smyslu (viz odst. 3 komentovaného ustanovení).

V § 2 je vymezen pojem daň pro účely zákona, plní tedy roli legislativní zkratky. Aby mohlo být na daň nazíráno optikou daňového řádu, musí být splněny dvě podmínky: formální označení podle § 2 a musí se jednat o příjem veřejného rozpočtu. Pod písm. b) odst. 3 je pod vymezení pojmu daň podřazeno peněžité plnění, pokud zákon stanoví, že se při jeho správě postupuje podle daňového řádu. Tak, jak je v daňovém řádu koncipováno písm. b) odst. 3 (peněžité plnění, pokud zákon stanoví, že se při jeho správě postupuje podle daňového řádu).

Pod písm. c) odst. 3 je pod vymezení pojmu daň podřazeno peněžité plnění v rámci dělené správy. Postup při dělené správě bylo možné dříve dovodit přímo z § 1 odst. 4 zák. o správě daní a poplatků. V daňovém řádu je upraveno v § 161 a 162.

V daňovém řádu je rozlišena tzv. dělená správa procesní a dělená správa věcná (kompetenční). Při dělené správě procesní jde o situaci, kdy při ukládání povinností k peněžitému plnění se postupuje podle nedaňového zákona a při správě jeho placení se postupuje podle daňového řádu, nicméně obojí je v kompetenci jednoho a téhož správního orgánu. Mandát k tomuto přechodu je nutno dovozovat z jiného právního předpisu, nikoli z daňového řádu. Při dělené správě věcné jde o situaci, kdy uložení povinnosti k peněžitému plnění přísluší jinému orgánu než správa placení (či pouze vymáhání) tohoto peněžitého plnění (srov. komentář k § 161 a 162, více viz komentář bod 65).

ICM R

Dle § 161 k dělené správě dochází, je-li rozhodnutím orgánu veřejné moci, který není správcem daně, vydaným při výkonu veřejné moci uložena platební povinnost k peněžitému plnění určenému do veřejného rozpočtu a postupuje-li se při jeho placení podle tohoto zákona nebo podle jeho jednotlivých ustanovení. To platí i tehdy, pokud vznikla platební povinnost k peněžitému plnění určenému do veřejného rozpočtu přímo ze zákona bez vydání rozhodnutí (odst. 1). Orgán veřejné moci věcně příslušný ke správě placení peněžitého plnění podle odstavce 1 je v tomto rozsahu správcem daně. Osoba povinná k placení tohoto peněžitého plnění má stejná práva a povinnosti jako daňový subjekt při placení daní (odst.2).

Dle § 2 písm. b) zákona č. 329/2011Sb. o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením, se poskytuje příspěvek na zvláštní pomůcku. V ustanovení § 5 citovaného zákona se uvádí, že o dávkách a o průkazu osoby se zdravotním postižením podle tohoto zákona rozhoduje Úřad práce České republiky-krajské pobočky a pobočka pro hlavní město Praha (dále jen krajská pobočka Úřadu práce). O odvolání proti rozhodnutí dle odst. 1 rozhoduje Ministerstvo práce a sociálních věcí. Ustanovení § 12 citovaného zákona pak upravuje povinnost vrátit příspěvek na zvláštní pomůcku tak, jak jej citují účastníci ve svých tvrzeních, na která pro stručnost odkazuje. Nad rámec uvedeného v odst. 4 se uvádí, že krajská pobočka Úřadu práce může z důvodů hodných zvláštního zřetele rozhodnout o prominutí povinnosti vrátit příspěvek na zvláštní pomůcku nebo jeho poměrnou část podle odst. 1. Ust. § 28 citovaného zákona pak uvádí, že oprávněná osoba nebo jiný příjemce dávky, který dávku přijal, ačkoliv musel z okolností se, že byla vyplacena některá se nebo ve vyšší částce, než náležela, nebo jinak způsobil, že dávka byla vyplacena neprávem nebo nesprávné výši, je povinen tento přeplatek vrátit. (odst. 1). O povinnosti vrátit přeplatek podle odst. 1 rozhoduje krajská pobočka Úřadu práce, která dávku vyplácí nebo naposledy vyplácela. Přeplatky vybírá krajská pobočka Úřadu práce, která o povinnosti vrátit přeplatek rozhodla (odst. 3). Dle § 8a odst. 1 písm. s) krajská pobočka Úřadu práce plní další povinnosti vyplývající z tohoto zákona a ze zvláštních právních předpisů.

Zjištěný skutkový stav soud posoudil dle citovaný zákonných ustanovení dospěl k závěru, že v daném případě žalobce při vymáhání předmětné pohledávky, která náleží do státního rozpočtu, vystupuje v tomto řízení jakožto správce daně (srovnej § 106 odst. 3 správního řádu). Pohledávka tedy má charakter daně, jedná se o peněžité plnění jak z uvedeného vyplývá, když byla vyplacena a je vymáháná do státního rozpočtu.

Na dané řízení se vztahoval § 3, § 4 odst. 2 a § 50 správního řádu (zákon č. 500/2004 Sb.). Povinnost opatřit podklady pro rozhodnutí stíhá zásadně správní orgán. Přitom mu účastník řízení poskytuje součinnost, a to na vyžádání nebo po poučení, zvláště, když se zde nakýtá možnost žalobci povinnost k vrácení přeplatku prominout (§ 12 odst. 4 zák. č. 329/2011 Sb.) .

V daném případě bylo řízení žalobcem zahájené na základě podnětu ze strany tvrzeného právního zástupce dlužníka, a to bezprostředně poté, kdy žalobce tento podnět

ICM R obdržel. Tímto byla dodržena 30ti denní lhůta stanoveny v § 42 správního řádu. Mezi účastníky není sporu o tom, že žalobce dlužníkovi předmětnou dávku ve výši 190.000 Kč dle ust. § 2 písm. b) poskytl, není sporná ani skutečnost, že dlužník předmětnou dávku na poskytnutý účel nepoužil, když z Oznámení se podává dokonce tvrzení, že předmětná dávka byla zpronevěřena otcem dlužníka.

Tento skutkový stav soud podřadil pod ust. § 128 odst. 1 a 3 zákona č. 329/2011Sb. a má za to (shledně se žalobcem), že okamžik vzniku předmětné pohledávky jakožto přeplatku se váže ke dni právní moci sporného rozhodnutí rozhodnutí žalobce o povinnosti tento přeplatek vrátit, tj. v daném případě dnem 10. 9. 2014. Nemohl ji tedy uplatnit řádnou přihláškou v insolvenčním řízení v insolvenčním zákoně presumované lhůtě, v daném případě do 16.7.2014.

S ohledem na výše uvedené nelze přijmout argument žalovaného, že se jedná o v rozhodnutí účelové, protože toto nemá základ ve zjištěném skutkovém stavu. Lze souhlasit s tvrzením žalobce, že předmětné rozhodnutí bylo vydáno v jeho pravomoci v ust. § 5 odst. 1 zákona č. 73/2011 Sb., o Úřadu práce České republiky a o změně souvisejících zákonů a tudíž se jedná o veřejnou listinu definovanou v ust. § 567 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku.

Předmětnou pohledávku ve výši 190.000,-Kč soud tedy, jak již shora uvedl , považuje za pohledávku mající charakter daně, pročež je podřaditelná pod ust. § 168 odst. 2 písm. e) IZ, tudíž se jedná o relevantní pohledávku za majetkovou podstatou.

Žalobce tedy správně uplatnil předmětnou pohledávku za majetkovou podstatou u žalovaného paralelně s vyrozuměním dlužníka.

Vzhledem k tomu, že soud z důvodů výše uvedených uznal předmětnou pohledávku jako pohledávku podřaditelnou pod ust. § 168 odst. 2 písm. e) IZ není možno dospět k závěru, že se jedná o pohledávku vymezenou v ust. § 170 IZ, když předmětná pohledávka není zcela jednoznačně mimosmluvní sankci.

Pokud pak žalovaný argumentoval tím, že má za to, že přihlášením předmětné pohledávky žalobce v souladu s ust. § 168 odst. 2 písm. e) IZ by byli ostatním věřitele nespravedlivě poškozeni či nedovoleně zvýhodněni, tak v tomto směru má soud za to, že předmětné rozhodnutí žalobce zakládající vznik uplatněné pohledávky bylo vydáno na základě zákona a v souladu se zákonem, nemůže se tedy jednat o jednání žalobce, jak je má na mysli ust. § 5 písm. a) IZ. Soud má za to, že naopak by to byl žalobce, který s ohledem na charakter pohledávky, by se mohl být nespravedlivě poškozen odmítnutím uspokojení předmětné pohledávky, neboť tento dlužníkovi přiznal nemalou částku ze státního rozpočtu a byl to, že dlužník, který předmětnou pohledávku vyvořil nesplněním povinností, ke které byl povinován, jednak tím, že ji nepoužil k poskytnutému účelu, tj. pořízení motorového vozidla a jednak tím, že ve lhůtě v zákonem uvedené a náležitě vyjádřené v poučení rozhodnutí žalobce, kterým byla předmětná pohledávka přiznána, tuto skutečnost žalobci

ICM R neoznámil.

Řídě se uvedenou úvahou shledal soud žalobu důvodnou, a proto rozhodl, tak jak je ve výroku v odstavci I uvedeno.

Nákladový výrok vychází z ustanovení § 202 odst. 1 IZ, když důvody pro aplikaci ustanovení § 202 odst. 2 IZ neshledal.

Poučení: Proti tomuto rozsudku j e odvolání p ř í p u s t n é ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení k Vrchnímu soudu v Olomouci prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

Olomouc 27.11.2015

Za správnost vyhotovení: JUDr. Vlastimila Potoczková v. r. Veronika Paličková samosoudkyně

ICM R